K T2 jsem přistupoval s velkou chutí jako k alternativě k D3, které mě už začalo poněkud nudit. Přece jen grind věcí ve stále stejném prostředí je po nějaké době opravdu nudný (i když hrajete v partě s přáteli).
Hned na začátku jsem řešil dilema, jakou postavu vybrat, protože jsem o nich nic moc nevěděl a hra samotná mě taky nějak moc neinformovala. Nakonec jsem vybral inženýra v očekávání taktické hry s věžemi a podobně. Jako peta jsem vybral buldočka, pač mi tak nějak k vousatému chlápkovi s vizáží Sherlocka Holmese tak nějak seděl. Když nad tím ted přemýšlím, tak ani doteď nevím, jestli je mezi pety jiný než vizuální rozdíl.
Dostal jsem se vybaven kanónem do druhého aktu a musel se zamyslet nad tím, co je špatně. Za celou dobu jsem totiž používal defaultní útok, canon blast a posledních pár levelů jsem měl možnost používat gun bota. Heal bota tak nějak považuju za passive skill (až na to, že z nějakého pošahaného důvodu ho musím vyvolat pokaždé, když přejdu mezi zónama). Celá hra se tak smrskla na držení jednoho nebo druhého tlačítka myši dokud všechny potvory v dosahu byly... nebyly. Tohle mě nějak nenaplňovalo a já hledal, jak to změnit.
Protože respec jaksi není, vybral jsem si jako pruhou postavu embermága a pustil se znovu do boje jako mistr ohně s tím, že to snad bude lepší. V pravdě to lepší je. Ačkoliv zase používám jenom dva aktivní skily, přidala se ke všemu ješte trocha kitování potvor. Před koncem prvního aktu jsem nějak přestal hrát a už nějakou dobu T2 nepustil.
Z toho co jsem uhrál se mi na T2 líbily především mapy. Velké, rozmanité a s několika dungeony. Při procházení map jsem měl pocit prozkoumávání. V porovnání s D3 každopádně plus. Bohužel další aspekty mi nějak úžasné nepřisly.
S oběma postavami jsem byl polovinu prvního aktu omezen na jeden aktivní skill a to pouze útočný. Ano, mohl jsem vrazit bodíky do skillu v jiném stromu, ale z pohledu vývoje postavy tento postup neměl žádný význam. Celý první akt jsem mohl hrát hru jednou rukou a druhou si vybírat holuby s občasným vyndáním prstu z nosu, abych u mága použil lahvičku. Oproti D3, kde jsem po několika levelech měl šest skillů k použití - včetně různých supportových jako například skok u barara, teleport u mága a podobně.
V T2 se věci sypou ještě více jak v D3. Nicméně se vytratil pocit "hledám lepší věc". Možná to bude tím, že chybí rozumné porovnání co věc přidá/ubere oproti tomu, co mám na sobě. Nebo taky tím, že věci můžou mít asi milión a jeden buff, u kterých jsem ale nebyl schopný často určit, jestli je pro mou postavu dobrý a nebo ne. Nakonec to v mém případě dopadlo tak, že jsem většinu věcí bez nějakého průzkumu stěhoval k petovi na prodání.
Taky mi několikrá z bosse spadla věc, kterou jsem nemoh ještě několik levelů použít. A když jsem se na daný level dostal, zjistil jsem, že jsem mezitím našel lepší a že ji teda v inventáři suším zbytečně. Tohle se mi v D3 nestalo nikdy (jednou za mnoho dnů hraní jsem našel věc o level vyšší).
Oproti D3 jsem neměl ani nějaký skvělý zážitek ze samotného zabíjení. Potvory buď lehnou, vybuchnou nebo pokud jsou blízko okraje nějaké díry, tak podivně skočí a zmizí. V D3 je přehršel efektů při zabití potvory (a výsledná mrtvola vypadá podle toho, čím ji zabiju). Je kouzelné zabít potvoru s barbarem a sledovat hlavu, jak přeletí půl mapy a dokutálí se do nějaké díry. Nebo smrt červů, kterým může odpadnout maso z kostí, upadnout půl těla a jiné laskominy. V T2 mě spíš iritovalo, když potvora, kterou jsem osmažil ohnivým kouzlem vybuchla v ledové tříšti.
T2 má sice nějaký příběh, ale ani po druhém dobhrání prvního aktu jsem ho víceméně nezaznamenal. D3 má sice poměrně pitomý děj, ale aspoň ho nějakým způsobem vypráví. T2 se ani nesnaží. Absolutně jsem nevěděl, proč dělám to, co dělám.
Grafika neurazila, ale ani neoslnila. Neodpustím si rejpnutí k lidem, kteří kritizují D3 za dětskou grafiku a u T2 ji vychvalují. Vymalovánky.
Hudba je sprostá vykrádačka z předchozích Diabel. Ano, je stejný autor, ale udělat lautr stejnou hudbu je... divný. Asi jako kdyby v Harry Potrovi použili hudbu ze Star Wars jen proto, že ji psal stejnej autor.
Abych zase jen nekritizoval - líbily se mi maličkosti jako zlaté truhly + klíče, fázové potvory vyvolávající teleport do dungu a podobná zpestření.
