Původní Life is Strange nepovažuji za žádnou modlu, i když se mi líbilo. Od prequelu jsem stejně jako ostatní neměla žádná očekávání a ve výsledku to bylo asi moudré rozhodnutí. Minisérie to sice není vyloženě špatná, ale taky ani není nijak výrazně dobrá a našlo by se víc než pár hluchých míst (hlavně ten konec v mlýně byl takový trochu wtf). Celé to zachraňuje skvělá atmosféra, opět úžasný soundtrack i grafické zpracování a návrat všech starých dobrých postav. Příběh samotný bohužel nemůže nabídnout nějaký velký rozvoj, protože všichni víme, jak musí skončit (osud Rachel, nenávistný vztah Chloe a Davida...), nicméně aspoň se může dosytosti těžit z postavy Rachel a hlavně a především z jejího romantického vztahu s Chloe (jejich scéna z The Tempest byla první LiS scéna, která mě rozplakala, takže gratuluji, dostali jste nakonec i mě :D), který umožňuje poznat i Chloe z trochu jiné stránky. No a vzhledem k tomu, že tentokrát odpadá přetáčení času, všechno působí mnohem realističtěji a krutěji, protože když něco poděláte tak to zůstane podělané a žádný deus ex machina vám nepomůže.