Ačkoliv byla hra v době, kdy jsem ji dohrál, v celkem raném stádiu patchování a dodatečného vylepšování (verze 1.3.0.2), nemá se vůbec za co stydět. Moje první zkušenost s hrou z Kickstarteru je velmi dobrá a s časem se jistě bude ještě zlepšovat.
Halcyon 6 se odehrává ve vesmíru, kde jsou lidé hlavní silou, a kde se najednou odnikud zjeví smrtelná hrozba v podobě organických Chruulů. Lidstvo dostane v nečekaném útoku všeničíčích chapadlovců pořádně na zadek a jeho poslední zbytky se koncentrují na stanici Halcyon 6, obřím artefaktu z dávno minulých eonů, kterému jeho obyvatelé teprv začínají rozumět. Ostatní rasy jsou samozřejmě také vystaveny útoku Chruulů, ale to jim nezabrání likvidovat se mezi sebou, či se snažit obsadit drahocenný Halcyon 6. V tu chvíli přišel na můstek admirál Blue.Shark a rozhodl se, že všechnu tu pakáž srovná pěkně do latě.
Leckoho může odradit retro grafika. Já říkám: Kašlu na grafiku, dokud je to zábava. Není na místě očekávat propracované 3D. Tady hráče potká pouze čtverečkované, pestrobarevné 2D zpracování, které má neuvěřitelný styl. Nutno říci, že také odpovídá napůl sarkastickému vyznění celé hry, takže do sebe všechno pěkně zapadá. V retro stylu se nese i soundtrack, který je místy podivně chaotický a po delší době začne ve vší své chiptunovitosti trochu lézt na mozek.
Hlavním kladem celé hry jsou velmi zábavné mechaniky, které jsou (až na jednu) velmi rozumně dávkovány napříč celou hrou, takže nestačí začít nudit. Hráč musí těžit suroviny, stavět základnu, zkoumat, plnit mise a ničit postupující Chruulskou invazi.
Aby se tohle všechno mohlo dít, je samozřejmostí sestavit flotily ze schopných vojáků, kteří se dělí do tří kategorií - tactical (bojovník), engineer (tank), science (podpora). Základní mechanikou v boji lodě proti lodi ale i vojáka proti vojákovi, je systém inflict-exploit. Jeden voják svým útokem něco způsobí (proražení trupu), druhý voják svým útokem proražení trupu využije a dostane bonus k útoku. Ze soubojů se tak stávají taktické bitvy, kdy je důležité si předem namíchat výběr útoků každé lodi. Lodě totiž oplývají více útoky, než je možno celkově ovládat, takže se nikdy nestane, že by hráč měl k dispozici všechno. Rovněž jsou ve flotile vždy maximálně 3 plavidla.
Tenhle systém je ale také kamenem úrazu celé hry. Po čase se stane neuvěřitelně repetetivním a stereotypním. Jakmile totiž namícháte správný mix schopností, už vás nic nenutí svou strategii měnit.
Vojáci bojem a činnostmi (jsou využíváni k upgradům lodí, různým činnostem na základně, upgradům planet, ...) získávají zkušenosti, což jim postupem času dovoluje levelovat své schopnosti vesmírného i pozemního boje. Čím vyšší level mají, tím vyšší třídy lodí poté mohou pilotovat, a jak se zlepšují jejich schopnosti v dílčích oborech, rychleji také provádějí přidělené činnosti.
A že je rychlost docela důležitá. Celý průchod hrou je podřízen různým časovým limitům, takže se nestane, že by se hráč zasekl na mrtvém bodě; vždycky ho něco někam žene a pokud neudrží krok, něco ho velmi brzy převálcuje. Limity ale nejsou nijak šibeniční, takže to není problém.
Musím říct, že třeba výzkum nebo "výzbroj" lodí by šly ještě trochu vylepšit (zřejmě se toho v budoucnu i dočkáme). Dokázal bych si představit, že lodi osazuji zbraněmi a ty zpřístupňují určité schopnosti.
Halcyon 6 je každopádně milým takticko-strategickým retro-překvapením a přestože vypadá jako hra na hodinku, opak je pravdou. Bez problému lze v jedné partii strávit i 20 hodin a toto číslo se bude s dalším vývojem a novými mechanikami ještě zvětšovat.
