Dlouhá Verze:
Taky jste hru Deep Sky Derelict považovali jen za spin-off hardcore hitu Darkest Dungeon? Já totiž jo. Ale může se mi někdo divit? Na první pohled to vypadá podobně, hraje se to podobně a dokonce se to i podobně jmenuje. Ale přestože si myslím, že se autoři Darkest Dungeonem inspirovali možná až moc, nemůžu hru označit za kopírku. Co tedy dělá jinak? A zaujme i šílenstvím poznamenané harcovníky z nejtemnější kobky?
Karty nám nepřály
Nejdříve co je stejné: náhodně generované mapy, několik odlišných povolání, tahové souboje a hub, kde budete regenerovat síly, prodávat nasbírané harampádí a když je třeba, tak i najímat nové členy do tříčlenného týmu. Vaši žoldáci však neoplývají předem danými schopnostmi, ale variabilním balíčkem karet akcí, které se liší na základě jejich povolání, nasbíraného vybavení a skillů, které jim časem odemykáte. Z těchto individuálních balíčku pak hra vašim hrdinům během souboje rozdává karty. Hra tak stojí z části na štěstí a může se stát, že přijdou nepříteli hned na začátku střetu lepší karty, kvůli kterým vás ani nepustí k tahu. Stejným způsobem ale můžete nepřítele rozdrtit i vy a o této skutečnosti nejlépe vypovídá můj souboj s finálním bossem, kterého jsem díky dobře rozdaným kartám bez ztráty životů porazil hned ve čtvrtém kole.
Pokud si však teď trháte vlasy při představě, jak může hratelnost hardcore dungeon crawlu stát na náhodě, je třeba mít na paměti tři věci: Za prvé na tyto případy narazíte jen výjimečně. Za druhé jelikož máte obsah balíčku na svědomí vy, nejsou v něm nikdy špatné karty, jen se vám některé karty v daný moment zrovna nehodí. A za třetí tato hra pravě není moc hardcore. Váš tým nedostává během hry trvalé debuffy, ze souboje můžete vždy utéct a vaše chyby hra netrestá nějak přísně. Hra se také často sama ukládá, a když vaše parta během výpravy zemře, není nic jednoduššího, než načíst poslední pozici. A tím se dostávám k první výtce: Přestože je hra dělaná pro to, abyste svou posádku měnili jak na běžícím páse, je při ztrátě někoho z týmu mnohem snazší a pohodlnější hru načíst, než si najímat nové žoldáky s náhodnými staty a skilly. I když tak hra původně koncipována nebyla, dohraje kvůli tomu titul asi většina z nás se svou původní vytvořenou trojicí.
I have a mouth and I must yawn
Kdyby to ale byla má jediná výtka, mávnu nad tím rukou. Save scumming jsem prováděl i v X-COM hrách a jak mě bavily! Lepší řešení by však snad mohlo částečně nabourat největší problém této hry. Stereotyp. Prostinký příběh bez jakékoliv gradace vám totiž dá za úkol najít bájnou Mothership, k jejímuž nalezení je potřeba stáhnout data z terminálu z téměř všech derelictů, starodávných vesmírných plavidel prastaré civilizace. Derelictů je dohromady 11 a všechny jsou jeden jako druhý. Nečeká vás žádná změna prostředí, nepřátel, dokonce ani HUDBY a nebojím se proto říct, že je první hodina hraní stejná jako ta poslední, akorát máte větší sílu útoku a více štítů. I se zábavným soubojovým systémem se tak celkem brzy nudíte, protože vás hra už ničím nepřekvapí. Hra naštěstí není tak megalomanská jako Darkest Dungeon a konce se dočkáte “už“ za patnáct hodin, takže nudu zažíváte jen nějakých 8-9 hodin. Na začátku je to ale jinak legrace, čestný skautský!
Další věc, která mě však vytáčela od samého začátku, je absence srovnávacích tabulek pro vaše vybavení. To tvoří důležitou část hry nejen proto, že vám valná většina z nich přidá do balíčku nové karty, ale zlepšují vám také statistiky postav či zbraní. Potud vše v pořádku. Když však najdete nový kus výbavy, nebo nedej bože chcete nakupovat u obchodníka, musíte to vše porovnat ručně, tj. podívat se přímo do inventáře na to, co máte zrovna na sobě. Jak to vypadá v praxi? U obchodníka naleznete zajímavý předmět, ale nevíte, zda je lepší než to nynější. Pro porovnání tedy musíte od obchodníka odejít, otevřít PDA, kliknout na inventář, překliknout na požadovanou postavu a myší najet na předmět. A pokud jste během tohoto procesu nezapomněli statistiky prodávané věci, můžete zvesela porovnávat. Působí to jako drobnost, ale protože nákupem lepší výstroje strávíte dost času, nemůžu to přehlížet.
Shrnutí
Co dělá hra jinak, jsme si tedy řekli. Nyní si můžeme odpovědět i na druhou otázku. Může hra zaujmout i fanoušky Darkest Dungeonu? Spíš ne. Darkest Dungeon je oproti svému sci-fi bratránkovi o něco dotaženější a hlavně variabilnější. Deep Sky Derelict by snad mohl být vhodný pro hráče, kterým přišel Darkest Dungeon příliš těžký, komplexní, nebo dokonce moc temný. Deep Sky Derelict se totiž nebere moc vážně. Hraní však silně doporučuji dávkovat, protože vás při delších seancích znudí téměř okamžitě.
Krátká verze
Deep Sky Derelict se určitě nedá označit za špatnou hru. Soubojový systém je funkční a zábavný. Hře však neskutečně láme vaz, že je pořád stejná.
