ViRus

R. J. / ČR - kraj Jihomoravský / V.I.P. uživatel / 6059 bodů

Komentáře

GTI Racing

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 18.05.2012 13:56 Dohráno65

U většiny her je možné brát mírně nadprůměrné hodnocení jako zklamání (tu více, tu méně), ne tak tady. Mírně nadprůměrné hodnocení je v tomto případě skutečně spíše překvapením. Nesmíte být samozřejmě škarohlídem. Co na tom, že je hra über arkádou, že ovládání vozítek je jako hrát si s krabičkou od sirek, že většina vozů zní naprosto stejně a že delší hraní v kuse přináší sebou hrozbu stereotypu, protože obtížnost je velmi nízko posazena? Já se opravdu (a ve všech směrech kupodivu) docela dobře bavil.

Co s jistotou můžu vypíchnout, je povedená grafika - jak vozů (škoda, že jich nebylo víc), tak tratí, u kterých bylo bez problémů poznat, v jaké zemi se nacházíme. Dále pak možnost úpravy závoďáků, kdy bylo navýšení výkonu v závodní vřavě cítit - je určitě na škodu, že zároveň nešlo upravovat vzhled.

Variabilita závodů kolísá. Oblíbil jsem si "drag" a "sprint", z těch méně oblíbených potom už jen "drift".

Pro: grafika, pocit síly motoru, Volkswagen, tuning

Proti: ovládní vozů, zvuk, málo auto

Celkové hodnocení komentáře: +5 (+5/0)

Knights of the Temple: Infernal Crusade

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 08.05.2012 16:09 (poslední úprava 10.05.2012 14:06) Dohráno55

Mohla to být dobrá hra. Pro mě hlavně díky prostředí, ve kterém se odehrává - po druhé světové válce je právě období křižáckých výprav (válek) mým dalším oblíbeným. Moci si zahrát za udatného templářského rytíře, dychtícího po pomstě a vědění (výbušná kombinace potřeby zabíjet a potřeby po formálním vzdělání :-)), jenž kudy chodí, tudy rozsévá chrabré činy (a víru v boha - ti, kteří sejdou z pravé cesty Páně, jsou samozřejmě odejiti do jam pekelných aneb jsou svědky tzv. Božího milosrdenství v akci), mě vždy lákala. Asi že mám v reálném životě k meči blízko tak, jako k jachtě na vlastním jezeře, a že jsem asi tak asketicky věřícím, jako věří vejce udělané na tvrdo, že jej ti Rusové do toho aspiku nezalejí…

Začátek hry mému přání přeje a opravdu se vžívám do role templářského reka, jehož prvotním úkolem je zastavit kněze, který se odvrátil od víry a podepsal smlouvu s ďáblem. Úkol komplikuje knězova ďábelská moc měnit živé na přisluhovače temných sil. Tito transformovaní pohůnci, skládající se především z řad mnichů, stráží a saracénů (a doplněni o další roztomilé pekelné stvůry) jsou ale našemu hrdinovi slabými soupeři. I když ovládají hbitě meče a sekyry, přesně míří svými luky a magií hýří jako nechtě zapálený sklad s pyrotechnikou na vietnamské tržnici, náš opancéřovaný bijec pod znakem rudého kříže je v usmrcování přece jenom zběhlejší a se svým arzenálem chladných zbraní, bojových pohybů a božské moci nepozná chuť porážky. Až Bishop, kněz, který všechno toto jatkoidní představení spískal, stane se rovnocenným soupeřem…

Ač počtem kapitol je tato rubanice docela dlouhou, při troše dobré vůle se dá projít za jedno delší odpoledne. K tomu notně napomáhá hodně lineární level design (rovně, doleva, rovně, doprava) a přesně daný počet nepřátel, kde většinou poslední z nich má u sebe klíč do další části. Tam se opakuje předešlé v bledě modrém, a to včetně grafického zpracování, kdy dochází k pouhé malé obměně textur podle etnického zasazení. To daleko nejhorší ze hry je ale spojené s nedodělaným dojmem působící kamerou, kterou není možné ovládat a s pocitem, že veškerý svůj um a úsilí věnovali (vyplýtvali) autoři na bojových kombech. Na vrub kladných záporů přičítám hře také povedené puzzly (je jich žalostně málo), ne příliš pohledné filmečky mezi misemi (jsou tu, ale…) a částečnou absurditu v závěru (když už být absurdní, tak pořádně… nebo vůbec).

No, uvidíme, co přinese druhý díl...

Pro: bojové pohyby, božská moc

Proti: grafika, obtížnost v soubojích, filmečky

Celkové hodnocení komentáře: +5 (+5/0)

Call of Duty: Modern Warfare 3

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 08.05.2012 16:01 (poslední úprava 10.05.2012 14:08) Dohráno95

Co říct víc, co ve zdejších komentářích ještě nezaznělo? Co nového? No nic, samozřejmě (u tak exponované hry), ale snad bych mohl přihodit něco málo svých postřehů, které se mi nastřádaly v mozkovně těsně po dohrání závěrečného dílu minisérie. A řeknu vám, byl to opět neskutečně filmový sešup a to i bez dvou zakladatelů IW a také přesně ten typ hry, kdy dochází na slova klasika „Ještě jednu kapitolu a jdu spát“ tak často, že opakování písní Michala Davida v českém éteru je oproti tomu jen neškodnou recesí.

Trochu jsem měl obavy, že se vývojáři nebudou schopni byť jen přiblížit nastavené laťce z MW2. To nakonec není pravda a tento díl ten předešlý dokonce v lecčem převyšuje. Grafické stránce, myslím si, není nutné dávat nějak moc prostoru – jednoduše, výborně vypadá i na tak starém enginu. Zato hudební doprovod a celá zvuková složka (ať už šlo o dabing, zvuky zbraní, ruchy hroutících se budov), no jak to jen napsat, to je prostě vymazlenost vymazlená (být zosobněným zvukem a být zvuková složka této hry ženského pohlaví, osouložil bych ji do každého otvoru) a na sluchátkách s vyšším volume jsem měl opravdu autentické mrazení v zádech.

U příběhu a celkovém ukončení MW si možná mnozí z vás řeknou, že je moc patetický, ale já to fakt mám takto rád, a po skončení závěrečných titulek se mi po těle okamžitě rozlil takový ten vzácný pocit, který mívá člověk po zhlédnutí výborného filmu, k němuž mu mozek prostě vytvořil odpovídající chemickou reakci. Asi teď sám budu patetický, když napíši, že to, co jsem si sám “prožil“ v tělech několika vojáků, bylo něčím na hraně souznění, a ti, kteří bojovali po mém boku, mi totálně přirostli k srdci. Tato hra je skutečně o emocích, těch chlapských, těch, které vznikají na bojišti. Takových emocí je ve hře velké množství a z velké části je to díky perfektně naskryptovaným pasážím plných zvratů, někdy si i nečekaně a krutě pohrávajících s lidským vztekem a zármutkem. Asi ze mě mluví dojetí, ale jestli můžete mít takové pocity při sledování filmu nebo čtení knížky, proč by se nemohly dostavit po dohrání hry?

Závěrem už jen dovětek, že celý tento kus považuji za unikátní herní dílo, které mistrně završuje to, co bylo v roce 2007 započato a jsem skálopevně přesvědčen, že si všechny tři díly dám co nevidět znovu.

Pro: je toho hodně

Proti: je toho málo

Celkové hodnocení komentáře: +9 (+11/-2)

Midnight Nowhere

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 06.04.2012 18:47 Dohráno45

Nepatřím zrovna mezi HCéčkaře adventurního žánru, to, co hry této kategorie dávají svým přístupem hráčům, mi ale připadá více než zajímavé. Adventury jsou oproti jiným o zklidnění, pomalém postupu, uvažování, vychutnání si příběhu a také většinou seberou více času na dokončení, než je u her běžné. A přesně s tímto jsem šel i do této hry. Kór když příběh zněl hororovým tónem, což je melodie, která láká mocněji než hlasy pověstných Sirén.

Antré příběhu a postava, trpící amnézií - to je samo o sobě dost okoukané zboží, závan mrazivé atmosféry po probuzení v márnici je ale z počátku potřebným hnacím motorem mé dychtivosti a vydrží až do odkrytí tohoto mystéria. Atmosféra pak ještě drží, potom ale hlavní hrdina promluví. Nejde ani tak o samotný dabing (celkem slušný), jde hlavně o reakci na vlastní podivnost situace - náš bezejmenný muž trpí ztrátou paměti, má ale neskutečně silácké kecy a s jistým cynismem v hlase okomentuje vše, aniž by se pozastavoval nad svou situací a děním v dané lokalitě (to se mi nezdá košer).

Lokalitou je v prvních čtyřech částech místní nemocnice, ve které začínáme nacházet střípky toho, proč a co se vlastně stalo a vesměs jde o nalezení klíče k opuštění tohoto prostoru (platí o všech částech). A tu je další kámen úrazu – prostředí, ač má své zvracené kouzlo, působí prázdným dojmem a až na pár výjimek, jako jsou toalety (kabinky) nebo místnost s magnetickou rezonancí a pár dalších, jde o generální jev. Možná je to také tím, že v nemocnici nenarazíte na živou duši, i přesto… Další části tvoří pak vězení a policejní stanice. Ve věznici sice už probíhají rozhovory, ale atmosféra zde hodně dostává na prdel a sklouzává až k parodii (nepřevtělila se tu hra do trampot o neohroženém policistovi Pankrácovi?). Také zde dochází k prvním závažným chybám, které můžou způsobit nutnost rozehrát hru od úplného začátku (u mě nakonec nehrozilo - díky ukládání do více savů - a nedošlo tak k agónii a urychlenému delete z disku). Nejen že se při takovém okamžiku nedal provést úkon, zapříčiněný nahlédnutím do návodu (kde jsem se mimochodem dočetl, že jsem to dělal správně), ale také to, že po nahrání uložené pozice jsem se opět objevil v nemocnici a to jsem byl prosím o dvě části dál.

Takže alt-tabnout hru, alespoň u mě, nešlo. Dalším zklamáním je potom technické zpracování, kdy dochází ke kolizím s předměty, 2D pozadí působí zase amatérským dojmem (zvláště v době kdy, vznikla třeba Syberia 2) a samotný pochyb 3D postav se mi zdál přemíru prkenný. Zvuk (u hudby nevím, nepodařila se zprovoznit) sice třeba nebyl špatný, ale s občasným přeskakováním v hlase dabérů jsem spokojený nebyl. Také ovládání nic moc - je hodně krkolomné a ikonky znázorňující úkony jsou IMHO trochu matoucí. V prostředí navíc dochází k zákysům a pixel huningu, protože jste na předmět nenajeli s tím správně vybraným úkonem (a to je pakárna nehorázná). Pokud tak totiž neučiníte, předmět zůstává skryt. Hodně zabolí (zachybí) také nemožnost dvojkliku pro rychlé opuštění místa.

Abych jen nehanil, ve hře je pár úsměvných momentů, jako když jsem při procházení složek v počítači našel adresář s hrami. Po kliknutí na jednu z nich se vždy objevila hláška, připomínající doby herní historie (nedostatek EMS). Mimo to se některé hádanky dají považovat za zdařilé (mají zajímavou pointu), některé části rozhovorů za vtipné a zapomínat nesmíme na celou myšlenku příběhu, která žel zůstala nevyužita.

