Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Na hru jsem přišel v době vydání na základě videa od nyní již zesnulého herního komentátora TotalBiscuita. Zdá se to hrozně dávno, i když 2017 zas tak dávno ještě není. A letos jsem využil toho, že je to typově ideální žánr pro můj Steam Deck a konečně si ji zahrál.

Zajímavostí je, že po celých 8 let mi v hlavě zůstala hudba z hlavního menu, použitá i v traileru, a po spuštění jsem ji okamžitě identifikoval. Je to naprosto perfektní swingová melodie a pozdvihuje malou indie záležitost na vyšší úroveň. Stejně jako grafické zpracování, které je taktéž špičkové (minimálně na malé obrazovce handheldu). Opulentní palác plný luxusu je krásně vymodelován, od leštěného mramoru přes zlacené interiéry až po vitrážová skla. Výtvarné a hudební zpracování je nutné opravdu vyzdvihnout.

Herně je to docela zajímavé, musíte zabránit sérii vražd hostů, které z neznámého důvodu páchá služebnictvo zámku. Nejste zakotveni pouze v realitě, ve hře jsou i nadpřirozené síly, a vaší nejsilnější zbraní je posouvání času. S každým záchráněným hostem získáte jeho plesovou masku, která vám propůjčí schopnost navíc. Nápad je to dobrý, avšak každá vražda má jen jedno konkrétní řešení, a postupujete mezi nimi zcela lineárně, kdy je pak docela zřejmé, k čemu nově získaná schopnost poslouží. To je docela škoda, i když jinak by komplexita vytvoření hry byla samozřejmě úplně jinde.

Jednotlivé hádanky nejsou příliš složité a většinou spočívají v tom, že sledujete jednotlivé aktéry, co během dne dělají (následně restartujete den a sledujete ty zbývající), a pak najdete objekt nebo postup, který vraždu překazí. Většina úkolů je pohodová (občas má člověk pocit, že až moc), i když nejméně jednou jsem si byl jistý, že vím, co udělat, jen ne přesně jak, a přišlo mi to jako komunikační problém hry. Mezi úkoly jsem zase párkrát frustrovaně bloudil, než jsem zjistil, jak se posunout dál. Není to nic hrozného, ale občas by to zřejmě šlo lépe odladit. Situaci nepomáhá, že spletitý prostor zámku má spoustu uměle neprůchozích dveří, a ačkoliv některé časem odemknete, tak další část ne, a člověk pak tráví hodně času prostým obcházením.

Příběh se ke konci stane celkem zajímavý, a člověka zajímá, proč onen markýz začal vraždit všechny své hosty. Rozuzlení je poněkud metafyzické a fantastické, jako ostatně celá hra, ale i tak celkem uspokojivé.

Shrnuto, The Sexy Brutale je krátká logická indie hra s výborným vizuálem a nazvučením, a nepříliš složitými hádankami. Zasloužila by si lépe padnoucí název, ale obsahově nezklame, pokud máte chuť na pěknou a jednodušší logickou jednohubku.

Celkové hodnocení: Výborná
+3
  • PC 65
Zajímavý nápad, ale docela nezáživné zpracování. Hold když pořád děláte dokola to samé bez jakéhokoliv hratelnostního osvěžení, tak rychle nastupuje stereotyp. Líbil se mi soundtrack, lokace a postavy (nejlepší část celé hry je rozhodně sledování úmrtí, které jsou občas až vtipné). Naopak grafické zpracování mě moc nenadchlo a taky jsem občas měla problém s ovládáním (kolikrát bylo potřeba 5x kliknout na dveře než se hlavní hrdina uráčil jimi projít). Obtížnost mi pak přišla tak akorát. Na těch pár hodin zabaví, ale být to delší, nejspíš bych to ani nedohrála.

Pro: nápad, soundtrack, postavy

Proti: rychlý stereotyp

+16
  • PC 70
The Sexy Brutale začíná víc než slibně – základní koncept zřejmě inspirovaný Majora's Mask, pohledný vizuál, skvělý swingový soundtrack, tajemný úvod do příběhu kasína, kde vše není úplně v pořádku, a pomalé osahání si herních mechanik na první jednoduché vraždě, po jejímž vyřešení hráč zjišťuje, že má k dispozici pouze jednu z mnoha schopností a logicky tedy začne přemýšlet o tom všem, co by hra s takhle parádním konceptem mohla nabídnout.

Bohužel nikdy nenaplní ten počáteční slib – herní náplň se nikdy nestane o moc komplexnější než v tutoriálu. Lokace sice nabízí mnoho interaktivních objektů, ale po jejich osahání je hned zřejmé, které budou potřeba k vyřešení puzzlu a leckterému hráči se určitě povede vyřešit je na první pokus. Vždy stačí akorát sledovat budoucí oběť, poslouchat, co říká a čekat na klíčová slova, až příliš nápomocně zvýrazněné červeným fontem. Pak je třeba přetočit den nazpět, použít každý dostupný objekt, zjistit, které dva až tři jsou užitečné a jak spolu pasují dohromady a skoro vždy máte vyřešeno.

Získáváte sice nové schopnosti, ale při řešení puzzlů je využijete jen velmi zřídka a slouží hlavně jako (někdy i doslovné) klíče k zámkům zabraňující vám přístup k další části hry. Dostanete schopnost dokonalého sluchu, tou získáte kombinaci, která vám odemkne dveře k další hádance. Dostanete schopnost vidět duchy, s tou si můžete promluvit se skupinkou duchů, která vám bránila v otevření dveří k další hádance. A tak dále.

Je to moc příjemná hra a sedm hodin mi u ní uteklo jako voda, stejně se ale nemůžu ubránit určitému zklamání. Sledování osudů návštěvníku markýzovy vily zůstává po celou dobu stále stejně poutavé a je až s podivem, jak zručně se neznámému studiu Cavalier Game Studios povedlo příběh ukočírovat, dokonce i vyvrcholení příběhu je velmi uspokojivé, jen škoda, že většinu invence tvůrci využili právě na něj a audiovizuál. Do budoucna si na ně určitě ale dám pozor.
+22