Komentáře

Black Geyser je fantasy RPG, které se odehrává ve světě Yerengal. Svět zmítá kletba známá jako “Greed“. Ta se pomalu rozšiřuje a vše kolem sebe mění. Je jenom na vás, jak se ke všemu postavíte. Zda se rozhodnete být spasitelem, nebo jestli naopak vše zničíte. Záhadná hrozba, nečekaný hrdina a záchrana celého světa. Hold takové běžné sobotní odpoledne.  

Hned na začátku vás hra typicky postaví před tvorbu postavy. Ta je celkem přehledná a jednoduchá. Vše je podrobně popsané i co která vlastnost ovlivňuje. Máte tu na výběr z obvyklých ras, jako jsou lidé, trpaslíci a elfové ale i dvě trochu netradiční.  Feldegug jsou elfové ze zmrzlého severu. Jsou mnohem bledší než jejich lesní příbuzní a mají bonus k inteligenci. Vedle toho Rillow je jakási podivná kombinace člověka a slona (mínus ten chobot a uši) a hodí se spíše na bojové postavy. Třídy jsou tu klasické, i když občas trochu jinak pojmenované. Navíc pokud chcete, můžete si vytvořit hybridní třídu, která může být složená až ze tří klasických.  

Jakmile máte vše hotové, vrhne vás hra do děje. Vše začíná celkem normálně. Jako sluha lorda Espena plníte své obvyklé povinnosti a sloužíte vyšší společnosti. Když co se nestane, jednoho dne vše najednou změní . . .
Zcela klasická zápletka, která nepřichází s ničím novým. Začínáte jako nikdo a postupem se z vás stává osoba, jejíž jméno každý zná.
Příběh je podle mě asi jednou z lepších částí hry. Království zmítá občanská válka a do toho tu ještě řádí ona záhadná kletba. Ta navíc reaguje na vaše možnosti a podle toho roste nebo klesá. No, alespoň to vývojáři a hra tvrdí. Když jsem si vytvářel svojí postavu podvodníka, tak jsem měl trochu obavy z toho, jak se to celé promítne na samotný prvek Greed. Poděkování sice člověka zahřeje u srdce, ale šípy za to člověk nenakoupí. Tak co s tím? Mohl jsem se přeorientovat na klasického dobráka, ale to by bylo zase v rozporu s tím, jak jsem chtěl hrát. Chci být hrdina, ale i tak trochu zmetek. A peníze . . . všichni víte, že lektvary jsou při boji se zlem třeba.
Nakonec se ukázalo, že to tak ožehavé asi nebude. Celou dobu jsem se rozhodoval celkem normálně a pokud bych se nerozhodl chovat jako hamižnej zmetek, co by prodal i svou babičku, tak nic moc nehrozilo.
Občas mi vadilo, že vás hra do některých věcí nutí.
Jako když se třeba na začátku snažíte prokázat svůj původ. Hra vám prostě nedovolí odmítnout. Zkoušel jsem králi říct, že o ten blbý titul nestojím, že budu normální chuďas, ale on měl ve scénáři jasně napsáno, že ho dostanu. Tak mě prostě sejmul. Jako pochopím, že na mě pošle stráže, když jsem ho neustále urážel a dělal si z něj legraci, ale protože nechci titul? Jenom proto, aby mi pak vzápětí mohl vmést do tváře, že jsem šlechtic bez majetku.

Hra ale není jen příběh. Čas od času narazíte na okamžiky, kdy slova nepomohou. V tu chvíli přijde na řadu meč a magie. Nebo v mém případě luk. Nevím, jestli jsem rozmlsaný ostatními hrami, ale boj mi tady moc nesedl. Dokonce i stařičký Baldur´s Gate měl podle mě lepší souboje než tady. Vím, že srovnávat tohle s legendou se jen tak nedá, ale kdyby ho alespoň okopírovali.
Klasické bojovníky jsem většinou zvládl. Jediný problém byl, že je buď ne a ne trefit, nebo že měli moc života. Ale to se celkem dalo. Horší to bylo s magií. Většina čarodějů spamovala summony, kteří navíc moc dlouho nevydrží (štěstí pokud bojujete proti nim, smůla pokud jste vy ten vyvolávač). Kouzel není moc a schopností u nemagických tříd máte všeho všudy možná čtyři nebo pět (pokud si nedáte hybrid-classu).
Družině sice můžete naprogramovat chování, ale když na ně i tak nebudete dávat pozor, tak se může stát, že se zaseknou a nebudou nic dělat, nebo půjdou úplně do pryč.

Společníci mě také moc nenadchli. Každá z postav kterou jsem přibral do družiny vypadala na první pohled zajímavě. Prokletý bojovník který nemůže umřít, trpaslík, který chce usmířit dva rody, nebo třeba nekromantka Jade, kterou najdete spoutanou na mučidlech. Každá postava má sice nějaký svůj osobní quest, občas se zapojí do rozhovoru nebo řekne něco zajímavého, ale tím vše končí. Žádné hlubší rozvíjení vztahů nebo romance. Dokonce ani nezáleží, jestli jim s jejich úkoly pomůžete, protože na konci je hra úplně ignoruje a neřekne vám ani, co s nimi bylo dál. Většinu času je to tedy jen pomocná síla která za vás bojuje.

Během vašeho putování projdete několik různých míst, jako jsou zříceniny, lesy, opuštěné doly, jeskyně a nakonec taky říši démonů. Provedete několik rozhodnutí, zabijete spoustu monster a než se nadějete, jste na konci. Hra není zrovna moc dlouhá a dohrát mi jí trvalo něco málo přes dvacet hodin.
Takže zpátky na začátek a zkusit to jinak. No, popravdě mě to ani moc neláká. Jako ano, zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych se připojil k těm špatným, kdybych byl ten největší hamoun jen abych věděl jak to změní celou hru, ale ne. Jako celek mi to přišlo celé takové obyčejné. Krátké dobrodružství které si vymyslíte třeba s kamarády při hraní DnD a po jeho dohrání si už na něj ani nevzpomenete.
Je to špatná hra? Ne, ani moc ne spíš nedodělaná s prostorem pro víc obsahu.
Vyplatí se jí kupovat? Za plnou cenu rozhodně ne.