Fallout: New Vegas je velmi dobrá hra, která si však nese bagáž druhého dílu, Oblivionu, Falloutu 3 a přináší i několik vlastních chyb. Nejprve tedy k pozitivům.
New Vegas bezpochyby přináší valnou část atmosféry původních dílů. Například co se týče zpracování a celkového zážitku z Vaultů, tak je i překonává. Vaulty jsou jednak vždy skvěle provedené, mají svá ústřední témata a procházet je z prvního pohledu prostě více vtáhne. I samotná "pustina" (k tomu viz níže) má velmi dobrou atmosféru a je radost se v ní toulat. Ocenil jsem velmi spoustu zajímavých postav a rozhovorů, vždy s kompletním dabingem. Potěšili i družníci, nejsou příliš propracovaní, ale ten základ je velmi solidní (vždy rád slyším hlas Felicii Day) a oproti původním dvěma dílům určitě jde o posun. Rovněž potěší množství různých zbraní a předmětů, jejich zpracování, možnost vylepšování, výroba vlastních atp. Líbilo se mi, že si autoři dali záležet na vzhledu plakátů, časopisů atp. Silně to přispělo k celkové atmosféře. Nakonec velmi chválím postavy Yes Mana a Mr. House. Vtipné (první případ) a zajímavé (ten druhý) postavy. Z questů chválím Nipton či společnost bílých rukavic. Oba questy připomněly atmosféru VtM: Bloodlines. I další úkoly mi však přišly solidní a neměl jsem z nich celkově špatný dojem.
Ač už z té postapokalyptické atmosféry v některých ohledech moc nezbylo (viz níže), tak jsem byl také rád za to, že se příběh neodehrával v černobílých kulisách. V NCR se tak nalezenou zbabělí a válkou unavení vojáci, fašističtí důstojníci, zloději, feťáci ale i vyslovení klaďáci věřící v její ideály. Jako postapo tak hra možná selhává (viz níže), ale jako zobrazení opětovného vzestupu civilizace to docela jde. Ocenil jsem i malý návrat Enklávy, který tak nepůsobil jako pěst na oko a nesl se ve správném vojáckém duchu.
Negativa daná bagáží z minulosti jsou asi zřejmá. Celá TES série trpěla tím, že postavy jsou zaházené tunou předmětů (kterých je opravdu zbytečně mnoho). Stačí se tak o milimetr seknout (což vzhledem k jejich neustálému pohybu není zrovna nemožné) a hned se na vás vrhnou jako na zloděje. Vzhledem ke zkušenostem z Morrowindu se mi to stalo nakonec asi jen dvakrát. Negativum z Falloutu 3 je ohromné. Systém VATS je naprosto příšerný. Celou hru jsem jej nenáviděl a kazil mi celý dojem. Byl už takový problém udělat jej celý na kola? Real-time souboje docela šly, ale vzhledem k celkovému chaosu i tak často trefíte parťáka či spojence. Obdobně systém karmy, krádeže atp. je strašně chaotický. Občas vám tak klesá "karma" i když se celé osazenstvo okolo válí mrtvé, jindy se můžete někomu nabourat do počítače přímo před očima vlastníka. Červená barva daného předmětu ve skutečnosti často nefunguje jako spolehlivé vodítko.
Obdobně děsivý je i samotný pip-boy. Ovládání přes něj je neuvěřitelně těžkopádné a nejhorší je, že se bez něj neobejdete. Velmi bych ocenil, abych mohli najet hned jednou klávesou na inventář, "deník" s úkoly, kartu charakteru atp. Bohužel to nejde a tak jsem musel stále navštěvovat tuhle blbost.
Bagáž z Falloutu 2 je asi také zřejmá. Příliš mnoho civilizace. Každý pár set metrů tak narazíte na nějakou lokaci, New Vegas je pak vysloveně symbolem luxusu (a celkově působí oproti jiným lokacím nějak "sterilně") a zapomínal jsem v něm, že bych nějaké post-apo vůbec hrál. Vyloženě trapně pak působí rodina Omertů odkazující na New Reno. Dále jsou zde určité rozpory s předchozími díly. BoS, pokud si vzpomínám, povětšinou (v lepších případech) končil jako podsložka NCR. Zde jsou však obě frakce opět na nože. Nicméně lze to brát jako cestu, aby v "pustině" nebyli všichni kamarádi.
Rovněž jsem nebyl nadšen z občasných bugů a častých pádů, vysloveně mě štvaly neviditelné zdi, které znemožňovaly slézt kopec, donekonečna se objevující komando legionářů (a příliš mnoho HP jeho příslušníků), otravní (vysloveně) cazadorové. Cestování bez objevených lokací je pak v první polovině hry dosti zdlouhavé a ne vždy mě bavilo.
Nejdebilnější na celé hře jsou však hlavní "záporáci". Legie je opravdu příšerný nápad a často jsem po jejich spatření nevěděl, zda mám střílet nebo se smát. Ideologická motivace Caesar a Lanius (Kaiser a Lábus) však v posledku byla celkem dobrá. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že se představením Legie celá hra střílí do kolene. Nedovedu si představit, jaká frakce by už mohla méně sedět do této herní série.
Závěrem jde tedy o povedenou hru a vcelku solidního nástupce prvních dvou dílů (a to i pokud vnímáte druhý díl jako devalvaci původní značky). K zahrání rozhodně doporučuji. Ke klasikám žánru RPG však podle mého ještě cosi (viz chyby výše) chybí.
Hodnocení základní hry 80%. Hodnocení Ultimate Edition 90%. Můj konec.
