The Ditzy Demons Are in Love With Me

Po této hře jsem tiše pokukoval celé dva roky a a byl u vytržení z uměleckého zpracování postav. Jakmile jsem zjistil, že se jedná o vedlejší projekt Sayori, kreslířky pornografikých dódžinů a autorky bestiálního smilstva zvané Nekopara, neváhal jsem a vizuální novelu si zakoupil. (Pokud máte aspoň trochu zdravého rozumu, kočkoholčímu peklu se raději vyhněte obloukem.) Budu tyto dvě herní série porovnávat, neboť je pod oběma podepsaná stejná autorka.

Koikuma byla tím pádem příjemné překvapení. Nejenže má aspoň nějaký příběh, který je jednou pevně dán a není v průběhu jednotlivých dílů překrucován, jak se to zrovna scénáristovi hodí (a tedy hranici koček a holek pořád neposouvá, aby vám byl zastřen fakt, že ve skutečnosti provozujete smilstvo se skutečnou kočkou, která jen na první pohled vypadá jako žena s oušky a ocáskem), ale především; tyhle holky nejsou hybridi zvířat a lidí, ale nadpozemské bytosti. O tom, zdali jsou to démoni nebo bohyně, by se mohly vést akademické diskuze další hodinu, takže se spokojím s faktem, že všeobecné označení slečen jako démonky je způsobeno rozdílným kulturním vnímáním nadpozemských bytostí v šintoistickém Japonsku.

O co víc, ten příběh, který je sice jen takovou omáčkou, co spojuje veškerý obsah hry dohromady, má hlavu a patu a dává smysl. Je docela přímočarý - obsah výše je toho důkazem - ale dostatečně poutavý a ano, zábavný. Pokud trpíte drobnou degenerací, budete se příběhem bavit. Stejně jako já. :)

Co je tu dále, kromě scénáře, lepšího? Slečny tu mají propracovanější osobnosti. Každá má své pozitivní i negativní osobnostní rysy a žádná vám nepřijde vysloveně otravná (koukám na tebe, Chocolo.) Korunu jim nasazují velmi líbivé hlasové herečky, které každé postavě propůjčily svůj nezaměnitelný hlas. Hlavní devizou Koikumy je ale fakt, že holky jsou tu na první pohled starší než v Nekopaře a vy tak nemáte takový ten divný pocit, že sledujete dětskou pornografii (v japonské popkultuře jinak docela častý jev).

Hra jako taková je ucelená a nemusíte si dokupovat dalších pět dílů. Je to nešvar poslední doby, který se mi protiví, neboť takovým hrám chybí možnost volby. V této vizuální novele to tak naštěstí není a jste to vy, kdo je v půlce hry, během návštěvy pláže, postaven před volbou holčiny. Díky tomu je jen na vás, komu dáte šanci se více poznat a holčině, která vám není sympatická, říci tak jednoduché ne. V Nekopaře tato možnost zcela chybí a musíte tak během aktů vytrpět nejen otravnost, ale i častou pochybnou dospělost postav. Takže pokud stejně jako já dáte ruce pryč od egyptské mumie Arle, hra vám umožní její ending kompletně vynechat a jste tak ušetřeni nepříjemných pocitů.

Pastvou pro oči je umělecký styl kreslířky Sayori. Vlasy a účesy těch holek jsou fakt božské! Stejně tak jejich oblečení. A do toho na vás slečny v reálném čase mrkají. Holky jsou tu prostě k sežrání. Každá holka je velmi odlišná už na první pohled; jako by nestačilo, že jsou odlišné povahově i barvou hlasu. Sayori opravdu umí, musím jen pět ódy na její talent a umění kreslit. Je tu všudypřítomný kontrastní color-coding postav, který mám v anime velmi rád, ale to asi jen proto, že jsem přerostlé dítě, co má rádo barvičky a odmítá dospět. :)

Co tedy snižuje mé hodnocení na lehký nadprůměr? Je to dáno žánrovým zasazením do Nukige, tedy podkategorie žánru Eroge. Eroge jako takové má sexuální obsah, ale pořád se drží bohatého příběhu plného různých překvapení a nabízených konců. Nukige příběh značně zjednodušuje a zaměřuje se jen na hanbatý obsah. Neberte mě špatně, oproti Nekopaře tu příběh je, ale právě za obrazovkou výběru slečen se úplně vytratí a jediné, co sledujete, je smilstvo, které je rozděleno jen kratičkým dialogem s vámi vybranou holčinou, než na to zase vlítnete. A to odhaluje ten největší průser této hry.

