Vtipný vrátit se sem po pěti (?!) letech. Cukr, káva, limonáda s manekýnama samozřejmě nejlepší. Vyprávět emotivní příběh, a přitom se urputně snažit neukázat Ethanovu tvář, si ale říká o potrhání bránice – mi neříkejte, že jste se z toho nekáceli ze židle? Jinak by to nebyl Capcom, aby tu zas nebylo něco navázaný na frame rate.
Hurá na Requiem!
Hurá na Requiem!