MartinezZOdkaz 19.05.2012 15:05 (poslední úprava 19.05.2012 15:15)
Pozor! Komentář je plný spoilerů a nejsou označeny!
Těžké po dohrání cokoliv popisovat. Ha je to dlouhá a plno vzpomínek se tak vytrácí, v paměti tak zůstává hlavně konec, ke kterému se dostanu ale později... Nejprve ale pár vysvětlujících poznámek:
1) Až do příchodu ságy Mass Effectu jsem od Bioware nikdy nic nehrál.
2) Knížky Mass Effectu jsem nečetl a nejsem tedy nijak ovlivněn případným popisem jakéhokoliv dění ve světě ME v nich popsaných.
3) Jsem hlavně "singlplejař", u her mě MP netáhne (vyjma dvou tří jiných striktně MP stříleček)
4) Všechny tři díly ME byly hrány na PC, které u třetího dílu již bylo pod minimálními HW požadavky
Tak, a teď tedy už k věci:
Bylo nebylo... Mass Effect, první a druhý díl. Oba měly své bugy, oba měli své nedomyšlenosti, ale oba byly napříč tomu zábavné, něco se v nich dělo, byl daný zloun a cesta k jeho zadku, nevědomky prahnoucím po nakopání Shepardovou Hanne-Kadar okovanou botou. Byl dán vesmír a množství poměrně složitých a promyšlených zákonitostí tohoto vesmíru a ras v něm žijících. Hra a dění v ní žilo, bylo tu mnohé co objevovat, napříč světy a galaxiemi. To se mi velmi líbilo, protože si nepamatuji, kdy bych u střílečky s RPG prvky (ano, ME je pro mě jednoduchá střílečka s RGP prvky, byť ty jsou zde důležitější než u jiných podobných her) prahnul chtít najít nějaký artefakt nebo pomoci někomu v nouzi kdesi na zablešené planetě s nedýchatelným vzduchem. Bavilo mě zkoumat, cestovat a bojovat. Bylo i zajímavé mít vývojáři danou moc ovlivnit rozhodováním dění budoucí. Bylo to místy už zdlouhavé a někdy až zbytečné a jen natahovalo hrací dobu, ale 85% a 80% U MĚ znamená spokojenost (s výhradami, ale spokojenost). A poté přichází díl třetí, finální. Díl, ve kterém má přijít vyvrcholení, díl, který má zajistit, že si znovu nainstaluji ME1 a znovu začnu vše od začátku tak, abych mohl v ME3 pozorovat, co za změny jsem svými skutky a slovy změnil, když budu hrát a konat jinak, než jsem konal doposud.
Hra začala překvapením, kdy i na mé "kalkulačce" fungovala a hýbala se poměrně hbitě. Překvapení nad tím, že mohu pokračovat ve hře a postupovat dál, bylo záhy vystřídáno méně hezkým překvapením nad tím, kde jsem se to vzal a proč. Ano, dohrál jsem ME2 DLC Arrival (Příchod), který sice vysvětluje proč, ale jak? Kdy? Na jak že dlouho? Mezi ME2 Arrival a ME3 je někde půl roku, Nevysvětlených šest měsíců, kdy byl "Shepy" zbaven velení, posazen na postel a zíral do zdi, vědouc, co se blíží, vědouc, že je ignorován. Hráč je ale najednou prsknut do hry a zvrat, který měl být šokující, začne hned na začátku hry. Prostě tu je, vy víte proč, ale zaskočení lidstva nerovná se zaskočení hráče. Vstup Reperů na zemskou scénu nemá žádné kouzlo. V podstatě mi to bylo jedno. Následuje poměrně trapné uvádění hráče do tajů ovládání ála Medal of Honor: Airborne. Ona vlastně celá hra připomíná ostatní hry od EA. MoHA, Gears of War.. Možná tak vypadá hromada dalších her a nikomu to nepřijde už zvláštní, ale já zase tolik her nehraji a tak, když mi hra přijde jen jako přeskinování něčeho dalšího, nadšení se jaksi nedostavuje. Navíc, u třetího pokračování jedná hry mi přijde poněkud trapné a zbytečné učit hráče hrát hru. Výrobce sice chce zpřístupnit hru i těm, kteří předchozí díly nehráli, těm ale stejně bude smysl hra dávat asi stejný, jako kdyby si pustili jen Pána Prstenů: Návrat krále, aniž by cokoliv věděli o dílech předchozích. Stejný hloupý postup se poté táhne celou hrou, kdy jsou setkání postav provázena "Připomeň mi, o co tenkrát šlo", přičemž někdy je minulost popisována podrobněji, jindy se odbude jen jednou větou, takže nováček se ve hře stejně ztratí a nepochopí, jaký smysl má která postava a co ty věty, které mezi nimi plynou, mají za smysl. Zrovna u ME takováto přístupnost nedává smysl a jen působí hloupě.