Pro: narážky na herní historii, myšlenka příběhu, občas výborná atmosféra

Proti: bugy, hlavní hrdina, předvídatelnost, graficky nepěkné

Celkové hodnocení komentáře: +5 (+5/0)

RC Cars

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 20.03.2012 15:34 Dohráno80

Už si ani nepamatuji, kdy jsem měl u nějaké hry takovou chuť něco rozmlátit. Ne že bych něco takového vyloženě vyhledával, ale dnešní kousky i na nejtěžší obtížnost jsou poměrně jednoduchou záležitostí. Po dohraní většiny z nich se jaksi nedostává blaženého pocitu a hlubokého uvolnění typu “uff, je to konečně za mnou“. Ani frustrující, stále se opakující části, nejsou tím pravým - vše musí být pěkně vyváženo, potěcha z hry, výzva i správná míra frustrace. A toto myslím pěkně splňují právě RC Cars.

Z počátku se jeví hra jako poměrně jednoduchá závodní arkáda. V menu hry (přece nejsem žádný měkoň) ihned vybírám turnaj a bez nějakých dlouhých okolků přijmu i nabízené autíčko a šup do prvního závodu. První, co příjemně překvapí, je slušný grafický háv a dobře vybraný hudební doprovod, který správně přidává na pocitu rychlosti a přilívá notný kus adrenalinu do herního pole. K adrenalinu se váže také správné ovládání autíčka, i když zpočátku chvilku trvalo, než jsem se sním sžil - pak už nebyl problém dojet si pro své první vítězství a groše na konto.

Závod to nebyl těžký a tak si říkám, že není nutné vrážet do vylepšení (rozdělených na tři částí - motor, gumy, zrychlení), což se v pozdějších fázi hry jeví jako špatný tah, protože oponenti tak činí a stávají se čím dál lepšími - navíc se od druhého závodu za každý start platí (restart nebo něčeho podobného není v průběhu závodu možný). A právě v tuto chvíli přichází na řadu tréning, cvičné projetí tratí, naučení se všech pomůcek a zkratek, jenž je nutné využívat pro dosažení prvního místa na stupni vítězů.

Tratě, na kterých se závodí, jsou si hodně podobné svým vizuálem, točící se kolem pláže a vojenské základny, co ale tyto tratě ztrácí na rozdílnosti, dohánějí na záludných pasážích a elementech znepříjemňujících jednoduchý a hladký průběh (jak na vašem vozítku, tak i u soupeřů). Hráč má pocit objektivnosti, že vše zlé se neděje jen jemu a zdánlivě ztracený závod je možné ještě dotáhnout do vítězného konce. Platí ale i přesný opak - i téměř vyhraný závod se dá velmi rychle zkazit a stačí pouze malilinkatý hrbek, jáma, škeble nebo (mnou obzvláště nenáviděný) voják se zbraní a vše jde do kytek a občas do nervových stavů, lačnících po destrukci nejbližších věcí.

A jak jsem psal výše, konec této hry přináší přesně ten kýžený pocit z dokončení a brutálně hluboký “UFF“ moment... Tedy pokud se konce ve svornosti dožijete vy i vaše PC.

Pro: pocit rychlosti, obtížnost, hudba, zvuky, vylepšení

Proti: infarktové stavy... :-)

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Venetica

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 20.01.2012 02:41 (poslední úprava 03.02.2012 14:26) Dohráno70

Téměř 22 hodin, z toho tak 4-5 stráveno kufrováním, jsem prožil ve světě Venetici. Byl to pohodově utracený čas, herní "nirvánu" to ve mně ale nevyvolalo. Proč? Odpověď je nasnadě. Drobné technické nedodělky, pár nelogičností v příběhu, prázdné místa v některých lokacích, pár směšně vypadajících stvoření, chudý arzenál, málo pohybů v boji a někdy prazvláštní chování obyvatel nebo lépe řečeno jejich reakce na mé činy.

Pojďme popořadě: Drobné technické nedodělky týkající se především kolizního systému. Klasika jako zavřené dveře, půl postavy uvnitř půl venku, vně protivníka při boji nebo při plavbě do Afriky s vytaženými plachtami. Příběh samotný je vymyšlen nadprůměrně, ale jistý prvek nepochopení hlodal ve mně hned od úvodu, kdy nebohá Scarlett, tvářící se jako poupátko, po smrti svého milého a lačnící po pomstě jde bez větších problémů zabíjet a lehce se nechá vtáhnout do něčeho většího, nadpřirozeného.

Hlavní lokace v Benátkách jsou stvořena pěkně, přímo bych řekl pohádkově, především potom v noci. Ve zbroji se odráží měsíc nebo pouliční osvětlení a všechno má kouzelný nádech. Celkový obraz obyvatel působí uvěřitelně, tu na rohu postává prodejce, onde prochází stráž v lesklém brnění i tak typické plavební kanály podkreslují atmosféru tohoto romantického města. Jiné lokace působí ale občas prázdně, někdy až chudě.

Co se týče protivníků, ti lidští i některé nelidské stvůry jsou v pohodě, ale najde se zde několik druhů bestií působící jako pěst na oko. Předmětů k eliminaci mohlo být také víc, i když vesměs jsem využíval pouhé dva nebo tři druhy, jiné jsem sice nosil při sobě, ale kdybych je prodal také by se nic nestalo. Slabší jsou i komba nebo chcete-li bojové pohyby, u každé zbraně je to vždy pět kliků myší a výsledkem je provedení téměř totožného pohybu. Kouzel jsem využíval velmi málo, to ovšem není zápor, pouze má preference.

Posledním bodem mých výtek je chování obyvatel. Občas se stávalo, že při eliminaci jistých jedinců se jeho kolegové jen vesele dívali a po schování zbraně ještě zvolali "Oh hallo". Nevím, přišlo mi to nepatřičné.

Jinak by se dalo říct, že Venetica je dobře odvedenou rpg hrou a bavila mě. Především získávání důležitých vlastností skrze sochy, gondoliéři a jejich plavidla sloužící jako rychlý přepravní prostředek, myšlenka příběhu, zajímavé souboje s bossy nebo páčení zámků. Po stránce audiovizuální také myslím není co vyčítat, hlavně tedy hudební složka je výborně poslouchatelná. Pohyby postav působí reálně...

Na konec ještě něco zmíním, po bodu ke každé z misek vah. 1. na stranu neduhů – neschopnost překročit o něco vyšší překážku než je práh u dveří. 2. na stranu duhů - Scarlett je fakt hübsch.

Pro: viz. komentář

Proti: viz. komentář

Celkové hodnocení komentáře: +9 (+9/0)

World War II GI

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 02.12.2011 16:33 (poslední úprava 07.12.2011 00:00) Dohráno30

Ne nespletl jsem se, tato hra je opravdu špatná, naštěstí ale není moc dlouhá, čítající pouhé dvě kampaně o sedmi kapitolách. Na jednu stranu se tento nevrlý kousek tváří docela opravdově, němečtí vojáci pobekují svým rodným jazykem, level design svým pojetím (s přimhouřením obou očí a při použití oboustranné klapky) připomíná prvního Medala AA – dovádíte v rozbombardovaném městě nebo v lesích nasáklých válkou, vylodění v Normandii máte z první ruky – o podobnosti některých úkolů ani nemluvě. V dálce jsou slyšet hlasy boje, tu a tam nad hlavou přeletí (leč nespatřena) 109ka, se svým typickým řezavým zvukem, ALE...

…ALE na stranu druhou se ve hře vyskytuje pár docela úsměvných prvků (zvráceně úsměvných) a já prostě nedokážu pochopit, jak v roce 1999 dokázal někdo v sobě najít tolik odvahy, že vydal graficky tak neskutečně hnusný produkt. Leckterá historická (myšleno starší) hra má víc všeobecného tvůrčího elánu ve svém menu, než tato hra v celém svém obsahu. Postavy jsou zde neforemnými plackami a vozidla jako by z oka vypadla sestaveným vystřihovánkám abíčkovských miniboxů. Zbraně, mající sice svou relativně skutečnou podobu, vydávají všechny stejně příšerný zvuk a mají také stejnou účinnost. Pokud mě paměť nešálí, tak jsem nenašel možnost, jak kdykoliv přebít (WTF?) a vždy se tak přebíjí ve chvíli, kdy dojde určitý počet nábojů. Také proces uzdravování mě dost iritoval, protože při použití lékárničky bylo vždy nutné stát na místě, než se zdraví zdlouhavě doplnilo - jinak se totiž lékárnička použila, nic se ale nedoplnilo (WTF?).

Tím se dostáváme ke skopčákům (a v podstatě kladům). Nepřátele překvapivě nemají vyloženě inteligenci bublajícího bahna a občas dokážou pozlobit. Sem tam se jim podaří (realisticky přece) odprásknou jeden druhého a to samé se někdy povedlo i mně na mých spojencích. Za klad bych také považoval obtížnost, ztíženou ještě o nedostatek munice a jednu příjemnou změnu oproti dnešním fpskám - když je dán úkol, nic nikde neukazuje, kde a jak ho docílit.

Zmíněné klady však nemění nic na tom, že hra je strašným výtvorem, ba přímo příslovečnou kreaturou.

Pro: krátké, v mizivé míře AI, sem tam humor

Proti: snad vše od ... grafiky, zvuky, level design, nápaditost.....

Celkové hodnocení komentáře: +4 (+4/0)

Hydrophobia: Prophecy

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 23.09.2011 12:25 (poslední úprava 25.10.2011 00:00) Dohráno60

Hra jež sazí (jak je ostatně patrné z názvu) na jeden z přírodních živlů - vodu a přidružené fóbie - by nemusela být špatná, říkal jsem si. První zmínky a videa naznačovaly, že by mohlo jít tak trochu o survival, se špetkou napětí až hororu, skutečnost je ale jiná. Jde o čistokrevnou akci s tuctovou zápletkou, slabou umělou inteligencí a částečně neohrabaným ovládáním. Prostředí - loď, ve kterém se hra odehrává, už bylo také několikrát zpracováno v jiných hrách a v ničem nevybočuje ze standartu jiných pojednání o místech z blízké budoucnosti, o megalomanských vizích a jejich úskalích, kde se vždy něco pokazí...

Proč si hru tedy nakonec zahrát? Hlavní hrdinka hry, servisačka Kate, je sympatickou postavou. Zbraňový arzenál, tedy spíše jedna zbraň/pistole s několika druhy nábojů, je zase fajn myšlenkou, leč moc jsem toho nevyužil, protože průběh hry mne k tomu ani moc nenutil - umělá inteligence dostala do vínku dva strategické pohyby, buď se skrýt za překážkou a v tom případě je jí putna, že ji můžu obejít, nebo napochodovat přímo přede mě k rychle eliminaci. Dalším plusem je hezky a uvěřitelně zpracovaný vodní živel s téměř až skutečným pocitem z chladu a schopností ho ovládnout – tady nechápu proč si tuto řekl bych zásadní a podařenou vlastnost nechali vývojáři až úplně na konec, kdy si ji hráč nemůže ani pořádně užít.

Krátkou herní dobu se snaží hra prodloužit hackováním a občasným adventurním prvkem otevírání dveří za pomocí Mavi. Ta je také schopná skenovat neviditelné nápisy rozeseté po zdech lodi. Ve hře je ještě přítomen ´challenge´ mód, odemyká se po dohrání základní hry a jde o jakési arény na čas, což se upřímně přiznám mě moc nebavilo.

