Slíbená jednohubka na jedno dvě odpoledne se u mě nekonala. Nalákán na japonské mýty, čest samurajů a originální plošinovku jsem se vrhnul do tréninku blokování a útočení, s obřím elánem proběhl první dvě kapitoly takřka na jeden zátah - a pak jsem se zaseknul a nemohl se hrou hnout snad tři měsíce.
Věnoval jsem jí čas, studoval jsem jednotlivá komba, ale po dějovém předělu (se kterým souvisí i změna příběhu a z velké části i obtížnosti) jsem se víc trápil než bavil. Co mi pomůže, že je každá druhá obrazovka jako stvořená pro kino nebo na plakát, když jsou souboje s hromadou duchů čím dál víc otravné a hlavně stejné. Hlavní hrdina na každém rohu pronese moudro o povinnosti a už se může zase mečovat, uskakovat, případně, ehm, vystřelit z muškety. Nápad s hádankami je s přibývající tuhostí nepřátel svou triviálností občas až k smíchu.
Až na konci poslední kapitoly jsem se zase chytil, jenže tam už je na programu jen finální souboj, případně šance si to celé dát v náročnějším módu znovu. Ale na film nebo anime bych se podíval moc rád třeba hned.
Věnoval jsem jí čas, studoval jsem jednotlivá komba, ale po dějovém předělu (se kterým souvisí i změna příběhu a z velké části i obtížnosti) jsem se víc trápil než bavil. Co mi pomůže, že je každá druhá obrazovka jako stvořená pro kino nebo na plakát, když jsou souboje s hromadou duchů čím dál víc otravné a hlavně stejné. Hlavní hrdina na každém rohu pronese moudro o povinnosti a už se může zase mečovat, uskakovat, případně, ehm, vystřelit z muškety. Nápad s hádankami je s přibývající tuhostí nepřátel svou triviálností občas až k smíchu.
Až na konci poslední kapitoly jsem se zase chytil, jenže tam už je na programu jen finální souboj, případně šance si to celé dát v náročnějším módu znovu. Ale na film nebo anime bych se podíval moc rád třeba hned.
Pro: Unikátní výtvarné řešení
Proti: Repetitivní prostředí, druhá polovina hry