GodOfTheSick
Dlouhé roky před vydáním finální verze 2.0 byl DEATH WISH skloňován ve všech pádech a do nebes vynášen jako nejlepší z nejlepších fanouškovských módů, který kdy k jakékoliv hře vznikl. Prvotní verzi jsem měl rozehranou, ale po oznámení započatých prací na verzi 2.0 jsem ji odložil, takže nemůžu srovnávat. Stejně tak nemůžu srovnávat s jinými fan módy, protože jsem nikdy nebyl jejich velkým příznivcem. V přímém srovnání s originálním BLOOD je však nutné zvolat - Přepište dějiny!
DEATH WISH totiž nepřináší pouze nové mapy do staré hry, ale je to v mnoha ohledech moderní a komplexní hororová střílečka. Původní hratelnost zůstala samozřejmě zachována, ale absorbuje v sobě mechaniky a imerzivní finty z později vzniklých her. Half-Life 1, System Shock 2, Silent Hill, Fear, Bioshock, Dead Space.. to vše tu je a mnohem víc.
První mapy v první epizodě jsou halucinogenní úlet, u kterého jsem si říkal - je to vůbec ještě BLOOD? Courám se brčálem, najednou hučím v jakési sci-fi strojovně, z které vede cesta do satanášské svatyně kdesi v mimoňském světě. Autor na úvod připravil šílený guláš - jakoby chtěl zamachrovat, co všechno s vysloužilým enginem dokáže a co všechno na hráče dále čeká.
Trochu zmatený začátek postupně přechází v neskutečně intenzivní a krvavé inferno, kde gejzír geniálních nápadů a fantastických momentů nemá hranic a konce. Průchod lokacemi je prošpikován desítkami naskriptovaných událostí, které udržují hráče v neustálém napětí a pozornosti. Hudební doprovod reaguje na pohyby Caleba a zvuky vytváří parádní randál, protože kromě řvoucích nepřátel jsou na každém kroku zničitelné objekty, takže se pořád něco bortí a sype.
DEATH WISH logicky vychází z BLOOD, ale je plný nových textur a vizuálních efektů, které ho od něj výrazně odlišují. Designérské nápady, které BLOOD pouze naťukl, DEATH WISH nafukuje do monstrózních rozměrů, že se huba v neustálém údivu nestačí zavřít a už se servíruje další chod. A jsou jich tuny!
Každá mapa je skvělá. Každá epizoda je větší nářez než předchozí. V poslední se Painkiller potká s Dandžin Mástrem a strhne se taková mela, že mi několikrát přeběhl mráz po zádech a jen díky letitým zkušenostem se zadržováním prdu nedošlo k protržení čokoládovny.
Rozsáhlá kampaň obsahuje 32 základních levelů, plus 8 tajných a 8 spojovacích. Celková kvalita a zábavnost v průběhu neustále roste, překvapuje a ani na chvíli nenudí. Ptáte se, je to vůbec možné? I LIVE... AGAIN!
DEATH WISH je bezkonkurenčně nejlepší střílečka, kterou současná retro vlna v posledních letech přinesla a v mém žebříčku zaslouženě putuje do kategorie nejlepších stříleček všech dob.
DEATH WISH totiž nepřináší pouze nové mapy do staré hry, ale je to v mnoha ohledech moderní a komplexní hororová střílečka. Původní hratelnost zůstala samozřejmě zachována, ale absorbuje v sobě mechaniky a imerzivní finty z později vzniklých her. Half-Life 1, System Shock 2, Silent Hill, Fear, Bioshock, Dead Space.. to vše tu je a mnohem víc.
První mapy v první epizodě jsou halucinogenní úlet, u kterého jsem si říkal - je to vůbec ještě BLOOD? Courám se brčálem, najednou hučím v jakési sci-fi strojovně, z které vede cesta do satanášské svatyně kdesi v mimoňském světě. Autor na úvod připravil šílený guláš - jakoby chtěl zamachrovat, co všechno s vysloužilým enginem dokáže a co všechno na hráče dále čeká.
Trochu zmatený začátek postupně přechází v neskutečně intenzivní a krvavé inferno, kde gejzír geniálních nápadů a fantastických momentů nemá hranic a konce. Průchod lokacemi je prošpikován desítkami naskriptovaných událostí, které udržují hráče v neustálém napětí a pozornosti. Hudební doprovod reaguje na pohyby Caleba a zvuky vytváří parádní randál, protože kromě řvoucích nepřátel jsou na každém kroku zničitelné objekty, takže se pořád něco bortí a sype.
DEATH WISH logicky vychází z BLOOD, ale je plný nových textur a vizuálních efektů, které ho od něj výrazně odlišují. Designérské nápady, které BLOOD pouze naťukl, DEATH WISH nafukuje do monstrózních rozměrů, že se huba v neustálém údivu nestačí zavřít a už se servíruje další chod. A jsou jich tuny!
Každá mapa je skvělá. Každá epizoda je větší nářez než předchozí. V poslední se Painkiller potká s Dandžin Mástrem a strhne se taková mela, že mi několikrát přeběhl mráz po zádech a jen díky letitým zkušenostem se zadržováním prdu nedošlo k protržení čokoládovny.
Rozsáhlá kampaň obsahuje 32 základních levelů, plus 8 tajných a 8 spojovacích. Celková kvalita a zábavnost v průběhu neustále roste, překvapuje a ani na chvíli nenudí. Ptáte se, je to vůbec možné? I LIVE... AGAIN!
DEATH WISH je bezkonkurenčně nejlepší střílečka, kterou současná retro vlna v posledních letech přinesla a v mém žebříčku zaslouženě putuje do kategorie nejlepších stříleček všech dob.
Kakuzu
Luksa
elmariachi
Saruman