Obecně vůbec je tu hodně postav z minulosti, ale... zbytečně. Jsou tu JEN proto, že byly v dílech minulých, přežili a měli se Shepym něco společného. Takováhle rozlučková přehlídka mi ale zase připadala jen zbytečná, obýt se to dalo jedním mailem na soukromém terminálu a basta. Tady šlo o miliardy a miliardy životů, tady neměl být moc prostor pro uklidnění, tady mělo jít o systematický postup za zničením Reaperů. A přesto hra připomínala natahovanou, jen pro údaj "koukněte, jak dlouhou máme hrací dobu". Ano, máte. Bez tak minimálně třetiny věcí a blábolů bychom také ale v pohodě mohli žít. Přesto, budiž. Úlitba nováčkům, sice hloupá a nesednoucí, ale ještě jakž takž pochopitelná.
Méně pochopitelné už byly některé dějové zvraty, které vám do ksichtu házely zjištění, že vaše rozhodování v obou minulých dílech bylo k ničemu. Udinu jsem do Rady v ME1 nedal právě proto, že to byl už od začátku jen vychcaný politik. Ve trojce zjistíte, že je to jedno, protože se členem Rady stejně stal. A to jen proto, že někoho napadl pitomý nápad s jeho zradou a útokem Cerbera na Citadelu, kam si evidentně každý chodí zastřílet na cvičné terče. Ani následná vylepšení Citadely nemají žádný vliv na její ocitnutí na Zemi. Ono vlastně drtivé množství rozhodnutí v minulých hrách má minimální vliv na dění v ME3. O to hůř, že nemá absolutně žádný vliv na konec. Ano, Je jedno, jestli hrajete za anděla nebo ďábla, je jedno, koho necháte na Virmiru umřít, je jedno, jestli Wrex zdechne nebo vyhladíte Gethy. Konec máte stejný, stejně blbý, stejně zdlouhavý, stejně zbytečný.
Navíc nevím, jak velký hlas a rozhodovací práva mělo EA a Bioware, který z nich za to může, ale příklon více k "filmovému zážitku" jaksi odpovědné osoby nepochopili. Filmem si totiž představují hrané sekvence, které vám vypráví nějaký příběh a do kterého nemůžete zasáhnout. Bohužel ale inspiraci čerpaly jen z céčkových šaškáren a tak jsem u mnoha a mnoha proslovů a dialogů trpěl tím, že je nešlo přeskakovat. Tak patetické žvásty se slyší málokde a já byl svědkem genocidy nikoliv miliard bytostí na planetách vnitřních i vnějších systémů galaxie, ale miliard mozkových buněk, které v agónii páchaly sebevraždu při neinteraktivních video sekvencích. Znovu, v tomhle ohledu byl nejhorší konec, celá finální mise. Příliš mnoho videí, příliš patetických keců, kdy jsem se už chytal za hlavu, protože neměli konce, další proslovy... áááach, to bylo utrpení. Právě tohle utrpení hře zajistilo to, že po výběru jednoho konce už další konce zkoušet ani nebudu. Nechci. Nechci se zase šourat po centimetrech takovou dobu. Na to už nemám nervy, navíc, když vím, že to nemá ani smysl. Scénáristé totiž zajistili Mass Effectu výhru v nepsané soutěži "O nejpitomější/nejzbytečnější konec". S přehledem vyhráli. Snažili se nastolit hluboce filozofickou otázku, která při rozhodnutích má zřejmě nějak hráče naplňovat a otevírat mu nový pohled na skutečnost, život, jeho smysl a to, zda se Liaře skutečně někdy chapadélka na hlavě pochybují, ale vyznělo to po tom, co jste se hrou prožili, úplně debilně. WTFaktor 100%. Každému musí být jasné, že tvůrci NIJAK nikdy nebudou konec předělávat. Pouze nadhodili, že vytvoří DLC, které bude konce více rozebírat, vysvětlovat a snažit se hráče donutit, aby pochopil PROČ se tak stalo. Na to už ale tvůrcům s**u. Já zdechnul, NĚCO se změnilo, ale pořádně nevím co přesně a pachuť ze "zabité" hry mi za několik měsíců (nebo kdo ví kdy) žádné vysvětlení z huby nevypláchne. Nemyslím, že bylo skutečně nutné být za každou cenu kontroverzní, Jak rád bych byl např. za standardní "pitomý" konec, kdy by došlo k porážce Reaperů a tečka. Ano, nijak objevný konec, konec bez nápadu, ale alespoň by mě bavilo zahrát si hru znovu a nakopávat jim znovu zadky, nově trochu jinak, ale nakopat. Takhle ale přišlo v niveč všechno, co jsem do té doby ve třech hrách provedl. Z konce je mi smutno a teď už i z celé ME ságy.
