V experimentální hře Mouthwashing sledujeme osudy pětičlenné posádky nákladní vesmírné lodi Tulpar, která si to našila do asteroidu a teď se bezcílně vznáší ve vesmírné prázdnotě za věčného západu slunce. Kapitánu Curlymu totiž zřejmě přeskočilo a rozhodl se spáchat sebevraždu, aniž by to předtím s posádkou konzultoval. Sebevražda mu nevyjde, Curly leží v obvazech a bez končetin na lůžku a spolu s ostatními je nyní odsouzen k pomalé smrti.
Mouthwashing je existenciální horor se surrealnými výjevy a nelineárním vyprávěním na pomezí adventury a survivalu. Odehrává se na lodi, kde pomalu dochází kyslík i zásoby, lidé čelí narůstajícímu šílenství i sami sobě navzájem a jediné čeho mají dostatek jsou balení ústní vody, kterou loď převážela. Po herní stránce se jedná o narativní hru z pohledu první osoby, kde hráči postupují vpřed interakcemi s okolím i postavami, hádankami a průzkumem lodi, důraz je ale kladen zejména na skládání si příběhu dohromady a na atmosféru. Tu podtrhuje zvolená retro PSX grafická stylizace.
Dlaha1
Audiovizuálně moc povedené. Atmosféra tísně a beznaděje na jedničku. Podobně krátké intenzivní zážitky (2 a půl hodiny herního času), u kterých vítězí kvalita nad kvantitou, mám strašně rád.
Herně je to poměrně primitivní point and click z pohledu první osoby. Prim tu hraje příběh a úžasná režie, kterým se gameplay klidí trochu z cesty, což je dobře. Na několika místech se sice autor pokouší přinést nové herní mechaniky, ale je to spíš na škodu. Nejsou tolik vyladěné a nabourávají tempo.
Nejvíc mě však zklamalo psychedelické finále plné symboliky, tolikrát viděné u jiných indie projektů. Do té doby se autorovi daří svého vnitřního Davida Lynche dávkovat velmi citlivě a smysluplně, ale v závěru bohužel spadne do absolutní onanie. Je to utahané a místo ohromení se člověk těší, až to bude mít za sebou.
Přesto po dohrání zůstává na patře hodně silný zážitek a spousta věcí k přemýšlení.
Herně je to poměrně primitivní point and click z pohledu první osoby. Prim tu hraje příběh a úžasná režie, kterým se gameplay klidí trochu z cesty, což je dobře. Na několika místech se sice autor pokouší přinést nové herní mechaniky, ale je to spíš na škodu. Nejsou tolik vyladěné a nabourávají tempo.
Nejvíc mě však zklamalo psychedelické finále plné symboliky, tolikrát viděné u jiných indie projektů. Do té doby se autorovi daří svého vnitřního Davida Lynche dávkovat velmi citlivě a smysluplně, ale v závěru bohužel spadne do absolutní onanie. Je to utahané a místo ohromení se člověk těší, až to bude mít za sebou.
Přesto po dohrání zůstává na patře hodně silný zážitek a spousta věcí k přemýšlení.
AzeXiR
HEX
Flowerpot
SpiritCz
Drolin
Pro: délky, atmosféra, příběh, režie
Proti: psychedelická onanie