Po znechucení snadností, jednoduchostí a medkolemhubymazajících mechanismů novějších strategických titulů, jsem sáhnul po strategii staré bezmála 13 let.
Grafika je ve 2d a to jsem, uznávám, považoval za příkoří, neboť místy je takováto statická mapa nepřehledná a nemožnost pohybovat svobodně kamerou tomu neprospívá. Jinak jsou ale textury udělaný moc hezky, prostředí se navíc překvapivě deformuje - po salvě děl je tak zem v těchto místech pokryta krátery a tyto postupem času nezmizí. Stejně tak je to třeba i s mrtvými těly svěřenců či nepřátel. Vraky zničených tanků sice mizí, ale to je herně žádoucí neboť by běžně ucpaly mosty a jiná zůžení.
Herní koncept je na svou dobu vcelku revoluční (asi ne zcela originální), kdy jednotky hráč nemůže tvořit, nýbrž je nucen šetřit s tím, co dostane na začátku mise a s tím se pojí i tempo a rozvážný styl hry. Třeba taková pěchota se přesunuje opravdu pomalu (nedejbože ve špatném terénu), což mě osobně vyhovovalo a zdálo se mi to realistický.
Jednotlivý úkoly jsou místy poměrně obtížný. Na střední obtížnost jsem dostal férově na hubu hned ve třetí misi. Díky nekompromisnosti a malé výdrži vojáků i tanků stačí jeden překvapivý nepřátelský útok z neočákavané strany a misi člověk může restartovat. Nakonec jsem musel často aplikovat taktiku přepadení, popřípadě pasti, neboť bežným způsobem se těžší mise odehrát vítězně prostě nedaly.
Mimo vhodného postupu je člověk nucen navíc i řešit zásobování, doplňování posil nebo protileteckou obranu a tak je zde válčení poměrně složitou komplexní činností. Každej voják má údaj o healthech i munici, dokonce se i přesně vypíše kterou dobovou zbraň má v ruce. Thumbs up!
Vskutku mě potom potěšilo, jak probíhá například oprava tanku: zavolám inženýrský auto, vystoupí dva technici, přejdou k tanku chvíli tam něco jakože povrtají. Pokud nemají dostatek náhradních dílů, zase nasednou, odjedou si k nejbližšímu skladu, tam opět vystoupí nanosí věci do auta a pak zase vyrazí zpět k porouchanému vozidlu. RESPECT! (když vzpomenu na sérii PANZERS, kde lítaly vduchem symboly klíčů, musím se pousmát)
Speciální kapitolou je artilerie, která může útočit téměř na kteroukoli pozici na mapě, ale zároveň se tak prozradí. Kolikrát je tak člověk nucen děla často přesouvat, aby nepřítel nevedl nálety či protisalvy právě na jejich pozici. Protože pak jde pálit i jaksi na slepo stává se z dělostřelectva velice zajímavej strategickej prvek, kterej mohdy rozhoduje o vítězi.
Délka hry je příkladná - 3 kampaně - mnoho historických misí, ještě víc těch náhodných - rozhodně to není nic na dva večery. Pravda, především ty random nejsou příliš navzájem odlišný, takže jsem měl nejednou pocit, že tohle misi jsem už hrál, ale i tak nemůžu říct, že bych na ně nadával - naopak.
Celkově nezbývá než uznale pokejvat hlavou a nainstalovat datadisky.
90%
Grafika je ve 2d a to jsem, uznávám, považoval za příkoří, neboť místy je takováto statická mapa nepřehledná a nemožnost pohybovat svobodně kamerou tomu neprospívá. Jinak jsou ale textury udělaný moc hezky, prostředí se navíc překvapivě deformuje - po salvě děl je tak zem v těchto místech pokryta krátery a tyto postupem času nezmizí. Stejně tak je to třeba i s mrtvými těly svěřenců či nepřátel. Vraky zničených tanků sice mizí, ale to je herně žádoucí neboť by běžně ucpaly mosty a jiná zůžení.
Herní koncept je na svou dobu vcelku revoluční (asi ne zcela originální), kdy jednotky hráč nemůže tvořit, nýbrž je nucen šetřit s tím, co dostane na začátku mise a s tím se pojí i tempo a rozvážný styl hry. Třeba taková pěchota se přesunuje opravdu pomalu (nedejbože ve špatném terénu), což mě osobně vyhovovalo a zdálo se mi to realistický.
Jednotlivý úkoly jsou místy poměrně obtížný. Na střední obtížnost jsem dostal férově na hubu hned ve třetí misi. Díky nekompromisnosti a malé výdrži vojáků i tanků stačí jeden překvapivý nepřátelský útok z neočákavané strany a misi člověk může restartovat. Nakonec jsem musel často aplikovat taktiku přepadení, popřípadě pasti, neboť bežným způsobem se těžší mise odehrát vítězně prostě nedaly.
Mimo vhodného postupu je člověk nucen navíc i řešit zásobování, doplňování posil nebo protileteckou obranu a tak je zde válčení poměrně složitou komplexní činností. Každej voják má údaj o healthech i munici, dokonce se i přesně vypíše kterou dobovou zbraň má v ruce. Thumbs up!
Vskutku mě potom potěšilo, jak probíhá například oprava tanku: zavolám inženýrský auto, vystoupí dva technici, přejdou k tanku chvíli tam něco jakože povrtají. Pokud nemají dostatek náhradních dílů, zase nasednou, odjedou si k nejbližšímu skladu, tam opět vystoupí nanosí věci do auta a pak zase vyrazí zpět k porouchanému vozidlu. RESPECT! (když vzpomenu na sérii PANZERS, kde lítaly vduchem symboly klíčů, musím se pousmát)
Speciální kapitolou je artilerie, která může útočit téměř na kteroukoli pozici na mapě, ale zároveň se tak prozradí. Kolikrát je tak člověk nucen děla často přesouvat, aby nepřítel nevedl nálety či protisalvy právě na jejich pozici. Protože pak jde pálit i jaksi na slepo stává se z dělostřelectva velice zajímavej strategickej prvek, kterej mohdy rozhoduje o vítězi.
Délka hry je příkladná - 3 kampaně - mnoho historických misí, ještě víc těch náhodných - rozhodně to není nic na dva večery. Pravda, především ty random nejsou příliš navzájem odlišný, takže jsem měl nejednou pocit, že tohle misi jsem už hrál, ale i tak nemůžu říct, že bych na ně nadával - naopak.
Celkově nezbývá než uznale pokejvat hlavou a nainstalovat datadisky.
90%
Pro: obtížnost, složitost, taktické nároky, více možných alternativ pustupu, detaily, tempo hry, artilerie
Proti: 2D, autům se netočí kola, příliš rychlé reakce letadel