Komentáře

Jako fanoušek tenisu jsem dlouho dobu postrádal nějakou pořádnou tenisovou hru na počítači. Když pominu klasický pong nebo nějaké jednoduché hříčky ve flashi, tak tu byly akorát tak Tennis Critters, které sice byly zábavné, ale prostě to nebylo ono. Pak jsem se někdy v půlce první dekády dostal k prvnímu Virtua Tennisu a mohl jsem se konečně zaradovat.

Jenže ta upřímná radost mi vydržela do prvního zápasu, kdy jsem zjistil, že to není simulátor hraní tenisu, ale arkáda, kde se téměř nechybuje, výměny trvají i několik desítek úderů a během nich hráči hodí asi deset zázračných rybiček. O praktické nemožnosti dát eso nemluvě. Postupem času jsem si ale zvykl a především hraní s kamarádem mi přineslo spoustu zábavy.

Single player pak nabízí turnaj, kde se hráč postupně utká s několika soupeři na různých površích. Co mě ale celkem chytlo byl World Circuit neboli kariéra. Kromě zápasů proti počítači je nutné plnit i různé disciplíny na přesnost. Nejvíc mě asi bavilo srážení kuželek servisem. Konec kariéry pak značně přituhuje, protože soupeři již dělají minimum chyb a nemají problém otočit z 0-3 na 4-3 a vyhrát (až na úplné finále se vždy hraje na méně setů a bez tie breaků). Symbolickou korunkou jsou pak finální souboje s Kingem v singlu a s Kingem a Masterem v deblu. Ti už chyby nedělají prakticky vůbec a jejich porážka je opravdu na dlouho. Ale zadařilo se.

Pro hráče, kteří si chtějí jen tak pro zábavu zapinkat a nehledají realistický tenis, bude Virtua Tennis dobrou volbou. Grafika sice už znatelně zestárla, ale ta zábavná hratelnost je ve hře pořád, takže se dá v pohodě hrát i dnes.