A přitom nemuselo. Hra má nehorázně moc problémů, které ale ve stínu konce připadají mi poněkud... řekněme druhotné. Jedničku i dvojku jsem místy poplivával za bugy. Trojka je ale bez problémů šoupne do kapsy. Ve trojce některé bugy nedovolovaly postupovat hrou a tak jsem musel opakovaně nahrávat pozice a zkoušet a zkoušet, až se mi třeba snad na podvacáté podařilo sjet ze žebříku. Některé postavy v některých video dialozích prostě chybí. Koukáte na zeď a kecáte s ní a zeď vám hlasem Garra odpovídá. Animace ve hře by taky stála za betatest. Některé totiž připomínají horor, když se snažíte utěšit Liaru nebo povzbudit Tali a postavám se kroutí hlava do pozic, kdy čekáte prasknutí a zlomený vaz. Vyvrácené ruce, nohy, Garus pobíhající prostorem bez nohou, postavy, které chodí skrze ostatní nebo i skrze vás, nereagující dveře nebo reagující, ale s takovou prodlevou, že si můžete jít nejen kávu uvařit, ale zasadit, vypěstovat, sklidit a i vypražit. Interaktivní postavy, postrádající svoji interaktivitu - rád bych předal šifrovací kódy Cerbera postavě, která je potřebuje, ale ona je nechce, odmítá je převzít a tak se musíte vrátit na Normandii a zpět na Citadelu, aby se nahrál nějaký script (přejít jen na jiné podlaží Citadely nepomáhá). Navíc se lze mnohdy, tvůrci neplánovaně, vyhnout šarvátce s nepřáteli, např. když máte stáhnout nějaká data, konzole je v místnosti nad vámi a vám stačí si jen vylézt na bednu a data stáhnout skrze strop/podlahu. Červené kolečko, značící aktivní prvek, prosvítá skrz strop, někdy lékárničky skrz zdi...
Naskriptovaná UI je taky perla sama o sobě. Postavy někdy neumí přeskočit malé překážky, která Shepard přeskočí. A tak tam stojí jak tvrdé Y a buď se nechají pozvolna zmasakrovat a nebo mě prostě opustí a přidají se až poté, co se od nich poměrně hodně vzdálím (v ME2 stačí svolat partu k sobě a opozdilci se vám objeví za zády, tady zdaleka ne vždycky). Nejlepší snad byla část v misi na konci hry, kdy moji dva parťáci nebyly shopní seskočit z nízkého patra budovy a zůstali jen čumět, jak já sám se snažím probít celkem velkým bitevním polem přes přesilu "Gears of War zrůd", aby se ke mě přidali až poté, co se přehraje nějaká krátká animačka.
A hromady a hromady dalších problémů, na které jsem už zapomněl a screenshoty jsem si nedělal. Těžko říct, do jaké míry byly tyhle excesy způsobeny "nevyhovujícím" HW počítače, ale přesto nemyslím, že by na to měly nějaký extra významný vliv dvě procesorová jádra namísto jednoho. Obzvlášť, když i jiné, podobně HW náročné hry, takovýmito chybami netrpí, byť by mi dle doporučení neměly jít ani spustit.
To byly chyby, vrátím se ale ještě k nedomyšlenostem. Některé dějové zvraty jsou vycucané z prstu tak okatě, že tvůrce musel mít, po dopsání děje a scénáře k ME3, namísto prstu už jen holou kost. Celou hru se snažím dát dohromady co největší armádu tak, aby všichni spolupracovali, celou dobu mi jakási bitevní mapa ukazuje, kolik jednotek mám a kolik jich alespoň pro pokus o útok potřebuji, ale jak na začátku s nulou, tak na konci s jakými si 7000+ body mám stále připravenost armády 50%. Stejně tak mi mapa s přehledem, jak je na tom který sektor galaxie, hlásí, že je offline a nemůže tedy informace zobrazit. Nechápu, pátrám a zjišťuji, že se musím připojit k EA serverům a hrát MP či si pořídit iPhone a nějakou jeho aplikaci. S**U! Já hraju singleplayer kampaň, nemám zájem střílet cokoliv v nějakém MP, nemám zájem se v menu hry připojovat k nějakému zbytečného serveru. Já chci hrát hru. Nikde ve hře navíc o takové potřebě MP není ani slovo, žádné vysvětlení, proč je mapa stále "offline". Ani nevíte, jaký na postup hrou by mělo smysl, kdyby byla připravenost armády třeba 100% namísto pouhých 50%. Na konec rozhodně žádný, ten bude blbý, ať už budete připraveni nebo ne.
