Velice originální pojetí počítačové hry, navzdory velmi krátké herní době a formě bližší interaktivnímu filmu, než adventuře. Jako většina lidí jsem i já bojoval s ovládáním. I když mi Brothers na disku odpočívali nějakou dobu, čekal jsem až si pořídím gamepad (můj první za celou herní kariéru x)) a zároveň se s ním díky jednodušší adventuře naučím. Hra přímo vybízí k dohrání na jeden zátah a věřím, že pak je zážitek daleko intenzivnější, bohužel jsem tu možnost neměl. I tak mě ale finále této "pohádky" velmi zaskočilo, jelikož se hra celou dobu nese spíše ve více dětinském a naivnějším pojetí. Je to opravdu pohádka, která v sobě míchá mnoho ze skandinávské ústní lidové slovesnosti. A i když byly ke konci náznaky zcela zřejmé, opravdu jsem tomu nechtěl uvěřit, tak moc silné bylo kouzlo prostředí a dvou hlavních postav. Absence řeči a nahrazení všemi různými citoslovci a zvláštními pazvuky vše ještě více umocňuje.

Zajímavé je, že příběh se nenese v klasické formě se zápletkou, ani nebuduje napětí. Vše je od začátku jasné - tatínek umírá a jeho dva synové se vydají najít lék, v tomto případě Vodu života (nebo Pramen mládí, jakkoli tomu kdo říká). Poté následuje jen popis děje, to jest celé putování dvou brášků. Prostředí a místa kudy procházíte jsou nádherná, perfektně zpracovaná a přesto na mě působily jistou dávkou skromnosti. Jakoby se autoři snažili ukázat, jak si malí kluci představují nekonečně ohromný daleký svět, a přesto jejich fantazie není dostatečná na to, aby jej viděli ve své nekonečné otevřenosti. S tím souvisí i drobná výtka a tou je Unreal Engine a jeho slavné dokreslování textur. Nejvíc to zabolí při závěrečných scénách, kdy to působí i trochu více rušivě, než by mělo.

Celově je Brothers: A Tale of Two Sons naprosto unikátní počin, který stojí za zahrání. Jen k němu přistupujte trošku jinak. Není to Dear Esther, není to 3D adventura. Je to pohádka - pohádka pro děti, ale dospělí u ní někdy pláčou.