BioShock 2

Bioshock 2 je „pokračování“ v pravém slova smyslu, nejedná se o zbrusu novou hru, ale zkrátka další díl téže věci. Herní princip i hratelnost tedy zůstávají prakticky stejné, budete procházet pěkné interiéry, zírat na efektní vodu a trošku se dusit v hutné a klaustrofobické atmosféře, přičemž vašemu počínání bude dodávat smysl opět, na poměry FPS, propracovaný a hlavně působivý příběh, jenž zejména v závěru (opět) výtečně hraje na emocionální strunu.

Nových featur není mnoho, hraní za Big Daddyho nepřináší žádné výrazně relevantní změny, jediným skutečně novým prvkem je rituál sbírání Adamu (ukradnete holčičku, přivedete k mrtvole a po určitou dobu bráníte proti masám nepřátel...), ale ani skromnější výčet inovací vám nijak neskazí čirý požitek ze hry. Bioshock je natolik kvalitní a zajímavý projekt, že klidně i jen nové levely bez čehokoliv jiného by představovaly dostatečný důvod, proč jej hrát. Je to hra, která dokáže pohltit a zpřístupnit člověku tak trochu jiné, možná silnější, herní pocity, než na které byl dříve u videoher zvyklý. Viz krátká epizoda hraní za malou holčičku u konce hry – hráč jen „hloupě“ chodí po domě za šipkou, ale přesto tato pasáž znamenala pro Bioshocok 2 a možná i pro leckteré hráče :) jistou formu vyvrcholení.

V souhrnu tedy vynikající hra, které je možno vytknout v podstatě pouze to, že se od jedničky neposunula dál, nýbrž stranou...

HW: Minimum: 3 GHZ CPU, 1 GB RAM, GF 7600/Radeon X1800 / Doporučeno: C2D 2 GHZ, 2 GB RAM, GF 8600/Radeon X1950

První díl BioShocku přinesl mnohé, skvělou atmosféru zničeného utopistického světa Rapture, neskutečné příběhy jeho šílených obyvatel a nové pojetí v oblasti počítačových her, nejen svojí geniální architekturou ve stylu Art Deco.

Nyní se ale přesuneme o 10 let od naší poslední návštěvy, do roku 1968, kdy v kůži Subjektu Delta, prvního Big Daddyho musíme znovu udělat v tomto šíleném pekle trochu pořádek a zastavit novou hrozbu v podobě Sofie Lambové.

Nový skafandr přináší mnoho novinek, jenže samotný pocit z toho že jsme nezastavitelným kolosem, není úplně dokonalý. Zde se proti Vám postaví kdejaký splicer ozbrojený pouze kontaktní zbraní, a ta tam je bázeň, úcta a strach které toto monstrum vzbuzovalo poprvé. I onen božský vrták působí slabším odvarem, než se od něj čekalo, a není uno numero ve Vašem arzenálu. Naštěstí další kousky ho plně nahrazují s třemi typy munice, a s vynikající harpunou která nabídne mnoho legrace. Hackovaní doznalo změny ve výměně minihry, ale stále platí stejná pravidla jako minule, doporučuji zmrazovat přístroje získáte více času k prolomení mechanismu. Plazmidy neprošli žádnou velkou radikální změnou, za to toniků výrazně přibylo. Nyní je zde i konečně možnost projít se po mořském dně, nebo zatopených místností, což je spolu s melancholickou hudbou výborný zážitek a nádherná podívaná.

Příběh opět přináší neskutečný prožitek v nepovedeném ráji pro elitu lidstva, setkání s velmi osobitými charaktery kterým morálka mnoho neříká, teď ale bude některých osud ve Vašich rukou, a záleží jen na Vašem rozhodnutí. Alfou a omegou jsou opět Little sister, těžba a získávání Adamu a morální dilema zda je osvobodit či vytěžit. Tentokrát ale musíte během procesu získávání této vzácné látky, postoupit tvrdý boj s ostatními obyvateli kteří po něj prahnou. Novým těžkým protivníkem se stane Big Sister, která solidně začne znepříjemňovat život. Jedinečnost této hry tkví v neskutečném světě a sledování jeho dění ke kterému se připletete, a vidět neuvěřitelné situace s neméně šílenými protagonisty to se zkrátka musí virtuálně prožít. Grafické ztvárnění nepoznalo mnoho radikálních změn, přesto vše vypadá báječně, hlavně detaily vody která je všudypřítomná, a hardwarové nároky jsou přijatelné. Hudební doprovod je kapitolou sama pro sebe. Famózní soundtrack který výtečně dotváří atmosféru, která zrovna probíhá na monitoru, ten stojí za poslouchání i mimo hru.

