Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The Talos Principle

  • PC 80
Je to výtvor chyby? Byla to jen jedna malá náhoda či sled prapodivných událostí? Opravdu Croteam, stvořitel známé tupotupé řezanice - jejíž účel jest poslat váš mozek do kómatu - mohl vytvořit něco takového jako je Talos Principle? Možná v tom je nějaké poslání, které nám chtějí páni Chorvaté zdělit. Možná si prostě řekli, že je ten svalovec v bílém triku a červenými teniskami už prostě nebaví. Je to prostě tak jak to je.
Svět je plný paradoxů, divů a prazvláštních anomálií, víme?
V podstatě věci je to však zcela irelevantní, jelikož Talos Principle je sakra dobrá hra. A o to jde.

Má maličkost nikdy neoplývala příliš bystrou myslí, proto také se vyhýbám tomuto žánru jako robot levitující černé, explosivní kouli. Croteam však vypustil něco, čemu se v zaprášených dobách minulosti říkávalo DEMO. Koncept mě zaujal a hádanky mě nefrustrovaly. To se přeneslo i do plné hry. Obtížnost je relativně promněnná a rozumné dávkování mi také přišlo k chuti. Postupem desítkami ba možná i stovkami puzzlů jsem pocítil jakýsi fenomén, který jsem necítil již léta. Říká se tomu učení.
Jak jsem postupoval cítil jsem, jak můj micro mozeček efektivně řeší hádanky, které bych za "normálních" okolností asi jen těžko vyřešil..... to je vlastně celá pointa tohoto díla. Učit se, přizpůsobovat se.

Příběh - pokud se to tak dá nazvat - je relativně velice prostoučký. Dostaň se z bodu A do bodu B. Ono jde spíš o myšlenku, kterou skládáte dohromady s dílků mozaiky, než o ucelenou příběhovou linii. Hledáte odpovědi na filozofické otázky, které vám dláždí cestu k vašemu cíli. K těmto odpovědím se z valné většiny dobodáváte textovou formou. Je tu pár audio logů a stvořitel občas také vysloví pár vět, ale nejvíce informací dostanete z počítače, s jehož konverzacemi jsem si užil nejvíce a chvílemi jsem se několikrát nad jeho úvahami hluboce zamyslel.

Technická stránka hry je fajn. Pěkná práce s texturami, hezké nasvícení a dobrý AA. Stíny mi připadaly nevyhlazené, ale jinak jsi není nač moc stěžovat.
Tvůrci se snaží měnit prostředí, což je jistě gut. Level design je jednoduchý, ale zcela plní svůj účel.

Hudba je velice povedená. Damjan Mravunac tu prokázal, že je nejen velice talentovaný, ale hlavně všestranný skladatel. V jeho skladbách se najdou jisté podobnosti s klidnějšími pasážemi ze Serious Sam 3: BFE, ale jako celek je hudba v Talos koncepčně úplně jinde a je to kvalitka.

Pokud bych měl něco kritizovat, tak to bude ta "omáčka" okolo toho všeho logického řádění. Jak jsem již předeslal, ve hře se toho moc nenamluví a moc se toho neděje. Hlas k vám promluví opravdu výjimečně a krátce a to jen během přechody mezi úrovněmi. Pokud jste hráli Portal 2 víte o čem je řeč. Vážné vyznění si můžete změnit "Serious Dlc" Sam v roli boha.....jak to může dopadnout?? :)

Hádanek je tu opravdu mnoho a ač mě jejich řešení bavilo a minimálně frustrovalo, tak jsem se nemohl ubránit pocitu, že hře dochází dech a tvůrcům nápady. Každý artefakt, jenž jsem odemkl "Tetrisovou" minihrou hru patřičně oživila, takže je dobře, že to skončilo dřív, než jsem se začal nudit.

The Talos Principle je pro mě jedno z největších překvapení za poslední léta a nejlepší logická hra za poslední roky. Croteam dokázal, že je opravdu hloupost soudit někoho podle obálky. Croteam jsou chytří a talentovaní vývojáři, kterým přeji úspěch více než jindy.