Závěrem jen poznamenám, že pokud budou autoři uvažovat o pokračování (čemuž nasvědčuje závěr), měli by přijít z nějakým inovativním nebo překvapivým prvkem, rozhodně zapracovat na AI a promyslet si pořádně práci s atmosférou a příběhem vůbec.

Pro: voda a schopnost ji ovládnout, Kate, několik druhů nábojů

Proti: Ai, závěr, občas ovládání, příběh

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Command & Conquer: Generals - Zero Hour

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 13.09.2011 10:32 (poslední úprava 14.09.2011 00:00) Dohráno75

Příjemné rozšíření původního jednorázového RTS projektu Westwood Studios, které dál ze své pozice odráží jedno (dejme tomu) ze tří nejvýraznějších témat celosvětového významu poslední dekády - válku s terorismem. Děje se tak na rozloze pěti misí za každou stranu a škála jejich obtížnosti vrací se pod obvyklejší označení (´easy´, ´medium´, ´hard´ oproti předchozí variantě s možností ´brutal´)

Menu je vyvedeno podobným stylem jako v původní hře (na pozadí herní ukázky, která se opakuje ve smyčce), jen obsahuje obšírněji podaný konflikt – kamera je v pomalém pohybu a zprostředkovává komplexní bojiště za plnohodnotné válečné vřavy.

Na rozdíl od původní hry vrací se na scénu také pro WS tradiční filmečky, žel bohu nemají valnou úroveň a jen pouhá silná vůle odrazuje od jejich odklikání – mají formu reportážních vstupů, které snad už nemohly být nudnější a hůře obsazené.

Přibylo také něco nových jednotek, generálských výhod a in-game animace se mi zdály lépe provedené (určitě jsou nápaditější) než před tím, takže hratelnost a zábava zůstaly na vysoké úrovni. Nejlepší novou jednotkou volím čínský vrtulník Helix, který hned po “vylíhnutí“ sice moc práce nezastane (v podstatě vzdušný transportér), po jedné ze tří možných modifikací a v hojném počtu už se ale stává neporazitelnou záležitostí (pro AI). Modifikace jsou stejné jako u Overlord tanku (propaganda tower, bunker, gattling cannon) a navíc je tu ještě možnost dopřát vrtulníku ten luxus shazovat napalm – ve hře je samozřejmě ještě povýšení jednotlivých jednotek a že se veterán od bažanta pozná, na to vemte jed. Tyto vrtulníky jsou celkem masivní, takže když si jich pořídíte 20, spolehlivě vám vyplní celou obrazovku :-)

K novinkám tohoto datadisku patří ještě ´Challenge´ mód. Nezkoušel jsem zatím, ale co jsem se tak díval, je chválen a brán jako jednoznačné pozitivum. Je zajímavé, že na podobném konceptu pracoval pozdější C&C 4, který na rozdíl od tohoto ´Challenge´ herního režimu mnoho vyloženě kladných reakcí neposbíral (někdy mi připadá, že je čtvrtý díl série C&C jejich fanoušky z donucení trpěn, než smířlivě přijímán).

Pro: datadisk jak se sluší a patří, nové jednotky, dostatečné množství nových misí

Proti: otravné reportážní filmečky, nevyrovnaná obtížnost misí

Celkové hodnocení komentáře: +4 (+4/0)

Command & Conquer: Generals

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 26.08.2011 14:40 Dohráno80

Nelpět za každou cenu na zaběhnutých standardech je určitě vlastností především těch, kteří směřují vývoj kupředu. Vztáhnout tento poznatek lze na každý aspekt tvůrčí sféry, videoherní průmysl nevyjímaje. Vývojáře z Westwood Studios musíme v tomto smyslu brát v dostatečný potaz, protože snahou o pestrost svého základního titulu, tedy značky Command & Conquer, popohání žánrové soukolí neustále vstříc novým výzvám.

Takovým prvním prvkem obměny úspěšné série je už samotný Red Alert, který se postupně stal regulérním (a kolaterálním) pramenem o své specifické chuti a složení, nejvýraznějším pokusem o schématickou změnu stal se ale až titul s dovětkem Renegade – změnu kategorie z RTS na FPS jen stěží něco trumfne.

Rok po Renegade přišli WS s v podstatě one shot titulem Generals, který ignoroval ´Tiberium Univers´ i studenou válku, a reflektoval pokračující (skutečnou) válku s terorismem. Chybí zde sice obligátní hrané sekvence (oproti předchozím RTS titulům WS velká změna) a celkové pozadí má jen stručné parametry, hráč se ale nemusí obávat žádných nepříjemných překvapení.

Generals jsou klasickou RTSkou, mají 3 hratelné strany a jeden těžební systém (za Čínu vozí zásoby truck, za USA helikoptéra se závěsnou sítí a za teroristy z GLA rachitičtí nevolníci s odevzdaně znějícími hláškami).

Jak je u produktů WS zvykem, i tady jsou jednotlivé strany dostatečně typově odlišené. Mají mezi sebou obstojně vybalancovaný poměr, takže zahrát si postupně za všechny strany Vám nebude připadat zbytečné. Mimo povedeným způsobem navržené jednotky jsou tu potom ještě generálské body, kterými si podle vlastních preferencí vylepšujete svou situaci (v ´normal´ obtížnosti se bojem doplňují, za ´hard´ si musíte vystačit s počátečním stavem – obtížnost ´brutal´ jsem nezkoušel).

Grafika hry je na svou dobu obstojná (lidské jednotky mají hodně hranaté kontury), tempo hry je solidní a ozvučení líbivé (dobře provedené hlášky jednotek). Co by mohlo být na lepší úrovni je určitě chování vlastních jednotek “ve stádu“ a jejich reakce na přítomnost nepřítele (klasický nešvar, kdy se nechá tank ostřelovat vojclem tak dlouho, až zhebne). S inteligencí AI jsem byl oproti tomu celkem spokojen, zbraně hromadného ničení dokáže zacílit účinně a útoky nepostrádají známku zlomyslnosti (letka nepřátelských stíhaček třeba pečlivě opracovává Vaše obranné struktury a když pak povolí, vrhá se prioritně na protiletecké jednotky).

Herní čas ´Generálů´ není moc dlouhý, hra nabízí 7 levelů za každou stranu, přičemž pod názor, že jednu stranu dohrajete během 1 dne (a celou hru za pouhé 3 i dřív) se mohu bez uzardění podepsat.

V návaznosti na začátek tohoto komentáře už jen dodám, že dalším výrazným pokusem WS o změnu zavedených postupů byla až C&C 4: Tiberian Twilight, to už je ale jiná pohádka :-)

Pro: zase trochu jiný C&C, dynamika, hlášky jednotek

Proti: krátká herní doba, chování vlastních jednotek ve skupině

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Command & Conquer: Yuri's Revenge

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 16.07.2011 18:47 (poslední úprava 07.12.2011 00:00) Dohráno90

Pro mne jeden z nejlepších RTS datadisků, které jsem hrál. Už tak výborný RA 2 se v tomto rozšíření dočkává nápaditého nastavení původního příběhu, nabízí dostačující počet misí (po sedmi za USA i Rusko) a nádavkem předhazuje nového protivníka – Yuriho armádu. Tady je určitě chybou, že v singleplayerové kampani nemáte možnost tuto stranu “commandérovat“.

S označením datadisku jsou obyčejně nejvíce pojeny nové jednotky, ty tu samozřejmě jsou. Je tu několik nových jednotek za Amíky (guardian GI, bojová pevnost, robot tank) i Rusáky (Boris, obléhací vrtulník, špionážní letadlo), pár dodatečných budov a především úplně nová strana, které není pouhou kopírkou ruského vzoru, i když původní Yuriho výskyt v RA 2 dal by se v této rovině brát za logickou směrnici.

A že Yuriho armádní sbor není jen do počtu lehce posoudíte už z počtu různorodých jednotek – např. mobilní těžební stanice s otroky (po její likvidaci jsou otroci volní), brute (pěší jednotka, schopná zničit tank), gattling tank (se zvyšující se kadencí podle délky útoku), létající talíř (ultimátní letecká jednotka), master mind (dokáže ovládnout hned několik nepřátelských jednotek najednou), magnetron (přitáhne si ve vzduch nepřátelské vozidlo na dostřel) nebo boomer (ponorka vyzbrojená torpédy i raketami). Vynalézavé do té míry, že by člověk podobný invenčně bohatý vklad čekal u sólo hry a ne “pouhého“ datadisku.

V příběhu této nástavby se fanoušci původní hry dočkají všech jeho hereckých figurek. Je tu (jak jinak) Yuri Udo Kiera, Tanya Kari “sexy v nátělníku“ Wuhrerové, poručík Leeová uhrančivě modrooké Atheny Masseyové i prezident Dugan Raye Wise. Příběh není jen pouhou nastavovanou kaší a v mnohých ohledech původní dění i přesahuje. Pohraje si s cestováním v čase (v ruské kampani končí Yuri v tlamě T-Rexe), sem tam utrousí nějaký ten vtípek (třeba v Egyptě, když obsadíte pyramidu, z té se vyvalí mumie), v každém případě ale nenudí. Výborná je scénka po vítězné spojenecké kampani, Tanya ve večerní robě prohodí něco směrem k vám, jako že se uvidíte na banketu a pak jen hledí, když se objeví poručík Leeová, také ve večerní róbě, bílé a náležitě vytvarované a je hned jasné, že Tanya bude muset o vaši pozornost ještě zabojovat (a okamžitě se také shání po Einsteinovi a po případné menší časové upravě) :-))) Hodně vtipné a zábavné.

Hra se velmi přirozeně hraje, neprudí ani při nejtěžší obtížnosti a také ve vás nevyvolává pocit laciného vítězství. Jak jsem poznamenal na začátku, Yuri´s Revenge je jeden z nejlepších RTS datadisků, jaké jsem hrál a zaslouží si minimálně stejně dobré hodnocení, jako jeho domovská platforma.

Pro: zabavný příběh, dobré nápady (zakončení za obě kampaně), Tanya, poručík Leeová, Yuriho jednotky

Proti: ve skupině jednotek nelze odfiltrovat jeden druh, v singleplayeru nelze hrát za Yuriho, nepřítel slepě utóčí do stejného prostoru pořád dokola

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Counter-Strike: Condition Zero

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 15.07.2011 07:24 Dohráno60

V dnešní době je pomalu standardem, že každá hra obsahuje multiplayer (samozřejmě záleží na žánru). I dříve to tak bylo, v oněch pravěkých dobách bylo ale pro tu správnou řež potřeba propojit těch pár pcček jaksi napevno. Net nepřipadal absolutně v úvahu, počítat se muselo se sériovými/paralelními kabely nebo kvalitnějšími uptčkami. Pokud se člověku nedostávalo živých spoluhráčů a možnosti promrhat obrovské množství času a rád by okusil multiplayer-like pocit z Counter-Striku, jedné z nejrozšířenější a dlouho nejhranější multiplayerové akce, musel sáhnout po Condition Zero.

Pokud bych mohl hru rozdělit na dvě části, tak ta, která se zabývá offline konverzi původního Counteru, patří zcela určitě k tomu nejlepšímu, co hra jako taková nabízí. Překvapujícím prvkem je zde jednak umělá inteligence postav (vlastního týmu i protivníků řízených počítačem) a potom nakupování nebo lépe řečeno verbování stále lepších a lepších členů týmu za body z vyhraných mačů. To, co zůstalo stejné jako v online hře (mapy, zbraně, náplň), nelze brát jinak než také plusově. Jediný záporem této části je postupné naučení se mechanismů a fakt, že nehrajete proti skutečným hráčům (pořádnou lidskou zákeřnost sebelepší AI nenahradí).

