Když jsem poprvé uviděla ten mizerný vizuál a pokusila se zůstat vzhůru u nulového herního obsahu, jímž se PC verze tohoto titulu oproti svému konzolovému originálu honosí, nejdřív jsem si znervózněle pomyslela „dočkej času, Mařeno, slibované RPG se dostaví a i ta vyblitá grafika je určitě jen dočasný pozůstatek po předávkování kaktusovou šťávou“. Když příšernost nadále přetrvávala, logicky jsem usoudila, že mě na eBayi natáhli naši dálnovýchodní bratři, stejně jako když se mi koncem devadesátek pokoušeli prodat adidasky se čtyřma pruhama, a úspěšně mi střelili nějakou ilegální neoficiální ukázku východní vynalézavosti, vyvinutou bez vědomí studia, s minimálním zájmem a speciálně pro důvěřivé mamlasy mého typu. Jenže pak jsem se mrkla do závěrečných titulků, abych zjistila, koho mám za to ohavné pirátství napráskat, a co nevidím, ona ta sračka skutečně je oficiální titul vyprodukovaný pověřeným studiem a propagovaná Nickolodeonem.

Vyjasněme si to nejdůležitější hned na začátek: PC verze nemá s tou konzolovou absolutně nic společného a postrádá vše, na co se snad hráč na základě propagačních materiálů těšil (příběh, RPG prvky, bojový systém či různorodí nepřátelé). Jedná se o podobný případ jako kdysi u PC verze prvního Harryho Pottera, kterou s originálem určeným pro konzoli rovněž pojilo jen naprosté minimum prvků. Ale zatímco tamní PC port byl i navzdory tomu vysoce hratelný a místy i zábavný, PC Avatar je obyčejnou tupou klikačkou bez jakéhokoli herního obsahu. Nepřeháním: dobré dvě třetiny hry tvoří odklikávání bublin s předabovanými replikami ze seriálu (ne, zcela zbytečné cut-scény nelze poslat do háje jediným kliknutím, z nějakého důvodu, který je jasný jen developerům, je nutné odkliknout každou jednotlivou větu) a o zbylou třetinu se dělí boj s vojáky Ohňového národa, kteří chcípají kliknutím, duchovní uklidňování vzbouřené zvířeny, které se dělá kliknutím, meditace probíhající kliknutím a příležitostné honičky, u nichž se myšítko místo klikání pro změnu vytrvale tiskne (i když pokud dáváte raději přednost soustavnému mrdání do myši, hra vám to velkoryse umožní). Ve výsledku je totálně buřt, co se na monitoru děje: kdyby člověk tupě třískal do levého tlačítka a koukal u toho na porno, stejně by mu „dohrání“ tohohle zázraku trvalo maximálně hodinu.

O nějaké příběhové kostře hanba mluvit: šest úrovní – vzhledem ke své skutečné délce nepochopitelně nepřežitelných – neinvenčně kopíruje děj první sezóny seriálu a jedna od druhé se prakticky neliší. Dorazíte na nové místo, chvíli klikáte na zvířátka, meditujete a „bojujete“, načež hupsnete na létajícího bizona a v několika vlnách se vypořádáte s roji totožně porazitelného létajícího zvířectva. Invence netřeba, mozek nechte za dveřmi.

Závěrečné věnování je už jen třešničkou na pozoruhodně smradlavém hnědém dortu – Mako se po téhle pochybné poctě musel v hrobě roztočit tak prudce, že vyletěl na oběžnou dráhu.