Phoenix
Dohrál jsem jej (bez pár měsíců) 30 let po vydání a ve zkoušce časem obstál se ctí.
Hra so rozkládá na 20ti mapách (4 světy odlišné tematicky i skladbou nepřátel). Pro ukládání mezi jednotlivými mapami jsou použity přístupové kódy (ve kterých je uložen stav zdraví, štítů, energie, credits a získané zbraně s upgrady) a pro co nejlepší herní zážitek pro změnu doporučuji NEpoužívat savestate. To člověka donutí hrát přesně tak jak je hra designovaná, opatrně a strategicky.
Z hlediska leveldesignu je hra někde mezi Wolfenstein 3D a Doom (stále ještě pravoúhlé místnosti, ale i schody nahoru/dolů, teleporty atd.). Zajímavé je získávání zbraní nikoli jejich nalezením, ale nakupováním za ve hře se vyskytující credits (což podporuje poctivé prochození map). Osobně jsem (nezávisle na autorech některých walkthrough, asi je to rozšířená strategie) koupil zbraně 2 a 3 (stejně jako jejich upgrades) a pak až zbraň 6. Na konci jsem měl kolem 20000 credits (dají se použít i na nákup životů, štítů, energie a dokonce i klíčů, což jsem nevyužil), takže pravděpodobně nelze koupit všechny zbraně a upgrades (ledaže bych jich minul opravdu hodně).
Dá se samozřejmě oprávněně namítnout, že proti produkci z roku 1994 a 1995 (System Shock, Doom II: Hell on Earth, Heretic, Star Wars: Dark Forces, Descent, HeXen: Beyond Heretic) jí trochu ujel vlak (částečně dáno platformou), úkroky do stran jsou problematické (mají určité zpomalení), obsahuje poměrně málo druhů nepřátel, ale stále je i dnes o solidních 7,5/10
Hra so rozkládá na 20ti mapách (4 světy odlišné tematicky i skladbou nepřátel). Pro ukládání mezi jednotlivými mapami jsou použity přístupové kódy (ve kterých je uložen stav zdraví, štítů, energie, credits a získané zbraně s upgrady) a pro co nejlepší herní zážitek pro změnu doporučuji NEpoužívat savestate. To člověka donutí hrát přesně tak jak je hra designovaná, opatrně a strategicky.
Z hlediska leveldesignu je hra někde mezi Wolfenstein 3D a Doom (stále ještě pravoúhlé místnosti, ale i schody nahoru/dolů, teleporty atd.). Zajímavé je získávání zbraní nikoli jejich nalezením, ale nakupováním za ve hře se vyskytující credits (což podporuje poctivé prochození map). Osobně jsem (nezávisle na autorech některých walkthrough, asi je to rozšířená strategie) koupil zbraně 2 a 3 (stejně jako jejich upgrades) a pak až zbraň 6. Na konci jsem měl kolem 20000 credits (dají se použít i na nákup životů, štítů, energie a dokonce i klíčů, což jsem nevyužil), takže pravděpodobně nelze koupit všechny zbraně a upgrades (ledaže bych jich minul opravdu hodně).
Dá se samozřejmě oprávněně namítnout, že proti produkci z roku 1994 a 1995 (System Shock, Doom II: Hell on Earth, Heretic, Star Wars: Dark Forces, Descent, HeXen: Beyond Heretic) jí trochu ujel vlak (částečně dáno platformou), úkroky do stran jsou problematické (mají určité zpomalení), obsahuje poměrně málo druhů nepřátel, ale stále je i dnes o solidních 7,5/10
Pro: zajímavý management zbran a upgrades, odměna za exploraci levelů
Proti: trochu zastaralá proti soudobé produkci na jiných platformách, pomalé úkroky, malý počet druhů nepřátel