BioShock

Konečně hra která byla svojí originalitou i dobře se prodávající, konečně něco kde neslyším stálé dialogy fps typu ano pane, rozkaz pane, mise dokončena pane nebo rpg typu tu kuši vám prodám pane za 5000 zlatých. Bioshock bylo překvapení roku 2007. Výborná architektura 50 až 60 let vám nedá spát. Graficky vypiplané do posledního detailu jen postavy lidí mohli být lépe zpracované mám z nich dojem jakoby byly natřené nějakým lakem nebo byly zabalené do těsného latexu. Hratelnostně je hra vyvážená a dlouhotrvající všude se dá něco najít, prozkoumat, skryté místnosti či sejfy s odměnou, šuplíky, skříně a objekty jež vylepšujou vaší postavu. Když vyčistíte celou místnost či nějaké větší prostranství a chcete si hru vychutnat můžete se dívat po okolí, na nějaké ty transparenty, obrazy či sochy abyste pochopily že vývojáři si nechali na své práci záležet. Příběh je vysoce nadpůmerný a hlavní zvrat ve scénáři nemusí každý očekávat. Bioshock splnil mé sny jak má tvorba originality vypadat. PS Bioshock je prý něco jako System shock 3 a já system shok nehrál. Možná bych měl v budoucnosti tu dvojku vyzkoušet

"A man chooses, a slave obeys. Are you a slave or a man?" Názor Ajantise obrácený naruby. :-) BioShock se nyní, pár hodin po dohrání, stal nedílnou součástí mého života v oblasti počítačových her. Přitom to neměl vůbec lehké, je přehnaně lineární, nemá velký arzenál zbraní a graficky je sice skvostný, uzavřené prostory ale nedávají možnosti k nějakému většímu kochání. Pokud se ptáte, za co si potom vysloužil nadšených 95%, tak zde máte překvapivou odpověď - PŘÍBĚHEM.

Videoherní průmysl byl ještě nedávno v plenkách, stejně jako kinematografie před sto lety. Jako první přicházejí na řadu experimenty a testování. Ideálním příkladem je Tetris, padající kostičky bez smyslu - před 25 lety úžas, nepřístupný všem, přesto (nebo možná právě proto) fascinující. Jakmile se novinka začala rozsévat mezi další a další, někdo chytrý se podíval na hollywoodské velkofilmy ze 30. let a spatřil v tom obrovskou příležitost - nejenže byly úspěšné, ale také vstřícné k divákům a technicky neměly konkurenci. Doom, Half-Life, GTA, to všechno je čistá komerce, pro lidi a hlavně pro peníze. A ty se hrnuly očekávaným proudem. Poslední fáze je nejzajímavější, proč nevyužít možnosti a nepovýšit pojem „hra“ na něco, čím se dají hráčům servírovat ideje a myšlenky autorů? Ne nadarmo je z mnoha zdrojů BioShock nazýván Občanem Kanem počítačových her.

Podobnost Andrewa Ryana s tiskovým magnátem je nejen vizuálně do očí bijící, ale i on staví svůj úspěch na pevné vůli a nepopiratelných vůdčích schopnostech. Věc se má asi takto – nedlouho po II. světové válce emigrant, zbohatlík a podivín Ryan, zhnusen okolním poničeným světem, zhmotní myšlenku o postavení města elit, určeného pro nejvyšší společnost, která tam nerušeně může rozvíjet umění a přitom se nerušeně bavit. Nu což, myšlenka je to krásná (na druhou stranu, značně budovatelská a pravičácká), kdo ale bude roznášet pití, uklízet odpadky a porcovat maso v řeznictví? Ty „elity“ asi těžko. A tady nastupuje Frank Fontaine, pravděpodobně irský přistěhovalec, jehož touha po moci a rovnosti pro všechny (a extrémní levice se tetelí) Ryanův pohár trpělivosti naplní. Je v roce 1958 zastřelen v potyčce, ale jeho odkaz nadále přežívá. A je to jenom odkaz? Pokud si myslíte, že se o nějaké ubohé počítačové hře nedají vést sáhodlouhé myšlenky, tak vězte, že tomu tak není. Zasurfuje si na internetu a najdete mnoho pojednání.

K hráčovi se během procházení městem Rapture dostává mnoho svědectví, jak zdejší život probíhal. „No gods or kings, only man“, hlásá nápis po vstupu do majáku, což si lze vzhledem k povaze Ryana přeložit jako „No gods or kings, only me“. Lidem nasliboval hory doly, jeho systém ale snadno nefunguje. Má-li to být dokonalé místo, proč můžeme najít zbytky policejních stanic a sirotčinec? Utopický svět Rapture je po celou dobu hnacím motorem příběhu a ta část, kterou náš hrdina prožívá, je mnohem méně odvážná a nalinkovaná podle pravidel FPS žánru. Ale i tak funguje perfektně, hlavně kvůli filmovým prvkům jako výprava a dekorace nebo ohromující orchestrální hudba, podbarvující každou důležitou scénu s bravurní přesností. Není divu, že si za ní Garry Schyman odnesl tuny cen.

Nenudil jsem se ani vteřinu, všechny vlastnosti hry vyváženy, bez výraznějších kazů. Tedy… až do jedné konkrétní chvíle, kdy hlavní roli hraje golfová hůl. Následuje odhalení a pár minut podmanivých výjevů. Další události a klasické řešení zadaných questů se ještě dá obhájit, poslední příhodně nazvaný level už ale těžko. Netuším, jak se to stalo, ale takový náhlý výpadek scénáristů nedokážu odpustit. Boss na medium byl tupě lehký a zbytek půvabný, ale uspěchaný. Tohle nepatřilo do BioShocku, tohle patřil do nějakého béčka. Tento debakl by normálně sfoukl předchozí práci Kena Levina jako domeček z karet, tady si ale tvůrci budovali tak pevnou a solidní základnu, že na víc než 5% to nestačí. BioShock je masterpiece, rarita v žánru, čerstvý vzduch do zatuchlého domu FPS stříleček. Před tím je úcta povinností každého, kdo hry nepřežívá, ale žije.

