Dan9K
Na Meta Horizonu je hodně simulátorů, které nabízejí k vyzkoušení zcela běžná zaměstnání, ale tohle je taková vlajková loď. Ta zaměstnání jsou hned čtyři. Kancelářská krysa, prodavač v supermarketu, automechanik a kuchař/barman.
Co ze hry ale dělá skvělou záležitost je zasazení. Hra sice vznikla už v roce 2016, ale jakoby předpověděla nástup AI a toho, že klasickým profesím zvoní pomalu umíráček. Píše se rok 2050 a všechno obstarávají roboti a lidé, znudění svou ničemnou existencí, chodí do muzea práce a zkouší si, jaké to tehdy v pravěku bylo opravdu dělat všechny ty náročné a podřadné joby přelomu 20. a 21. století.
Hráč je jediným člověkem v celé hře, všude jinde jsou roboti. A je to děsná sranda. Ve hře je spousta džouků, v podstatě pořád jsem se smál. Některé jsou vám naservírovány až pod nos, řada z nich je pečlivě schovaná.
Job Simulator kombinuje reálné prvky těch prací, stereotypy a úplné kraviny. Moc se mi třeba líbilo zpracování počítače v kanceláři. Nebo člověk velmi věrně usmaží třeba vajíčka, rozmixuje smoothie nebo vymění pneumatiky. Vedle toho ale dělá i nesmysly typu lití energiťáku do palivové nádrže, házení čehokoliv do vedlejší kanceláře, strkání banánu do výfuku nebo vypalování CéDéčka v toustovači.
V základní hře, která zabere klidně jen dvě hoďky, se pořád děje něco nového. Ale za dvě hoďky to nikdo nedá, aspoň ne na VR, protože je to fakt docela dřina! Já byl vždycky po jedné práci tak vyflusanej, že už jsem další nemohl.
Job Simulator nabízí velkou možnost kreativity řešení úkolů, bohužel zároveň bych si přál i větší variabilitu reakcí na to, co udělám. Když po mě chce šéf, abych udělal logo, je úplně jedno jaké udělám, klidně hákový kříž a on mě za to pochválí.
Po základní hře nabízí hra ještě nekonečnou noční šichtu, kde člověk i na oko povyšuje, přesně jako v reálu. Nejdřív jste juniorní manažeři, pak seniorní, pak manažeři celé kanceláře, pak už jste CEO své kanceláře atd. Hrál jsem to dál jenom proto, abych zjistil, kam až kreativita tvůrců v názvech mých titulů bude sahat. Ale už je to trochu nuda a stereotyp a déle jsem zvládl jen kancelářskou krysu, která mě bavila nejvíce.
Až to všechno dohrajete, jsou pak bonusové mody, kde jste za obry nebo je snížená gravitace. Těchto módů jsem využil hlavně proto, abych se podíval do zákoutí, kam to jinak bylo obtížné a přečet si všechny fóry na všech možných místech.
Interaktivita v rámci VR je skvělá a funguje to výborně. Všechno můžete schodit, vzít, používat. Grafika je jak z animovaných seriálů Matt Groeninga, takže žádná velká realita, ale super přehlednost a zábava.
Asi nikdo by nečekal od této hry nejzásadnější titul herní historie, ale na odpolední relax je to ideální. A obávám se, že všechny další podobné simulátory budu srovnávat s tímto a bude to jen slabý odvar.
Co ze hry ale dělá skvělou záležitost je zasazení. Hra sice vznikla už v roce 2016, ale jakoby předpověděla nástup AI a toho, že klasickým profesím zvoní pomalu umíráček. Píše se rok 2050 a všechno obstarávají roboti a lidé, znudění svou ničemnou existencí, chodí do muzea práce a zkouší si, jaké to tehdy v pravěku bylo opravdu dělat všechny ty náročné a podřadné joby přelomu 20. a 21. století.
Hráč je jediným člověkem v celé hře, všude jinde jsou roboti. A je to děsná sranda. Ve hře je spousta džouků, v podstatě pořád jsem se smál. Některé jsou vám naservírovány až pod nos, řada z nich je pečlivě schovaná.
Job Simulator kombinuje reálné prvky těch prací, stereotypy a úplné kraviny. Moc se mi třeba líbilo zpracování počítače v kanceláři. Nebo člověk velmi věrně usmaží třeba vajíčka, rozmixuje smoothie nebo vymění pneumatiky. Vedle toho ale dělá i nesmysly typu lití energiťáku do palivové nádrže, házení čehokoliv do vedlejší kanceláře, strkání banánu do výfuku nebo vypalování CéDéčka v toustovači.
V základní hře, která zabere klidně jen dvě hoďky, se pořád děje něco nového. Ale za dvě hoďky to nikdo nedá, aspoň ne na VR, protože je to fakt docela dřina! Já byl vždycky po jedné práci tak vyflusanej, že už jsem další nemohl.
Job Simulator nabízí velkou možnost kreativity řešení úkolů, bohužel zároveň bych si přál i větší variabilitu reakcí na to, co udělám. Když po mě chce šéf, abych udělal logo, je úplně jedno jaké udělám, klidně hákový kříž a on mě za to pochválí.
Po základní hře nabízí hra ještě nekonečnou noční šichtu, kde člověk i na oko povyšuje, přesně jako v reálu. Nejdřív jste juniorní manažeři, pak seniorní, pak manažeři celé kanceláře, pak už jste CEO své kanceláře atd. Hrál jsem to dál jenom proto, abych zjistil, kam až kreativita tvůrců v názvech mých titulů bude sahat. Ale už je to trochu nuda a stereotyp a déle jsem zvládl jen kancelářskou krysu, která mě bavila nejvíce.
Až to všechno dohrajete, jsou pak bonusové mody, kde jste za obry nebo je snížená gravitace. Těchto módů jsem využil hlavně proto, abych se podíval do zákoutí, kam to jinak bylo obtížné a přečet si všechny fóry na všech možných místech.
Interaktivita v rámci VR je skvělá a funguje to výborně. Všechno můžete schodit, vzít, používat. Grafika je jak z animovaných seriálů Matt Groeninga, takže žádná velká realita, ale super přehlednost a zábava.
Asi nikdo by nečekal od této hry nejzásadnější titul herní historie, ale na odpolední relax je to ideální. A obávám se, že všechny další podobné simulátory budu srovnávat s tímto a bude to jen slabý odvar.
Pstrosike
ugraugra
Streamline
Metuzalém Zimolez