Druhá část, ta jednoznačně slabší, je jakýsi na rychlo uklohněný slepenec ničím na sebe nenavazujících misí, což dle mého názoru mělo být asi hlavním tahákem této sřílečky. Vše obsažené v těchto kapitolách je nudné a zbytečné. Jen se musíte prostřílet na konec a tu a tam někoho zachránit nebo někde vyřadit bombu. Level design je tu jasně předvídatelný a graficky podprůměrný, bez sebemenší interakce - tedy pokud k interakci nebudu počítat otevření dveří a posunutí nepřehlédnutelné kovové bedny. Jasně daný počet tupých nepřátel, které je nutné zlikvidovat nedává prostor pro žádnou výzvu, natož pro nějakou strategii. Fakt, že nejde vzít zbraně a náboje po padlých, výše zmíněné výhrady mnoho nevylepší.

Zatím co první část hry obsahuje pouhý pár nedostatků, u druhé části je to přesně naopak - jediným světlým bodem je zde obstojný počet zbraní.

Pro: offline counter-strike, zbraně

Proti: singleplayerová část

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Commandos: Strike Force

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 07.07.2011 17:06 Dohráno75

RTS sérii Commandos mám velmi rád, celou jsem ji dohrál a užil si s ní mega zábavy, z přechodu do 3D jsem ale žádnou velkou radost neměl a STRIKR FORCE nechával dlouho ladem. Že může mít taková konverze nějaké pozitiva objevil jsem v případě spřátelené strategie z divokého západu DESPERADOS 2, kde si hráč mohl podle své libosti systémy přepínat. Tady něco takového možné není, hra je 3D FPS apriori, nová zkušenost ale slzy nostalgie potlačila v dostatečné míře...

Co říci ke hře samotné... Určitě je oproti svým izometrickým bratříčkům o dost jednodušší. Netrápí vás tu mrtvoly (po chvilce se rozplývají), tým je sestaven z pouhé trojice vojáků (zelený baret, špion, sniper), je zde jen velmi málo speciálních dovedností (sniperka u snipera, užití německých uniform u špiona) a především malé možnosti v samotných lokalitách (většina dveří prostě zavřená, okna slepá, předměty k nepoužití).

Tam kde je potřeba přepínat mezi jednotlivými členy komanda, tam přepínáte, jindy je ale tato možnost zbytečná a čistě na vás potom záleží (kromě snad 2 levelů, kdy nesmíte ztropit poplach) jestli všechno vykropíte sapikem nebo vyškrtíte strunou (popřípadě podříznete/zapíchnete nožem).

Jsou ale tyto na první pohled negativní notisky k tíži hratelnosti? Nejsou. Hra by mohla mít trochu bohatší level design, mohla by mít lépe rozpohybované in game animace, hratelnost nebo zábavnost tyto ani předchozí zmínky mnoho nesnižují.

V oboru válečných FPSek nebo stealth operací najdete určitě lepší tituly, tato hra se přesto špatně nehraje a osobně si dokáži představit, že se k ní ještě někdy vrátím. Za jako nejlepší momenty hry jsem měl chvíle, kdy se na vás nepřítel valí útokem, vy jej musíte odrážet, případně ošetřovat spojence a ještě plnit dílčí úkoly.

Pro: hromadná zteč nepřítele za potlesku kulometů nebo minometné palby, různorodost misí

Proti: AI nepřátel (voják si nevšimne, že mu někoho mordujete za zády), zmizela taktická úloha mrtvol

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Command & Conquer: Red Alert 2

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 07.07.2011 15:34 (poslední úprava 07.12.2011 00:00) Dohráno90

Čtvrtý zářez do armádní pažby série COMMAND & CONQUER (nepočítám li 2 datadisky k prvnímu RA a jeden k TS) a dle mého názoru v chronologickém měřítku (v porovnání s předchozími) zatím nejlepší. Přitom špatně si hra nevede ani ve srovnání s modernějšími díly série.

V rámci příběhu je nám naservírována stylizovaná krmě o dvou chodech z doby Studené války – kampaň za Amíky a kampaň za soudruhy. Výchozí bod má potom oblíbenou podobu noční můry každého bohumilovného Američana 60. let minulého století – Ruskou invazi do země neomezených možností a splněných snů. Ruské uniformy jsou zde patřičně kolorované a herecký prim hraje na straně vlajky se skříženým srpem a kladivem Udo Kier co by všemi mastmi mazaný psychouš Yuri (vysloužil si i následný datadisk) - v táboře Yankees si tuto úlohu ukradla v nátělníčku vyprsená a roztomile přehrávající Kari Wuhrerová jako nezdolná speciální agentka Tanya (v tomto směru je úplně nejlepší závěrečná pasáž po dohrané kampani za USA – Tanya má parádní nástup /chi chi/ a následně dehonestuje ruského papaláše ve spodním prádle).

Hra má v nejtěžší variantě pěkně vybalancovanou obtížnost (doporučuji po začátku mise nijak zbytečně nelelkovat a stavět, vybudovat hned dvě rafinérky, ať vám netuhne cash flow), zajímavé jednotky (obě strany nejsou ani v nejmenším pouhým vizuálně odlišeným klonem), svižný průběh a i dnes solidní grafickou podobu. Do kolonky mínusů určitě zapadna nepříliš velká inteligence AI soupeře (nepřítel většinou slepě útočí do jednoho místa, tak posílá třeba i atomovku) a některé dílčí nepodarky v ovládání (nemožnost odfiltrovat “ze stáda“ jeden druh jednotek).

Pro: Tanya, Yuri, bojová vzducholoď Kirov, rozdílnost soupeřících armád, hratelnost, značka

Proti: hloupě hrající AI, nemožnost vybírat ve změti jednotek podle druhu

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Dark Void

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 20.06.2011 12:18 Dohráno75

Další z poměrně dlouhého zástupu her, tvářící se po celou dobu hraní více či méně striktně konzolově, což ale nemusí znamenat automaticky předpokládanou jednoduchost a plytkost. Ano, hra oplývá neduhy typickými pro konzolové tituly (stisknutí dané klávesy v daný okamžik, vše říkající žlutá šipečka, někdy až moc zmatená kamera), to je ale spíše generální problém žánru viděného z pohledu třetí osoby. Jinak se přikláním k názoru, že v tomto případě jde o slušně podanou akční střílečku se zajímavým příběhem...

Hlavní hrdina v podání Willa je zde hozen do dění poměrně zvláštním způsobem - samotné antré je ještě logicky uchopitelné, postupem se ale hlavní postava staví do pozice zachráncem světa bez jakéhokoliv námitek a v takřka samozřejmém módu (prostě jdu a všechno "killnu", němala problema, amigo). Naopak vyloženě líbivým prvkem jsou deníky se zajímavým čtením (nalézané a rozeseté po úrovních) a také samotná postava Nikoly Tesly, u níž po prvním kontaktu nebylo zcela zřejmé, proč vlastně ve hře vůbec je (po několika kapitolách je vše uvedeno na správnou míru). Další kompadres na mě spíše působili jako nucený doplněk, aby jste se jako hráč necítili osamoceni, když už se máte prosekávat stády emzáckých bestií. Příběh potom beru za podařený, s béčkovým nádechem v dobrém slova smyslu.

Samotný gameplay a technická stránka nejsou špičkou v oboru, na takový lepší průměr ale hravě dosáhnou. Herní složka dělí se zde na mise "zu Fuss" a "on the air" v poměru cca 40/60 %. Samozřejmě tu jde hlavně o dosážení určitých pozic za pravidelného vykropení pevně daného počtu nabíhajících (a ne špatně uvažujících) potvor - k eliminaci slouží celkem šest zbraní s postupným vylepšovaním (za zanechané kuličky po mrtvých), dále pak dvě statické zbraně a jetpack. Jetpack jako takový je výborně vymyšlená a zpracovaná věcička, která, na arkádu, dává svému nositeli téměř až skutečný pocit z letu (ze začátku bylo pro mne malinko frustrující naučit se s tím pohybovat). Letecké souboje jsou, spolu s hudebním doprovodem a některými lokacemi, opravdu tím nejlepším ve hře.

Za další klady se dá počítat i obtížnost a délka, naopak za zápor určitě závěrečný souboj (potažmo poslední mise) a občasné vypadávání zvuku.

Pro: Jetpack, hudba, deníky a částečně i příběh

Proti: bugy se zvukem, některé postavy, závěrečný souboj

Celkové hodnocení komentáře: +4 (+4/0)

Front Mission Evolved

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 24.05.2011 16:22 Dohráno65

Na platformě PC není mnoho her zabývající se válčením v obrovských mechanických oblecích. Když pominu sérii MechWarrior (a ještě doslova pár dalších kousků) opravdu není z čeho vybírat. Na konzolích je ovšem situace zcela odlišná a možná právě proto se do notně prořídlých řad těchto her snažil vnést trochu svěžího vánku Square Enix, když svou sérii FRONT MISSION vložili do rukou Double Helix Games. Těch, kteří se zasloužili o portování této hry.

Hra v jádru není špatná, je ale srážena typickými prvky předělávek, které hráči pc her nemají mnoho v lásce. Prvním takovýmto prvkem je na rok 2010 nepěkná grafická stránka (tedy až na animace, které jsou slušně provedeny). Dalším do řady je level design a celkově docela chudé prostředí. Cesta k dokončení levelu ve všech z pěti kapitol je jedna jediná, vedená ještě žlutou šipkou na radaru, tudíž sice odpadá nudné bloudění a vracení se, zároveň ale není ponechán prostor pro strategii v boji. Krajina je mimochodem fakt jednoduchá, skládající se doslova z pěti scenérií – města, džungle, písku, vesmíru, základny. Další chudým prvkem je variabilita nepřátel. Je jich na můj vkus nepočetné množství (v řádech jednotek, pokud se nemýlím) a nepočítám-li bossy, tak zde je cca 10 variant.

Co naopak stojí za pozornost, je dobře vymyšlený a slušně dávkovaný příběh, s klasickou příměsí pomsty, záchrany světa, s malým ostrůvkem romantiky a něco toho morálního ponaučení. Hudební doprovod se dle mých třmínků, kladívek a kovadlinek také povedl, vkusně dotváří atmosféru a pomáhá s vizualizací blízké budoucnosti.

Ohledně soubojů s bossy, samotná hra není nijak obtížná, tyto řežby ale stojí opravdu za to, přičemž na každého platí zcela jiné zbraně a taktika. S tím se pojí zbrojní arzenál a pancéřování a asi ten nejzábavnější prvek ve hře - nepřeberné množství variant, jak si vyzbrojit, oštítovat nebo přebarvit své ničivé monstrum.

Jako další malé plus, které kapánek dotváří hratelnost, bych započítal i možnost zesednout ze svého Wanzeru a vykosit část levelu po svých. Není to sice žádná sláva, netrvá dlouho a jde spíš o takový narychlo působící slepenec, rozhodně ale potěší a v mírné perspektivě bojuje proti stereotypu.

