Komentáře

Eriksholm je izometricka stealth adventura od mensiho svedskeho studia River End Games, ktere o sobe (na LinkedInu) tvrdi, ze jej tvori veterani z herniho byznysu a jejich cilem je mimo jine vytvaret spickove originalni IPs. Podle aktualniho portfolia se to zatim nedari a nepodarilo se to ani s timto, zatim poslednim pocinem. Jejich zkusenost vsak prozrazuje minimalne mnozstvi her, ve kterych se vice ci mene inspirovali, at uz klasicke Commandos, Dishonored nebo mozna i Plague Tale.

Atmosfera sveta, vytvarne zpracovani mesta, prace s vasimi hrdiny, takticka hratelnost, zadumciva hlavni hrdinka, motiv s mladsim bratrem, to vse jsme uz nekde videli a neni to vytka. Eriksholm se pokusil pridat vlastni variaci a mnoho hracu to jiste oslovi, o cem svedci kladnejsi obecne prijeti, nez to me. Mne to ale bohuzel nestacilo. Hlavni a naprosto fundamentalni problem hry je absence jakekoliv vyzvy. Kazda situace se da obvykle vyresit jen jednim zpusobem, ktery je navic patrny na prvni dobrou. Napriklad i proto, ze kazdy interaktivni prvek v misi muze pouzivat typicky jen jedna ze tri postav (coz pusobi extremne nevhodne zejmena, kdyz "nespravna" postava neumi ani vylezt po okapu nebo preskocit bednu), ktere budete behem celkem osmi misi v nejake kombinaci ovladat. Do kazde situace a ven z ni take obvykle vede jen jedna cesta. A take proto, ze prvni pulka hry pusobi jen jako tutorial. Teprve predposledni mise otevrela jakousi velmi omezenou kombinatoriku a naznacila vetsi moznosti, nicmene prislo to trochu pozde a nevydrzelo prilis dlouho. Sedmou misi pokladam za jednoznacne nejpovedenejsi a na chvili jsem si pripadal, ze hraji izometrickeho Hitmana. Bohuzel to byla jen vyjimka a treba posledni mise dokonce konci takovym podivnym zpusobem, ze jsem jako hrac absolutne nemel pocit, ze se snad blizi nejake finale. A najednou byl konec.

Celkove na me hra pusobi jako zajimavy a snad i sympaticky pokus, ktery ale kvuli nesmyslne nizke obtiznosti a jakymkoliv odvaznejsim napadum ci postupum vyznel ponekud do ztracena.