Moc jsem nevěděl, co od Grimrocku čekat, ale do hry jsem se pouštěl s nadšením, jelikož mám v živé paměti, jak jsem před patnácti lety prolézal chodby v demoverzi Prokletí Eridenu a za boha jsem nemohl přijít na to, proč mi pořád chcípá postavička. (Nakonec jsem se dozvěděl, že jsem svého reka nechával hladovět, až z toho, chudák, vždycky natáhnul bačkory. Památná věta známého, který mě vysvobodil z nekonečného koloběhu umírání: "Chytni chleba a pust mu ho na hubu, on to schroupe," mě tedy už od začátku hraní Grimrocku připravila na to, že tady se prostě jíst bude). Ale zpět k tématu.

Krokovacích dungeonů jsem moc nehrál, ale už od začátku jsem věděl, že mě zrovna tenhle bude bavit. Vyseknout poklonu musím hned za počáteční hudbu, protože ta se fakt povedla. Jakmile jsem si vytvořil čtyři postavy (k dispozici bylo více možností, než bych čekal) a spustil hru, byl jsem přímo okouzlen.

Grafický kabát mi učaroval a přestože pravděpodobně od každého povrchu zdi/podlahy/stropu existuje pouze jedna varianta, která se skrznaskrz celým levelem opakuje, vůbec mi to nevadilo a naopak jsem s ještě větší pečlivostí zkoumal, jestli tam někde náhodou nepřibyla nová prasklina jakožto potenciální čudlík pro otevření tajných dveří. Ztvárnění nepřátel je stejně zdařilé - modely jsou perfektní a je na nich vidět smysl pro detail.

Nejvíce ze všeho jsem se těšil na logické hádanky. A že jich tu bylo...hlavně těch, které byly lehké jako facka, ale než to člověku docvaklo, utekla klidně dobrá půlhodinka. Samostatnou kapitolou jsou pak naprosto geniální hádanky, ve kterých je potřeba porozumět různým odkazům v básničkách či zkazcích předchozích dobrodruhů.

Z čeho mám však rozporuplné pocity, to jsou souboje. Je mi jasné, že to ani nešlo jinak udělat a že omezení stanovil už samotný žánr hry, přesto mi ale ten styl hit-and-run přišel takový jednotvárný. O to horší potom bylo, když jsem se ocitnul v místnosti, kde byli třeba tři protivníci a naprosto mě roztrhali na kusy, protože jsem jednoduše nedokázal tak rychle uhýbat a mlátit. To už se ale nabízí otázka, jestli to byla nemožně těžká situace, nebo jestli jsem debil. Také by mě zajímalo, proč byly ve hře přítomny zlaté poklady. Nenašel jsem je všechny, ale předpokládám, že asi neměly nějaký hlubší význam.

Zajímavým shledávám, že všechna kouzla nebo recepty na elixíry nelze nikde uložit, takže pokud je nechcete zapomenout, musíte si je buď pamatovat nebo napsat na papírek vedle. Nejhorší variantou je pak opět ta moje - všechny ty lejstra jsem tahal s sebou v dřevěných pixlách a protože byly těžké jako pytel cementu, za chvíli jsem si nemohl do kapsy strčit už ani pečeného švába, aniž by mi statný rek nebrečel, že mu pod tou tíhou povolují svěrače. Nějak nejsem schopen posoudit, jestli je nepřítomnost takového 'receptáře' klad nebo zápor.

No a nyní jsem se asi dostal do finiše. Grimrock mě příjemně překvapil po všech stránkách a i přes malé vady na kráse, které pramení z žánru hry, rozhodně můžu hru doporučit každému, kdo si mezi mlácením potvor také sem tam rád zapřemýšlí. Doufám, že druhý díl bude ještě lepší.