V dnešní době opravdový skvost, který sice trpí konzoloidností, ale hraje se skvěle. Čekal jsem na něj dlouho, sliboval si hodně a prakticky jsem dostal to, co jsem chtěl. Vynikající novodobá "chytrá 3D akce", které sice chybí výraznější RPG prvky, ale souboje jsou variabilní, prostředí je velice originální, atmosféra a celkové art-deco vyznění jsou působivé.

-----2 years pass-----

Po dvou letech se vracím do utopického Rapture. Podle mě jeden z nejlepších příběhů (kdy bude film?) a nejoriginálnějších prostředí, které jsem za svou herní kariéru mohl okusit. Zub času se podepsal hlavně na technickém zpracování, ale hratelnost si stále drží svůj vysoký standard.

Jen škoda respawnu a nižší obtížnosti, kdy souboje nepředstavují žádnou výzvu. Co takhle těžší souboje s menším počtem protivníků? Nic mě nenutí taktizovat, většinu plasmidů ani nepoužiji pro jejich zbytečnost - vystačím si se základními a každého tak jako tak ustřílím.

Po technické stránce to nemá chybu.
Výborná hratelnost a neskutečně zdařilá optimalizace. Hra mi nezacukala ani v divokých skupinových přestřelkách. V této oblasti si myslím, že Páni programátoři, při tak dobré grafice, vykopli pomyslnou laťku schopností FPS her vtáhnout hráče do děje, hodně, hodně vysoko. Kulisy hry na pozadí mi vzdáleně připomínaly obrázky z knih Julese Verna. Místy jsem měl chuť nechat děj dějem a jen tak se procházet a koukat kolem sebe . Hra na mne působila tak trochu jako umělecké dílo díky použitému stylu Art Deco, což ale nebylo rozhodně na škodu, spíše naopak ,hra tím získala jakousi neopakovatelnou atmosféru, jako by na člověka dýchlo něco z časů dávno minulých.... No ale k věci, celkem bych řekl že se jedná o neobyčejně zajímavou hru, která má určitě své místo mezi těmi nejlepšími. Mě osobně se velmi líbila a věřím že jistě neupadne v herní zapomnění. Pokud by se někdo ptal zda bych ji doporučil. Rozhodně. Kdo to nezkusil, za těch pár šupů co za to chtějí to opravdu stojí za to. Abych se ale stále jenom nerozplýval našel jsem pár věcí které by se možná dali vyčíst této bezesporu výborné hře. Za prvé mne lehce rozhodilo, když jsem měl ve hře použít golfovou hůl ,kdo hrál ví k čemu, tento okamžik trochu kolidoval s mou vnitřní etikou,tomu se ale nedá říci chyba hry, to je spíš můj osobní dojem kdy jsem na chvíli zaváhal a v hlavě mi utichlo to hyp, hyp, hyp. Za druhé, a to už by se dalo označil jako chyba, je vztah mezi savem a inventářem. Toto na mně působilo poněkud rušivě a hru to dělá zbytečně lehčí. Je ovšem pravda, že hra je celkově skutečně trochu lehčí, a určitě by jí nezaškodil nějaký path který by přitvrdil obtížnost, aby se mohla stát skutečnou výzvou i pro ty více zdatnější hráče.

Bioshock – nepřímý následovník, nebo spíše jeden velký odkaz na geniální System Shock 2, pokračuje v jeho bravurním konceptu temné FPS s propracovaným a hraní mohutně proplétajícím příběhem. Od System Shocku však uteklo spoustu vody, na jednu stranu to znamená, že Bioshock oplývá fantastickou, moderní grafikou, jenž hráče občas přinutí se i jen tak zastavit a prohlížet si okolí (zvláště vodní efekty), ale také to znamená, že hra se podřizuje jednoduchosti a konzumnosti doby. Survival prvky jsou omezeny, systém upgradování a práce s itemy jsou jednodušší, což je sice fajn pro běžné FPS hráče, ale trochu to snižuje jejich význam a důležitost pro úspěšné procházení hrou.

Ale to jsou jen pihy na kráse, berme itemy a plasmidy, bez kterých se dá obejít, jako zpestření, či alternativní možnosti, Bioshock i tak samozřejmě zůstává spíše hardcorovou, než primitivní hrou a nakonec ani tak nevadí, že v něm vlastně „nejde“ zemřít, nejdůležitější je totiž samotný pocit z hraní. Atmosféra je natolik silná, hutná, vtahující a navíc i docela depresivní, že se hráč určitě nebude cítit jako neporazitelný Rambo, nýbrž bude stále ke světu Bioshocku spíše vzhlížet jako k něčemu velkému, třeba zrovna jako k monstróznímu podmořskému světu, ve kterém se dějí neuvěřitelné věci...

V případě Bioshocku se skutečně jedná o „něco jiného“, tohle není obyčejná hra, je výjimečná svým zpracováním, smyslem pro detail, jakousi filmovostí, co se týče důrazu na příběh a dění všude okolo, je to také jedna z mála her, u níž není design levelů jen skvělý, ale dohromady tvoří i určitou estetiku. Možná právě takto vzniká umění i v oblasti video her...

HW: Minimum: 2,4 GHZ CPU, 1 GB RAM, GF 6600/Radeon X1300 / Doporučeno: 3 GHZ CPU, 1 GB RAM, GF 8600/Radeon X1800