Halcyon 6 se odehrává ve vesmíru, kde jsou lidé hlavní silou, a kde se najednou odnikud zjeví smrtelná hrozba v podobě organických Chruulů. Lidstvo dostane v nečekaném útoku všeničíčích chapadlovců pořádně na zadek a jeho poslední zbytky se koncentrují na stanici Halcyon 6, obřím artefaktu z dávno minulých eonů, kterému jeho obyvatelé teprv začínají rozumět. Ostatní rasy jsou samozřejmě také vystaveny útoku Chruulů, ale to jim nezabrání likvidovat se mezi sebou, či se snažit obsadit drahocenný Halcyon 6. V tu chvíli přišel na můstek admirál Blue.Shark a rozhodl se, že všechnu tu pakáž srovná pěkně do latě.
Leckoho může odradit retro grafika. Já říkám: Kašlu na grafiku, dokud je to zábava. Není na místě očekávat propracované 3D. Tady hráče potká pouze čtverečkované, pestrobarevné 2D zpracování, které má neuvěřitelný styl. Nutno říci, že také odpovídá napůl sarkastickému vyznění celé hry, takže do sebe všechno pěkně zapadá. V retro stylu se nese i soundtrack, který je místy podivně chaotický a po delší době začne ve vší své chiptunovitosti trochu lézt na mozek.
Hlavním kladem celé hry jsou velmi zábavné mechaniky, které jsou (až na jednu) velmi rozumně dávkovány napříč celou hrou, takže nestačí začít nudit. Hráč musí těžit suroviny, stavět základnu, zkoumat, plnit mise a ničit postupující Chruulskou invazi.
Aby se tohle všechno mohlo dít, je samozřejmostí sestavit flotily ze schopných vojáků, kteří se dělí do tří kategorií - tactical (bojovník), engineer (tank), science (podpora). Základní mechanikou v boji lodě proti lodi ale i vojáka proti vojákovi, je systém inflict-exploit. Jeden voják svým útokem něco způsobí (proražení trupu), druhý voják svým útokem proražení trupu využije a dostane bonus k útoku. Ze soubojů se tak stávají taktické bitvy, kdy je důležité si předem namíchat výběr útoků každé lodi. Lodě totiž oplývají více útoky, než je možno celkově ovládat, takže se nikdy nestane, že by hráč měl k dispozici všechno. Rovněž jsou ve flotile vždy maximálně 3 plavidla.
Tenhle systém je ale také kamenem úrazu celé hry. Po čase se stane neuvěřitelně repetetivním a stereotypním. Jakmile totiž namícháte správný mix schopností, už vás nic nenutí svou strategii měnit.
Vojáci bojem a činnostmi (jsou využíváni k upgradům lodí, různým činnostem na základně, upgradům planet, ...) získávají zkušenosti, což jim postupem času dovoluje levelovat své schopnosti vesmírného i pozemního boje. Čím vyšší level mají, tím vyšší třídy lodí poté mohou pilotovat, a jak se zlepšují jejich schopnosti v dílčích oborech, rychleji také provádějí přidělené činnosti.
A že je rychlost docela důležitá. Celý průchod hrou je podřízen různým časovým limitům, takže se nestane, že by se hráč zasekl na mrtvém bodě; vždycky ho něco někam žene a pokud neudrží krok, něco ho velmi brzy převálcuje. Limity ale nejsou nijak šibeniční, takže to není problém.
Musím říct, že třeba výzkum nebo "výzbroj" lodí by šly ještě trochu vylepšit (zřejmě se toho v budoucnu i dočkáme). Dokázal bych si představit, že lodi osazuji zbraněmi a ty zpřístupňují určité schopnosti.
Halcyon 6 je každopádně milým takticko-strategickým retro-překvapením a přestože vypadá jako hra na hodinku, opak je pravdou. Bez problému lze v jedné partii strávit i 20 hodin a toto číslo se bude s dalším vývojem a novými mechanikami ještě zvětšovat.
Yes, Your Grace
Pro: Citlivé retro zpracování, design lodí, kombinace taktiky, strategie, výzkumu a budování základny
Proti: Stereotyp v bojích