Hry s upirskou tematikou mi byly vzdycky blizke a hidden object nemusi byt nutne tim nejhorsim hernim zanrem pro zpracovani krvesajnych pribehu. Trilogie Vampire Legends (jelikoz od vydani The Count of New Orleans uplynulo pres jeden a pul roku, s dalsim dilem uz nepocitam) je spise prumernym hernim i tematickym zazitkem, ktery do nadprumeru tahne predevsim dil druhy. Je-li to tim, ze Batorycka je v nasich koncinach z celeho cyklu nejznamejsi legendou, nebo se autorum podarilo nadesignovat a dokoncit solidni hru, tim si nejsem uplne jisty.

O seriovych vrazich v New Orleans tricatych let jsem pred zapocetim tretiho dilu nevedel nic, i Wikipedie o bratrech z nejakeho duvodu mlci. S hrabetem Saint-Germain uz je to lepsi, i kdyz ani toto jmeno nemusi vetsine hracu nic rikat. Ono vlastne neni moc duvodu tuto hru hrat, nebyt toho, ze se hrajicimu nasinci nabizi moznost porovnani s prvnim Gabrielem Knightem (St. Louis Cemetery, Marie Laveau - anyone?:-). Daberi se pokouseji o jizansky akcent (jestli jde o new orelansky, to si netroufam posoudit), minimale do prvni poloviny (hra ma celkem sest kapitol) se dari budovat atmosferu napeti az mirneho desu. Skoda jen, ze to nevydrzi, protoze upiri jsou prece jen zajimavejsi, nez nejaci duchove. minimalne pro mne.