Hned zkraje musím učinit menší doznání: bez návodu bych třetí díl Kyrandie nedohrál ani za rok. Pravděpodobně proto, že bych ji velmi rychle odstranil z disku.

Mile mě překvapila možnost řešení některých hádanek více způsoby, jen tu byl jeden velký problém - úkony nutné k řešení mi přišly velmi složité a neintuitivní, bez možnosti, že by hráče řešení prostě náhodou cvrnknulo do nosu. Buď je člověku jasné, co má dělat, nebo je odsouzen ke slepému bloudění a zkoušení všeho možného i nemožného. To vedlo k tomu, že jsem si po celou dobu hraní připadal jako naprostý idiot.

Rovněž mi chvíli trvalo, než jsem si zvyknul na možnost přepínání Malcolmova jednání. Z toho zároveň kouká další problém - postavy ve hře reagují na Malcolma různě v závislosti na jednom ze tří možných chování. Pokud však hráč ztroskotá a neví, co dál, ztrojnásobí se celkový počet možností k vyzkoušení...a zkrátí se hráčova trpělivost.

Musím uznat, že jsem si při hraní Malcolm's Revenge často vzpomněl na vtipné poznámky Guybrushe Threepwooda z The Secret of Monkey Island, což vůbec není na škodu. Malcolm i Zanthia z předchozího dílu opravdu působili vtipněji a o něco lidštěji, než suchoprd Brandon z dílu prvního.

Suma sumárum mi první díl Kyrandie sednul nejvíce asi právě kvůli tomu, že byl pohádkový, v zásadě jednoduchý a téměř bez vtipu, což působilo na mou chuť dovést všechno do šťastného konce. Ve třetím díle je to vlastně úplně naopak, což vysvětluje tohle mé skokové hodnocení. Nic naplat, mé adventuristické chutě jsou prostě trochu jiné.