Normandie samotná mi už začala připadat prázdná. Hra běží na Unreal Enginu, vypadá skutečně moc hezky a narozdíl od ME1 je engine vyladěný, přesto je celá Normandie totálně vylidněná. Ano, někde stojí celou hru nějaké postavy, asi dvě tři na každém podlaží, ale takhle prázdná bitevní loď? Sklep, kde přebývala ve dvojce Jack, je, až na jedno setkání s Jaavikem, stále prázdný. Ubikace, kde sedával Thane, je po CELOU hru přístupná, ale nikdy jsem v ní nikoho neviděl. všechno je hrozně prázdné a probíhat lodí, abych si pokusil pokecat s postavami, je zdlouhavě nudné. Stejně jako přítomnost novinářky, která v podstatě nemá žádný smysl. Ano, pár bodu a navyšování počtů bytostí v armádě, ale stejně mám furt 50% a konec to neovlivní.
Nápad dát EDI tělo se mi taky nezamlouval. Sice je využita jako člen posádky, ale... přišlo mi to příliš vycucávané teď už rovnou z kostní dřeně. Romantickou linku s Jokerem napadlo někoho už asi pod vlivem drog. Proti "jiným" orientacím taky vesměs nic nemám, ale nemusel by to ME s tou kontroverzí tak přehánět (ála "I ty, Kaidane?").
Skenování planet už bylo zbytečné, navíc dost pomalé. K tomu pronásledování Reapery a doplňování paliva bylo zase jen protahováním hrací doby bez smyslu a zábavy.
Prostě po dohrání i během hry nejsem vůbec nadšen a spíš si hru už nezahraji než ano. Je plno jiných her, u kterých mám resty,a plno dalších bude. Proč bych měl nadále ztrácet čas u něčeho, co ve výsledku nemá žádný význam.
Potěšilo mě tak jen pár drobností, jako zjednodušení cestování výtahem po lodi, možnost cestovat napříč světy, shánět podporu válečnému úsilí, bojovat (a zbytečně nekecat). Hra vypadala nádherně a běžela mi. A kdyby byla hra více jako konečná mise, míněno ovšem pouze z té části bojů v rozpadlém městě, které ovšem hrozně moc připomínalo Gears of War díky nepřátelským jednotkám. Hudba se povedla. Rozhovory s Liarou o malých modrých dětičkách se povedly (:D). Dokonce i oběti známých postav se povedly, nerušili a měli smysl. Navíc jsem se zase mohl projít po Citadele, i když škoda, že ne tak volně, jako v ME1. Tak, jak perfektní byl DLC Liar of Shadow Broker pro ME2, byl moc pěkný začátek mise s útokem na Gethskou válečnou loď. jenže víc mě toho nenapadá.
Některé věci se povedly, oproti tomu ostatnímu jsou ale ve stopovém množství a ME3 je tak ve výsledku konec (konec i Konec), který si ME1 a ME2 nezasloužilo. Tohle už nezachrání žádné DLC. Celkově tedy zklamání.
Dodatek: Když jsem umřel a už byl konec, proč jsem se objevil zase na Normandii před útokem na Carberus? Ta "vysvětlující DLC" tedy budou stejný průser jako to s Jaavikem? To sice ještě navíc bylo od začátku jasně součástí hry (bylo, to mi nikdo nevykecá, hra s tím prostě v příběhu naprosto jasně počítá), navíc ale bylo nutné hru s DLC hrát, protože po dohrání nedává DLC smysl. S vysvětlujícím DLC tedy zase budu muset hru hrát? Byť třebas jen neuvěřitelně protahovaný a nudně dlouhý konec? Ne, děkuji. Na ME3 mělo příliš velkou moc samotné EA, Bioware asi byla jen námezdní silou a logem na obalu.
