Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

State of Decay

  • PC 90
Soundtrack k této hře jsem si zamiloval už před jejím vydáním, zombie tématika je mi poměrně blízká, mám rád hry s dostatkem volnosti a tak jsem šel do toho:

Graficky se mi hra líbila, ačkoli se o špičku teda nejedná. Nicméně vzhledem k velikosti mapy se dají zkousnout i opakující se objekty, sluneční stíny jsou pak zpracovány výborně a dávají texturám takovej jakoby "punc reality". Co se týče zvukové stránky, nemám co vytknout = skvělá práce. Především již zmíněná hudba je vyloženě skvostná. Jesper Kyd je můj kůň a málokdo se s ním v dnešní době na hudebním poli, myslím si, může rovnat. +10%

Hra začíná zhurta - vymlácením mozků několika zombíkům a hned se vydáváme do světa SoD, ve kterém platí zákon přežití. Ačkoli je hra hrozně zabugovaná, musím říct, že základní koncept šlape znamenitě: Hluk hezky svolává zombíky (na baterku však bohužel nereagujou), volba mezi brokádou a zbraní na blízko je skutečnou volbou dalšího průběhu situace, jsou chvíle kdy útěk je jediná možnost jak přežít a jsou místa kam se člověk sám raději nevydává.

To, že hra nemá předem daný děj, jen jakousi nabídku příběhových misí, které člověk plní společně s těmi generovanými, s budováním komunity a vylepšováním základny má za následek jakousi plochost dialogů a jejich částečnou repetivnost, ale to se dalo očekávat i zkousnout. Jednotliví členové komunity mají docela dost odlišností ve výdrži a zkušenostech a vzhledem k únavě postav je rozumnější hrát hned za dvě popřípadě i více postav (pokud třeba hrdina onemocní).
Smrt oblíbence pak opravdu zamrzí a to, že hra nejde vrátit ani uložit z každého boje dělá skutečnej boj o přežití a kdo zemře, toho nelze nijak oživit. Musel jsem tak skutečně nejednou řešit morální otázku: jít pomoci kámošovi s téměř nulovou šancí na záchranu obou a nebo radši utíkat zbaběle k autu a obětovat ho? Zajímavý taky je, že hra jakoby žije i době kdy hráč nehraje a tak při každém spuštění je vždy malinko něco jinak, což působí reálně a originálně.

Přestože jsem schválně s příběhovýnmi misemi poměrně šetřil, abych neukončil hru předčasně, přesto jsem už z nedostatku ostatních úkolů hru dotáhnul do konce. Za tu dobu jsem nemusel opustit první úkryt (kostel), nemusel postavit žádnou jinou základnu, ani se stěhovat. V podstatě jsem vytěžil jen jednu vesničku a měl všeho přebytky. Tady to chtělo víc promyslet. Na druhou stranu se díky tomu samozřejmě dá vyblbnout do sytosti a hru ukončit až v případě plného nabažení se, nemluvě o znovuhratelnosti.

Mezi nagativa potom řadím hromadu nedodělaností a bugů je jich tolik, že by jejich prostý výčet zabral velmi dlouhou dobu i místa a je tak asi zbytečnej.

Jízdní model aut je nehodící se (ve hře, kde jde o to nedělat hluk, nemám zájem rozjet se za tři vteřiny na 70 km/h přes maximální otáčky), autům po vystoupení nelze nechat zapnutý světla nebo houkačku (jak by se to hodilo!)

Dalším negativem je příliš jednoduchej boj se zombíkama, kterejch není problém zabít tuny a tak jejich výhoda spočívá jen v jejich množství popřípadě speciálních mutacích – jinými slovy zombálů mohlo bejt míň, mohli by bejt i pomalejší, ale taky sakra nebezpečnější.

Prostě a jednoduše chtělo by se to odklonit od konceptu typu GTA a spíš se přiblížit Stalkerovi a realističtější simulaci přežití včetně pohledu první osoby. Přestože je tam hromada bugů, u málokteré hry jsem nad datadiskem neuvažoval ani vteřinu a hned po dokončení se chtěl znova od začátku pustit do piplání nové základny.

Hra samotná by byla za osumdesát, s muzikou za 90%

Pro: Volnost, koncept přežívání, otevřenost, znovuhratelnost, ATMOSFÉRA, SOUNDTRACK

Proti: Tuna bugů a nedodělaností, jízdní model vozidel, krátká příběhová linie, nemožnost volby/tvorby vlastního hrdiny na začátku

+13