Tak a teď prosím....navalte mi sem Seriozního Sama 4. POTŘEBUJI SVŮJ MOZEK ZASE TROCHU ZMENŠIT :)


+19

Half-Life: Blue Shift

  • PC 80
Datadisk na již kultovní Half-Life mě vtáhl do hry hned na začátku, kdy v kůži bezpečáka Barneyho Coulhuna stejně jako Gordon Freeman projíždíte lanovkou (nebo gondolou) komplexem Black Mesa. Pak se samozřejmě něco posere může za to Freeman :) a tady začíná ta pravá akce. Dokonce se ve hře uvidíte několikrát samotného Freemana, ale osobně se s ním i s G-Manem nesetkáte. Asi polovinu hry vám bude zadávat úkoly doktor Rosenberg což mě překvapilo, protože v původní hře většina vědců a vojáků s vámi moc dlouho nevydržela.

Na datadisk je hra celkem krátká. Dohrál jsem ji přibližně za 3 hodiny. Mohlo mi to trvat i kratší dobu, kdybych se nezasekl u dvou hádanek, na které jsem musel použít návod. Konkrétně u výbušniny, ke které jsem musel dát sud, abych propojil šňůry, a pak u sudů v nádrži na kyselinu, které jsem musel uspořádat, abych po napuštění mohl přes ně přeskákat. Jinak je hra vcelku jednoduchá a má skvělou hratelnost.

Bohužel ve hře nejsou kromě jiné hlavní postavy a příběhu žádné novinky. Máme zde stejné zbraně jako v původní hře a dokonce i páčidlo jako samotný Gordon. Co se nepřátel týče, tak tu máme jak potvory z Xenu, tak i vojáky, ale opět úplně stejné jako v původní hře. Prostředí se tu vystřídají tři a to kanceláře a různé kanalizace komplexu Black Mesy, venkovní kaňony a Xen. Je škoda, že ve hře nenarazíte na bosse, jak už zmiňoval Lukaskon, i když samotný konec mě potěšil, jelikož skončil dost dobře narozdíl od Opposing Forcu a původního Half-Lifu. Co urazilo hodně lidí v roce 2001, byla určitě grafika a zvuky, které nemohly konkurovat tehdejším hrám, protože engine GoldSrc byl přece už 3 -4 roky starý a zvuky byly v dost mizerné kvalitě na tento rok. Výhodou je, že aspoň tvůrci dali v nastavení možnost HD modelů.

Ve výsledku mě hra bavila i přes svoji krátkou délku a málo novinek. Je to skvělý datadisk, kde si aspoň vyzkoušíte hru z jiné strany barikády a povinnost pro všechny fandy Half-Lifu.

Pro: hratelnost, atmosféra, prostředí, příběh

Proti: grafika, zvuky, krátkost, žádné novinky

+19

Condemned: Criminal Origins

  • PC 80
Condemned: Criminal Origins je "zrcadlo" svého bratra F.E.A.R.: First Ecounter Assault Recon. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že příběhy v těchto dvou hrách jsou určitým způsobem propojeny a v herním vesmíru se absolutně neignorují. Condemned v sobě totiž skrývá PROMYŠLENÝ bojový systém, jako byl u Fearu a samozřejmě (velmi zdařilé) AI, jako tomu má Fear. Rozdíl je v tom, že Co. je kapánek realističtější a jeho bojový systém je založen na blízko. Tady nejde jen o nějaké sekání zbraní na blízko, ale každá zbraň má odlišnou rychlost útoku, rychlost BLOKOVÁNÍ, menší nebo větší požkození a až 3 možnosti, jak zaútočit, což se dá zavézt do různých komb v soubojích. Pokud jste zkušený akční hráč, rozhodně si zkuzte hru za tmy s kvalitním zvukem a na vysokou obtížnost, tohle je adrenalinová pecka.

Pro: Trochu jiný druh strachu než u Fear, Bojový systém, AI, Zvuky a Grafika

Proti: Druh hracího prostředí je klasicky bludištěm.

+19

Ultima: Worlds of Adventure 2: Martian Dreams

  • PC 70
Jako na houpačce.

Marťani se hodnotí těžce, protože se tu střídají naprosto skvělé a geniální pasáže s těmi poněkud slabšími. Je vidět, že byl k dispozici větší rozpočet, protože už jen intro je hodně povedené a může se srovnávat se špičkou tehdejší doby (Another World, Eye of Beholder 2). Tvorbou postavy vás provede Sigmund Freud (btw napoprvé mi určil ženskou postavu) a pak už hurá do hry.

