Backrooms: Escape Together je kooperativní hororová hra inspirovaná internetovým fenoménem Backrooms. Hráči se ocitají v nekonečném labyrintu opuštěných místností, chodeb a podivných prostředí, která působí nepřirozeně a znepokojivě. Každá úroveň představuje jiný typ prostoru - od známých žlutých kancelářských místností až po temné, industriální nebo surrealistické oblasti. Cílem je najít cestu ven, zatímco se hráči snaží přežít a vyhnout se nebezpečným entitám, které se v těchto prostorách vyskytují.
Hra sází především na spolupráci až šesti hráčů, kteří musí společně prozkoumávat mapy, řešit jednoduché hádanky a hledat potřebné předměty k postupu dál. Komunikace a koordinace jsou klíčové, protože některé úkoly vyžadují zapojení více hráčů najednou a zároveň je nutné dávat pozor na monstra, která reagují na zvuky nebo pohyb. Atmosféra hry staví hlavně na napětí, nejistotě a pocitu ztráty v nekonečném prostoru, kde se každá chyba může rychle změnit v útěk o život.
Ryuuhei
233 Liminální prostory jsou mým revírem, proto jsem nad koupi této hry uvažoval už delší dobu. Konečně jsem se rozhoupal a byť normálně nemám stálé spoluhráče, s nimiž bych podobné šílenosti mohl zkoušet, využil jsem možnosti hrát společně s náhodnými.
Vtělíme se do role vědce, nebo skupiny vědců, která se vydává prozkoumat liminální labyrint. A jak to tak bývá, něco se zvrtne a jednotlivec, či skupina zde zůstane uvězněna a musí najít cestu ven. Standardní, byť fajnová premisa, která tématu sedne jak zadek na hrnec a dostatečně uvede člověka do děje.
Jednotlivé úrovně jsou patřičně děsivé. Začíná se v klasickém zákulisí, postupně se (když štěstí dá) člověk dopracuje přes podzemí, bazény, až třeba k narozeninovým místnostem, kde radost a potěšení bude tím posledním, co za rohem číhá. Aby to nebylo jen o bezcílném prozkoumávání, mají hráči za úkol třeba posbírat určitý počet předmětů, aktivovat různá zařízení, či vyloženě nafilmovat nebezpečné entity, jinak se nedostanou dál. Prostředí je v každé herní seanci náhodně generováno, takže nelze jít po předem dané šabloně, navíc se periodicky mění na nebezpečné fáze, kdy není radno kolem pobíhat, naopak se hodí najít co nejbližší úkryt a doufat.
Nechybí ani letmé RPG a přežívací prvky, jako inventář, který lze využít pro léčivé prostředky. Existuje tu totiž něco jako příčetnost, která se snižuje s tím, jak moc člověk bloudí, či přichází do kontaktu s entitami. Čím nižší je, tím k většímu zkreslení dochází a snáz se postava hráče unaví. Příčetnost obnoví například mandlová voda, či jiné pochutiny nalézané všude možně po úrovních. Obvazy naopak pomůžou zachránit padlého spoluhráče, který by jinak musel čekat do konce úrovně, nebo na to, než padnou i všichni ostatní. Jakmile neštěstí dostihne všechny, úroveň se resetuje a s ní i všechny dosud splněné úkoly.
V jednom hráči to musí být vskutku děsivá výprava, ale ve více jde o neskutečnou kopu srandy a pokud se sejde stejně bláznivý tým, i okořeněnou o zběsilé úprky doprovázené řevem, různým panikařením a výbuchy smíchu. Byla neskutečná náhoda, že jsem se připojil k dvojici Čecha a Slovenky, takže má první hra (resp. druhá po panickém ukončení po pokusu hrát úplně sám) ihned splnila to, na čem hra staví - na spolupráci a hlavně komunikaci. Ta neprobíhá tak, že by se lidi zřetelně slyšeli nezávisle na vzdálenosti. V tomto byl zvolen úžasný, až realistický systém, který počítá s tím, jak daleko od sebe hráči jsou. Jakmile je někdo příliš daleko, může na sebe upozornit leda pískáním, ale ani to nedosáhne napříč celou úrovní. Hra tím nabádá, aby se hráči snažili držet pospolu, ačkoliv je může v mžiku na všechny strany rozehnat všudypřítomné nebezpečí, které v jednotlivých koridorech řádí.
Jedna z věcí, co bych vytkl, je prozatímní krátkost a chybějící obsah. I přes četné restarty a bezcílné pobíhání zabere jedna hra zhruba dvě hodiny. Jde nicméně stále jen o předběžný přístup, skromný počet vývojářů intenzivně pracuje na dalších úrovních a periodicky o postupu informuje. Je jen otázkou času, kdy se dočkáme například strašidelného zábavního parku a dalších známých oblastí z liminální kategorie. Ale nezlobil bych se, kdyby došlo k rozšíření i současných úrovní, konkrétně bazénovky se mi zdály zbytečně krátké, přitom nabádají k zakomponování tobogánů a dalších detailů, které by interakci s prostředím osvěžily. Tvůrci moc dobře vědí, co dělají a k věci přistupují s respektem k předlohám, tak se snažím věřit, že se na vše časem dostane.
Stejně tak mi vadily nedostatečně variabilní úkoly. Jistě, úrovně jsou náhodně generované, ale provádí se v nich pořád ty samé úkony, které jsou možná na první dobrou zajímavé, ale věřím, že po druhém, třetím, či dalším průchodu už ztrácí na svém kouzlu a přichází rutina. Úplně by stačilo, kdyby se vybíralo třeba ze seznamu úkolů a z nich se následně náhodně vybralo jen pár.