Jakožto velký fanoušek prvního dílu, jsem neodolal a zakoupil jsem si sběratelské vydání které mě solidně překvapilo nejen svojí velikostí, kdy nádherné balení skrývá LP desku s hity jedničky, dobové plakáty ve stylu hry, objemnou knihu nejen s art worky a CD s novými skladbami.

Nakonec i přes určitou skepsi po odchodu Kena Levina, jsem nadšen že se projekt vydařil a kráčí v odkazu svého staršího bratříčka.

Velice zdařilé pokračování, které v mnoha ohledech překonává svého předchůdce. Kouzlo z Bioshocku ani po letech nevyprchalo a ač v něm zůstal prakticky kámen na kameni, člověk se té krásy stále nemůže vynadívat. Utopie na dně oceánu je opravdu krásným místem, do kterého bych se s chutí podíval i na potřetí.

Příběh je opět zajímavý. Sofia Lamb není ani zdaleka tak silným charakterem, jakým byl Andrew Ryan, nicméně vztah Big Daddyho s Eleanor to celkem slušivě kompenzuje. Na prvním díle mě nejvíce přitahovala, stejně tak i zde, variabilita při jednotlivých soubojích s vyšinutými obyvateli Rapture. Systém, kdy v jedné ruce držíte plasmid a v druhé zas klasickou zbraň, mě už z čistě taktických důvodů mile překvapil. V hackování na dálku jsem taktéž našel oblibu a s radostí jsem ho využíval. Souboje jsou opravdu delikátní a musí se při nich přemýšlet dopředu, rozhodně nestačí jen tupě střílet, jako v jiných případech. V souvislosti s tím ale nemile překvapí komická účinnost zbraní, kdy při střelbě do hlavy ubývá nepřítelovo zdraví velmi pozvolna, při použití zoomu je však jeho likvidace otázkou dvou vteřin, ač ho střílím třeba pouze do nohy.

Pokud se z Bioshocku něco vytratilo, tak je to originalita. Podzemní interiéry, alespoň poctivé hráče jedničky, zcela jistě moc nepřekvapí. I samotné prostředí občas lehce tahá za špagát stereotypu a sem tam jsem měl pocit, že tuhle chodbu už jsem navštívil dříve. Na druhé straně mince tu je ale perfektní hratelnost, stále moc pěkná (art deco) stylizovaná grafika a hudba, souboje vyžadující od hráče promyšlenou taktiku a schopnost umět si rozvrhnout hostile zone ke svému prospěchu. Která jiná dnešní hra vám tohle nabídne?

Hodnotím pouze singleplayer kampaň.
Stejný případ jako rozdíl mezi Modern Warfare 1 a 2. Hra zlepšila svoje nedostatky z prvního dílu(hackovací minihra), ale zároveň se vykašlala na kouzlo jedničky. Většina hry je obyčejná střílečka s použitím plasmidů a neustálým sbíráním. Hra mohla být opět o třetinu kratší, protože obsahově nabízí pořád to samé, s vyjímkou poslední čtvrtiny hry.

Pokračování skvělého Bioshocku jsem si věru užil, nemohu však popřít jisté zklamání nad nevyváženou obtížností a až příliš frenetickým pojetím hry. Mluvím o nesmyslně přehnaném, prakticky neomezeném zásobování hráče municí, lékárničkami, evou, adamem a hotovostí. Zásobování ke konci hry dosahuje takové míry, že je doslova nemožné všechno použít, obzvlášť poté co už si člověk nakoupil všechny plasmidy a zabít nepřítele je jak sfouknout sirku. Přílišná horlivost v zásobování, lehkost s jakou nepřátelé padají k zemi a až moc akční pojetí hry mě bohužel ochudilo o požitek z poklidného průchodu hrou. Bioshock by se neměl hrát alá Quake 3. Naopak by mělo jít o poklidný průchod prostorami opuštěného podmořského města, při kterém si oko bude lahodit na líbivé grafice tajemného prostředí. Ačkoli byl Bioshock 2 hrou nadmíru zábavnou, v tomhle mě zklamal a soudě podle internetových fór, nebyl jsem zdaleka jediný.