Těžké po dohrání cokoliv popisovat. Ha je to dlouhá a plno vzpomínek se tak vytrácí, v paměti tak zůstává hlavně konec, ke kterému se dostanu ale později... Nejprve ale pár vysvětlujících poznámek:
1) Až do příchodu ságy Mass Effectu jsem od Bioware nikdy nic nehrál.
2) Knížky Mass Effectu jsem nečetl a nejsem tedy nijak ovlivněn případným popisem jakéhokoliv dění ve světě ME v nich popsaných.
3) Jsem hlavně "singlplejař", u her mě MP netáhne (vyjma dvou tří jiných striktně MP stříleček)
4) Všechny tři díly ME byly hrány na PC, které u třetího dílu již bylo pod minimálními HW požadavky
Tak, a teď tedy už k věci:
Bylo nebylo... Mass Effect, první a druhý díl. Oba měly své bugy, oba měli své nedomyšlenosti, ale oba byly napříč tomu zábavné, něco se v nich dělo, byl daný zloun a cesta k jeho zadku, nevědomky prahnoucím po nakopání Shepardovou Hanne-Kadar okovanou botou. Byl dán vesmír a množství poměrně složitých a promyšlených zákonitostí tohoto vesmíru a ras v něm žijících. Hra a dění v ní žilo, bylo tu mnohé co objevovat, napříč světy a galaxiemi. To se mi velmi líbilo, protože si nepamatuji, kdy bych u střílečky s RPG prvky (ano, ME je pro mě jednoduchá střílečka s RGP prvky, byť ty jsou zde důležitější než u jiných podobných her) prahnul chtít najít nějaký artefakt nebo pomoci někomu v nouzi kdesi na zablešené planetě s nedýchatelným vzduchem. Bavilo mě zkoumat, cestovat a bojovat. Bylo i zajímavé mít vývojáři danou moc ovlivnit rozhodováním dění budoucí. Bylo to místy už zdlouhavé a někdy až zbytečné a jen natahovalo hrací dobu, ale 85% a 80% U MĚ znamená spokojenost (s výhradami, ale spokojenost). A poté přichází díl třetí, finální. Díl, ve kterém má přijít vyvrcholení, díl, který má zajistit, že si znovu nainstaluji ME1 a znovu začnu vše od začátku tak, abych mohl v ME3 pozorovat, co za změny jsem svými skutky a slovy změnil, když budu hrát a konat jinak, než jsem konal doposud.
Hra začala překvapením, kdy i na mé "kalkulačce" fungovala a hýbala se poměrně hbitě. Překvapení nad tím, že mohu pokračovat ve hře a postupovat dál, bylo záhy vystřídáno méně hezkým překvapením nad tím, kde jsem se to vzal a proč. Ano, dohrál jsem ME2 DLC Arrival (Příchod), který sice vysvětluje proč, ale jak? Kdy? Na jak že dlouho? Mezi ME2 Arrival a ME3 je někde půl roku, Nevysvětlených šest měsíců, kdy byl "Shepy" zbaven velení, posazen na postel a zíral do zdi, vědouc, co se blíží, vědouc, že je ignorován. Hráč je ale najednou prsknut do hry a zvrat, který měl být šokující, začne hned na začátku hry. Prostě tu je, vy víte proč, ale zaskočení lidstva nerovná se zaskočení hráče. Vstup Reperů na zemskou scénu nemá žádné kouzlo. V podstatě mi to bylo jedno. Následuje poměrně trapné uvádění hráče do tajů ovládání ála Medal of Honor: Airborne. Ona vlastně celá hra připomíná ostatní hry od EA. MoHA, Gears of War.. Možná tak vypadá hromada dalších her a nikomu to nepřijde už zvláštní, ale já zase tolik her nehraji a tak, když mi hra přijde jen jako přeskinování něčeho dalšího, nadšení se jaksi nedostavuje. Navíc, u třetího pokračování jedná hry mi přijde poněkud trapné a zbytečné učit hráče hrát hru. Výrobce sice chce zpřístupnit hru i těm, kteří předchozí díly nehráli, těm ale stejně bude smysl hra dávat asi stejný, jako kdyby si pustili jen Pána Prstenů: Návrat krále, aniž by cokoliv věděli o dílech předchozích. Stejný hloupý postup se poté táhne celou hrou, kdy jsou setkání postav provázena "Připomeň mi, o co tenkrát šlo", přičemž někdy je minulost popisována podrobněji, jindy se odbude jen jednou větou, takže nováček se ve hře stejně ztratí a nepochopí, jaký smysl má která postava a co ty věty, které mezi nimi plynou, mají za smysl. Zrovna u ME takováto přístupnost nedává smysl a jen působí hloupě.
