Vesmír a cizí planety mě odjakživa fascinujou, jak stárnu, mám radši poklidnější neakční hry, řekl jsem si, že zkoumání planety bez života bude ta pravá cesta.

Ačkoli s oblibou píšu, že grafika je v dnešních dobách natolik vychytaná, že i ta nejhorší vypadá pořád schůdně, tak tady to moc neplatí. Textury povrchů jsou vyloženě odpuzující a prostředí vůbec na mě působilo hrozně zastarale, sterilně. Měl sem většinu hry pocit, že běhám po hnědým zvlněným koberci a né po jiné planetě. Budovy mimozemšťanů jusou otřesně strohý a beznápaditý. Nicméně tohle by se dalo eště zkousnout...

Příběh nakonec není úplně hroznej, má pointu, nicméně chování postavy mi přišlo někdy dost nelogický. Přestože člověk narazí na mnoho budov, objektů atp., nikdy se nejde podívat dovnitř (kdybych našel chajdu na cizí planetě, nejpíš bych se stavil na návštěvu). Kyslíku není nazbyt přesto jako taktiku náš kosmonaut zvolí prostě jít bezhlavě kupředu a spoléhat na autora, že přesně ve chvíli, kdy dojde, nalezne hráč na pusté planětě zásobárnu s kyslíkem.
Nicméně zápletka děje je nakonec to jediný, co udržovalo mou vůli to dotáhnout do konce.

Náplň hry – držet šipku dopředu a mačkat "jump". Nedělám si srandu – to je vlastně vše. Když přede mě hra postaví zádrhel, spočívá v přenesení výbušniny nebo zelené kuličky na určitý místo většinou v okolí 20 metrů. Už ježek Sonic na tom byl v tomhle snad větší challenge! Opravdu takhle dementní a infantilní hru jsem už dlouho nehrál.

Hudba zajímavá, ozvučení však velmi podprůměrný. Zvuky zní nepřirozeně a synteticky.

Vychází mi z toho teda pokus, kterej se snaží skloubit dětskou nudnou skákačku s rádoby silným a vyspělým vědeckofantastickým příběhem, to vše v rozlehlym neatraktivním přísně lineárním prostředí. Nebrat. 45%