Chaos Theory je určitě výborná hra.
První, co mě fascinovalo, tak vymazlená grafika, mimika postav, samé odlesky a celkovej vizuál je lahůdkovej. Musim se přiznat, že o proti jedničce mi obtížnost přijde jednodušší, za zády nepřítele můžu bejt rychlejší a ani kolikrát nebude stačit reagovat, protože Sam Fisher tasí několik solidních chvatů. Konečně. Proto jsem často nepřítele zabíjel, jelikož nůž mě přesvědčil o své jedinečnosti. Líbily se mi například momenty, kdy se ke mě voják přibližoval a já ze strany na něj vlítl s nožem a podříznul mu hrdlo. Konečně Sam Fisher působí jako profesionál.
Ještě zde sice není Krav Maga, kterou nabízí Blacklist, ale výběr chvatů mi přijde dostatečně pestrej a bavila mě celková hratelnost, všechny ty pohyby hlavní postavy, hledání druhejch cest, plazení se v šachtách, a pak samozřejmě špičkové interiéry.
Dvojka mě právě nebavila, pač tam nebylo kudy chodit, co zkoumat, kochat se nádherou kolem. Ale už právě jednička měla takovou ambientní, tichou, minimalistickou atmosféru. Ta se naštěstí přenesla i do třetice - nejlepší moment hry a to beze srandy, seděl jsem zašitej asi čtvrt-hodinu v luxusní koupelně a poslouchal zvuk pračky a venkovních aut, jež projížděli. Pro mě tyhle prvky znamenaj opravdu mnoho, a tak jsem šel do všech dveří, které se otevřít dali, prohledával a plazil se, kam to bylo jen možné.
Oblíbil jsem si aj černej humor Fishera, úžasný hlášky, spoustu z nich jsem si zapamatoval. Zlidovělo aj u mě hackování, to byl mazec, u toho jsem taky mohl prosedět několik minut. Vždycky jsem se snažil, abych to měl co nejobtížnější. Mise v té bance byla asi tou nejlepší. Nejméně jsem si užil Koreu.
Jen občas zavládl stereotyp, pač struktura misí je pořád stejná. Ale moc kritickej přesto nebudu. Maximálně tak, že záporáci ve tváři vypadaj úplně všichni do jednoho stejně. Jinak ovšem pecka, škoda jen toho - nic neříkajícího příběhu. Prostě se nějaká story odehrávala. Já si užíval skvělou hratelnost, interiéry a exteriéry a ta "volnost" bylo mou dostatečnou motivací k dokončení celé hry. Jednička mě však bavila víc.
První, co mě fascinovalo, tak vymazlená grafika, mimika postav, samé odlesky a celkovej vizuál je lahůdkovej. Musim se přiznat, že o proti jedničce mi obtížnost přijde jednodušší, za zády nepřítele můžu bejt rychlejší a ani kolikrát nebude stačit reagovat, protože Sam Fisher tasí několik solidních chvatů. Konečně. Proto jsem často nepřítele zabíjel, jelikož nůž mě přesvědčil o své jedinečnosti. Líbily se mi například momenty, kdy se ke mě voják přibližoval a já ze strany na něj vlítl s nožem a podříznul mu hrdlo. Konečně Sam Fisher působí jako profesionál.
Ještě zde sice není Krav Maga, kterou nabízí Blacklist, ale výběr chvatů mi přijde dostatečně pestrej a bavila mě celková hratelnost, všechny ty pohyby hlavní postavy, hledání druhejch cest, plazení se v šachtách, a pak samozřejmě špičkové interiéry.
Dvojka mě právě nebavila, pač tam nebylo kudy chodit, co zkoumat, kochat se nádherou kolem. Ale už právě jednička měla takovou ambientní, tichou, minimalistickou atmosféru. Ta se naštěstí přenesla i do třetice - nejlepší moment hry a to beze srandy, seděl jsem zašitej asi čtvrt-hodinu v luxusní koupelně a poslouchal zvuk pračky a venkovních aut, jež projížděli. Pro mě tyhle prvky znamenaj opravdu mnoho, a tak jsem šel do všech dveří, které se otevřít dali, prohledával a plazil se, kam to bylo jen možné.
Oblíbil jsem si aj černej humor Fishera, úžasný hlášky, spoustu z nich jsem si zapamatoval. Zlidovělo aj u mě hackování, to byl mazec, u toho jsem taky mohl prosedět několik minut. Vždycky jsem se snažil, abych to měl co nejobtížnější. Mise v té bance byla asi tou nejlepší. Nejméně jsem si užil Koreu.
Jen občas zavládl stereotyp, pač struktura misí je pořád stejná. Ale moc kritickej přesto nebudu. Maximálně tak, že záporáci ve tváři vypadaj úplně všichni do jednoho stejně. Jinak ovšem pecka, škoda jen toho - nic neříkajícího příběhu. Prostě se nějaká story odehrávala. Já si užíval skvělou hratelnost, interiéry a exteriéry a ta "volnost" bylo mou dostatečnou motivací k dokončení celé hry. Jednička mě však bavila víc.
F.E.A.R.
Pro: Sam Fisher, čern ý humor, ambientní hudba i atmosféra, grafika, zvuk, nůž, eliminační chvaty, interiéry, více možností jak dokončit misi, hacking
Proti: Prázdnej příběh, pač hratelnost na sebe strhává všechnu pozornost, občas některé mise