Pro: velké množství zbraní a úprav, příběh, hlavní postava, lokace po svých

Proti: grafika, prostředí, level design, po čase to samé, nepřátelé, obtížnost

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Metal Gear Solid 2: Substance

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 10.05.2011 16:23 Dohráno95

Přemýšlel jsem, jaká z her by mohla dosáhnout té pocty (berte samozřejmě s trochou nadsázky) a stát se mou stou, na kterou napíši komentář. Na konec se žádné velké překvapení nekonalo, volba padla na druhý díl, z mého pohledu nejlepší herní série všech dob - METAL GEAR SOLID - v hlavní roli s bouchačem numero uno, Solidem Snakem. Tato herní postava (i samotná hra jako taková) mě učarovala už v dobách PSX svým prvním dílem natolik, že to dokonce vedlo ke koupi právě této konzole. Když jsem se na to dozvěděl, že bude i díl druhý, mé očekávání nebraly konce. Došlo to tak daleko (jelikož PS2 nebyla zrovna levnou záležitostí), že jsem byl nucen začít experimentovat s emulátorem na tuto novou konzoli. S výsledkem viz pojem katastrofa :-) Mé natěšení po tomto neúspěchu samozřejmě nijak neopadlo, právě naopak. Hledal jsem vše, co jen trochu souviselo s tímto herním klenotem a do doby, než se v některém herním magazínu objevila informace, že METAL GEAR SOLID 2: SUBSTANCE bude portován také na mou primární platformu PC, si prošla má nervová soustava svým soukromým očistcem. Ihned po vydání jsem hru zakoupil (za nekřesťanský peníz), pustil se do hraní a s menšími přestávkami (jen pro nezbytné potřeby jako jídlo a kapka spánku) hru pokořil.

Hra oplývá neskutečně promyšleným a přesně dávkovaným příběhem, plným nečekaných zvratů, vyvolávajících u hráče až heroismus a pocit skutečného boje za něco většího. Zde odvedl tým kolem Hidea Kojimi nadčasový kus práce. Hideo se ostatně nikdy netajil touhou přibližovat hry filmovému průmyslu co to jen jde a zde se mu to nadmíru povedlo (stejně jako v díle prvním).

Ve výborně napsaném scénáři, s téměř dokonalými dialogy i monology, dostali roli jak postavy z předchozího dílu, tak i ty nové, v čele s postavou Raidenem. Ano, téměř celou hru je nutné projít s Raidenem a nebudu se tajit tím, že to byl pro mě ze začátku docela šok. Po úvodní misi, které předchází intro s vynikajícím hudebním doprovodem, kde se chopíte role Solida Snaka, se tento špičkově vybavený a trénovaný zabiják odebírá na odpočinek a na jeho místo, dva roky po událostech v úvodním levelu, nastupuje právě Raiden. Postava z temnou minulostí, ztrátou paměti a nejlepším hodnocení v tréninku VR. Po eliminaci většiny členů z bývalého Foxhoundu se objevuje nová teroristická skupina Dead Cell, vedená Solidusem Snakem, dokonalým klonem původního Bigg Bosse, který se díky novému obojživelnému prototypu Metal Gear RAYe snaží získat obrovskou moc...

Technická stránka celé hry byla ve své době na nejvyšší úrovni. Líbivá grafika v nevšedním a dobře navrženém prostředí, s pěknou animací postav a plně dostačující umělou inteligencí, s působivou hudbou (excelentní soundtrack) a dokonalými zvuky. Hra také nabízí velké množství zbraní, technických vymožeností (typických pro tuto sérii) a atmosfericky a originálně ztvárněné závěrečné boje s Bossy (s velkým B). Každá jen trochu důležitější osoba, kterou potkáte ve hře, disponuje svým vlastním příběhem, ten je nenuceně předkládán v jasně daných dávkách a dohání hráče k dychtivosti po všech odhaleních. I častá výtka ohledně portu a ovládání šla mimo mě, snad i proto, že nemám problém s gamepadem a způsob takového herního vedení mně maximálně vyhovoval. Jediným mínuskem se tak pro mne stala občasná nedokonalá kamera v 3rd pohledu.

Tento díl jsem hrál poprvé na PC i když jsem stejně pak pro třetí díl série pořídil i ono PS2 a následně i PS3 (pro díl čtvrtý). Díky novému dobrodružství jsem nakonec musel sáhnout i po PSP, pro díly Peace Walker a Portable Ops. METAL GEAR SOLID mě totiž neskutečně bere.

Pro: příběh, Solid Snake, Bossové, emoce, zbraně a spoustu dalšího.....

Proti: občas kamera, za začátku trochu šok v případě Raidena

Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Moonbase Alpha

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 10.05.2011 14:51 Dohráno65

Moonbase Alpha není klasickou hrou v pravém slova smyslu, jde spíš o technologické demo... nebo snad ani to ne... je to prostě takový hybrid mezi simulaci a arkádou (nebo simulace s kapkou arkády). Tak jako je napsáno v popisu hry, vše důležité se vměstnalo do jedné mapy, s jedním hlavním úkolem, v jednom prostředí - na tělesu, ovlivňující mnohé na této planetě, včetně mysteriózních věcí, satelitu naší rodné hroudy, Měsíci.

Je zde možnost splnit zadaný úkol v osamění, což jistě přináší do morku kosti zalézající atmosféru a pocit vyděděnce v neokoukaném prostředí, které je samo o sobě dobře technicky zvládnuté. Ale, podle mého mínění, důvodem proč vlastně tento kousek vznikl, je něco jako snaha naučit hráče vzájemné spolupráci a správné koordinaci, kde i jedna chyba může znamenat smrt kohokoliv z týmu.

Zvolený vedoucí bere tak na svá bedra velkou zodpovědnost, za "podřízené", ať už na úseku svařování nebo ovládání lunárního vozítka, že dokončí svůj úkol včas a bez chyby, popřípadě vypomůžou tam, kde je zrovna třeba. V tom je nakonec opravdu celý vtip této herní miniatury, zvládnout ve spolupráci opravu základny do časového limitu, stále se zdokonalovat a tím se stát nejlepším astronautem.

Pro: vesmír, koordinace, atmosféra, pocit prázdnoty u singleplayeru

Proti: pouze jeden level a úkol

Celkové hodnocení komentáře: +4 (+4/0)

Battle: Los Angeles

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 10.05.2011 14:50 Dohráno40

Možná bych i rozuměl, proč vlastně tento typ her vůbec vzniká. Hra, vydávaná spolu s premiérou a doplňující právě promítaný film, je jistě velmi výhodným reklamním artiklem a každý dolar se nakonec počítá, že. U animovaných bijáků je to snad i nutnost (no nevydělejte na tom, když je to pro děti) - jdete na film s dětmi a ty se nenápadně dozvědí, že vyšla také hra napříč platformami. A samo že takové dítě chce takovou hru hned hrát a nebohým rodičům, v potřebě oprostit se od lítostivých očiček (popřípadě paviáního skřeku) svých ratolestí, nezbude nic jiného, než draze zakoupit. Mají to nakonec dobře vymyšlené, kluci jedni ušatí...

Film jsem u tohoto konkrétního případu sice neviděl, ale nepochybuji, že to, že tato hra spatřilo světlo světa, nic dost dobře neomluví. Jde o prachobyčejný chudý klon CALL OF DUTY, zápletku má mnohokrát provařenou (s klasickými přísadami o patriotismu USA a jejich neohrožených vojácích, kteří jsou schopni porazit kohokoliv). Tento počin by měli dávat zadarmo, jako reklamní předmět, za peníze nestojí. Nějak mi uniká, proč se do toho namočilo zrovna Konami...

Jediné co tady opravdu stojí alespoň trochu za řeč, je audiovizuální přednes, ovšem o žádné hitparádě také nemůžeme mluvit. A vůbec, když už byla poptávka po spojení hry s filmem, proč screeny, osvětlující děj, udělali tak komiksově komickým způsobem?

Jedním z velkých neduhů hry je vůbec samotná hlavní postava. Na to, že jde o mariňáka (mimochodem mizerně nadabovaného), neuběhne ani 50m a hned se zadýchá, nedokáže cokoliv přeskočit a ještě nemá ani dost síly, aby snesl veškerý herní arzenál (spíše arzenálek - samopal, bazuku, odstřelovačku). Ten alespoň dobře vypadá i zní (arzenál) a dokonce zachovává autentické nabíjení.

Gameplay se skládá z jediného - doběhnout (či spíše dojít), vystřílet přesně daný počet emzáků (tady dokonce možné sundat nepřítele skrze tělo vašeho živého spolubojovníka) při neměnném poměru jeden emzák na cca jeden zásobník, občas se skrýt a tak pořád dokola až do konce - s celkovou délkou hraní 45min (!) a při lehučkém finálním souboji.

Pro: grafika, ty tři zbraně

Proti: krátkost, téma, Ai

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Kane & Lynch: Dead Men

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 10.05.2011 09:15 Dohráno80

Tato hra ukazuje, že když se dosadí padouch nebo jakákoliv záporná postava do hlavní role hry, může se to při trochu té dobré vůle i povést. Dokonce tak dobře, že z nesympatického zabijáka, který okradl své snad ještě horší “kamarády“ pracující pro zločineckou organizaci, se rázem stane člověk - postava, která si vás získá, jejíž motivy pochopíte, ztotožníte se s nimi a dokonce začnete takové postavě i fandit. Přesně taková podání popohání hráčovu nutkavost dohrát dějovou linii a zjistit jak nastíněné osudy vůbec dopadnou, zda se bude žít nebo zemře ve strašlivých mukách v pařátech pronásledovatelů, lačnících po pomstě.

Takovou postavou je Kane, není ale na všechny ty nastíněné peripetie sám. Jako hlídací pes je k němu přiřazen psychopat Lynch, svou labilností přesně doplňující dvojici (svou povahou se postará o několik pěkně horkých chvilek). Hlavní zápletka není originální, ale je prezentována ukázkově, ve filmovém feelingu, s dobře vykonstruovanými zvraty a dvěma možnými konci. Děj je dobře doplňován během načítání misí ale i přímo ve hře, kdy na sebe častokrát tito dva šílenci pořvávají a tím dávají zakusit atmosférickým pocitům skutečnosti.

Ta přímo sálá z každého prostředí, ve kterém se hra zrovna nachází. Již útěk v první misi ve mně evokoval zběsilou přestřelku á la HEAT (Nelítostný souboj) a přesně tímto tempem se ubírá celá hra, s občasnými prvky, holdující klidné a tiché eliminaci protivníků. K tomu zde slouží obsahově dostatečné množství zbraní všeho druhu, získávané po padlých, kde jsem si asi nejvíce oblíbil M4. Klasickým neduhem spojeným s kupou nepřátel zůstává umělá inteligence (náznaky občasného krytí nebo snaha protivníka dostat se vám do týlu tu jsou), která je ztvárněná stylem “nás mnogo“. To neplatí o jednoduše ovladatelných spolu neřádech, kteří mě svou AI vcelku překvapili.

Technická stránka hry je plně vyhovující a nadprůměrná. I když grafika není na úrovni nejlépe vypadajících her té doby, určitě vše vynahrazuje audio složkou, level designem, obsahem i všeobecným vymodelováním akce (až tedy na pár na nervi jdoucích momentů).

Pro: Kane, Lynch, zbraně, přestřelky, prostředí, filmovost, zvuk

Proti: Ai nepřátel, level design, grafika

Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Rayman Raving Rabbids

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 09.05.2011 22:50 Dohráno85

Návyková ultimátní záležitost a zábava ve vice hráčích. Hra je svým jasně daným stylem humoru zcela ojedinělá a značně odlišná oproti jiným hrám stejného žánru, jejichž hlavní výplní je soubor miniher. Tam kde jiné tvoří slepenec několika málo druhů her, zde je jich zastoupeno na několik desítek, s notně originální myšlenkou - od střelby s plastovou pouťovou pistolkou s přísavkovými náboji (což je level ukončující epizodu), přes takové šílenosti jako je malování obrysu jídla pro nasycení věčně nenažraného králíka, až po tanec za zvuku vkusně vybraných skladeb.