Takže jakéže jsou ty skvělé momenty? Jednoznačně vše v Dream Worldu, kde vývojáři popustili uzdu své představivosti a do mrtě využili potenciál přítomných NPC, tudíž se podíváme do snů třeba Lenina a budeme řešit jeho "peklo v hlavě". Každý tento sen představuje jakýsi medailonek, originální rébus, který ždímá z enginu Ultimy 6 maximum a dovolím si tvrdit, že nic podobného a takto propracovaného jste nikde jinde v roce 91 nemohli najít.

Naopak ty slabší momenty představuje hlavně dlouhé chození sem a tam po jednotvárném povrchu planety. Chápu, že na Mars nemůžete umístit blikající pouťové atrakce s balonkama, ale sakra, to chození bylo vážně otravné a planeta hrozně prázdná. Navigaci navíc stěžují vodní kanály, které mapu rozdělují na "sektory", jež překlenují pouze tu a tam vysunuté mosty. Cestování zpříjemňuje marťanská fauna a flora, hlavně tedy můj "oblíbenec" Plíživý kaktus (Creeping cactus - zde ho kosím brokovnicí), aneb jedna z nejvíc otravných potvor, se kterými jsem se setkal. Je všude, je ho moc a navíc strašně zpomaluje rychlost hry - emulátor se vždy hodně zadýchal a to ani nemusel být přímo na obrazovce. Celkovému dojmu nepřidají ani odfláknutá města, kde často najdeme budovy, které jsou úplně prázdné, bez jakéhokoliv vybavení či věcí, nepřirozeně naflákané vedle sebe.

I tady se dá říci, stejně jako u Savage Empire, že se jedná spíše o adventuru, než o RPG. Souboje jsou směšně jednoduché a umřít tu je stejně těžké jako v sérii Assassins Creed. Vývoj postav tu je, ale není významný. Tvůrci logicky vzhledem k zasazení hry odstranili systém magie a nahradili ho "bobulemi" - jeden druh propůjčuje telekinezi, umožňuje vidět ve tmě, léčí, atd.

Jedna z hlavních věcí, která mě odrazuje od vyššího hodnocení je jakási překombinovanost hry, která občas zbytečně hází klacky pod nohy a je místy docela těžká. Když už se z dlouhých dialogů konečně dozvíte co a jak udělat a najdete potřebný item (který je třeba jediný na celé planetě), tak stejně musíte ještě zjistit, jestli máte item 1) zmínit v dialogu, takže ho NPC vezme a použije 2) na někoho/něco item použít 3) použít (D)rop item. Občas jsem musel koukat na youtube, protože jsem věděl CO udělat, ale nevěděl jsem JAK, načež jsem například zjistil, že se musí item použít ne jenom "na věž", ale na konkrétní část věže. Nelíbilo se mi, že parta je v podstatě pevně daná a své společníky si nemůžete vybírat. Manuály jsou jako vždy u Originu na špičkové úrovni.

Pokud pomineme evidentní plot-holes - jakože se Avatar mohl vrátit v čase více do minulosti a zabránit předčasnému spuštění děla, což by ušetřilo spoustu práce - máme tu poměrně povedený příběh, který chytře naznačuje, že účastníci tohoto dobrodružství vlastně díky němu získali inspiraci pro svá díla - za všechny jmenuji třeba spisovatele H. G. Wellse, který díky tomu napsal svá nejznámější díla.

Je škoda, že už nevznikl další díl série, který měl běžet na enginu Ultimy 7 a měl se týkat Artušovských legend. Tímto tedy uzavírám svojí krátkou pouť po Worlds of Ultima.
+19

Mass Effect 3

  • PC 90
Tak a je to za mnou, dokončil jsem herní trilogii, která mě naprosto uchvátila. Bylo jenom dobře, že jsem si projel celou trilogii naráz a tak přecházel mezi jednotlivými díly s pevně vrytými vzpomínkami a pocity.

ME 3 je pro mě skvělým zakončením trilogie, tím lépe že jsem se dostal k verzi se všemi DLC a dostupnými patchi. To ale neznamená, že hru beru jako bezchybnou. Různých chybiček, nedostatků jsem našel dost.

V ME 2 jsem nechápal proč lze vylepšít Normandii pancířem, či štíty. Kromě větší palivové nádrže a dvojnásobné kapacity sond, nejsou vylepšení prakticky k užitku. Tak proč v ME3, už tyto možnosti nejsou? Galaxie je nebezpečnější než kdy dříve, teď by se rychlejší pohon, nebo nějaká jiná vychytávka dost šikla.