Obecně vůbec je tu hodně postav z minulosti, ale... zbytečně. Jsou tu JEN proto, že byly v dílech minulých, přežili a měli se Shepym něco společného. Takováhle rozlučková přehlídka mi ale zase připadala jen zbytečná, obýt se to dalo jedním mailem na soukromém terminálu a basta. Tady šlo o miliardy a miliardy životů, tady neměl být moc prostor pro uklidnění, tady mělo jít o systematický postup za zničením Reaperů. A přesto hra připomínala natahovanou, jen pro údaj "koukněte, jak dlouhou máme hrací dobu". Ano, máte. Bez tak minimálně třetiny věcí a blábolů bychom také ale v pohodě mohli žít. Přesto, budiž. Úlitba nováčkům, sice hloupá a nesednoucí, ale ještě jakž takž pochopitelná.
Méně pochopitelné už byly některé dějové zvraty, které vám do ksichtu házely zjištění, že vaše rozhodování v obou minulých dílech bylo k ničemu. Udinu jsem do Rady v ME1 nedal právě proto, že to byl už od začátku jen vychcaný politik. Ve trojce zjistíte, že je to jedno, protože se členem Rady stejně stal. A to jen proto, že někoho napadl pitomý nápad s jeho zradou a útokem Cerbera na Citadelu, kam si evidentně každý chodí zastřílet na cvičné terče. Ani následná vylepšení Citadely nemají žádný vliv na její ocitnutí na Zemi. Ono vlastně drtivé množství rozhodnutí v minulých hrách má minimální vliv na dění v ME3. O to hůř, že nemá absolutně žádný vliv na konec. Ano, Je jedno, jestli hrajete za anděla nebo ďábla, je jedno, koho necháte na Virmiru umřít, je jedno, jestli Wrex zdechne nebo vyhladíte Gethy. Konec máte stejný, stejně blbý, stejně zdlouhavý, stejně zbytečný.
Navíc nevím, jak velký hlas a rozhodovací práva mělo EA a Bioware, který z nich za to může, ale příklon více k "filmovému zážitku" jaksi odpovědné osoby nepochopili. Filmem si totiž představují hrané sekvence, které vám vypráví nějaký příběh a do kterého nemůžete zasáhnout. Bohužel ale inspiraci čerpaly jen z céčkových šaškáren a tak jsem u mnoha a mnoha proslovů a dialogů trpěl tím, že je nešlo přeskakovat. Tak patetické žvásty se slyší málokde a já byl svědkem genocidy nikoliv miliard bytostí na planetách vnitřních i vnějších systémů galaxie, ale miliard mozkových buněk, které v agónii páchaly sebevraždu při neinteraktivních video sekvencích. Znovu, v tomhle ohledu byl nejhorší konec, celá finální mise. Příliš mnoho videí, příliš patetických keců, kdy jsem se už chytal za hlavu, protože neměli konce, další proslovy... áááach, to bylo utrpení. Právě tohle utrpení hře zajistilo to, že po výběru jednoho konce už další konce zkoušet ani nebudu. Nechci. Nechci se zase šourat po centimetrech takovou dobu. Na to už nemám nervy, navíc, když vím, že to nemá ani smysl. Scénáristé totiž zajistili Mass Effectu výhru v nepsané soutěži "O nejpitomější/nejzbytečnější konec". S přehledem vyhráli. Snažili se nastolit hluboce filozofickou otázku, která při rozhodnutích má zřejmě nějak hráče naplňovat a otevírat mu nový pohled na skutečnost, život, jeho smysl a to, zda se Liaře skutečně někdy chapadélka na hlavě pochybují, ale vyznělo to po tom, co jste se hrou prožili, úplně debilně. WTFaktor 100%. Každému musí být jasné, že tvůrci NIJAK nikdy nebudou konec předělávat. Pouze nadhodili, že vytvoří DLC, které bude konce více rozebírat, vysvětlovat a snažit se hráče donutit, aby pochopil PROČ se tak stalo. Na to už ale tvůrcům s**u. Já zdechnul, NĚCO se změnilo, ale pořádně nevím co přesně a pachuť ze "zabité" hry mi za několik měsíců (nebo kdo ví kdy) žádné vysvětlení z huby nevypláchne. Nemyslím, že bylo skutečně nutné být za každou cenu kontroverzní, Jak rád bych byl např. za standardní "pitomý" konec, kdy by došlo k porážce Reaperů a tečka. Ano, nijak objevný konec, konec bez nápadu, ale alespoň by mě bavilo zahrát si hru znovu a nakopávat jim znovu zadky, nově trochu jinak, ale nakopat. Takhle ale přišlo v niveč všechno, co jsem do té doby ve třech hrách provedl. Z konce je mi smutno a teď už i z celé ME ságy.
