Budu vám vyprávět příběh. Že už jsem z hrou Fallout 3 strávil celkem dost času. Že jsem postoupil na maximální úroveň, takže motivace k dalšímu hraní se mi těžko hledala. Že mě zvědavost stejně nakonec přemohla. Že jsem nelitoval, protože to vůbec nebylo špatný. Že se mi zdejší halucinogenní močály i docela zamlouvaly.

Že obtížnost pro moji nabouchanou postavu nebyla tak vysoká. Že spotřeba stimpacků byla sice vyšší, ale na obtížnost těžká jsem v pohodě zvládal. Že, ať se mi zdejší grafická stylizace a atmosféra líbily, neměl jsem už náladu prohledávat a držel jsem se jenom hlavní dějový linky. Že mě i děj někdy překvapil. Že pointa má vpravdě až filozofický nádech a je spjata se samotnými příčinami války.

Že nové zbraně a nepřátelé byly fajn. Že zvláštní psychedelicky hororová atmosféra byla super. Že ale tvůrci mohli přidat pár úrovní. Že by mě to tu možná udrželo déle než jeden večer, protože místa k objevování tu jsou. Že proto mé dobrodružství rychle skončilo, protože spousta míst k objevování je pořád i v původní pustině.