Josef
Brutálně návyková hra. Kombinace HoMaM a jednoduchého dungeonu funguje výborně a je to sakramentská zábava. Zkusím vybrat pár věcí, které mě ke hře připoutaly na těch cca 100h.
Objevování mapy. Hrál jsem na Large, kdy je svět už opravdu velký a neustále mě zajímalo, co je za tím či oním rohem. Jaký nový dungeon, speciální budova (jako thiefs guild) či město. Radost z objevů se jen tak nevyčerpala a obzvláště při nálezu příběhových lokalit jsem byl happy jak děcko.
Dungeony. Většinou jsou krátké a průchod jimi má spád. Tempo se neztrácí ani když si lajsnete některý těžší, třeba vícedružinový. Přes velkou přímočarost hra ale nutí taktizovat - např. přepadání nepřátel zezadu pro bonus k iniciativě je leckdy nepostradatelné. Dlouhou dobu také překvapují nové varianty nepřátel, u kterých je potřeba nejdříve najít jejich slabiny. Generátor funguje dobře a nestalo se mi, že by vytvořil nějaký nesmysl či nesplnitelný level. Má ale svá omezení a hlavně hádankáře asi moc neuspokojí. Přes všechny páky, pasti a tajné dveře tu na skutečný puzzle nenarazíte. Průchod je přímočarý a zakládá se hlavně na boji.
Hrdinové a jejich vývoj. Bavilo mě piplat si své skupinky borců. Hlavně proto, že každý level je znát, a to nejen díky zvýšeným statům. Skvělá je totiž paleta dosahovaných skillů či kouzel, z nichž většina má podstatné využití v boji i mimo něj. Prima je i systém povolání, z nichž většina mi přišla smysluplná. Třeba bojovníka můžete povýšit na gladiátora, který má přistup k ultimátním melee skillům, schopným vykuchat v jednom kole i hodně silnou skupinu nepřátel. Nebo pro něj můžete zvolit cestu Templáře, který není taková mlátička, ale má defaultní bonus proti nemrtvým, což je při jejich počtu velká výhoda. Obvykle jsem si do družin pořizoval oba:) Vedle toho zase Adventurer v boji moc nezastane, ale bez jeho bonusů pro průzkum mapy se neobejdete. Se složením družin se zkrátka dá vyhrát.
Větším negativem hry může být nedostatek obsahu. Stejně jako dungeonů, ani nepřátel není moc druhů a obojí se po nějaké době okouká. Hlavně při delší hře se můžou nepříjemně omrzet a přestat překvapovat. U příběhu a generických subquestů je zase škoda, že spíš vytvářejí nezbytný rámec pro gameplay, než že by byly samy o sobě zajímavé a vytvářely svět s hlubším lore. Část výhrad se dá ale obejít jednoduše tím, že si vyberete menší mapu, kde se nedostatky nestihnou projevit.
HoaBL je hra s jednoduchou grafikou a jednoduchými principy. Ty jsou ale vypiplané tak, že výsledek dokáže být úžasně zábavný. Hodně mi to připomělo čas strávený s podobnou závislárnou - Siralim.
Objevování mapy. Hrál jsem na Large, kdy je svět už opravdu velký a neustále mě zajímalo, co je za tím či oním rohem. Jaký nový dungeon, speciální budova (jako thiefs guild) či město. Radost z objevů se jen tak nevyčerpala a obzvláště při nálezu příběhových lokalit jsem byl happy jak děcko.
Dungeony. Většinou jsou krátké a průchod jimi má spád. Tempo se neztrácí ani když si lajsnete některý těžší, třeba vícedružinový. Přes velkou přímočarost hra ale nutí taktizovat - např. přepadání nepřátel zezadu pro bonus k iniciativě je leckdy nepostradatelné. Dlouhou dobu také překvapují nové varianty nepřátel, u kterých je potřeba nejdříve najít jejich slabiny. Generátor funguje dobře a nestalo se mi, že by vytvořil nějaký nesmysl či nesplnitelný level. Má ale svá omezení a hlavně hádankáře asi moc neuspokojí. Přes všechny páky, pasti a tajné dveře tu na skutečný puzzle nenarazíte. Průchod je přímočarý a zakládá se hlavně na boji.
Hrdinové a jejich vývoj. Bavilo mě piplat si své skupinky borců. Hlavně proto, že každý level je znát, a to nejen díky zvýšeným statům. Skvělá je totiž paleta dosahovaných skillů či kouzel, z nichž většina má podstatné využití v boji i mimo něj. Prima je i systém povolání, z nichž většina mi přišla smysluplná. Třeba bojovníka můžete povýšit na gladiátora, který má přistup k ultimátním melee skillům, schopným vykuchat v jednom kole i hodně silnou skupinu nepřátel. Nebo pro něj můžete zvolit cestu Templáře, který není taková mlátička, ale má defaultní bonus proti nemrtvým, což je při jejich počtu velká výhoda. Obvykle jsem si do družin pořizoval oba:) Vedle toho zase Adventurer v boji moc nezastane, ale bez jeho bonusů pro průzkum mapy se neobejdete. Se složením družin se zkrátka dá vyhrát.
Větším negativem hry může být nedostatek obsahu. Stejně jako dungeonů, ani nepřátel není moc druhů a obojí se po nějaké době okouká. Hlavně při delší hře se můžou nepříjemně omrzet a přestat překvapovat. U příběhu a generických subquestů je zase škoda, že spíš vytvářejí nezbytný rámec pro gameplay, než že by byly samy o sobě zajímavé a vytvářely svět s hlubším lore. Část výhrad se dá ale obejít jednoduše tím, že si vyberete menší mapu, kde se nedostatky nestihnou projevit.
HoaBL je hra s jednoduchou grafikou a jednoduchými principy. Ty jsou ale vypiplané tak, že výsledek dokáže být úžasně zábavný. Hodně mi to připomělo čas strávený s podobnou závislárnou - Siralim.
Phoenix
Pro: jednoduché a pekelně účelné = zábavné
Proti: málo obsahu, v podstatě žádný příběh