A přitom nemuselo. Hra má nehorázně moc problémů, které ale ve stínu konce připadají mi poněkud... řekněme druhotné. Jedničku i dvojku jsem místy poplivával za bugy. Trojka je ale bez problémů šoupne do kapsy. Ve trojce některé bugy nedovolovaly postupovat hrou a tak jsem musel opakovaně nahrávat pozice a zkoušet a zkoušet, až se mi třeba snad na podvacáté podařilo sjet ze žebříku. Některé postavy v některých video dialozích prostě chybí. Koukáte na zeď a kecáte s ní a zeď vám hlasem Garra odpovídá. Animace ve hře by taky stála za betatest. Některé totiž připomínají horor, když se snažíte utěšit Liaru nebo povzbudit Tali a postavám se kroutí hlava do pozic, kdy čekáte prasknutí a zlomený vaz. Vyvrácené ruce, nohy, Garus pobíhající prostorem bez nohou, postavy, které chodí skrze ostatní nebo i skrze vás, nereagující dveře nebo reagující, ale s takovou prodlevou, že si můžete jít nejen kávu uvařit, ale zasadit, vypěstovat, sklidit a i vypražit. Interaktivní postavy, postrádající svoji interaktivitu - rád bych předal šifrovací kódy Cerbera postavě, která je potřebuje, ale ona je nechce, odmítá je převzít a tak se musíte vrátit na Normandii a zpět na Citadelu, aby se nahrál nějaký script (přejít jen na jiné podlaží Citadely nepomáhá). Navíc se lze mnohdy, tvůrci neplánovaně, vyhnout šarvátce s nepřáteli, např. když máte stáhnout nějaká data, konzole je v místnosti nad vámi a vám stačí si jen vylézt na bednu a data stáhnout skrze strop/podlahu. Červené kolečko, značící aktivní prvek, prosvítá skrz strop, někdy lékárničky skrz zdi...
Naskriptovaná UI je taky perla sama o sobě. Postavy někdy neumí přeskočit malé překážky, která Shepard přeskočí. A tak tam stojí jak tvrdé Y a buď se nechají pozvolna zmasakrovat a nebo mě prostě opustí a přidají se až poté, co se od nich poměrně hodně vzdálím (v ME2 stačí svolat partu k sobě a opozdilci se vám objeví za zády, tady zdaleka ne vždycky). Nejlepší snad byla část v misi na konci hry, kdy moji dva parťáci nebyly shopní seskočit z nízkého patra budovy a zůstali jen čumět, jak já sám se snažím probít celkem velkým bitevním polem přes přesilu "Gears of War zrůd", aby se ke mě přidali až poté, co se přehraje nějaká krátká animačka.
A hromady a hromady dalších problémů, na které jsem už zapomněl a screenshoty jsem si nedělal. Těžko říct, do jaké míry byly tyhle excesy způsobeny "nevyhovujícím" HW počítače, ale přesto nemyslím, že by na to měly nějaký extra významný vliv dvě procesorová jádra namísto jednoho. Obzvlášť, když i jiné, podobně HW náročné hry, takovýmito chybami netrpí, byť by mi dle doporučení neměly jít ani spustit.
To byly chyby, vrátím se ale ještě k nedomyšlenostem. Některé dějové zvraty jsou vycucané z prstu tak okatě, že tvůrce musel mít, po dopsání děje a scénáře k ME3, namísto prstu už jen holou kost. Celou hru se snažím dát dohromady co největší armádu tak, aby všichni spolupracovali, celou dobu mi jakási bitevní mapa ukazuje, kolik jednotek mám a kolik jich alespoň pro pokus o útok potřebuji, ale jak na začátku s nulou, tak na konci s jakými si 7000+ body mám stále připravenost armády 50%. Stejně tak mi mapa s přehledem, jak je na tom který sektor galaxie, hlásí, že je offline a nemůže tedy informace zobrazit. Nechápu, pátrám a zjišťuji, že se musím připojit k EA serverům a hrát MP či si pořídit iPhone a nějakou jeho aplikaci. S**U! Já hraju singleplayer kampaň, nemám zájem střílet cokoliv v nějakém MP, nemám zájem se v menu hry připojovat k nějakému zbytečného serveru. Já chci hrát hru. Nikde ve hře navíc o takové potřebě MP není ani slovo, žádné vysvětlení, proč je mapa stále "offline". Ani nevíte, jaký na postup hrou by mělo smysl, kdyby byla připravenost armády třeba 100% namísto pouhých 50%. Na konec rozhodně žádný, ten bude blbý, ať už budete připraveni nebo ne.
