Komentáře

Přepadla mě dlouhá chvíle, tak jsem si dal zas dávku solitaire. Ale toho příběhového, jako před lety třeba Regency Solitaire. Nutno říct, že svůj účel to splnilo, ale nic navíc si z toho neodnáším.

Lidstvo pomalu cupují na padrť zombíci, ale náš hrdina má plán jak jim utéct. Po dědovi mu zůstala mapa s cestou z města na bezpečný ostrov. A jak se dostane až tam? No při každé příležitosti bude hrát solitaire. Hra má přes 100 levelů v asi 10 oblastech a v každém je potřeba dostat z obrazovky pokud možno všechny, nebo skoro všechny karty. Hráč tvoří z karet posloupnou řadu nahoru, nebo dolů, ale jeho balíček není bezedný.

Hned v prvních úrovních hra předvede vše co umí. Tedy vlastní průchod levelem, pár bonusů a pár překážek. Bohužel pak se až do konce nic nemění, snad jen titěrně narůstá obtížnost. Ani příběh není nijak závratný a je tvořen jen několika statickými obrázky, kde se jednou za čas dají třeba otevřít dveře, zmáčknout tlačítko na zdi a nebo udělat další podobnou sofistikovanou akci. Regency Solitaire v tom bylo daleko lepší a postavy příběhu spolu vedly dlouhé rozhovory a i ty karty se pořád nějak vyvíjely. Tady bohužel nic. Hra nemá ani achievementy, aby stálo člověku za to nějak sekat komba a propočítávat, kterou kartu si nechat třeba na později.

Hru jsem jen dohrál do konce, herně to šlo, ale nic jsem si z toho neodnesl a do konce prázdnin už si budu pamatovat jenom to, že to mám za sebou. Nic víc.