Hrdlodus
Zahrál a prolistoval jsem si Vzbouřenou planetu, Samurajův meč a Bojechtivého válečníka.
Vzbouřená planeta je nehratelná. Jde sice o hezké prostředí, ale postava, na níž leží osud lidstva, se musí chovat naprosto iracionálně, aby bylo možné hru vyhrát.
Bojechtivý válečník je o náhodě. Hráč nedostane šanci hledat to, co potřebuje. Prostě "našel jsi něco, tak už vypadni a nepřemýšlej, jestli bys raději neměl hledat ještě dál".
Jen Samurajův meč je skutečně hratelný. Tomu nemůžu vytknout nic zásadního.
A zahrál jsem si i Norika a moc mě zklamal. Tenkrát jsem to žral, protože Chvátil je srandista. Ale jako gamebook to nefunguje. Když o tom přemýšlím, Chvátil si s tím jen vyhrál, tak se k tomu nesmí přistupovat jako k dobrodružné knížce, ale zkoušet šílené možnosti. Když na mě padají kameny uprostřed a vpravo a já uhnu doleva, tak autor napíše, že kecal a že ve skutečnosti vlevo padal kámen - jen ho nebavilo, že se mi podaří pokaždé uhnout. Nebo se nechci jít podívat ke srocení lidí, tak mě autor přemlouvá ať tam jdu a když stejně nechci, tak poznamená, že Norik se tam mezitím šel podívat - když se s tím vymýšlel, tak tam prostě půjdu. Nebo se rozhodnu nevlítnout bezhlavě na draka a on mě nechá pročítat několik odkazů, než mi oznámí, že draka mezitím porazil někdo jiný. A LeVeKteKaDruZab je kapitola sama pro sebe. Pokud zjistíte, že ten název je zkratka: Les ve kterém každý druhý zabloudí, tak si můžete zajistit, že vy budete ten první - a projdete lesem hned. Když ne, tak budete bloudit bludištěm, ze kterého vede jediná cesta částečně náhodná.
Vzbouřená planeta je nehratelná. Jde sice o hezké prostředí, ale postava, na níž leží osud lidstva, se musí chovat naprosto iracionálně, aby bylo možné hru vyhrát.
Bojechtivý válečník je o náhodě. Hráč nedostane šanci hledat to, co potřebuje. Prostě "našel jsi něco, tak už vypadni a nepřemýšlej, jestli bys raději neměl hledat ještě dál".
Jen Samurajův meč je skutečně hratelný. Tomu nemůžu vytknout nic zásadního.
A zahrál jsem si i Norika a moc mě zklamal. Tenkrát jsem to žral, protože Chvátil je srandista. Ale jako gamebook to nefunguje. Když o tom přemýšlím, Chvátil si s tím jen vyhrál, tak se k tomu nesmí přistupovat jako k dobrodružné knížce, ale zkoušet šílené možnosti. Když na mě padají kameny uprostřed a vpravo a já uhnu doleva, tak autor napíše, že kecal a že ve skutečnosti vlevo padal kámen - jen ho nebavilo, že se mi podaří pokaždé uhnout. Nebo se nechci jít podívat ke srocení lidí, tak mě autor přemlouvá ať tam jdu a když stejně nechci, tak poznamená, že Norik se tam mezitím šel podívat - když se s tím vymýšlel, tak tam prostě půjdu. Nebo se rozhodnu nevlítnout bezhlavě na draka a on mě nechá pročítat několik odkazů, než mi oznámí, že draka mezitím porazil někdo jiný. A LeVeKteKaDruZab je kapitola sama pro sebe. Pokud zjistíte, že ten název je zkratka: Les ve kterém každý druhý zabloudí, tak si můžete zajistit, že vy budete ten první - a projdete lesem hned. Když ne, tak budete bloudit bludištěm, ze kterého vede jediná cesta částečně náhodná.
Fingon
SilentWolf
Hamster
Drolin
Red
M.a.t.t.
Josef
