Garret
V GZDoom vzniká hodně totálních konverzí a Syplis* se může ze screenů jevit jako další tuctovka. Autoři na ní pracují už přes 14 let a přestože byla prvně zamýšlena jako megawad Dooma, nakonec se rozhodli z toho udělat placenou hru s kompletně vlastními assety.
Výrazným handicapem je nemožnost skákat (po vzoru originálního Dooma) a často mi ty nedosažitelné goodies na větším schůdku dráždily bělmo. V každém levelu jsou také terminály s několika stránkovými traktáty textu, vysvětlující okolní příběhovno - je tady snad více normostran textu než v System Shocku!
Pozdější mapy mají gigantické rozměry, postupně se otevírají a následně spojují jednotlivé části v prostupný celek. Není vůbec těžké se tady zamotat nebo se kompletně ztratit. Na mapě je možno sledovat waypointy pro další postup, ale i k těm je potřeba hledat cestu skrz několik pater.
Každá z epizod obsahuje vždy pět map a šestou tajnou, přičemž herní doba každé je v průměru více než hodina. Tematicky se epizody od sebe dost liší, mají rozdílně barevnou paletu, ale také obtížnost a bohužel i zábavnost...
E1
Připomínala mi hodně megawad Eviternity (to nejlepší, co si můžete pro Doom zahrát), se svými prosluněnými exteriéry. Rozjezd se možná trochu vleče, ale pak už je to jízda. Potěšil tajný level, vzdávající čest E1M1 z Dooma, ve kterém je také možno najít zbraň, co se v první epizodě jinak nevyskytuje. První epizoda mi přijde ze všech nejlepší, přestože je nejlehčí a nejméně komplexní.
E2
S druhou epizodou už to tak slavné není. Je tu dost nahnědlo a přestože hnědá je dobrá, tmavé odstíny, v kombinaci s šerem, nepůsobily moc vábně. Je tady taky hodně míst s neustálou potřebou doplňovat kyslík a to byla otrava srovnatelná s ranním vstáváním. Tajný level byl až příliš spletitý a boss fight příšerný. Ke konci hodně přituhovalo a začala se projevovat špatná vyváženost množství munice... na bosse s prázdnými laufy jít prostě nechceš.
E3
Třetí epizoda už laťku obtížnosti razantně zvedá, což mi úplně nevadí, ale jsou tady používány laciné podpásovky, jako spawn za zády po sebrání klíče/zmáčknutí tlačítka a klidně rovnou uzavření prostoru okolo. Jasně, hraju to na nejtěžší obtížnost, ale v tomto případě to je hodně neférová výzva. Počty nepřátel už přesahují 500 na mapu a i tak to jsou čísla spíše orientační, které se postupně mění se spawnem dalších nepřátel. Tajný level ukazoval něco přes sto kusů na začátku a ke konci jsem finišoval skoro s tisícovkou zabitých... Nedostatek munice byl v některých částech už opravdu kritický, ale samotné levely byly velmi povedené, s tématikou zamrzlé planety.
E4
Zastaralá základna připomíná levely z Quake 2, ale jen tak lajt. Autoři se v některých částech naprosto utrhli ze řetězu nebo chtěli ukázat svůj um a vystavěli monstr-místnosti, kde sice není moc nepřátelstva, ale PC dostane řádně po koulích. To neznamená, že by jinak nebylo po čem střílet, právě naopak. Přepadovky jsou už standardem a člověk touhle dobou automaticky ukládá u každého klíče, tlačítka nebo dveří. Předposlední mapa byla naprostý overkill, co mi zabral přes dvě hodiny a dost vážně jsem uvažoval, že to zabalím.
S doporučením Syplisu je to těžké. Je určen jen pro ty největší fandy klasických doomovek a i tak je potřeba si ho dávkovat pozvolna. Střílení se stane rychle repetivním a některé levely jsou únavně překombinované.