Získávání armády, tak to jsem si užíval. Poctivě jsem si pročetl každou novou informaci o další posile, a zálibně pozoroval jak zelená linka roste. Tak proč je velikost armády dále nedůležitá? Pokud mám minimum, průběh finále se neliší. Nakonec i tento prvek upozorňuje, že vývoj hry asi nedostal tolik času kolik potřeboval. A tak takovéto odbočky, které končí slepě, docela dokáží zkazit dojem.

Co se týká dialogů, v ME 3 mi přišly opravdu "nejzrádnější". V jistých místech, po špatných zkušenostech, jsem se obával zdali zvolena možnost nepovede v opak, toho co bych chtěl. Několikrát jsem se tak stal obětí, dřívějšího špatně zvoleného dialogu. Na druhou stranu život není jednoduchý, tak proč by to mělo být jednodušší v ME 3.

Ovšem příběh, hudba, atmosféra - to vše absolutně zametlo s výše zmíněnými nedostakty. Už od začátku epičnost z celé hry jen srší a já pociťoval nějaké tempo.
V podvědomí mi to jednoduše říkalo- "už se blíží konec, teď nebo nikdy". Opravdu jsem prolnul s tíživou atmosférou rozbouraných měst a zanikajích civilizací. V žilách mi snad musel kolovat jen adrenalin.

ME 3 (potažmo celá trilogie) u mě určitě neztrácí kvůli tomu, že herní mechanismy nerostou do nebes. Ani tím, že hra nenabízí mnoho vedlejších linií a alternativ. Tato hra se u mě zapsala stejně jako Mafia nebo Witcher. Zkrátka přehlížím mnohé nedostatky, zastaralost atd., hra u mě boduje daným atmosférickým příběhem. který si chci prožít znova.

Co se týká konce, byl jsem spokojen. Nebylo to úplně co jsem očekával ale získal si moje sympatie - zaplať pánbůh. že jsem se nesetkal s původní formou těsně po vydání.
Shepardovu oběť jsem očekával. Překvapily mě tři možnosti, ze kterých jsem si zvolil Syntézu organického a anorganického života. Autoři si ale mohli dát tu práci a pro každy filmeček udělat aspoň odlišné záběry. Změna defacto jen v barvě impulzu = poněkud trapné.

Ačkoli ME3 asi nebyl dodělán tak, jak by si zasloužil. A ačkoli je to solidní hybrid mezi RPG, Akcí a Adventurou. Pro mně je třetí Mass Effect, takový jaký má být. (kromě některých detailů :D )

90% - už aby byla Andromeda!!!

Pro: Kvalitní zakončení série s mistrnou atmosférou.

Proti: Nedodělávky a prvky za které něco musím strhnout.

+19

Assassin's Creed: Syndicate

  • PC 70
Syndicate je v prvé řadě krásná návštěva Londýna v jeho nejlepších letech. Londýn je zde hlavním, a po hříchu také jediným, hrdinou s charismatem a osobitostí. Všechny ty potemnělé uličky, prosluněné parčíky, kouřící komíny a rozžhavené slévárny. Všichni ti malý Oliverové vybírající popelnice a lapající peněženky. Tohle je jednoduše hrdina, kterého chcete poznat od hlavy až k patě. A že budete mít příležitostí!

To samé se bohužel nedá říci o Jacobovi s Evie. Stejně zbrkle jako se představí, také příběhem proplují a zase zmizí. Se závěrečnou scénou nemáte pocit, že by jste něčeho dosáhli, i když přítomnost královny se něco takového snaží naznačit. Jsou zde jednoduché náznaky rozporu mezi sourozenci, které ale nikdy nejsou pořádně rozebrány a nikdo není nijak konfrontován. Ke konci už začíná být děj tak náhodně uplácaný, že už je vám vlastně jedno co a proč děláte. A ono to vskutku jedno je. Příběh je tu totiž jen takový doplněk, ke zbytku vedlejších misí. Ty často nejsou špatně napsané a nechybí jim nápad.

