Homesick patří mezi nejčerstvější přírůstek do mysteriózně post-apo puzzle explorativního žánru 3D adventur, v němž si musí hráč sám aktivně vše vyhledat a spojit. Ale pěkně popořádku.
Právě odbila devátá hodina ranní a do pokoje vtrhl nepříjemný budíček v podobě ostrého světla. Probudili jsme se do dalšího jasného rána liduprázdné reality po apokalypse. Ulice jsou pusté stejně jako celá patrová budova, ve které se momentálně nacházíme. Všechno jako by bylo opuštěné ve velkém spěchu. Snad nejšetrněji se zkáza zachovala výlučně jen k výdobytkům moderní civilizace. Od té doby, co nemají využití, zejí prázdnotou, rozpadají se a jsou pomalu pohlcovány přírodou. Stěnám naší poklidně vyhlížející místnosti, kde se vyjímá plíseň v pokročilém stádiu, dominují převážně tlumené sivé tóny. Všechnu tu nevýraznou spoušť naštěstí podtrhuje i menší barevné spektrum, např. sytě zelené vegetace.
Túra Homesicku je předpřipravená, v zásadě průzkumná, čili hráč se na cestě k závěrečným titulkům dost nachodí. Snažíme se dobrat příčin současného stavu a rozkrýt negativní kontexty dějin, které vedly k onomu smutnému konci, v němž jsou sluneční paprsky smrtelné. Minulost se nám zde odkrývá jako ruina, zdá se být na dosah ruky, leč ve stejném okamžiku je nám odhodlaně nedostupná.
Střídají se tu dvě časové roviny, denní pokojné bloumání a noční zhoubné unikání. Noční čas je zde zakletý a zhmotněný, představuje krajinu, v níž jsme naháněni temnotou, zcela bezmocní a kde se mezi strategii aktivní obrany řadí útěk.
Právě odbila devátá hodina ranní a do pokoje vtrhl nepříjemný budíček v podobě ostrého světla. Probudili jsme se do dalšího jasného rána liduprázdné reality po apokalypse. Ulice jsou pusté stejně jako celá patrová budova, ve které se momentálně nacházíme. Všechno jako by bylo opuštěné ve velkém spěchu. Snad nejšetrněji se zkáza zachovala výlučně jen k výdobytkům moderní civilizace. Od té doby, co nemají využití, zejí prázdnotou, rozpadají se a jsou pomalu pohlcovány přírodou. Stěnám naší poklidně vyhlížející místnosti, kde se vyjímá plíseň v pokročilém stádiu, dominují převážně tlumené sivé tóny. Všechnu tu nevýraznou spoušť naštěstí podtrhuje i menší barevné spektrum, např. sytě zelené vegetace.
Túra Homesicku je předpřipravená, v zásadě průzkumná, čili hráč se na cestě k závěrečným titulkům dost nachodí. Snažíme se dobrat příčin současného stavu a rozkrýt negativní kontexty dějin, které vedly k onomu smutnému konci, v němž jsou sluneční paprsky smrtelné. Minulost se nám zde odkrývá jako ruina, zdá se být na dosah ruky, leč ve stejném okamžiku je nám odhodlaně nedostupná.
Střídají se tu dvě časové roviny, denní pokojné bloumání a noční zhoubné unikání. Noční čas je zde zakletý a zhmotněný, představuje krajinu, v níž jsme naháněni temnotou, zcela bezmocní a kde se mezi strategii aktivní obrany řadí útěk.
Homesick patří mezi nejčerstvější přírůstek do mysteriózně post-apo puzzle explorativního žánru 3D adventur, v němž si musí hráč sám aktivně vše vyhledat a spojit. Ale pěkně popořádku.
Právě odbila devátá hodina ranní a do pokoje vtrhl nepříjemný budíček v podobě ostrého světla. Probudili jsme se do dalšího jasného rána liduprázdné reality po apokalypse. Ulice jsou pusté stejně jako celá patrová budova, ve které se momentálně nacházíme. Všechno jako by bylo opuštěné ve velkém spěchu. Snad nejšetrněji se zkáza zachovala výlučně jen k výdobytkům moderní civilizace. Od té doby, co nemají využití, zejí prázdnotou, rozpadají se a jsou pomalu pohlcovány přírodou. Stěnám naší poklidně vyhlížející místnosti, kde se vyjímá plíseň v pokročilém stádiu, dominují převážně tlumené sivé tóny. Všechnu tu nevýraznou spoušť naštěstí podtrhuje i menší barevné spektrum, např. sytě zelené vegetace.
Túra Homesicku je předpřipravená, v zásadě průzkumná, čili hráč se na cestě k závěrečným titulkům dost nachodí. Snažíme se dobrat příčin současného stavu a rozkrýt negativní kontexty dějin, které vedly k onomu smutnému konci, v němž jsou sluneční paprsky smrtelné. Minulost se nám zde odkrývá jako ruina, zdá se být na dosah ruky, leč ve stejném okamžiku je nám odhodlaně nedostupná.
Střídají se tu dvě časové roviny, denní pokojné bloumání a noční zhoubné unikání. Noční čas je zde zakletý a zhmotněný, představuje krajinu, v níž jsme naháněni temnotou, zcela bezmocní a kde se mezi strategii aktivní obrany řadí útěk.