Dokonce je zde zastoupen a vtipně podáván i jakýsi příběh této celosvětově známé postavičky a ač neobsahuje nic převratného, rozhodně výborně baví (jak během hraní disciplín, tak i mezi nimi). Podle něj jste zde chycen tlupou šílených králíků a vsazen do žaláře, do místnosti, která plní svou funkci jako nedílná součást hry a tu je možné dále zvelebovat a upravovat. Postupně si tyto “krvelačné bestie“ budete získávat na svou stravu a ty se podle toho budou k Raymanovi chovat. Jasně znázorněné je to potom v hledišti kolosea.

I tato hra se však neobešla bez někdy docela ubíjejících problémů. V tomto světle se třeba divím, že je hra od 3+, přitom některé disciplíny dělaly problémy i mně (hlavně v oblasti ovládání a občasně nepřesné interakce - třeba v minihře se zavíráním vylézajících králíků ze záchodu).

Pro: opravdu šílení králíci, minihry, tanec, humor

Proti: občas ovládání a sem tam interakce

Celkové hodnocení komentáře: +3 (+3/0)

Mortal Kombat II

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 09.05.2011 22:47 Dohráno90

Pokračování brutální bojovky může v očích osoby neznalé nepřinášet nic nového. Opak je ale (částečně) pravdou. Samotný koncept, či přímo základní stavební kámen, zůstal nezměněn. Stále je to ta výborně hratelná, krvavá záležitost, plná useknutých končetin (ne zřídka i té koule na krku), a stále jde také o nepokořeného krále tohoto žánru. Také je to jedna ze dvou her, okupující ve své době 7 (!) kusů disket (a běda, jestli měla některá z nich chybu integrity dat).

Ke změnám tady patří líbivější grafika a o něco lepší zvukové podaní. I animace pohybu doznala změny k lepšímu a celkově je hra stabilnější. Příběh, rozehraný v předchozím díle, tady pokračuje, i když v době mého prvního hraní této hry byl pro mne zbytečnou složkou, které jsem začal věnovat pozornost snad až se stejnojmenným filmem.

Z mého pohledu bylo zde nejzajímavější změnou přidání nových postav. Hlavní devizou hry potom ovšem zůstávají fatality, ke kterým přibily ještě babality a friendship.

Hra si svou zábavnost zachovává i dnes. Chuť, zahrát si za mou oblíbenou postavu Sub-Zera opět pár kol, zůstává prakticky konstantní.

Pro: postavy, hratelnost, brutalita, stabilnější

Proti: brutalita a pár maličkostí v podobě disket jako medium

Celkové hodnocení komentáře: +3 (+3/0)

Commander Keen 6: Aliens Ate My Baby Sitter!

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 09.05.2011 22:43 Dohráno65

V pořadí šestý díl o dobrodružstvích neohroženého kosmonauta Keena mnoho nového nenabízí. Stále je to ten dobře známý, dobře hratelný, stejně vypadající (i barevně) a stále připravený zachránit celou galaxii (nebo konkrétní osoby).

Jediné co se opravdu změnilo je, že místo kapek ve čtvrtém díle se tady sbírají mouchy, ale účel je stále stejný, za 100 much jeden život. Změnou ještě prošli nepřátelé, kteří dostali novou podobu, ale další už jsou vyloženě z roviny kosmetických úprav. Z mého pohledu je to tak dobře.

Vše podstatné zůstalo zachováno. Hratelnost (za použití klasické trojkombinace kláves), skákadla a phaser (či co to vlastně je), vyvážená obtížnost, levely v podobě domečků, skrz které se je nutné prokousat na konec a ve kterých je nutné sbírat diamanty čtyř barev a přehazovat páčky. Také zůstal typický pocit a nervy na pochodu při špatném doskočení na přijíždějící/odjíždějící plošinku s posledním životem... Ještě že hra obsahuje save/load systém, což na plošinovku té doby nebývalo úplně zvykem.

Pro jedny příjemné prodloužení oblíbené hry, pro jiné tak trochu nastavovaná kaše – obojí názor je přípustný.

Pro: Keen, stále zábava

Proti: opět barevnost, tak trochu stále to samé

Celkové hodnocení komentáře: +3 (+3/0)

Mortal Kombat

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 09.05.2011 17:19 Dohráno85

Jedna z nejkontroverznějších her, co kdy spatřila světlo virtuálního světa. Někde to došlo dokonce tak daleko, že byla zakázána úplně. V dobách kdy světu vládly "našlapané mašiny" za statisíce a první PSX byla v té době snad jen na papíře, vydalo dnes již zaniklé studio Midway jednu se svých nejslavnějších her Mortal Kooombaaat, kterému se na kobylku nedostal ani v budoucnu vydaný TEKKEN.

Hra nebyla ve své době unikátní jen svým brutálním ztvárněním, ale i pohybem postav, audiovizuální složkou a také, dnes již pro mnohé ze světa divů, protipirátskou ochranou (napiš číslo v daném řádku a sloupci, naleznete v manuálu). Je sice fakt, že nabízí v podstatě pouze a jen jedinou činnost - vyhrát buď hlavní turnaj nebo proti živému soupeři - o to více ale člověk přizvukoval zpracování. Všechny ty komba, chvaty, speciální útoky a v neposlední řadě samotné gró celé hry, fatality, na které se snad každý těšil daleko nejvíc (přesně si vzpomínám na jednu z nejtěžších, v podání Liu Kanga, hotový prstozlom). Hra má také slušnou obtížnost, tedy až na strážce finálního bosse Gora, u kterého to bylo vždy o pověstný první chlup na prsou. Mou nejoblíbenější figurou se stal Sub-Zero a jeho ledové útoky.

Jedinou podstatnější výtku bych směřoval k občasnému padání na některých konfiguracích (dá-li se tomu dnes tak nadávat). V souboji proti skutečnému hráči (mé mladší sestře třeba) byl také docela opruz, pokud ten (ta) uměl rychle používat stále ten samý útok, přes který se jen těžko dostávalo a dokázal si mě tím držet od těla, dokud nevyprší čas - to bych ale spíše řadil k mé vlastní neschopnosti, než k nevýhodám hry.

Pro: fatality, postavy, komba

Proti: nestabilita, obtížnost

Celkové hodnocení komentáře: +9 (+9/0)

Sensible World of Soccer

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 07.05.2011 17:13 Dohráno80

Ještě mám v živé paměti, jak jsem se skupinkou vyvolených sedávali v páteční ranní dvouhodině dílen u jedné pc plečky, na kterou nějaký dobrodinec nainstaloval (k radosti nás a nevoli učitelů) tuto na oko infantilně vyhlížející sportovní hru. Mnoho z mých spolužáků by tehdy ráda patřila mezi onu čtveřici vyvolených, jiní zase ale s despektem sledovali, proč vlastně tak živě povykujeme...

V dnešní době téměř graficky dokonalých her, mající skutečný obraz reality na pouhý dosah ruky, člověk jen těžko pochopí, jaké vlastně kouzlo skrývá se za tímto na ovládaní jednoduchým fotbálkem. Pokud jen tak zběžně proletím jiné simulace tohoto sportu, většinou je vytýkáno následující: next gen grafika, malé procento pohybů, pohyb s míčem, brankáři a samozřejmě tuny dalšího... To zde absolutně nehrozí, vyberete tým, určujete taktiku, střídání, trejdujete hráče, hrajete různé ligy a mistrovství, jednoznačně ale nejzábavnější jsou mače proti živým oponentům, byť jen na jednom pc.

Samotná hra si vystačí se směrovými šipkami a jedním tlačítkem pro střelbu i obranu. Než se člověk naučil šajtle, točeňáky nebo loby, hodně vlasů slezlo z čela a přestěhovala se na záda. Také vést 2:1 a prohrát 2:3 byla krásná terapie vztekem:-)

Jednoznačně hra plná emocí a té správné fotbalově archaické atmosféry.

Pro: čistá fun

Proti: pro singleplayer po naučení se mechanismů krapet stereotyp

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Blood Stone 007

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 07.05.2011 16:17 Dohráno70

Upřímně, na poslední ztvárnění eskapád Jamese Bonda jsem se velmi těšil. Můj zájem potom ještě vystupňovalo zjištění, že tato herní adaptace nebude jen doplněk k filmu a další licenční produkt, ale především (a “jenom“) hra. S nadějí jsem sledoval všechny indície, doufaje, že se vývojáři vytáhnou, kór, když je netlačí žádné šibeniční datum filmové premiéry (film byl po krachu studia MGM odložen a pro následnou další realizaci byly problémy s právy). Že mé modlitby nakonec nebyly úplně vyslyšeny bylo pro mne trochu překvapením. Jsem velký fanoušek “dabl ou sevn“ a v žádné případě netvrdím, že by tato hra byla úplně špatná, mé pocity po dohrání dají se ale spíše popsat slovem zklamání...

Pokud se první podívám na technickou stránku, je ještě vše na poměry dnešních her v pořádku. Po grafické stránce není moc co vytknout, prostředí je vykresleno přesně, dopravních prostředky, zbraně i postavy odpovídají svým předobrazům. Dlouhodobě vysoký standart si zachovává i zvuk, ať už jde o vozidla, lodě, letadla nebo všeobecný ruch v lokacích, kde se děj odehrává (nemožné je nepřipomenout hudební pozadí, variující typický Bond theme). Nikde žádný zádrhel ohledně kolizí, padaní atd, jediná výtka v tomto směru míří k dabingu - tam, kde je Judy Denchová a Joss Stonová perfektní, je Daniel Craig trochu bez emocí.

Co se týče samotného dění a gameplay, ty už tak růžové nejsou. Chápu, že nový bondovský trend je někde jinde, přesto ale laboratoře Mr. Q se svými technickými vymoženostmi dělají Bonda Bondem. A právě všechny tyhle věcičky a serepetičky se smrskly na pouhopouhý jeden mobil (ok tedy, Smartphone), se který probíhá veškerá interakce. Té je i tak jako šafránu. Tento mobilek dokáže odhalit i všechny protivníky v dané lokalitě (s veškerým zbrojním arzenálem), tudíž o momentu překvapení si nechejte zdát. Tedy ne že by tato funkce bylo nějak zásadně potřeba. Nepřátelé jsou bezmozkové, s pevně danou dráhou postupu a přesně daným počtem v kolika se na vás povalí.

Dalším záporem jsou lokace. Ty, i když jsou výborně graficky ztvárněny, jsou vymodelovány podle jasně daného půdorysu, s většinou následující honičkou v některé z dopravních prostředků. Tento prvek je sice vítaným zpestřením, v žádném případě ale u něj nejde ovlivnit dění a jede si vlastním skriptem. Podobně je tomu u soubojů s "bossy", kde se hra přepne do animačky a vy se můžete s popcornem v puse v klidu posadit a “vychutnat“ si triumf.

Alespoň že je dobře podán příběh a zápletka se vcelku slušně rozplétá - včetně závěrečného zvratu. Potěší i možnost projít si hru striktně stealth způsobem, s efektní pacifikací nepřátelských pohunků – tady si přesto dovolím tvrdit, že většina hráčů stejně sklouzne do “bum bum, kryt, bum bum, kryt“ stylu.

