Komentáře

Mizerná skákačka a ještě horší remaster. Do konce jsem se protrápil s velkými přestávkami během několika měsíců a těch 10-12 hodin herní doby mi přišlo jako věčnost. Jasně, originální hra je stará více než dvacet let, ale ani tehdy to žádná sláva být nemohla.

Ve hře je přinejlepším průměrné prakticky všechno. Slabý design úrovní i hádanek, frustrující ovládání (zejména sjezdy z kopce jsou mňamka), nepříjemná hudba, rozbité zvuky, ale hlavně příšerné souboje jsou jenom některé z neduhů, kterými hra trpí. Asterix poplatně předloze stojí na četných soubojích se zástupy Římanů, kteří se zejména u konce hry počítají i na vyšší stovky v rámci jediného střetnutí. Hra má však soubojový systém naprosto debilní a jde prakticky o frenetické mačkání jediného tlačítka s tím, že si jednotlivé skupinky Římanů musíte rozběhem separovat. Souboje s "bossy" jsou pak vysloveně tristní. Na konci každé z šesti lokací (možná s výjimkou první?) na hráče čeká úplně stejný nepřítel v podobě ozubeného gigantického stroje, který nemá s Římem a Římany nic společného. Mechaniky souboje se železným krámem se mění pouze minimálně a zábava to není ani poprvé natož popáté (kdy na konci hry máte rozbít, tramtadadá, stroje dva!). Před dvěma dekádami to možná obstálo o trochu lépe, dnes hra již vážně nemá co nabídnout.

A teď k tomu remasteru. Zmáčknutím jediného tlačítka lze přepínat mezi původní a remasterovanou verzí hry. Ve výzvách (pokud se jimi tedy masochisticky budete zabývat) je přepínání dokonce součástí hratelnosti. Vlastně si pořád nejsem jistý, jestli hra vypadá lépe v originálu nebo v remasterované verzi. Původní verze dnešní optikou samozřejmě dobře nevypadá, ale má určitý styl. Nová grafika mi přišla vlastně jen ošklivá. To samé platí pro hudbu. Skladby jsou přepracované a často zní lépe ty původní, nehledě na to, že v remasteru při bossfightech či soubojích nesmyslně hraje poklidná hudba místo té akční. Zvuky v PS5 verzi hry zlobí takřka neustále, mnohdy nebylo vůbec slyšet údery, úplně chyběl zvuk výbuchu a zvuková stránka obecně daleko lépe funguje v přepnutí na originální verzi hry. Soundtrack je však tak jako tak nepříjemný na poslech a některé skladby mě takřka přinutily hudbu úplně vypnout.

Za zmínku stojí i četné bugy. Hra se nestydí úplně zaseknout a vypnout, což je vzhledem k poměrně sporadickému ukládání velká paráda a balzám na duši. Ošklivá skákačka se dovede trhat a v jedné pasáži mi i při opakovaném nahrávání FPS klesaly někam k číslu pět. Nepřátelé se velmi rádi někde zaseknout, což v pasážích, kde musíte vybít všechny, taky náramně baví.

Jednoduše tápám, v čem bych mohl hru s klidným svědomím pochválit. Důraz na souboje se zástupy nepřátel by mohl být poměrně fajn nápad, ale kvůli tragickému soubojovému systému to nefunguje. Vlastně mě jen napadají další a další důvody, proč jde o mizernou hru, kterou nepodařený remaster ještě zhoršil. Už jsem hrál i horší 3D plošinovky (pevně věřím, že ohavnost jménem Balan Wonderworld nikdy nic nepřekoná), ale Astérix & Obélix XXL mezi ty nejslabší rozhodně patří a je až s podivem, že série má už čtyři díly. Na druhou stranu, horší to už snad být nemůže, že ne?

Hodnocení na DH v době dohrání: 63 %; 12. hodnotící; digitální verze PSN