Tony Vočko je taková česky působící hra, ať už namluvením, grafikou nebo humorem, která ale mate tělem, protože je ve skutečnosti z Itálie. Pustil jsem se do ní, protože slibovala naprosto tradiční adventuru bez jakýchkoliv experimentů se zobrazením či ovládáním... a dala mi zabrat. Tak moc, že jsem ji pustil někdo v neděli kolem poledne... a skončil v pondělí o půl šesté ráno, tři a půl hodiny před vstáváním do práce :)
Tony Vočko je opravdu stará škola se vším všudy, tak moc že jsem si vzpomněl na na své adventurní začátky a Koutek zoufalců ve Score v devadesátkách. Po úvodním rozkoukávání Vás vykopne do megalomanského zábavního parku, kde je snad 30 obrazovek a na každé z nich 5-10 aktivních míst. Po úvodním prolezení a prozkoumání všeho všemi možnými způsoby (prohlédni, mluv, použij, seber), prokecání všech ujetých postaviček jsem měl v inventáři cca 20 krámů bez sebemenšího ponětí co s nimi dělat... a nastalo klasické zkoušení všeho na všechno, občas proložené tím že jsem v záchvatu škodolibosti na něco přišel (skejt na rohožce, toast se žvýkačkou vs. otravný papoušek).
Hra nehází žádné zásadní klacky pod nohy (mimo jedné neviditelné cesty), dokonce tu skoro není ani pixel hunting, ale jinak je to typická 90s šílenost. Všechno to oblékání psů a používání opic na pumpy najdete i tady (např. použití lasa na trs trávy). Drtivá většina aktivních míst je k ničemu, totéž i spousta předmětů a snad 99% kombinací se dočká výsměchu v podání titulní postavy. V bloudění Vám naštěstí pomůže solidní automapa s možností teleportace. Podobný styl adventuření mě jednou za čas docela baví, ale bohužel podobně retro je i zbytek hry.
Grafika je čistá, barvitá, karikovaná, ale těžce devadesátková a příběh totéž. Tony Vočko je soukromý detektiv, kterému unesou jeho růžového psa/tapíra a toť z příběhu vše. Na konci přijde celkem vtipné odhalení motivace padoucha, ale jinak příběh prakticky neexistuje, vše je podřízeno humoru. Hrdina je ohyzdný, mrňavý skřet s ukňouraným hlasem a mimořádným sklonem k trapnosti a otravnosti. Něco jako ošklivější brácha Larry Laffera, který má navíc také sklony k intelektuálním přednáškám a moralizování... zvířátkům se neubližuje, násilí a vandalismus jsou špatné, maso se nejí, v jedné chvíli přijde přednáška k hráči o škodlivosti kouření. Až jsem si musel u toho zapálit :) V kontrastu s tím působí pár věcí, kdy se naopak někomu ublíží velice brutálně (benzín do studny přání, gargoyl na šaška). Ostatní postavy jsou galerie exotů, kteří využijí každou možnost Tonyho ponížit, což ho ovšem ani na chvíli neodradí.
Místy je to vtipné, celkem jsem se i bavil, ale časem začnou být ty hlášky a komentáře neúspěšných pokusů spíše otravné. A ač mě to herně bavilo a oceňuji tu rozsah hry, motivace k dohrání kvůli otravnému hrdinovi a nulovém příběhu byla minimální, proto 65%.
Tony Vočko je opravdu stará škola se vším všudy, tak moc že jsem si vzpomněl na na své adventurní začátky a Koutek zoufalců ve Score v devadesátkách. Po úvodním rozkoukávání Vás vykopne do megalomanského zábavního parku, kde je snad 30 obrazovek a na každé z nich 5-10 aktivních míst. Po úvodním prolezení a prozkoumání všeho všemi možnými způsoby (prohlédni, mluv, použij, seber), prokecání všech ujetých postaviček jsem měl v inventáři cca 20 krámů bez sebemenšího ponětí co s nimi dělat... a nastalo klasické zkoušení všeho na všechno, občas proložené tím že jsem v záchvatu škodolibosti na něco přišel (skejt na rohožce, toast se žvýkačkou vs. otravný papoušek).
Hra nehází žádné zásadní klacky pod nohy (mimo jedné neviditelné cesty), dokonce tu skoro není ani pixel hunting, ale jinak je to typická 90s šílenost. Všechno to oblékání psů a používání opic na pumpy najdete i tady (např. použití lasa na trs trávy). Drtivá většina aktivních míst je k ničemu, totéž i spousta předmětů a snad 99% kombinací se dočká výsměchu v podání titulní postavy. V bloudění Vám naštěstí pomůže solidní automapa s možností teleportace. Podobný styl adventuření mě jednou za čas docela baví, ale bohužel podobně retro je i zbytek hry.
Grafika je čistá, barvitá, karikovaná, ale těžce devadesátková a příběh totéž. Tony Vočko je soukromý detektiv, kterému unesou jeho růžového psa/tapíra a toť z příběhu vše. Na konci přijde celkem vtipné odhalení motivace padoucha, ale jinak příběh prakticky neexistuje, vše je podřízeno humoru. Hrdina je ohyzdný, mrňavý skřet s ukňouraným hlasem a mimořádným sklonem k trapnosti a otravnosti. Něco jako ošklivější brácha Larry Laffera, který má navíc také sklony k intelektuálním přednáškám a moralizování... zvířátkům se neubližuje, násilí a vandalismus jsou špatné, maso se nejí, v jedné chvíli přijde přednáška k hráči o škodlivosti kouření. Až jsem si musel u toho zapálit :) V kontrastu s tím působí pár věcí, kdy se naopak někomu ublíží velice brutálně (benzín do studny přání, gargoyl na šaška). Ostatní postavy jsou galerie exotů, kteří využijí každou možnost Tonyho ponížit, což ho ovšem ani na chvíli neodradí.
Místy je to vtipné, celkem jsem se i bavil, ale časem začnou být ty hlášky a komentáře neúspěšných pokusů spíše otravné. A ač mě to herně bavilo a oceňuji tu rozsah hry, motivace k dohrání kvůli otravnému hrdinovi a nulovém příběhu byla minimální, proto 65%.
Han22
miCHALupka
Pro: Humor, postavy
Proti: Rozvinutí příběhu, podivné kombinace předmětů