Pro: stále je to James Bond, grafika, hudba, zvuk, prostředí

Proti: umělá inteligence, level design, nízká obtížnost, Samrtphone

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

James Bond 007: Nightfire

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 05.05.2011 14:11 Dohráno80

Bond, jako fiktivní postava (ať už jde o film nebo videohru) pro mě zůstává borcem číslo jedna, patří tedy mezi mé vůbec nejoblíbenější. Suverénní způsob vystupování, téměř prořezaná pažba (za mrtvoly i děvčata) a samozřejmě všechny ty technické serepetičky... V poslední době sice postava Bonda prodělala trochu přerod, z distingovaného elegána na excelentního ranaře, na oblíbenosti mu to ovšem neubralo...

První plně licencovanou hrou ze světa Jamese Bona, neomylného agenta Jejího Veličenstva, se pro mne stala právě tato fpska a hned se zapsala jako nadprůměrná (Bondovu tvář měl tehdy rezervovanou Pierce Brosnan). Na úvod zaujme typickým a do značné míry trademarkovým intrem, plným siluet krásných dívek s patřičně podmanivým a úderným hudebním podkresem. Také se dá vypíchnout výborně napsaný příběh (i když s klasickou zápletkou o padouchovi, který se snaží ovládnout celý svět), typická dvojice Bond girls a vhodně vybraná a navržená výbavička (luxusní hodinky nebo kreditní karta). Z tech. stuff si přičtěte ještě obsahově velký arzenál zbraní, mise rozeseté po celém světě (i ve vesmírném prostoru), s tím spojenou optimální herní dobu, kvalitní nadabování, víc než slušnou atmosféru a plnění různorodých úkolů za doprovodu všeobecně známé bondovské melodie a hned máte ideální titul pro všechny příznivce stealth, akce (a Jamese Bonda)...

Není bohužel nakonec všechno zlato co se třpytí. Hra oplývá nehorázně slabomyslnou AI, průměrnou grafikou, mizivým množstvím stealth misí, technickými problémy typu kolize s předměty, záseky nepřátel o překážky nebo také některé nedodělky spojené s užíváním Bondových udělátek, které srážejí a hlavně frustrují jinak výbornou hru.

Pro: James Bond, intro, hudba, prostředí, mise, zbraně, technické serepetičky

Proti: grafika, AI, nedodělky

Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Secret Agent: Mission One: The Hunt for Red Rock Rover

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 04.05.2011 21:54 Dohráno80

Z mého pohledu ještě zábavnější než COMMANDER KEEN 4, další to počin firmy Apogee. Jasně si vybavuji, že i tato hra byla “součástí“ našeho prvního pc... Popravdě v té době mě vůbec nezajímalo, co je nutné k běhu počítače, nějaký operační systém, ram, XMS, EMS a mnoho dalšího, hlavně, že se na černobílém monitoru vyskytovala položka AGENT a v ní agent.exe. Po té už stačilo stisknout enter a chrochtal jsem blahem při zvuku vyluzovanému pc speakerem (tá tů ta ta tu).

Koncept hry se mnoho neliší od právě zmiňovaného Keena, také zde je mapa “domečkových“ levelů, do kterých můžete vlézt a splnit v nich úkol - většinou se prohopsat až na konec. Během skákání bylo nutné sbírat různé předměty (tu a tam sloužící k dalšímu postupu, jinak bodově ohodnoceny), tak jako to bylo běžné v jiných plošinovkách. Také ovládání je klasické a typické: ALT + CTRL + MEZERNÍK.

Oproti Keenu pracuje AGENT s lépe uchopitelným prostředím špionážního světa, s čímž souvisí i známé předměty, rozeseté po úrovních. Také protivníci byli (pro technicky založené dítě) přijatelněji ztvárnění a jedním z nejvtipnějších prvků bylo vytvoření hrobečku po usmrceném protivníkovi a následné získání bodů z jeho náhrobku.

Co se týče grafiky i tady to byl poměrně šok po přechodu na barvu a i tady je použito zbytečně mnoho barevného odstínu pro snad každou věc ve hře. Když bych se měl potom bavit o zvuku, ještě dnes bych si ze svých mozkových závitů vydoloval vzpomínku na “libozvučně“ chrčící a kvákající pc speaker. Jinak ale výborná hratelnost i zábava.

Pro: nostalgie, hratelnost

Proti: pro mě příliš barevné

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Kreed

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 04.05.2011 14:39 Dohráno45

Pro: hlavní postava, ženský hlas v interierech, atmosféra

Proti: grafika, zvuk, level design, obtížnost, nevyváženost zbraní, 50% života jistá smrt

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Doom 3

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 04.05.2011 14:32 (poslední úprava 05.05.2011 00:00) Dohráno80

Během posledních dní se mi řízením náhody (nebo osudu?) naskytla zajímavá příležitost k dohrání dvou akčních her, které jsou si svým ztvárněním, přibližností roku vydání, prostředím a námětem příběhu velmi podobné. Jedním z nich se stal DOOM 3 a tou druhou KREED. Na první pohled se může zdát, že je nesmysl porovnávat a bilancovat mezi tituly s tak rozdílným rozpočtem, z mého pohledu však nikoliv. Obě hry jsou opravu v mnoha ohledech stejné, svým způsobem ale originální...

Pojem herního světa, DOOM, šel až do dohrání tohoto zatím posledního dílu nějak mimo mě (nepočítám občasnou multiplayerovou pařbu ve výpočetce) i když rozumím, že právě multiplayer je hře značnou oporou a prakticky výchozím bodem každého fanouška této série. Pro mne jsou pocity z třetího dílu téměř neposkvrněným dotykem herních bojů proti samotnému Peklu, a že tyto boje nebyly špatným zážitkem, musím uznat hned od začátku...

Hra, oplývající výbornou atmosférou a působivým pocitem stísněnosti výzkumné stanici na planetě Mars, schovávající více než se na první pohled zdá, je prezentována opravdu brilantně. Samotný příběh je sice poskládané klišé amerických sci-fi/horor filmů, co velice jiného dá se s tímto tématem nového vymýšlet? Na každém kroku jsou nacházeny PDA se záznamy ze života nebohých členů posádky (s někdy docela vtipnými narážkami na skutečný svět, sloužící k odlehčení velmi ponurých pocitů), které slouží také ke zjištění správných kombinací kódů skříní s municí a zdravím. Dalším opravdu kladným prvkem jsou zbraně a objemný bestiář (výborně ozvučeno a vykresleno, stejně jako zbytek hry). Zbraně jsou od první pistole až po Soul Cube vybalancovány nadmíru dobře, přičemž na každou, v dobrém slova smyslu, hnusně vypadající pekelnou stvůru a bosse platí jiný deratizační prostředek.

Časté výtky jiných hráčů směřují na přílišnou předvídavost, ztrátu udržení pozornosti, level design a tunelovitost. S některými musím souhlasit. Po projití první třetiny hry si člověk zapamatuje jakým způsobem fungují herní mechanizmy a ví odkud přiletí střela nebo fireball, to však nemění nic na akční složce hry, jejíž souboje patří stále k tomu nejlepšímu z ní. Prostřední třetina hry opravdu spadává do stereotypu, ten ale naštěstí vykoupí Hell a následná poslední část. K tunelovitosti a level designu, jistě jde tu o koridor s typickými skripty, ale tento prvek zrovna v této hře je nesmyslné brát jako zápor. Jak jinak by to mělo vypadat na výzkumné stanici na Marsu (která má působit technicky industriálně), po událostech předložených v této hře?

Pro mne zde platí jediná významnější výtka, a to že pokud je lidstvo schopné kolonizovat Mars, vybudovat na něm výzkumný komplex a zkonstruovat tu nejmodernější technologii (jako třeba teleport), tak přitom není schopné vymyslet spojení svítilny a zbraně nebo night vision? Taková výbava by měla být v základním seznamu každého mariňáka. Jistě, má jít o prvek, který zesiluje pocit strachu a umožňuje hru světla a stínů (hodně povedenou), je ale spíše uživatelsky na obtíž, protože se ve hře nachází nemalé množství lokací, kdy je s prominutím vidět velké kulové.

Pro: atmosféra, zbraně, bestiář, prostředí, Hell, BFG9000, grandiózní finále

Proti: předvidatelnost, svítilna, délka

Celkové hodnocení komentáře: +18 (+18/0)

Theme Hospital

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 04.05.2011 09:17 90

Jsou hry, které se berou strašně vážně, jsou ale také hry, které si naopak ze všeho dělají srandu (vyloženou prdel). Takové se ne vždy povedou, často totiž vtip do nich vkládaný působí nuceně, rádoby zábavně a v konečném důsledku vyznívá spíše trapně a nezábavně. Theme Hospital není tímto příkladem. V době, kdy jsem hru poprvé hrál, nezaznamenal jsem v tomto ranku originálnější titul. Už bylo simulováno kde co, i nemocnice, ale tak, jak je to ztvárněno zde, rozhodně ne.

První co zaujme je přehledné a user friendly uživatelské prostředí. Vždy máte přehled co, kde a jak se musí udělat (přechod mezi levely je udělán pomocí deskové hry). Po stránce grafické si myslím, že také není moc co vytýkat - většina věcí, personálu či pacientů je dobře naanimována a detailně vykreslena. Co je však v této hře nad grafikou je zvuková složka, bez které by to klidně mohla být poloviční hra - typický rozhlas, vyvolávající kam se má dostavit ten či onen doktor, zavírání/otevírání dveří, polknutí léku nebo prasknutí nafouklé hlavy. Ano i tato nemoc je ve hře ztvárněna a podána roztomile poťouchlým způsobem (tak jako dlouhý jazyk, neviditelnost a spousta dalších vtipných onemocnění). Pěkně jsou vymyšleny i přístroje, díky kterým nebohé pacienty stižené těmito vzácnými chorobami léčíte. K tomu je možné zařizovat chodby, WC, kanceláře nebo čekárny.

Pro každou místnost je důležitý kvalitní personál, který disponuje svými “dny“ - ten je možné vykopnout a najmout nový nebo souhlasit s případnými požadavky (zvláště v pokročilejších kolech je zaměstnanecká politika vyloženým oříškem). Během 12 levelů je nutné plnit předem dané úkoly a kvóty tak, aby jste si zajistili další postup (jednou je to finanční strop, jindy zase počet vyléčeným pacientů nebo společenský kredit), v každém případě je to celé někdy tak hektické, že vám z toho půjde hlava kolem.

Za sebe můžu hru s klidným svědomím doporučit. Všem, bez rozdílu vyznání žánrů nebo věku.

Pro: nemoci, presonál, přístroje, zvuk, hudba, všeobecně mile podané

Proti: ke konci dá zabrat

Celkové hodnocení komentáře: +23 (+23/0)

Dyna Blaster

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 03.05.2011 15:22 Dohráno85

Další z cca pětice her, která si na našem (mém a sourozenců) prvním pc usurpovala velmi vzácné místo na velkokapacitním disku Seagate 40MB. Také další z her, jejíž stěžejní výhodou je hratelnost a vše ostatní, jako je technická stránka nebo příběh, jest odsunuto do pozadí. Ne, že by tedy technická stránka byla nějak odfláknutá, naopak, na hru se příjemně dívá, i když barev by mohlo být méně (co se týče zvukových efektů, “akut“ výbuchu bomby musel být dostačující - ti, kteří v té době vlastnili plnohodnotnou zvukovou kartu, si jej jistě užili daleko více). Nakonec ani ten příběh není zlý, je podáván kresleným komiksovým stylem mezi kapitolami, v celkovém měřítku nevyniká a poctivě plní úlohu kulisy.