Ve výsledku doporučuju, ale velmi opatrně. Hra má našlápnuto stát se opravdu výbornou liminální hororovkou pro více hráčů. Graficky vypadá skvěle, technicky se také drží i přes letmé chyby, systém komunikace je vynikající, úrovně mají patřičnou atmosféru, a zkrátka je to už teď zajímavá zkušenost. Doufám, že vývojáři dostojí svým slibům a třeba za rok, dva, bude celý zážitek na úplně jiné úrovni.
Vtělíme se do role vědce, nebo skupiny vědců, která se vydává prozkoumat liminální labyrint. A jak to tak bývá, něco se zvrtne a jednotlivec, či skupina zde zůstane uvězněna a musí najít cestu ven. Standardní, byť fajnová premisa, která tématu sedne jak zadek na hrnec a dostatečně uvede člověka do děje.
Jednotlivé úrovně jsou patřičně děsivé. Začíná se v klasickém zákulisí, postupně se (když štěstí dá) člověk dopracuje přes podzemí, bazény, až třeba k narozeninovým místnostem, kde radost a potěšení bude tím posledním, co za rohem číhá. Aby to nebylo jen o bezcílném prozkoumávání, mají hráči za úkol třeba posbírat určitý počet předmětů, aktivovat různá zařízení, či vyloženě nafilmovat nebezpečné entity, jinak se nedostanou dál. Prostředí je v každé herní seanci náhodně generováno, takže nelze jít po předem dané šabloně, navíc se periodicky mění na nebezpečné fáze, kdy není radno kolem pobíhat, naopak se hodí najít co nejbližší úkryt a doufat.
Nechybí ani letmé RPG a přežívací prvky, jako inventář, který lze využít pro léčivé prostředky. Existuje tu totiž něco jako příčetnost, která se snižuje s tím, jak moc člověk bloudí, či přichází do kontaktu s entitami. Čím nižší je, tím k většímu zkreslení dochází a snáz se postava hráče unaví. Příčetnost obnoví například mandlová voda, či jiné pochutiny nalézané všude možně po úrovních. Obvazy naopak pomůžou zachránit padlého spoluhráče, který by jinak musel čekat do konce úrovně, nebo na to, než padnou i všichni ostatní. Jakmile neštěstí dostihne všechny, úroveň se resetuje a s ní i všechny dosud splněné úkoly.
V jednom hráči to musí být vskutku děsivá výprava, ale ve více jde o neskutečnou kopu srandy a pokud se sejde stejně bláznivý tým, i okořeněnou o zběsilé úprky doprovázené řevem, různým panikařením a výbuchy smíchu. Byla neskutečná náhoda, že jsem se připojil k dvojici Čecha a Slovenky, takže má první hra (resp. druhá po panickém ukončení po pokusu hrát úplně sám) ihned splnila to, na čem hra staví - na spolupráci a hlavně komunikaci. Ta neprobíhá tak, že by se lidi zřetelně slyšeli nezávisle na vzdálenosti. V tomto byl zvolen úžasný, až realistický systém, který počítá s tím, jak daleko od sebe hráči jsou. Jakmile je někdo příliš daleko, může na sebe upozornit leda pískáním, ale ani to nedosáhne napříč celou úrovní. Hra tím nabádá, aby se hráči snažili držet pospolu, ačkoliv je může v mžiku na všechny strany rozehnat všudypřítomné nebezpečí, které v jednotlivých koridorech řádí.
Jedna z věcí, co bych vytkl, je prozatímní krátkost a chybějící obsah. I přes četné restarty a bezcílné pobíhání zabere jedna hra zhruba dvě hodiny. Jde nicméně stále jen o předběžný přístup, skromný počet vývojářů intenzivně pracuje na dalších úrovních a periodicky o postupu informuje. Je jen otázkou času, kdy se dočkáme například strašidelného zábavního parku a dalších známých oblastí z liminální kategorie. Ale nezlobil bych se, kdyby došlo k rozšíření i současných úrovní, konkrétně bazénovky se mi zdály zbytečně krátké, přitom nabádají k zakomponování tobogánů a dalších detailů, které by interakci s prostředím osvěžily. Tvůrci moc dobře vědí, co dělají a k věci přistupují s respektem k předlohám, tak se snažím věřit, že se na vše časem dostane.
Stejně tak mi vadily nedostatečně variabilní úkoly. Jistě, úrovně jsou náhodně generované, ale provádí se v nich pořád ty samé úkony, které jsou možná na první dobrou zajímavé, ale věřím, že po druhém, třetím, či dalším průchodu už ztrácí na svém kouzlu a přichází rutina. Úplně by stačilo, kdyby se vybíralo třeba ze seznamu úkolů a z nich se následně náhodně vybralo jen pár.
Ve výsledku doporučuju, ale velmi opatrně. Hra má našlápnuto stát se opravdu výbornou liminální hororovkou pro více hráčů. Graficky vypadá skvěle, technicky se také drží i přes letmé chyby, systém komunikace je vynikající, úrovně mají patřičnou atmosféru, a zkrátka je to už teď zajímavá zkušenost. Doufám, že vývojáři dostojí svým slibům a třeba za rok, dva, bude celý zážitek na úplně jiné úrovni.