Normandie samotná mi už začala připadat prázdná. Hra běží na Unreal Enginu, vypadá skutečně moc hezky a narozdíl od ME1 je engine vyladěný, přesto je celá Normandie totálně vylidněná. Ano, někde stojí celou hru nějaké postavy, asi dvě tři na každém podlaží, ale takhle prázdná bitevní loď? Sklep, kde přebývala ve dvojce Jack, je, až na jedno setkání s Jaavikem, stále prázdný. Ubikace, kde sedával Thane, je po CELOU hru přístupná, ale nikdy jsem v ní nikoho neviděl. všechno je hrozně prázdné a probíhat lodí, abych si pokusil pokecat s postavami, je zdlouhavě nudné. Stejně jako přítomnost novinářky, která v podstatě nemá žádný smysl. Ano, pár bodu a navyšování počtů bytostí v armádě, ale stejně mám furt 50% a konec to neovlivní.
Nápad dát EDI tělo se mi taky nezamlouval. Sice je využita jako člen posádky, ale... přišlo mi to příliš vycucávané teď už rovnou z kostní dřeně. Romantickou linku s Jokerem napadlo někoho už asi pod vlivem drog. Proti "jiným" orientacím taky vesměs nic nemám, ale nemusel by to ME s tou kontroverzí tak přehánět (ála "I ty, Kaidane?").
Skenování planet už bylo zbytečné, navíc dost pomalé. K tomu pronásledování Reapery a doplňování paliva bylo zase jen protahováním hrací doby bez smyslu a zábavy.
Prostě po dohrání i během hry nejsem vůbec nadšen a spíš si hru už nezahraji než ano. Je plno jiných her, u kterých mám resty,a plno dalších bude. Proč bych měl nadále ztrácet čas u něčeho, co ve výsledku nemá žádný význam.
Potěšilo mě tak jen pár drobností, jako zjednodušení cestování výtahem po lodi, možnost cestovat napříč světy, shánět podporu válečnému úsilí, bojovat (a zbytečně nekecat). Hra vypadala nádherně a běžela mi. A kdyby byla hra více jako konečná mise, míněno ovšem pouze z té části bojů v rozpadlém městě, které ovšem hrozně moc připomínalo Gears of War díky nepřátelským jednotkám. Hudba se povedla. Rozhovory s Liarou o malých modrých dětičkách se povedly (:D). Dokonce i oběti známých postav se povedly, nerušili a měli smysl. Navíc jsem se zase mohl projít po Citadele, i když škoda, že ne tak volně, jako v ME1. Tak, jak perfektní byl DLC Liar of Shadow Broker pro ME2, byl moc pěkný začátek mise s útokem na Gethskou válečnou loď. jenže víc mě toho nenapadá.
Některé věci se povedly, oproti tomu ostatnímu jsou ale ve stopovém množství a ME3 je tak ve výsledku konec (konec i Konec), který si ME1 a ME2 nezasloužilo. Tohle už nezachrání žádné DLC. Celkově tedy zklamání.
Dodatek: Když jsem umřel a už byl konec, proč jsem se objevil zase na Normandii před útokem na Carberus? Ta "vysvětlující DLC" tedy budou stejný průser jako to s Jaavikem? To sice ještě navíc bylo od začátku jasně součástí hry (bylo, to mi nikdo nevykecá, hra s tím prostě v příběhu naprosto jasně počítá), navíc ale bylo nutné hru s DLC hrát, protože po dohrání nedává DLC smysl. S vysvětlujícím DLC tedy zase budu muset hru hrát? Byť třebas jen neuvěřitelně protahovaný a nudně dlouhý konec? Ne, děkuji. Na ME3 mělo příliš velkou moc samotné EA, Bioware asi byla jen námezdní silou a logem na obalu.
Mass Effect 3
Pro: Grafika, akce, shánění podpory a "politické kličkování", hudba, Liara :), části některých misí
Proti: Céčková patetičnost dialogů, příliš velké množství video sekvencí, kopce bugů, někdy hra odsýpá, někdy se neuvěřitelně táhne, ignorace předcozích dějových rozhodnutí, konec, ignorující snad veškeré předchozí dění ála "pocit zmaru a zbytečnosti"