Velkým mínusem je nadbytečná délka aktů a velmi tvrdá perverznost. Vizuální novely mají běžně krátké akty, neboť není o čem v tom dolním boxíku pod CGčkem pořád psát. Předehra, zahájení aktu, průběh, vyvrcholení. Hotovo. Jenže zde jsou akty velmi protahované. Máte tak pocit, že se v nich nic zajímavého neděje a jediný, co slyšíte, je, jak u toho sexu holky pořád žvatlají a musejí komentovat každou volovinu. A toho se rychle přejíte. Už jen čekáte jak na vysvobození, kdy scéna skončí, protože trvají pekelně dlouho. Je mi jasné, že je to forma kompenzace za všudypřítomnou cenzuru, díky níž ty nejlepší části obnažených těl jsou skryty za mozaikami; ale čeho je moc, toho je prostě příliš. Scénárista tu zcela podcenil druhou část hry, kdy nedává dostatečný prostor na oddych od aktů a vy jste tak uvězněni sledovat jen uspokojovací slide show, které se prostě rychle přejíte. A díky nedostatku příběhu v druhé fázi hry je tento neduh o to horší.

Ale ať jen nekritizuji; perspektiva a práce s kamerou jsou během aktů na úrovni a je stále se na co koukat. V možnostech hry si můžete (nejen) sexuální obsah velmi personalizovat a určité aspekty prostě vypnout nebo přednastavit. Hlavně se mi líbí různé formy roleplaye, kde si každý přijde na své. Za mě se na vrcholu drží Yuunina role služebné a plná výstroj s křídly a rohy sukuby Ririi i její maminy Reiky. Ano, Ririinina máma je v možnostech výběru taky. Božská to žena. :)

A jaké jsou moje favoritky? Je to Yuu a Riria. Obě mají své výrazné přednosti (záměrná slovní hříčka) a obě jsou velmi zajímavé. Jak jsem se tedy rozhodl? Je velmi těžké vybrat jednu. Když přihlédnu k příběhu a obalu hry (který svojí stylistikou prozrazuje, kdo je hlavní hrdinkou; jsou vždy uprostřed a alternativní holky jsou kolem), je kanonickou volbou Riria. Pro Rena je lepší, když se dá dokupy s dcerkou majitelky bytu, ve kterém bydlí jeho rodina a bude kariérně pokračovat ve šlépějích svých rodičů, neboť k tomu bude mít se sukubou ideální předpoklady. Je to jeho kamarádka z dětství, která ho má prostě ráda takového, jaký je a už se za ty roky dobře znají. Navíc, tíha tělesného apetitu všech holek je stejně značná, že by z Rena vysály život tak jako tak, takže sukuba je za mě skvělá volba. Navíc, jako jediná bere antikoncepci, neboť v démoním realmu ji znají a používají, narozdíl od Japonců. Takže za mě win-win-win situace.
Nicméně, kdybych vybíral jen a jen za sebe a na nějaký lore se zvysoka vykašlal, je to jednoznačně Yuu. Ren hned po bližším seznámení se sněžnou dívkou je donucen k zasnoubení pomocí jejích mazaných intrik, takže se vzdá své svobody už ve svých sedmnácti; to ale vem čert, na jeho místě bych prohrál úplně stejně. Co na tom, že během intimnějších chvil Yuu spoléhá na "safe days" (což je úplná kravina) a kondom používá jen jako vábničku. Tak bude Ren otcem o něco dříve, co se dá dělat. Já mít doma takovouhle ženu, tak jsem na několik let totální podpantoflák. Já ty její kudrnatý modrý kadeře prostě totálně žeru!

Co říci závěrem? Na rovinu ale musím říct, že tuhle hru beru jako mé výrazné guilty pleasure. A to jsem ještě nečetl dodatečně vydaný addon, který mě v budoucnu taky čeká. Pokud nemáte počítač a chcete si hru přesto zahrát (a chybí vám doma soukromí např. před manželkou), tak vizuální novela je plně kompatibilní se Steam Deckem. Na Steamu je navíc hra zcela kompletní a tak nemusíte dodatečné patche shánět bokem, jak je u současných vizuálních novel na Steamu běžné. Za mě je toto nejlepší umělecké dílo, které kdy opustilo ateliér kreslířky Sayuri a jsem rád, že její kvality si můžou užít všichni, co ovládají aspoň základní úroveň angličtiny (a ten zbytek mají chuť si přeložit).