Jak jsem již zmínil, nejpodstatnějším plusem hry je hratelnost. Hrací doba sice není z nejdelších (přibližně 4 min. na kolo, 8 kol v kapitole, 8 kapitol), může se dostavit i stereotyp (prostředí se svým pojetím mnoho nemění), také ale díky určitému typu check pointů (po každém kole se vypíše příslušný kód) hra neprudí a zabaví. Prostředků k eliminaci je mnoho, zástupy nepřátel jsou nemalé a na konci každé kapitoly čeká boss - jako ta pověstná třešnička na dortu.

Samotnou kapitolu tvoří multiplayer (na jednom pc až pro čtyři hráče) – vyzkoušen na vlastní kůži, kdy šlo vždy o “krvavé“ šarvátky, pro trochu toho ostřejšího slova nešlo se daleko, a klávesnice byla najednou proklatě malá :-)

Pro: zbraně, nepřátelé, kódy, multiplayer

Proti: po čase stále to samé

Celkové hodnocení komentáře: +12 (+13/-1)

Ignition

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 02.05.2011 20:25 Dohráno85

Jedna z nejzábavnějších her mého počítačového dětství. Ono upřímně, her, kde forma převládá nad obsahem mnoho není, takže není moc z čeho vybírat... Jako mnozí přede mnou i já jsem začínal s demem a poté až pořídil plnou hru, kde na první pohled zaujme trefné intro v jehož duchu se nese i náplň celé hry.

Na výběr je zde z plně dostačujícího množství ztřeštěných bouráků - k mým nejvíce oblíbeným patřil policajt, autobus a tahač. Tady není ale čas ani prostor ptát se kdo je kdo, přesněji řečeno hra se nezajímá, jaké auto jste si vybrali, a v konečném důsledku všechny jezdí stejně a stejně se i ovládají. Jedinou možností, jak se dobrat ke zdárnému cíli, je správné využívání nitra (s rozdílným zvukem pro každou závodní káru) a využívání všech možností a nástrah daných tratí a hry jako takové. A to je přesně ona originální složka hry - tratě jsou navržené vtipně a důmyslně a vždy obsahují prvek, který vykouzlí úsměv na rtech. Ať už to je souboj před roklí, přejezdem, zkratkou s traktorem a mnoho jiných.

Problém nastává v délce samotné hry, tratí není velké množství a dohrání šampionátu zabere jedno odpoledne. Postupně přibývající nudu v singleplayeru zachraňují tak pouze multiplayerová klání, jenž jsou tím opravdovým gró celé hry.

Pro: auta, tratě, zvuk i grafika na tu dobu :-)

Proti: krátkost, nastupující nuda

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Disney's Aladdin

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 02.05.2011 20:22 90

A pak že to nejde, udělat kvalitní hru podle námětu kreslené pohádky. V tomto případě měli vývojáři sice práci hodně usnadněnou, protože kostra příběhu byla již vytvořena (výborně vytvořena) a stačilo se jí jen moudře držet, ale i tak. Disney filmy vždycky táhly celé generace a podobné je to i s tímto videoherním zpracováním, které doprovodilo kouzelný filmový svět Aladdina, jeho krásné princezny a kamarádů – výřečného džina s opičkou Abuou.

První herní setkání s tímto kresleným pojetím příběhů Aladdina bylo na tehdejší dobu velmi rozšířené a také poměrně drahé – šlo o verzi na Amize 1200... V tomto případě jde o klasické a na první pohled nijak nevybočující dílo z Disney univerza (záchrana toho či onoho, v tomto případě záchrana princezny Jasmine spolu s celým královstvím - před zlotřilým Džafarem, rádcem panovníka), co už však tak typické není, je vyloženě líbivá grafika, trefné zvuky, slušná hudba a hlavně zdařilé (a častokrát i obtížně navržené) levely s bujarým smyslem pro humor. Pro samou obtížnost jsem byl nejednou blízce fyzické eliminaci nedalekých, volně ležících předmětů v mém pokoji - když opakujete stále dokola tu samou část (většinou doskok) a vždy zhebnete přesně tam, kde před tím, to už by ztratil sebekontrolu i nejotrlejší shaolinský mistr. A že to byla panečku výzva, překonat takový zásek. Nebo ten následný hřejivý pocit, že je to už za mnou... abych se mohl začít nervovat zase u jiné pasáže :-)

Co se týče samotného gameplaye, hra má vlastní check pointy a na konci každého levelu možnost vylosovat si život, diamant či jablka. Jablka jsou ekvivalentem granátů a diamanty slouží jako měna k obchodování u potulného hokynáře, kde je možné zakoupit velmi důležité životy.

Pro: grafika, hudba, Aladdin, jablka, Abu, prostředí

Proti: někdy opravdu obtížné

Celkové hodnocení komentáře: +9 (+9/0)

Alexander

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 30.04.2011 19:13 Dohráno50

RTSka od vývojářů COSSACKS, to se mi musí líbit, říkal jsem si. Věru ale nelíbilo. Nebo ne mnoho...

Animace jsou zde řešeny chaotickými prostřihy z filmu Olivera Stonea ALEXANDER VELIKÝ, s Colinem Farrellem v ústřední roli (hru tak i podle obalu lze brát jako licenční produkt, s filmem má ale hra společného jen pramálo – postavu a Vangelisovu hudbu) a mimo to “oplývá“ otřesně vedenými in-game cut scénami, které nabízí téměř strnulý pohled na izometricky vyvedené jednotky hovořící mezi sebou a textové provedení rozhovoru. Je to velmi nudné a bez nápadu.

Samotná izometrická grafika a provedení jednotek i budov patří k tomu lepšímu ve hře. Jednotky jsou verbovány do patřičně masivních formací (jako u COSSACKS), ale chybí tomu něco navíc (“Kozáci“ měli do formací bubeníka s důstojníkem, tak proč u jednotek Alexandrových šiků taky nepostavit zvýrazněnou figuru?).

Celá hra je vedena spíše stylem tunelového tažení. Ve větším množství misí se ani nestaví, ale jen postupujete s armádou, která vám byla dána do počátečního vínku. K tomu se obyčejně řadí některá “osvícená“ jednotka, která nesmí podlehnout. Tento přístup by snad ani nevadil, kdyby každý pochod nebyl tak pevně nalajnovaný a k uzívání fádní. Hra se navíc nedá zrychlit, takže často jen pozorujete jak jednotky táhnou z jedné strany obrazovky na druhou a v opačné serpentýně zase zpět. Otřesné je toto zpomalení především u loďstva, naštěstí si ho tu moc neužijete. Bitvy potom probíhají tak, že se stohlavé šiky seběhnou do jednoho mlýna a tam potom probíhá mazanec na druhou, totální změť bez potřeby taktizace. Vítězí ten, kdo má vícero panáčků... Udílet pokyny v takové holomajzně je potom nemožné (v mlýnu se ztratí i katapulty, kterých je z nějakého neznámého důvodu možné vyrobit jen 5 kusů). Špatně se označují i jednotlivé jednotky a nezřetelně působí i ukládání do skupin nebo zjišťování stavu nepřátelských budov.

Dost mne pobavila mise, u které jsem měl jízdou zlikvidovat osly s nákladem, mířící všemi směry z opevněného města. Jezdil jsem dokola jak blbec, likvidoval skupinky hlídek (ty se pak znovu zjevovaly jako při zázraku) až mi došla trpělivost a dal jsem cheat na odkrytí mapy. A ejhle ho, oslíci se točí v klubku na jednom místě uvnitř hradeb... Ale já katapulty dostanu až ty proklatá zvířata pobiju! Hmm, toš to by nevyřešil ani Alexandr Veliký... Následuje cheat pro vítězství v misi.

Hra už v době svého vydání nebyla konkurenceschopná a právem zapadala prachem zapomnění...

Pro: masivnost, ze začátku Vangelisova hudba

Proti: beznápadný klon Cossacks, frustrující v několika směrech, ke konci Vangelisova hudba

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Medal of Honor: Allied Assault

ViRus
V.I.P. uživatel 6059

Odkaz 28.04.2011 19:06 Dohráno95

V současnosti na poli filmově zběsilých akčních stříleček vévodí, co do počtu prodaných kopií a samotné oblíbenosti, série CALL OF DUTY. Její kvalitu si každý hráč přebírá samozřejmě po svém. Před nějakou dobou s tímto dnes už typicky ztvárněným subžánrem přišlo (myslím si) jako první studio 2015 Inc a jeho MEDAL OF HONOR. Více či méně se vezlo na vlně popularity blockbusteru ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA., a že to svezení bylo setsakramensky výborné naznačuje i mé hodnocení. Dle mého skromného názoru tuto věčnou a dlouhotrvající bitvu mezi oběma herními sériemi vyhrál snad právě jedinkrát MEDAL OF HONOR prvním dílem (s podtitulem ALLIED ASSAULT) - jeho rival zůstal v tomto případě ve stínu.

Pro svou masovou rozšířenost je zcela zbytečné zdlouhavě popisovat o co vlastně ve hře jde (nošení dříví do lese bylo by oproti tomu vyloženě logickou aplikací). Po technické stránce mistrovsky zvládnuté dílo přibližující nejkrvavější řež novodobé historie, Druhou světovou válku (jedno z mých nejoblíbenějších témat). Slovem “mistrovsky“ je myšleno, že vše co se ve hře vyskytuje, má svůj přesně daný funkční smysl, ať už jde o líbivou grafiku, údernou i podmanivou hudební (hlavní theme smyčce a trubka - naprosto dokonalé) a zvukovou kulisu v pozadí (zbraně: typické cinknutí prázdného zásobníku u M1 Garand, střelka z Thomsonu, výbuch granátu, smrtelný zvuk MG 42, žbluňknutí lahvičky, přidávající zdraví a mnoho a mnoho dalšího). Dalším výbornými prvky jsou vyvážená obtížnost (tedy až na hodně frustrující poslední level), nápadité úkoly, dobře navržené lokace (Ardeny, vylodění v Normandii, ponorkový přístav) a stoprocentně (již v té době) zakomponován jakýsi druh achievementu v podobě medailí, získaných za dosažení určitého a předem neznámého cíle – jednoznačně palec nahoru. Jasně si vybavuji chvíle, kdy jsem obdržel medaili v levelu, kdy přijíždíte vlakem spolu s jinými vojáky a kolem jsou čtyři věže se sniperama...

Někdo by mohl namítnout, že to, nad čím se tady blaženě rozplývám, obsahuje mnoho jiných her a obsahuje snad i lépe, a že jde jen o koridorovou střílečku, kde primárním úkolem je se prostřílet na konec. Může to být pravda, ale Medal všechno co jsem popsal dělá s bravurně vytříbeným vkusem, s hutnou, do morku se zavrtávající atmosférou a s do té doby nevídaným pocitem, že jste součástí něčeho většího a přímo se podílíte předkládaných bojů. Podobný pocit mě v dnešní době zprostředkovává snad jen RED ORCHESTRA: OSTFRONT 41-45, to už je ale na jiný komentář.

Pro: téměř vše..

Proti: drobnosti (sem tam AI)

Celkové hodnocení komentáře: +13 (+15/-2)

Zobrazit další komentáře

Komentáře

ViRus naposledy…