Lehce lechtivá hra o nevěře a posouvání bedýnek i životních hodnot. No, láska na první pohled to nebyla, ale nakonec jsme si k sobě s Catherine (v mém případě tedy spíš Katherine) cestu našli. Dokonce jsem hře tentokrát odpustil tu typickou japonskou ztřeštěnost, která mne mnohdy u videoherní produkce z Východu zážitek dost kazí.
Hra je to již na první osahání divná a i námět je věru netradiční. Hlavní hrdina Vincent se vinou svého neposedného pindíka (a často projevované retardace i při běžných sociálních interakcí s něžným pohlavím) dostává do svízelné situace. Každou noc musí v rouše beránčím hbitě lézt na zdánlivě nekonečnou věž z bedýnek. Pokud cestu vzhůru nenajde včas, čeká ho násilná smrt nejen v noční můře, ale i v reálném životě. V tomhle světě totiž řádí záhadná kletba postihující proutníky mužského pohlaví.
Je paradoxní, že právě logické pasáže, tedy vlastně jediná skutečná hratelnost hry, mě většinou moc nebavily. Prostorové logické puzzly ve hrách rád nemám a tak jsem měl z toho posouvání vždy trochu obavu z toho, že se někde zaseknu a nohy zábavě podrazí nefalšovaná frustrace. To se naštěstí (NORMAL) stávalo spíše jen v pasážích, kde obtížnost na chvíli dost nesmyslně vyletí. Osobně jsem se trápil u šesté věže, kdy se ke slovu dostaly vybuchující bedny.
Co mne ale chytlo, byl netradiční námět a obecně i příběh. Jasně, zvraty jsou ujeté (až zvrhlé), ale hra bavila a vývoj příběhu mne zajímal. Konců je navíc celá řada, přičemž výsledek ovlivňují zejména otázky na tělo, jež vám budou pokládány ve stylové zpovědnici. Doporučuji odpovídat hezky po pravdě... ona ostatně správná cesta ani neexistuje. Předělové filmečky jsou na špičkové úrovni a nezadají si s kvalitním anime. Dabing se rovněž povedl (anglický). Vyzdvihnul bych zejména hlas vypravěče. Neumím úplně popsat proč, ale v Catherine jsem měl zvláštní pocit, jako by hovořil přímo na mě, ne na hráče obecně. Hudba je fajn, jen se na můj vkus trochu moc opakuje.
Catherine mě tak nejvíc bavila svojí jinakostí. Přesto si dovedu představit, že někomu tenhle bizár nesedne vůbec (ostatně to hrozilo i u mě). Pokud však hledáte něco nevšedního a ideálně máte pozitivní vztah k prostorovým hádankám, dokáže vám hra zprostředkovat zážitek, na který jen tak nezapomenete. A za to u mě prostě sbírá plusové body.
Hra je to již na první osahání divná a i námět je věru netradiční. Hlavní hrdina Vincent se vinou svého neposedného pindíka (a často projevované retardace i při běžných sociálních interakcí s něžným pohlavím) dostává do svízelné situace. Každou noc musí v rouše beránčím hbitě lézt na zdánlivě nekonečnou věž z bedýnek. Pokud cestu vzhůru nenajde včas, čeká ho násilná smrt nejen v noční můře, ale i v reálném životě. V tomhle světě totiž řádí záhadná kletba postihující proutníky mužského pohlaví.
Je paradoxní, že právě logické pasáže, tedy vlastně jediná skutečná hratelnost hry, mě většinou moc nebavily. Prostorové logické puzzly ve hrách rád nemám a tak jsem měl z toho posouvání vždy trochu obavu z toho, že se někde zaseknu a nohy zábavě podrazí nefalšovaná frustrace. To se naštěstí (NORMAL) stávalo spíše jen v pasážích, kde obtížnost na chvíli dost nesmyslně vyletí. Osobně jsem se trápil u šesté věže, kdy se ke slovu dostaly vybuchující bedny.
Co mne ale chytlo, byl netradiční námět a obecně i příběh. Jasně, zvraty jsou ujeté (až zvrhlé), ale hra bavila a vývoj příběhu mne zajímal. Konců je navíc celá řada, přičemž výsledek ovlivňují zejména otázky na tělo, jež vám budou pokládány ve stylové zpovědnici. Doporučuji odpovídat hezky po pravdě... ona ostatně správná cesta ani neexistuje. Předělové filmečky jsou na špičkové úrovni a nezadají si s kvalitním anime. Dabing se rovněž povedl (anglický). Vyzdvihnul bych zejména hlas vypravěče. Neumím úplně popsat proč, ale v Catherine jsem měl zvláštní pocit, jako by hovořil přímo na mě, ne na hráče obecně. Hudba je fajn, jen se na můj vkus trochu moc opakuje.
Catherine mě tak nejvíc bavila svojí jinakostí. Přesto si dovedu představit, že někomu tenhle bizár nesedne vůbec (ostatně to hrozilo i u mě). Pokud však hledáte něco nevšedního a ideálně máte pozitivní vztah k prostorovým hádankám, dokáže vám hra zprostředkovat zážitek, na který jen tak nezapomenete. A za to u mě prostě sbírá plusové body.
Yokolobuna
Pro: Ujetý příběh s netradičním námětem; dabing; nevšední hratelnost; atmosféra; filmečky
Proti: Hratelnost logických pasáží není můj šálek kávy; vyprávění si často pomáhá tím, že z Vincenta při interakcích dělá asociálního idiota