Komentáře

Opět nastal čas nahodit krosnu na záda, spojit svět prostřednictvím doručování balíků a možná zabránit dalšímu konci světa. Je to trochu to filmové klišé, kdy je zápletka pokračování vlastně úplně stejná a hraje na podobné noty, které v minulosti fungovaly. (Schválně zkuste odmítnout Fragile, když přijde s prosíkem o pomoc! ) A ve šlépějích hollywoodských trháků je druhý díl Death Stranding velkolepější, dražší a rozsáhlejší než jeho předchůdce – a také o něco přístupnější.

Úvodních pár hodin působí naprosto fantasticky. Svou atmosférou už děj nepůsobí natolik hororově, ale pořád si  zachovává to svoje tajemno a hlavně je více emotivnější. Jednička místy působyla až moc technicky zdlouhavě, když neustále Sam poslouchal dlouhé expozice o tom, jak funguje příliv smrti, kdo nebo co jsou VV, k čemu má BB. Pokračování má tyhle momenty taky, ale je schopno si pojmy uklidit do encyklopedie, takzvaného korpusu, kde jsou k hráči kdykoliv k dispozici. 

Nebál bych se DS2 označit za jednu z nejpěknějších her, kterou jsem měl možnost si v současnosti zahrát. Krajinky působí velmi fotorealistickým dojmem – také určitě pomáhá různorodost prostředí oproti jednotvárné islandské krajině z jedničky. Třešničkou na dortu je pak konečně změna denní/noční doby, takže ona sysifovská práce s nošením nákladu pokaždé působí unikátně. Leckdy mi to nedalo a musel jsem se zastavit a kochat se červánky nebo nad gigantickým měsícem v horském pásmu. Decima engine zkrátka válí. Filmové sekvence dosahují takové úrovně, že jsem se nejednou přistihl, jak zapomínám, že nejde o film, ale o videohru. Na každém záběru je vidět, že se detailní skenování herců vyplatilo – mimika, gesta i pohledy působí neuvěřitelně přirozeně.

Problém jsem měl spíš s absencí jakékoli obtížnosti. DS2 se snaží být přístupnější, a je to znát na zjednodušených herních mechanikách. První díl vyžadoval důkladné plánování cesty náročným terénem a tomu odpovídal i pečlivý výběr výbavy, kterou bylo nutné si vzít s sebou. V základu se vždy vyplatilo přibalit kotvu a žebřík – tentokrát jsou však tyto předměty téměř zcela zbytečné a využil jsem je jen v rámci tutoriálu a jediné objednávky. Ve chvíli, kdy se odemkne možnost použít náklaďák, jsem se nestačil divit. Náklaďák projede prakticky jakýmkoli terénem, bez problémů zvládne i zasněžené kopce, a já v něm nakonec strávil většinu hry. Výzva tak spočívá maximálně v plnění nepovinných časových objednávek, kde se vyplatí mít vylepšené silnice nebo chytře rozmístěnou síť lanovek a každá vteřina se počítá pro dosáhnutí S ranku.