Výslednému dojmu z postav moc nepomáhá ani neskutečně těžkopádné ovládání. Jacob se nejvíce nadávek dočká, když si to po Londýně trajdá jako retardovaný tvrdohlavý kamzík. Kde jsou ty časy svižného a příjemného hopsání ze dvojky. Tento zautomatizovaný pohyb, při kterém nikdy nevíte jak se zachová, mi do hry o radosti z pohybu jaksi nezapadá. Stejně jako batmanovský hák a šílené kočáry. Nešlo to střídměji?

No, nešlo. Akce musí odsýpat a krev cákat na všechny strany. To je jeden z důvodů, proč se mi do hry z počátku vůbec nechtělo. Brutalita série je dovedená do tak absurdních a samoúčelných rozměrů, až je to neuvěřitelně protivné. Opravdu musím bojovat proti tyranii hlavního záporáka vyvražděním půlky Londýna? Opravdu musím lidem zapichovat kukri mezi oči a piruetkou rozpárat střeva? K čemu? Asi jsem už starý.

Bohudík je tady alespoň potlačena celá assassínská zápletka. Když ale vykoukne, tak to opět stojí za to. Moudra "vyšších bytostí" opět způsobují protáčení panenek a hledání tlačítka pro přeskočení.

Původně jsem se tolik rozepsat nechtěl, takže už jen krátce. Vypadá to krásně a netradiční hudba je skvělá. Hratelnost je stokrát omletá písnička bez náznaku pokroku, ale po mé tříleté pauze se sérii to bylo snesitelné. Suma sumárům. Nic pamětihodného, ale mohlo to dopadnout hůř.
+19

Betrayer

  • PC 80
Hovorí sa, že kostlivci v hlave sú horší, než kostlivci v skrini... :) Čo potom ale kostlivci v lese? Betrayer je hra, kde kostlivcov stretnete alebo nájdete výhradne iba v lese... Najskôr ako iba obyčajné kostry, konkrétnych úbohých ľudí s menom zahrabané niekde pod stromom a potom v akomsi "inosvete" aj pobehujúce (už bez mien) pod stromami.. :) Aby ste zistili, že nakoniec máte kostlivcov aj s hlavným hrdinom v hlave...

Betrayer je proste taká zvláštna, unikátna hra... vôbec nejde o to, kto ste, kam idete, ani čo vlastne chcete. Ocitnete sa pravdepodobne po stroskotaní niekde na území dnešnej severnej Ameriky v dobe okolo roku 1600. Už toto je samo o sebe unikátne, lebo neviem, že by sa nejaká iná hra s prvého pohľadu osoby v tejto dobe odohrávala. Už po prvých krokoch od pláže do neznámeho lesa stretnete jedinú živú bytosť hry, dievča v červených šatách, ktoré vás bude vždy čakať v nejakej spustnutej a opustenej pevnosti v každej novej lokácii, aby ste s ňou vždy trochu pokecali o tom, čo ste zistili a prípadne ponúkli ako darček nejaký so svojich nálezov. Tie spočívajú však vždy len v predmetoch po mŕtvych osobách, ktorých pozostatky nájdete po okolitých lesoch. Slúžia aj ako akýsi dôkazový materiál, lebo každá kostra, ktorú nájdete, má svoj tragický príbeh, ktorý musíte odhaliť. Takýmto spôsobom vlastne pomaličky odkrývate celý tragický príbeh obyvateľov anglickej kolónie, ich boje so Španielmi, ich zložité vzťahy s indiánmi, ale aj ich zložité vzťahy medzi nimi samotnými. Na vyriešenie je však potrebné ísť do akéhosi "inosveta", kde duchovia mŕtvych ľudí ožívajú v astrálnej forme na mieste svojho skonu, či odpočinku a kde sú schopní dokonca s vami hovoriť. Vždy im teba ukázať veci, nájdené v normálnom svete, aby ste ich usvedčili zo zločinu, či pomohli im rozpamätať, kto vlastne sú. Takto sa dostávate cez všetky lokácie, aby ste v tej poslednej zistili, že vôbec nejde o vás, ale o to záhadné dievča v červených šatách, ktoré vás nesprevádza len tak náhodou.
Prieskum prázdnych sídiel, pevností bez ľudí a lesov bez zvierat vám obzvláštnujú len akýsi nemŕtvy Španieli, ktorý hliadkujú na križovatkách a útočia na už dávno dobyté pevnosti akoby stále plnili svoje poslanie za života. Bojujete proti nim s dobovými zbraňami, teda mušketami, pištoľami alebo lukmi, ktoré buď nájdete v početných truhlách, zakopané v lese, alebo kúpite od obchodníka, ktorého nikdy neuvidíte... V hre nie sú žiadne interiéri, do žiadneho domu sa nedá vojsť, nie sú tu žiadne jaskyne a vlastne všetky lokácie sú veľmi podobné, možno až na záverečnú.

