Komentáře

Fascinace a bezbřehá nekritičnost ke všemu s logem Star Wars mě už před lety nepozorovaně opustila. Proč si tedy po těch téměř již dvou dekádách nevyzkoušet starý dobrý simulátor? Budou jeho kvality stále tak zjevné? Otázky, které si zaslouží odpověď, byť se výsledek nemusí shodovat s nostalgickou vzpomínkou. A popravdě se neshoduje. Grafická stránka je rozhodně tím světlejším bodem a snad i díky mobilním hrám, které jsou v současnosti na podobné úrovni, nezklame a neurazí. Samotné mise působí poměrně nevariabilně, úkoly jsou klasické, některé mapy doslova hnusné a nenápadité, jiné naopak překvapivě svěží. Možnost střídat stroje je spíše kosmetická volba, než aby měla nějaký zřejmý vliv na hratelnost, natož na samotný pocit z letu. Jednoduchost celého projektu je tak trochu nad snesitelnou úrovní a při znalosti informace, že hra vyšla současně (nebo přednostně?) na konzoli Nintendo 64, nejde o nic překvapivého.

Tím nejhorším na Rogue Squadron je fyzikální model. V akci jsem měl pocit, že na monitoru sleduji nepovedené loutkové divadlo. Nepřirozené pohyby lodí a hrozivá ovladatelnost výrazně zastiňuji další negativum v podobě nulové AI. Ovládání na klávesnici je příliš nemotorné, na myši jsem zase nepřekousl mrtvé zóny při jemné korekci a bohužel ani joystick (ač nejlepší ze jmenovaných variant) není výhrou a neustálá oprava nepřesností a omezení ostrých úhlu mi už u třetí mise vynesla nepříjemnou bolest ruky. S ovladatelností souvisí i dementní režimy kamery, kdy pohled z kokpitu zabírá 70% obrazovky a pohled třetí osoby je tak úžasně dynamický, že při zrychlení se kamera nachází několik sekund tak kilometr za vaším strojem, což vylučuje jakoukoliv přesnost v ovládání, neřkuli střelbu na cíl.

Nechápejte můj komentář špatně, nesnažím se nahlížet na hru z roku 1998 dnešním pohledem a hledat malicherné chyby. Právě naopak. Star Wars byla v devadesátých letech na herním trhu zavedenou značkou kvality. Simulátory i arkády byly ve vrcholné formě. Nevím, proč si autoři nevzali za cíl vytvořit adekvátní variantu dokonalých (a v podstatě jednoduchých) vesmírných simulátorů Tie Fighter a X-Wing, proč raději pokračovali v podivnosti typu Shadows of the Empire? Rogue Squadron není simulátorem, je docela prostou arkádou těžící pouze ze slavné značky. Za vše snad hovoří fakt, že stejné studio o pár let později vydalo obludnost v podobě Battle for Naboo (která má objektivně za to k Rogue Squadron velmi blízko). Dřívější hodnocení jsem tak nucen stáhnout až na hranici průměru a nebýt všudypřítomné vítězící nostalgie a několika světlých momentů, šlo by ještě níže.