Bohužel celkově hodnotím T2 jako zklamání, které žije jen na vlně obrovské nenávisti vůči D3. Blizzard halt nenechal lidi D3 ukrást, což se nepromíjí.
Hned na začátku jsem řešil dilema, jakou postavu vybrat, protože jsem o nich nic moc nevěděl a hra samotná mě taky nějak moc neinformovala. Nakonec jsem vybral inženýra v očekávání taktické hry s věžemi a podobně. Jako peta jsem vybral buldočka, pač mi tak nějak k vousatému chlápkovi s vizáží Sherlocka Holmese tak nějak seděl. Když nad tím ted přemýšlím, tak ani doteď nevím, jestli je mezi pety jiný než vizuální rozdíl.
Dostal jsem se vybaven kanónem do druhého aktu a musel se zamyslet nad tím, co je špatně. Za celou dobu jsem totiž používal defaultní útok, canon blast a posledních pár levelů jsem měl možnost používat gun bota. Heal bota tak nějak považuju za passive skill (až na to, že z nějakého pošahaného důvodu ho musím vyvolat pokaždé, když přejdu mezi zónama). Celá hra se tak smrskla na držení jednoho nebo druhého tlačítka myši dokud všechny potvory v dosahu byly... nebyly. Tohle mě nějak nenaplňovalo a já hledal, jak to změnit.
Protože respec jaksi není, vybral jsem si jako pruhou postavu embermága a pustil se znovu do boje jako mistr ohně s tím, že to snad bude lepší. V pravdě to lepší je. Ačkoliv zase používám jenom dva aktivní skily, přidala se ke všemu ješte trocha kitování potvor. Před koncem prvního aktu jsem nějak přestal hrát a už nějakou dobu T2 nepustil.
Z toho co jsem uhrál se mi na T2 líbily především mapy. Velké, rozmanité a s několika dungeony. Při procházení map jsem měl pocit prozkoumávání. V porovnání s D3 každopádně plus. Bohužel další aspekty mi nějak úžasné nepřisly.
S oběma postavami jsem byl polovinu prvního aktu omezen na jeden aktivní skill a to pouze útočný. Ano, mohl jsem vrazit bodíky do skillu v jiném stromu, ale z pohledu vývoje postavy tento postup neměl žádný význam. Celý první akt jsem mohl hrát hru jednou rukou a druhou si vybírat holuby s občasným vyndáním prstu z nosu, abych u mága použil lahvičku. Oproti D3, kde jsem po několika levelech měl šest skillů k použití - včetně různých supportových jako například skok u barara, teleport u mága a podobně.
V T2 se věci sypou ještě více jak v D3. Nicméně se vytratil pocit "hledám lepší věc". Možná to bude tím, že chybí rozumné porovnání co věc přidá/ubere oproti tomu, co mám na sobě. Nebo taky tím, že věci můžou mít asi milión a jeden buff, u kterých jsem ale nebyl schopný často určit, jestli je pro mou postavu dobrý a nebo ne. Nakonec to v mém případě dopadlo tak, že jsem většinu věcí bez nějakého průzkumu stěhoval k petovi na prodání.
Taky mi několikrá z bosse spadla věc, kterou jsem nemoh ještě několik levelů použít. A když jsem se na daný level dostal, zjistil jsem, že jsem mezitím našel lepší a že ji teda v inventáři suším zbytečně. Tohle se mi v D3 nestalo nikdy (jednou za mnoho dnů hraní jsem našel věc o level vyšší).
Oproti D3 jsem neměl ani nějaký skvělý zážitek ze samotného zabíjení. Potvory buď lehnou, vybuchnou nebo pokud jsou blízko okraje nějaké díry, tak podivně skočí a zmizí. V D3 je přehršel efektů při zabití potvory (a výsledná mrtvola vypadá podle toho, čím ji zabiju). Je kouzelné zabít potvoru s barbarem a sledovat hlavu, jak přeletí půl mapy a dokutálí se do nějaké díry. Nebo smrt červů, kterým může odpadnout maso z kostí, upadnout půl těla a jiné laskominy. V T2 mě spíš iritovalo, když potvora, kterou jsem osmažil ohnivým kouzlem vybuchla v ledové tříšti.
T2 má sice nějaký příběh, ale ani po druhém dobhrání prvního aktu jsem ho víceméně nezaznamenal. D3 má sice poměrně pitomý děj, ale aspoň ho nějakým způsobem vypráví. T2 se ani nesnaží. Absolutně jsem nevěděl, proč dělám to, co dělám.
Grafika neurazila, ale ani neoslnila. Neodpustím si rejpnutí k lidem, kteří kritizují D3 za dětskou grafiku a u T2 ji vychvalují. Vymalovánky.
Hudba je sprostá vykrádačka z předchozích Diabel. Ano, je stejný autor, ale udělat lautr stejnou hudbu je... divný. Asi jako kdyby v Harry Potrovi použili hudbu ze Star Wars jen proto, že ji psal stejnej autor.
Abych zase jen nekritizoval - líbily se mi maličkosti jako zlaté truhly + klíče, fázové potvory vyvolávající teleport do dungu a podobná zpestření.
Bohužel celkově hodnotím T2 jako zklamání, které žije jen na vlně obrovské nenávisti vůči D3. Blizzard halt nenechal lidi D3 ukrást, což se nepromíjí.