Prečo teda také pomerne vysoké hodnotenie? Prečo u tejto vlastne nezávislej, B-čkovej hry, ktorej rozpočet bol iste nízky, ktorej scenár bol jednoduchý a dohratie vám zaberie len asi 10 - 12 hodín? Lebo ako som spomenul, hra je veľmi unikátna, nepodobá sa žiadnej inej, vytvára úplne odlišnú atmosféru od iných hier a preto vôbec nevadí, že neobsahuje žiadny dabing, že ju budete hrať hlavne v čiernobielom odtieni, že engine Unrealu nebol skoro vôbec využitý... pretože tieto negatíva len umocňujú zvláštny zážitok.

Pro: Unikátna atmosféra, možnosti použitia farebných filtrov, smutný príbeh

Proti: Zbytočné stealth prvky, inak asi výborný nápad s hučiacim vetrom som nepoužil ani raz

+19

Undertale

  • PC 60
O Undertale jsem do vydání mnoho neslyšel, ale jakmile vyšlo, rychle jsem se o něm dozvěděl. Takzvaný "hype" byl všudypřítomný, a recenzentské "desítky" byly všude, kam se hráč podíval. Chtěl jsem, aby bylo tak dobré, jak se psalo, a tak jsem odložil všechny jiné rozehrané hry (The Witcher 3: Wild Hunt, Grand Theft Auto V, The Evil Within) a začal očekávat malou velkou revoluci. Hru vytvořenou jedním člověkem nebo malým studiem, která by přinesla svěží inovace v hratelnosti nebo vyprávění – přesně takové tituly mám nejraději. Očekával jsem další "DIY" projekt ve stylu mých oblíbených her jako FEZ nebo The Lost Crown, který překoná AAA konkurenci.

Jenže mé nadšení se s přibývajícími minutami začalo vytrácet. Undertale rozhodně obsahuje několik skvělých nápadů, ale v celkovém kontextu jsem cítil spíše zklamání. Nebyla to hra, o které jsem četl oslavné ódy a návrhy na titul GOTY – a už vůbec ne nejlepší hra, jakou její fanoušci kdy hráli. Možná jsem se nechal strhnout hypem, ale výsledek mě nenaplnil tak, jak jsem doufal.

Jedním z největších problémů Undertale je jeho hratelnost, která se tváří jako inovativní variace na klasické jRPG, ale ve skutečnosti působí spíše jako experiment bez skutečné hloubky. Bojový systém s možností "pacifistického" přístupu je zajímavý nápad, ale rychle se vyčerpá – většina soubojů se zredukuje na opakované vybírání správných možností z menu nebo unavující minihry v bullet hell stylu, které nikdy nedosáhnou uspokojivé komplexnosti. Hra si zjevně bere inspiraci z EarthBound svou absurdní humornou stylizací a z Moon: Remix RPG Adventure (sám Toby Fox je fanouškem Moonu) svou myšlenkou "dekonstruovaného" RPG, ale zatímco tyto tituly dokázaly vytvořit svět prodchnutý emocemi, tajemstvím a podivnou nostalgií 90. let, Undertale působí až příliš moderně sterilně. Chybí mu ten nezaměnitelný pocit melancholie a opravdového podivna, který dělá z Earthboundu a Moon tak silné zážitky – místo toho se spoléhá na metahumor, popkulturní odkazy a fanservice, což mu sice zajistilo kultovní status, ale zároveň omezuje jeho nadčasovost.

Na druhou stranu hudba? Ta je fantastická. I dnes si některé skladby pouštím a zanechávají ve mně mnohem pozitivnější dojmy než samotná hra. Dalším zajímavým aspektem je i tumblr komunita – její fanarty a uchopení světa ukazují, jak moc Undertale oslovilo představivost hráčů. Možná mi už tehdy mělo dojít, kam hra směřuje, když tak silně rezonovala právě v této komunitě.