Taky jste hru Deep Sky Derelict považovali jen za spin-off hardcore hitu Darkest Dungeon? Já totiž jo. Ale může se mi někdo divit? Na první pohled to vypadá podobně, hraje se to podobně a dokonce se to i podobně jmenuje. Ale přestože si myslím, že se autoři Darkest Dungeonem inspirovali možná až moc, nemůžu hru označit za kopírku. Co tedy dělá jinak? A zaujme i šílenstvím poznamenané harcovníky z nejtemnější kobky?
Karty nám nepřály
Nejdříve co je stejné: náhodně generované mapy, několik odlišných povolání, tahové souboje a hub, kde budete regenerovat síly, prodávat nasbírané harampádí a když je třeba, tak i najímat nové členy do tříčlenného týmu. Vaši žoldáci však neoplývají předem danými schopnostmi, ale variabilním balíčkem karet akcí, které se liší na základě jejich povolání, nasbíraného vybavení a skillů, které jim časem odemykáte. Z těchto individuálních balíčku pak hra vašim hrdinům během souboje rozdává karty. Hra tak stojí z části na štěstí a může se stát, že přijdou nepříteli hned na začátku střetu lepší karty, kvůli kterým vás ani nepustí k tahu. Stejným způsobem ale můžete nepřítele rozdrtit i vy a o této skutečnosti nejlépe vypovídá můj souboj s finálním bossem, kterého jsem díky dobře rozdaným kartám bez ztráty životů porazil hned ve čtvrtém kole.
Pokud si však teď trháte vlasy při představě, jak může hratelnost hardcore dungeon crawlu stát na náhodě, je třeba mít na paměti tři věci: Za prvé na tyto případy narazíte jen výjimečně. Za druhé jelikož máte obsah balíčku na svědomí vy, nejsou v něm nikdy špatné karty, jen se vám některé karty v daný moment zrovna nehodí. A za třetí tato hra pravě není moc hardcore. Váš tým nedostává během hry trvalé debuffy, ze souboje můžete vždy utéct a vaše chyby hra netrestá nějak přísně. Hra se také často sama ukládá, a když vaše parta během výpravy zemře, není nic jednoduššího, než načíst poslední pozici. A tím se dostávám k první výtce: Přestože je hra dělaná pro to, abyste svou posádku měnili jak na běžícím páse, je při ztrátě někoho z týmu mnohem snazší a pohodlnější hru načíst, než si najímat nové žoldáky s náhodnými staty a skilly. I když tak hra původně koncipována nebyla, dohraje kvůli tomu titul asi většina z nás se svou původní vytvořenou trojicí.
I have a mouth and I must yawn
Kdyby to ale byla má jediná výtka, mávnu nad tím rukou. Save scumming jsem prováděl i v X-COM hrách a jak mě bavily! Lepší řešení by však snad mohlo částečně nabourat největší problém této hry. Stereotyp. Prostinký příběh bez jakékoliv gradace vám totiž dá za úkol najít bájnou Mothership, k jejímuž nalezení je potřeba stáhnout data z terminálu z téměř všech derelictů, starodávných vesmírných plavidel prastaré civilizace. Derelictů je dohromady 11 a všechny jsou jeden jako druhý. Nečeká vás žádná změna prostředí, nepřátel, dokonce ani HUDBY a nebojím se proto říct, že je první hodina hraní stejná jako ta poslední, akorát máte větší sílu útoku a více štítů. I se zábavným soubojovým systémem se tak celkem brzy nudíte, protože vás hra už ničím nepřekvapí. Hra naštěstí není tak megalomanská jako Darkest Dungeon a konce se dočkáte “už“ za patnáct hodin, takže nudu zažíváte jen nějakých 8-9 hodin. Na začátku je to ale jinak legrace, čestný skautský!
Další věc, která mě však vytáčela od samého začátku, je absence srovnávacích tabulek pro vaše vybavení. To tvoří důležitou část hry nejen proto, že vám valná většina z nich přidá do balíčku nové karty, ale zlepšují vám také statistiky postav či zbraní. Potud vše v pořádku. Když však najdete nový kus výbavy, nebo nedej bože chcete nakupovat u obchodníka, musíte to vše porovnat ručně, tj. podívat se přímo do inventáře na to, co máte zrovna na sobě. Jak to vypadá v praxi? U obchodníka naleznete zajímavý předmět, ale nevíte, zda je lepší než to nynější. Pro porovnání tedy musíte od obchodníka odejít, otevřít PDA, kliknout na inventář, překliknout na požadovanou postavu a myší najet na předmět. A pokud jste během tohoto procesu nezapomněli statistiky prodávané věci, můžete zvesela porovnávat. Působí to jako drobnost, ale protože nákupem lepší výstroje strávíte dost času, nemůžu to přehlížet.
Shrnutí
Co dělá hra jinak, jsme si tedy řekli. Nyní si můžeme odpovědět i na druhou otázku. Může hra zaujmout i fanoušky Darkest Dungeonu? Spíš ne. Darkest Dungeon je oproti svému sci-fi bratránkovi o něco dotaženější a hlavně variabilnější. Deep Sky Derelict by snad mohl být vhodný pro hráče, kterým přišel Darkest Dungeon příliš těžký, komplexní, nebo dokonce moc temný. Deep Sky Derelict se totiž nebere moc vážně. Hraní však silně doporučuji dávkovat, protože vás při delších seancích znudí téměř okamžitě.
Krátká verze
Deep Sky Derelict se určitě nedá označit za špatnou hru. Soubojový systém je funkční a zábavný. Hře však neskutečně láme vaz, že je pořád stejná.
