Jedna z Lego her - tentokrát podle prvního a druhého filmu o hobitovi Bilbovi od umělce a prznitele Petera Jacksona. Co to vlastně je lego hra, ptal jsem se, poněvadž The Hobit byl mojí legovou prvotinkou. Je hra třeba vhodná pro malé děti? Pokud jste jim pustili film, mohu vás ujistit, že hrou už nic nezkazíte :)
Musím pochválit vtípky, kterými se podařilo děj doslova prošpikovat, ať už vychází z lego podstaty hry, z přehrávání nebo jiného uchopení scén filmu nebo se jedná o vlastní přidanou šťávu.
S lego pajduláky, kteří se ve filmu vyskytovali nebo vyskytovat mohli, procházíte lego světem z filmu a snažíte se rozmlácením všeho okolo a vyřešením lehkých logických puzzlů dostat na konec levelu a přitom posbírat co nejvíc penízků a secretů a co nejméně umírat. Umírání vám totiž penízky zase odebírá. Hodí se ale princip rozmlať vše do Tolkienova universa? NE. Častokrát jsem se přistihl pokládat si otázku: "Jak tohle mohlo vůbec dostat licenci?!". Hodí se princip do jiných filmových univerz, které lego hry ztvárňují? Pochybuji.
Hrát mohou až dva hráči buďto na gamepadech anebo na klávesnici - náš případ. Myslím, že zvolený způsob ovládání se dost podepsal na tom, jak hru vnímám. Rozložit ovládací prvky dvou gamepadů do jedné klávesnice si vyžádalo využití tolika kláves, že jsem si je prostě nebyl ochotný zapamatovat a tak jsme se až do konce hry obešli třeba bez nastavování kamery a nechali to na automatu. Místy dost frustrující záležitost, především proto, že při skocích se často stane, že drbnete o něco, co se vám zdálo, že v cestě nestojí, nebo dojdete příliš na okraj a zmizíte společně s penízky z účtu v hlubinách pekelných. Naštěstí vždy když můžete nějakou klávesu a pod ní skrytou schopnost použít, bliká vám tato informace na obrazovce a tak není ani pro děti problém se ovládáním prokousat. A nakonec pro mě taky nebyl, teda při trošce sebezapření. To, že "any key" je pokaždé JEDNO jiné tlačítko, jen podtrhuje můj dojem z toho, že klávesnice stála při návrhu ovládání na vedlejší koleji.
První level jsme rozehrávali asi napětkrát. Hra totiž obsahuje naprosto idiotický systém savování - ukládá se téměř výhradně na konci levelu a ten trvá půl hodiny až hodinu. Budťo prostě není tolik času nebo spadne hra nebo se nám též několikrát stalo, že dítko zmáčklo tlačítko power a operační systém se odporoučel. Na oběšení. Nepřeskočitelné filmečky jsou pak jedním z nejtěžších hříchů, kterých se vývojáři na hráčích dopouštějí.
Při hře ve dvou se obrazovka rozdělí svisle v půli nebo se dynamicky rozsekne - podle nastavení. Postavičky se mohou rozejít do dvou různých koutů levelu a když se potkají, obrazovka se zase nádherně slije dohromady. Toto konkrétně funguje jako švýcarské hodinky a je nejlépe vyřešeným splitscreenem, co jsem zatím viděl.
Rada na závěr: máte-li aspoň jeden gamepad - Trine
Musím pochválit vtípky, kterými se podařilo děj doslova prošpikovat, ať už vychází z lego podstaty hry, z přehrávání nebo jiného uchopení scén filmu nebo se jedná o vlastní přidanou šťávu.
S lego pajduláky, kteří se ve filmu vyskytovali nebo vyskytovat mohli, procházíte lego světem z filmu a snažíte se rozmlácením všeho okolo a vyřešením lehkých logických puzzlů dostat na konec levelu a přitom posbírat co nejvíc penízků a secretů a co nejméně umírat. Umírání vám totiž penízky zase odebírá. Hodí se ale princip rozmlať vše do Tolkienova universa? NE. Častokrát jsem se přistihl pokládat si otázku: "Jak tohle mohlo vůbec dostat licenci?!". Hodí se princip do jiných filmových univerz, které lego hry ztvárňují? Pochybuji.
Hrát mohou až dva hráči buďto na gamepadech anebo na klávesnici - náš případ. Myslím, že zvolený způsob ovládání se dost podepsal na tom, jak hru vnímám. Rozložit ovládací prvky dvou gamepadů do jedné klávesnice si vyžádalo využití tolika kláves, že jsem si je prostě nebyl ochotný zapamatovat a tak jsme se až do konce hry obešli třeba bez nastavování kamery a nechali to na automatu. Místy dost frustrující záležitost, především proto, že při skocích se často stane, že drbnete o něco, co se vám zdálo, že v cestě nestojí, nebo dojdete příliš na okraj a zmizíte společně s penízky z účtu v hlubinách pekelných. Naštěstí vždy když můžete nějakou klávesu a pod ní skrytou schopnost použít, bliká vám tato informace na obrazovce a tak není ani pro děti problém se ovládáním prokousat. A nakonec pro mě taky nebyl, teda při trošce sebezapření. To, že "any key" je pokaždé JEDNO jiné tlačítko, jen podtrhuje můj dojem z toho, že klávesnice stála při návrhu ovládání na vedlejší koleji.
První level jsme rozehrávali asi napětkrát. Hra totiž obsahuje naprosto idiotický systém savování - ukládá se téměř výhradně na konci levelu a ten trvá půl hodiny až hodinu. Budťo prostě není tolik času nebo spadne hra nebo se nám též několikrát stalo, že dítko zmáčklo tlačítko power a operační systém se odporoučel. Na oběšení. Nepřeskočitelné filmečky jsou pak jedním z nejtěžších hříchů, kterých se vývojáři na hráčích dopouštějí.
Při hře ve dvou se obrazovka rozdělí svisle v půli nebo se dynamicky rozsekne - podle nastavení. Postavičky se mohou rozejít do dvou různých koutů levelu a když se potkají, obrazovka se zase nádherně slije dohromady. Toto konkrétně funguje jako švýcarské hodinky a je nejlépe vyřešeným splitscreenem, co jsem zatím viděl.
Rada na závěr: máte-li aspoň jeden gamepad - Trine
Pro: splitscreen, možnost multiplayeru na jedné klávesnici, humor
Proti: nepohodlnost a nepraktičnost ovládání na klávesnici, save, často nepřeskočitelné filmečky