New Vegas bezpochyby přináší valnou část atmosféry původních dílů. Například co se týče zpracování a celkového zážitku z Vaultů, tak je i překonává. Vaulty jsou jednak vždy skvěle provedené, mají svá ústřední témata a procházet je z prvního pohledu prostě více vtáhne. I samotná "pustina" (k tomu viz níže) má velmi dobrou atmosféru a je radost se v ní toulat. Ocenil jsem velmi spoustu zajímavých postav a rozhovorů, vždy s kompletním dabingem. Potěšili i družníci, nejsou příliš propracovaní, ale ten základ je velmi solidní (vždy rád slyším hlas Felicii Day) a oproti původním dvěma dílům určitě jde o posun. Rovněž potěší množství různých zbraní a předmětů, jejich zpracování, možnost vylepšování, výroba vlastních atp. Líbilo se mi, že si autoři dali záležet na vzhledu plakátů, časopisů atp. Silně to přispělo k celkové atmosféře. Nakonec velmi chválím postavy Yes Mana a Mr. House. Vtipné (první případ) a zajímavé (ten druhý) postavy. Z questů chválím Nipton či společnost bílých rukavic. Oba questy připomněly atmosféru VtM: Bloodlines. I další úkoly mi však přišly solidní a neměl jsem z nich celkově špatný dojem.
Ač už z té postapokalyptické atmosféry v některých ohledech moc nezbylo (viz níže), tak jsem byl také rád za to, že se příběh neodehrával v černobílých kulisách. V NCR se tak nalezenou zbabělí a válkou unavení vojáci, fašističtí důstojníci, zloději, feťáci ale i vyslovení klaďáci věřící v její ideály. Jako postapo tak hra možná selhává (viz níže), ale jako zobrazení opětovného vzestupu civilizace to docela jde. Ocenil jsem i malý návrat Enklávy, který tak nepůsobil jako pěst na oko a nesl se ve správném vojáckém duchu.
Negativa daná bagáží z minulosti jsou asi zřejmá. Celá TES série trpěla tím, že postavy jsou zaházené tunou předmětů (kterých je opravdu zbytečně mnoho). Stačí se tak o milimetr seknout (což vzhledem k jejich neustálému pohybu není zrovna nemožné) a hned se na vás vrhnou jako na zloděje. Vzhledem ke zkušenostem z Morrowindu se mi to stalo nakonec asi jen dvakrát. Negativum z Falloutu 3 je ohromné. Systém VATS je naprosto příšerný. Celou hru jsem jej nenáviděl a kazil mi celý dojem. Byl už takový problém udělat jej celý na kola? Real-time souboje docela šly, ale vzhledem k celkovému chaosu i tak často trefíte parťáka či spojence. Obdobně systém karmy, krádeže atp. je strašně chaotický. Občas vám tak klesá "karma" i když se celé osazenstvo okolo válí mrtvé, jindy se můžete někomu nabourat do počítače přímo před očima vlastníka. Červená barva daného předmětu ve skutečnosti často nefunguje jako spolehlivé vodítko.
Obdobně děsivý je i samotný pip-boy. Ovládání přes něj je neuvěřitelně těžkopádné a nejhorší je, že se bez něj neobejdete. Velmi bych ocenil, abych mohli najet hned jednou klávesou na inventář, "deník" s úkoly, kartu charakteru atp. Bohužel to nejde a tak jsem musel stále navštěvovat tuhle blbost.
Bagáž z Falloutu 2 je asi také zřejmá. Příliš mnoho civilizace. Každý pár set metrů tak narazíte na nějakou lokaci, New Vegas je pak vysloveně symbolem luxusu (a celkově působí oproti jiným lokacím nějak "sterilně") a zapomínal jsem v něm, že bych nějaké post-apo vůbec hrál. Vyloženě trapně pak působí rodina Omertů odkazující na New Reno. Dále jsou zde určité rozpory s předchozími díly. BoS, pokud si vzpomínám, povětšinou (v lepších případech) končil jako podsložka NCR. Zde jsou však obě frakce opět na nože. Nicméně lze to brát jako cestu, aby v "pustině" nebyli všichni kamarádi.
Rovněž jsem nebyl nadšen z občasných bugů a častých pádů, vysloveně mě štvaly neviditelné zdi, které znemožňovaly slézt kopec, donekonečna se objevující komando legionářů (a příliš mnoho HP jeho příslušníků), otravní (vysloveně) cazadorové. Cestování bez objevených lokací je pak v první polovině hry dosti zdlouhavé a ne vždy mě bavilo.
Nejdebilnější na celé hře jsou však hlavní "záporáci". Legie je opravdu příšerný nápad a často jsem po jejich spatření nevěděl, zda mám střílet nebo se smát. Ideologická motivace Caesar a Lanius (Kaiser a Lábus) však v posledku byla celkem dobrá. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že se představením Legie celá hra střílí do kolene. Nedovedu si představit, jaká frakce by už mohla méně sedět do této herní série.
Závěrem jde tedy o povedenou hru a vcelku solidního nástupce prvních dvou dílů (a to i pokud vnímáte druhý díl jako devalvaci původní značky). K zahrání rozhodně doporučuji. Ke klasikám žánru RPG však podle mého ještě cosi (viz chyby výše) chybí.
Hodnocení základní hry 80%. Hodnocení Ultimate Edition 90%. Můj konec.
Pro: atmosféra Vaultů, postavy, některé questy, reálně působící lidské charaktery, ucházející grafika
Proti: VATS, Legie, chaotický systém karmy, pip-boy, příliš civilizace, bugy, pády, příp. Steam