The End of the Sun

Kdybych si End of the Sun stihl zahrát minulý rok, byl by to bezpochyby počin, který bych okamžitě zařadil do žebříčku nejlepších her roku. Což je lehce ironické, protože dokud jsem hru nedostal na recenzi, měl jsem ji v prioritách poměrně nízko. Bylo to hlavně tím, že se mi nelíbily modely postav a kromě hezké krajiny jsem očekával spíš zaměnitelný walking simulátor, kterých se v posledních letech rodí čím dál víc. Opak byl ale pravdou. Dostala se mi do rukou hra, od které jsem se po celou herní dobu, zhruba čtyři hodiny, nedokázal odlepit a na každou další seanci jsem se vyloženě těšil.

Tvůrci tu přicházejí s poměrně svěží zápletkou, která se opírá o slovanskou mytologii a folklor s ní spojený. V kůži takzvaného Žrece, tedy mudrce, se ocitnete v opuštěné vesnici, po které zbyla jen doutnající ohniště. Právě ta jsou středobodem celého příběhu. Skrze ně a dým, který z nich stoupá, odhalujete stopy toho, co se na tomto místě odehrálo, a skládáte si příběhovou mozaiku napříč časem. Pomocí ohnišť cestujete mezi různými obdobími. A i když jsou řazena podle ročních dob od jara po zimu, časově chronologicky nenavazují, takže celý příběh odkrýváte nelineárně.

Než se ale pustím hlouběji do mechanik, chci se nejdřív zastavit u samotného příběhu, který považuji za jeden z nejsilnějších pilířů celé hry. Velmi citlivě kombinuje slovanský folklor a mytologii do fikčního vyprávění, které napříč časem sleduje osudy jedné rodiny a lidí kolem ní. To vše navíc s povedeným anglickým dabingem. Postavy tu řeší různorodé problémy, od rodinných ztrát přes komplikované vztahy až po nadpřirozené prvky. Přestože je celý příběh spíš komorní, tvůrci dokážou velmi chytře míchat různá témata, nebojí se ani lehce humorných momentů a i přes menší počet postav vás jejich osudy po celou dobu zajímají.

Ve výsledku jde o velmi lidský příběh se srdcem, který o to víc funguje díky svému zasazení. Po celou dobu jste obklopeni nádherně zpracovanou přírodou, doprovázenou povedeným hudebním i ambientním soundtrackem. Slyšíte zpěv ptáků, zurčení potoka, praskání stromů nebo šelestění listí. Má to až terapeutický účinek a u hry jsem se často vyloženě uklidnil, jako bych se sám procházel jarním lesem. Navíc prostředí vidíte v různých ročních obdobích, takže je pořád na co se dívat.   End of the Sun   bych klidně nazval příběhovým walking sim skanzenem.

Celou hru se pohybujete po krajině příjemné velikosti, která je zpočátku na mapě odkrytá jen částečně. Postupně se vám ale otevírají další oblasti, často až ve chvíli, kdy získáte potřebný předmět. Je sice škoda, že mapa neukazuje vaši přesnou polohu a musíte se orientovat podle paměti, ale není to nic zásadního. Občas sice zabloudíte, naštěstí jsou jednotlivé části světa dostatečně odlišné, ať už stavením se stodolou nebo mostem u vody. Po chvíli se tak dá orientovat bez větších problémů a kromě pár výjimek jsem s tím neměl potíže.

  CELÁ RECKA HERE!     

O to víc bych ale chtěl zdůraznit, že by vás to od hraní nemělo odradit. Pokud máte rádi dobře podané lidské příběhy, nádhernou přírodu a slovanský folklor,   End of the Sun   vás nezklame. Mě osobně hra natolik uhranula, že jsem se od ní nedokázal odtrhnout během několika herních seancí.