Discover My Body je velmi krátká nezávislá experimentální hra s prvky psychologického a tělesného hororu, zasazená do blízké budoucnosti roku 2040. Odehrává se v kontextu společnosti, která v reakci na rostoucí odcizení a ztrátu mezilidských vazeb hledá stále extrémnější způsoby, jak dosáhnout pocitu spojení a sounáležitosti. Hra je koncipována jako kompaktní narativní zážitek s důrazem na atmosféru a zneklidňující motivy. Hratelnost je minimalistická a zaměřená na interakci s vlastním tělem a jeho vnímáním, přičemž se vyhýbá tradičním herním mechanikám. Důraz je kladen na audiovizuální prezentaci, která využívá výrazné zvukové prvky, náhlé změny a tělesně orientované obrazy k vyvolání nepohodlí a napětí. Herní struktura je lineární a délka zážitku je velmi krátká, odpovídající spíše interaktivní vinětě než plnohodnotné hře.
Discover My Body slouží především jako tematická a formální studie, která prostřednictvím hororových prostředků zkoumá vztah identity, těla a potřeby lidského kontaktu. Titul je určen především hráčům se zájmem o experimentální a umělecké hry a může obsahovat prvky, které jsou pro citlivější publikum znepokojivé.
Drolin
Jsou hororové hry, které baví, hry, které děsí, a pak ty, které se vám dostanou pod kůži. Discover My Body patří do poslední skupiny. Krátká experimentální miniatura (10-20 minut) od tvůrce Yames působí spíš jako interaktivní performativní studie než klasická hra a v tom také spočívá její síla.
Nejde o překonávání překážek, ale o konfrontaci. Konfrontaci s tělem, odcizením i podivnou, téměř klinickou představou budoucí potřeby lidské blízkosti. Intro, které připomené dystopickou vizi jako vystřižené ze světa Shin Megami Tensei II, nastíní budoucnost roku 2040. První vjem jsou zvuky. Pasáže zvuků, těžko nazvatelných jako hudba. Objevují se zdeformované šumy, náhlé změny hlasitosti, tlaky v nízkých frekvencích a neurčité, téměř biologické ozvěny. A na obrazovce vidíme tělo, u něhož je potřeba nalézt určité body. Proč, to je otázkou. Audiovizuální stránka nahrazuje tradiční hratelnost. Rozostřené obrazy, tělesnost zbavená erotiky a naopak přetavená v cosi zneklidňujícího, spolu se zvukovým designem vytvářejí tísnivou, neosobní atmosféru, která připomene spíš instalací v galerii než digitální zábavu. Hra pracuje s nepohodlím cíleně a vědomě. Krátce a chirurgicky přesně.
Discover My Body je na pár desítek minut, ale zanechá stopu; což je za mě největší předností těchto freeware experimentálních počinů. Není divu, že si hra získala určitou pozornost. Není pro každého, není na opakované hraní, ale jde o další důkaz, že videohry mohou fungovat i jako syrová autorská vize lomeno výpověď, v tomto případě o odcizení člověka od vlastního těla.
Nejde o překonávání překážek, ale o konfrontaci. Konfrontaci s tělem, odcizením i podivnou, téměř klinickou představou budoucí potřeby lidské blízkosti. Intro, které připomené dystopickou vizi jako vystřižené ze světa Shin Megami Tensei II, nastíní budoucnost roku 2040. První vjem jsou zvuky. Pasáže zvuků, těžko nazvatelných jako hudba. Objevují se zdeformované šumy, náhlé změny hlasitosti, tlaky v nízkých frekvencích a neurčité, téměř biologické ozvěny. A na obrazovce vidíme tělo, u něhož je potřeba nalézt určité body. Proč, to je otázkou. Audiovizuální stránka nahrazuje tradiční hratelnost. Rozostřené obrazy, tělesnost zbavená erotiky a naopak přetavená v cosi zneklidňujícího, spolu se zvukovým designem vytvářejí tísnivou, neosobní atmosféru, která připomene spíš instalací v galerii než digitální zábavu. Hra pracuje s nepohodlím cíleně a vědomě. Krátce a chirurgicky přesně.
Discover My Body je na pár desítek minut, ale zanechá stopu; což je za mě největší předností těchto freeware experimentálních počinů. Není divu, že si hra získala určitou pozornost. Není pro každého, není na opakované hraní, ale jde o další důkaz, že videohry mohou fungovat i jako syrová autorská vize lomeno výpověď, v tomto případě o odcizení člověka od vlastního těla.
Pro: atmosféra, hudba, zvuky
Proti: možná přiliš kryptické