Právě odbila devátá hodina ranní a do pokoje vtrhl nepříjemný budíček v podobě ostrého světla. Probudili jsme se do dalšího jasného rána liduprázdné reality po apokalypse. Ulice jsou pusté stejně jako celá patrová budova, ve které se momentálně nacházíme. Všechno jako by bylo opuštěné ve velkém spěchu. Snad nejšetrněji se zkáza zachovala výlučně jen k výdobytkům moderní civilizace. Od té doby, co nemají využití, zejí prázdnotou, rozpadají se a jsou pomalu pohlcovány přírodou. Stěnám naší poklidně vyhlížející místnosti, kde se vyjímá plíseň v pokročilém stádiu, dominují převážně tlumené sivé tóny. Všechnu tu nevýraznou spoušť naštěstí podtrhuje i menší barevné spektrum, např. sytě zelené vegetace.
Túra Homesicku je předpřipravená, v zásadě průzkumná, čili hráč se na cestě k závěrečným titulkům dost nachodí. Snažíme se dobrat příčin současného stavu a rozkrýt negativní kontexty dějin, které vedly k onomu smutnému konci, v němž jsou sluneční paprsky smrtelné. Minulost se nám zde odkrývá jako ruina, zdá se být na dosah ruky, leč ve stejném okamžiku je nám odhodlaně nedostupná.
Střídají se tu dvě časové roviny, denní pokojné bloumání a noční zhoubné unikání. Noční čas je zde zakletý a zhmotněný, představuje krajinu, v níž jsme naháněni temnotou, zcela bezmocní a kde se mezi strategii aktivní obrany řadí útěk.
Homesick patří mezi nejčerstvější přírůstek do mysteriózně post-apo puzzle explorativního žánru 3D adventur, v němž si musí hráč sám aktivně vše vyhledat a spojit. Ale pěkně popořádku.
Právě odbila devátá hodina ranní a do pokoje vtrhl nepříjemný budíček v podobě ostrého světla. Probudili jsme se do dalšího jasného rána liduprázdné reality po apokalypse. Ulice jsou pusté stejně jako celá patrová budova, ve které se momentálně nacházíme. Všechno jako by bylo opuštěné ve velkém spěchu. Snad nejšetrněji se zkáza zachovala výlučně jen k výdobytkům moderní civilizace. Od té doby, co nemají využití, zejí prázdnotou, rozpadají se a jsou pomalu pohlcovány přírodou. Stěnám naší poklidně vyhlížející místnosti, kde se vyjímá plíseň v pokročilém stádiu, dominují převážně tlumené sivé tóny. Všechnu tu nevýraznou spoušť naštěstí podtrhuje i menší barevné spektrum, např. sytě zelené vegetace.
Túra Homesicku je předpřipravená, v zásadě průzkumná, čili hráč se na cestě k závěrečným titulkům dost nachodí. Snažíme se dobrat příčin současného stavu a rozkrýt negativní kontexty dějin, které vedly k onomu smutnému konci, v němž jsou sluneční paprsky smrtelné. Minulost se nám zde odkrývá jako ruina, zdá se být na dosah ruky, leč ve stejném okamžiku je nám odhodlaně nedostupná.
Střídají se tu dvě časové roviny, denní pokojné bloumání a noční zhoubné unikání. Noční čas je zde zakletý a zhmotněný, představuje krajinu, v níž jsme naháněni temnotou, zcela bezmocní a kde se mezi strategii aktivní obrany řadí útěk.
Právě odbila devátá hodina ranní a do pokoje vtrhl nepříjemný budíček v podobě ostrého světla. Probudili jsme se do dalšího jasného rána liduprázdné reality po apokalypse. Ulice jsou pusté stejně jako celá patrová budova, ve které se momentálně nacházíme. Všechno jako by bylo opuštěné ve velkém spěchu. Snad nejšetrněji se zkáza zachovala výlučně jen k výdobytkům moderní civilizace. Od té doby, co nemají využití, zejí prázdnotou, rozpadají se a jsou pomalu pohlcovány přírodou. Stěnám naší poklidně vyhlížející místnosti, kde se vyjímá plíseň v pokročilém stádiu, dominují převážně tlumené sivé tóny. Všechnu tu nevýraznou spoušť naštěstí podtrhuje i menší barevné spektrum, např. sytě zelené vegetace.
Túra Homesicku je předpřipravená, v zásadě průzkumná, čili hráč se na cestě k závěrečným titulkům dost nachodí. Snažíme se dobrat příčin současného stavu a rozkrýt negativní kontexty dějin, které vedly k onomu smutnému konci, v němž jsou sluneční paprsky smrtelné. Minulost se nám zde odkrývá jako ruina, zdá se být na dosah ruky, leč ve stejném okamžiku je nám odhodlaně nedostupná.
Střídají se tu dvě časové roviny, denní pokojné bloumání a noční zhoubné unikání. Noční čas je zde zakletý a zhmotněný, představuje krajinu, v níž jsme naháněni temnotou, zcela bezmocní a kde se mezi strategii aktivní obrany řadí útěk.