Hru jsem před pár hodinami po dalším "těžkém"* pokusu dokončil. I přesto, že je to jen těch pár hodin, věcí, které by mi z ní nějak výrazně utkvěly v paměti, moc není.

Limbo je celkem pěkná podívaná, které na atmosféře prospívá černobílé zpracování a minimalistická grafická a zvuková stránka. Prostředí je tak ještě víc prázdné a odtažité a až na závěrečná ozubená soukolí a vůbec industriální sekci celkem působivé.
Rozvláčnost vítám, ale většinu cesty jsem se stejně nudil. Překážky samy až na výjimky tak složité nebyly. Tou největší z nich bylo překvapivě jednoduché ovládání, na které jsem si ale až do konce hry nezvykl. Takové věci, jako pustit se z lana (ne skočit z), když není poznat, kdy už se panák držet nebude, *nebo opožděné reakce skoku a jiných akcí, mě stály většinu opakování a hlavně nervů.

Celou dobu mě vlastně ani nezajímalo kde jsem a proč, proč bych se měl bát, za čím se hnát, i když by k tomu měl zrovna tenhle kousek vybízet, a tak to zůstalo i do pro mě tím pádem dost levného konce.

Abych si hru prožil, musela by nabízet víc, než jen úvodní romantickou atmosféru.