Nedávno jsem narazil na toto podivný dílo. Je to krátký, snadný ale tak nějak zvláštní. Graficky mě hra celkem upoutala svou realistickou ponurou šedivou grafikou a depresvní vizí budoucnosti - dva společníci putují do města, toť vše. Tempo bylo zvoleno rozvážné a příjemné.

Ač by se mohlo zdát, že jde o jakýsi další prostý walking simulátor, není tomu úplně tak - občas člověk zažívá adveturní prvky - nutnost hledání předmětů a jejich užití na určitém místě. A dokonce si člověk trochu i zastřílí.

Příběh úplně vyzdvihnout nemůžu, poněvadž jsem jej buďto plně nepochopil, nebo toho bylo potřeba si moc domyslet. Co se ale povedlo rozhodně, je ztvárnění bezvýchodné a zoufalé situace, která hezky graduje.

Dva putující se patrně moc neznají, když se třeba jeden z nich druhýho ptá, jestli byl novinářem (nebo něco takovýho), ale nakonec jakoby tomu tak nebylo - naopak jejich osudy jsou pevně svázány tou autonehodou. A to hlavní protagonista celou dobu věděl taky? Jeho společník patrně ano? Pokud mě to někdo vysvětlí, budu za to moc rád - možná mi něco uniklo. A pokud jsem si to ale nějak měl sám domyslet... tak je to na mě až moc otevřený.

Jelikož to bylo krátký, nemůžu říct, že by mě to nebavilo až do konce, ale rozhodně tomu chyběla nějaká hlubší myšlenka i celistvější koncept, takhle to byl opravdu jen takovej výkřik do větru.

Nakonec dám nadprůměrnejch 70%, ta trýzeň a zoufalství byly zpracovaný opravdu hezky a o to asi šlo tvůrci v první řadě. Navíc bylo potřeba hru v jistém smyslu pokořit a nebylo to vskutku jen tupé držení šipky vpřed.