- v přípravě jsou ještě další dvě epizody a tajný level do čtvrté epizody stále nevyšel (09/2025)
- jednotlivé epizody vycházejí s cca ročním zpožděním a tajné levely vycházejí zvlášť
- aktuálně vydané epizody by už po stránce hratelnosti měly být finální
*francouzsky se řekne holub "pižón" a mučení "syplis". mučení holubů je tedy "syplis pižón", přičemž holuby s touhle hrou nemají nic společného. to jen tak na okraj, kdyby někoho zajímalo, co ten zvláštní název znamená
Výrazným handicapem je nemožnost skákat (po vzoru originálního Dooma) a často mi ty nedosažitelné goodies na větším schůdku dráždily bělmo. V každém levelu jsou také terminály s několika stránkovými traktáty textu, vysvětlující okolní příběhovno - je tady snad více normostran textu než v System Shocku!
Pozdější mapy mají gigantické rozměry, postupně se otevírají a následně spojují jednotlivé části v prostupný celek. Není vůbec těžké se tady zamotat nebo se kompletně ztratit. Na mapě je možno sledovat waypointy pro další postup, ale i k těm je potřeba hledat cestu skrz několik pater.
Každá z epizod obsahuje vždy pět map a šestou tajnou, přičemž herní doba každé je v průměru více než hodina. Tematicky se epizody od sebe dost liší, mají rozdílně barevnou paletu, ale také obtížnost a bohužel i zábavnost...
E1
Připomínala mi hodně megawad Eviternity (to nejlepší, co si můžete pro Doom zahrát), se svými prosluněnými exteriéry. Rozjezd se možná trochu vleče, ale pak už je to jízda. Potěšil tajný level, vzdávající čest E1M1 z Dooma, ve kterém je také možno najít zbraň, co se v první epizodě jinak nevyskytuje. První epizoda mi přijde ze všech nejlepší, přestože je nejlehčí a nejméně komplexní.
E2
S druhou epizodou už to tak slavné není. Je tu dost nahnědlo a přestože hnědá je dobrá, tmavé odstíny, v kombinaci s šerem, nepůsobily moc vábně. Je tady taky hodně míst s neustálou potřebou doplňovat kyslík a to byla otrava srovnatelná s ranním vstáváním. Tajný level byl až příliš spletitý a boss fight příšerný. Ke konci hodně přituhovalo a začala se projevovat špatná vyváženost množství munice... na bosse s prázdnými laufy jít prostě nechceš.
E3
Třetí epizoda už laťku obtížnosti razantně zvedá, což mi úplně nevadí, ale jsou tady používány laciné podpásovky, jako spawn za zády po sebrání klíče/zmáčknutí tlačítka a klidně rovnou uzavření prostoru okolo. Jasně, hraju to na nejtěžší obtížnost, ale v tomto případě to je hodně neférová výzva. Počty nepřátel už přesahují 500 na mapu a i tak to jsou čísla spíše orientační, které se postupně mění se spawnem dalších nepřátel. Tajný level ukazoval něco přes sto kusů na začátku a ke konci jsem finišoval skoro s tisícovkou zabitých... Nedostatek munice byl v některých částech už opravdu kritický, ale samotné levely byly velmi povedené, s tématikou zamrzlé planety.
E4
Zastaralá základna připomíná levely z Quake 2, ale jen tak lajt. Autoři se v některých částech naprosto utrhli ze řetězu nebo chtěli ukázat svůj um a vystavěli monstr-místnosti, kde sice není moc nepřátelstva, ale PC dostane řádně po koulích. To neznamená, že by jinak nebylo po čem střílet, právě naopak. Přepadovky jsou už standardem a člověk touhle dobou automaticky ukládá u každého klíče, tlačítka nebo dveří. Předposlední mapa byla naprostý overkill, co mi zabral přes dvě hodiny a dost vážně jsem uvažoval, že to zabalím.
S doporučením Syplisu je to těžké. Je určen jen pro ty největší fandy klasických doomovek a i tak je potřeba si ho dávkovat pozvolna. Střílení se stane rychle repetivním a některé levely jsou únavně překombinované.
- v přípravě jsou ještě další dvě epizody a tajný level do čtvrté epizody stále nevyšel (09/2025)
- jednotlivé epizody vycházejí s cca ročním zpožděním a tajné levely vycházejí zvlášť
- aktuálně vydané epizody by už po stránce hratelnosti měly být finální
*francouzsky se řekne holub "pižón" a mučení "syplis". mučení holubů je tedy "syplis pižón", přičemž holuby s touhle hrou nemají nic společného. to jen tak na okraj, kdyby někoho zajímalo, co ten zvláštní název znamená
Spaceman
Kakuzu
