Ve 22. století lidstvo dosáhlo světového míru. Aliance UESA se proto mohla plně zaměřit na průzkum vesmíru a v roce 2147 byla s očekáváním vyslána k asteroidu Theta kolonizační loď. Její druhé plavidlo přepravující kolonisty se však ve vesmíru setkalo s hrozivým nepřítelem. Z místa, kterému se začalo říkat "The Void" (Pustina), se vynořily mimozemské lodě a zaútočily na plavidlo kolonistů; jejich další osud není znám. Lidé, v zoufalé snaze čelit mimozemskému nebezpečí, postavili interdimenzionální bojovou loď Radix a vyslali ji napříč Pustinou.
Radix se objevil na herní scéně v roce 1995 vedle inovativní akční hry Descent, se kterou sdílí stejný žánr, ale byl jejími kvalitami natolik zastíněn, že prakticky upadl v zapomnění. Zcela nevýrazný příběh hry je, jak bylo v akčním žánru devadesátých let ještě běžné, pouhým pozadím, které jednak v prvopočátku motivuje hráče ke hře a za druhé zakládá atraktivní vědeckofantastický stylový prostor. Samotná hratelnost Radixu poté spočívá na v té době ještě dosti progresivním bitmapovém 3D zpracování a dále na gigantických tunelech plných nepřátel útočících v relativně velkých houfech, aby byli za hektické palby koseni slušným zbrojním arzenálem bojové lodi. Nervní chvilky v klaustrofobickém labyrintu chodeb s tikajícím autodestrukčním mechanismem v zádech, které přinesl vynikající Descent, mají tedy v Radixu jakousi protiváhu ve svobodnějším pohybu, manévrování a oddychovějším přístupu k hraní.
Radix se objevil na herní scéně v roce 1995 vedle inovativní akční hry Descent, se kterou sdílí stejný žánr, ale byl jejími kvalitami natolik zastíněn, že prakticky upadl v zapomnění. Zcela nevýrazný příběh hry je, jak bylo v akčním žánru devadesátých let ještě běžné, pouhým pozadím, které jednak v prvopočátku motivuje hráče ke hře a za druhé zakládá atraktivní vědeckofantastický stylový prostor. Samotná hratelnost Radixu poté spočívá na v té době ještě dosti progresivním bitmapovém 3D zpracování a dále na gigantických tunelech plných nepřátel útočících v relativně velkých houfech, aby byli za hektické palby koseni slušným zbrojním arzenálem bojové lodi. Nervní chvilky v klaustrofobickém labyrintu chodeb s tikajícím autodestrukčním mechanismem v zádech, které přinesl vynikající Descent, mají tedy v Radixu jakousi protiváhu ve svobodnějším pohybu, manévrování a oddychovějším přístupu k hraní.
Ve 22. století lidstvo dosáhlo světového míru. Aliance UESA se proto mohla plně zaměřit na průzkum vesmíru a v roce 2147 byla s očekáváním vyslána k asteroidu Theta kolonizační loď. Její druhé plavidlo přepravující kolonisty se však ve vesmíru setkalo s hrozivým nepřítelem. Z místa, kterému se začalo říkat "The Void" (Pustina), se vynořily mimozemské lodě a zaútočily na plavidlo kolonistů; jejich další osud není znám. Lidé, v zoufalé snaze čelit mimozemskému nebezpečí, postavili interdimenzionální bojovou loď Radix a vyslali ji napříč Pustinou.
Radix se objevil na herní scéně v roce 1995 vedle inovativní akční hry Descent, se kterou sdílí stejný žánr, ale byl jejími kvalitami natolik zastíněn, že prakticky upadl v zapomnění. Zcela nevýrazný příběh hry je, jak bylo v akčním žánru devadesátých let ještě běžné, pouhým pozadím, které jednak v prvopočátku motivuje hráče ke hře a za druhé zakládá atraktivní vědeckofantastický stylový prostor. Samotná hratelnost Radixu poté spočívá na v té době ještě dosti progresivním bitmapovém 3D zpracování a dále na gigantických tunelech plných nepřátel útočících v relativně velkých houfech, aby byli za hektické palby koseni slušným zbrojním arzenálem bojové lodi. Nervní chvilky v klaustrofobickém labyrintu chodeb s tikajícím autodestrukčním mechanismem v zádech, které přinesl vynikající Descent, mají tedy v Radixu jakousi protiváhu ve svobodnějším pohybu, manévrování a oddychovějším přístupu k hraní.
Radix se objevil na herní scéně v roce 1995 vedle inovativní akční hry Descent, se kterou sdílí stejný žánr, ale byl jejími kvalitami natolik zastíněn, že prakticky upadl v zapomnění. Zcela nevýrazný příběh hry je, jak bylo v akčním žánru devadesátých let ještě běžné, pouhým pozadím, které jednak v prvopočátku motivuje hráče ke hře a za druhé zakládá atraktivní vědeckofantastický stylový prostor. Samotná hratelnost Radixu poté spočívá na v té době ještě dosti progresivním bitmapovém 3D zpracování a dále na gigantických tunelech plných nepřátel útočících v relativně velkých houfech, aby byli za hektické palby koseni slušným zbrojním arzenálem bojové lodi. Nervní chvilky v klaustrofobickém labyrintu chodeb s tikajícím autodestrukčním mechanismem v zádech, které přinesl vynikající Descent, mají tedy v Radixu jakousi protiváhu ve svobodnějším pohybu, manévrování a oddychovějším přístupu k hraní.