Jako zajímavý fenomén a předzvěst toho, jaké indie tituly budou slavit úspěch, Undertale určitě stojí za vyzkoušení. Jen je lepší k němu přistupovat s nižšími očekáváními – protože vlastní invence nakonec nepřináší tolik, jak by se mohlo zdát.

Pro: hudba, malý chlapec jako postava, nové nápady

Proti: zkratkovité, cílené na více průchodů, dialogy, příběh, souboje

+19 +22 −3

Victor Vran

  • PC 90
Rubačka Victor Vran byla pro mě velkým a hlavně pozitivním překvapením. Původně jsem dle zasazení a komentářů na GOGu čekal kopii The Incredible Adventures of Van Helsing, ale mýlil jsem se. Pravda, styl, rozhovory s "duchem" a hlavní hrdina - lovec démonů k tomu hodně vybízejí, herní mechaniky jsou nicméně naprosto odlišné. Řekl bych, že se tu ani nedá mluvit o akčním cRPG jako spíš o čistokrevné hack'n'slash. Skákání, dokonce wall-jumping, uhýbání a měnitelnost stylu hraní kdykoli během hry podle chuti, to vše tu nalezneme. Pro mě celkem svěží vítr, neboť i přes znatelný vývoj postavy a bytelný gear systém stále dost záleží na hráčově umění a nic vám nebrání po několika neúspěšných pokusech u bosse přeměnit svého kladivobijce na elegantního kouzelníka. To je možné díky pouze jednoslotovému brnění, určujícímu v podstatě styl hraní a pak také destiny-cards, které vám dávají rozličné buffy a schopnosti. Herní příběh mi přišel docela zajímavý, ikdyž je dost diablo-like a délku dohrání hlavní linie, 10 hodin, hodnotím taky pozitivně, jelikož se hra nezačne přejídat. Přeci jen se nejedná o aaa titul a tak prostředí není až tolik variabilní. To ovšem neznamená, že se tu nenechá strávit opravdu hodně času a to zejména díky systému výzev na každé mapě a taky tzv. hexů, pomocí nichž přidáte hře podle chuti na tuhosti. Jediné, co mě na Victorovi trochu mrzelo byly lehké frame-dropy a asi dva pády hry zrovna v dosti nevhodných situacích. Hlas Geralta a všudypřítomné džouky to ale i tak vyvážily a po dohrání se mi na xichtě rozlévá výraz blaženosti.

Pro: lehká měnitelnost stylu hraní, vtípky, perfektní odezva na m+k i páčkovadle

Proti: sem tam pokles snímkování, nějaký ten pád

+19

Black Mesa

  • PC 80
Tak som sa tam vrátil znovu po 16 rokoch. Bál som sa toho návratu, nechcel som si kaziť tie pekné a jedinečné spomienky, keď som v Black Mese ako 12 ročný prežíval jedny z najkrajších hráčskych okamihov.

V dnešnej dobe je to už iné ako pred toľkými rokmi. Už mi to celkovo prišlo ako jednoduchá hra v ktorej som bez najmenších problémov postupoval ďalej. Každopádne je tá hrateľnosť dostatočne zaujímavá, frenetickú streľbu striedajú oddychové pasáže s hľadaním cesty ďalej a pohľad na tie nezabudnuteľné udalosti po toľkých rokoch vyvolával občas veľmi príjemné mrazenie.

Tvorcovia tohoto módu si zaslúžia veľké uznanie. Pôvodný Half Life obohatili lepšou grafikou, zlepšili design úrovní, popridávali množstvo objektov a takmer nič na pôvodnej hre nepokazili. Aj keď inteligencia vojakov mi prišla nejaká horšia. Stále som tam však spoznával tú moju starú srdcovku na každom jednom kroku.

Celkovo to bolo dobré, ale pred 16 rokmi ma to bavilo viac a preto dávam nižšie hodnotenie. Nič to však nemení na tom, že je Black Mesa kvalitne urobená a pre fanúšikov pôvodného Half Life to môže byť po rokoch príjemný výlet do dobre známej oblasti v modernejšom prevedení.
+19

Call of Duty: World at War

  • PC 70
Rok 2016 a já si poprvé pouštím Call of Duty 5. Call of Duty od Treyarch, což je možná ten důvod, proč jsem se k tomuto produktu dostal po tak dlouhé době.
Kdybych to měl jednoduše shrnout do jedné věty, řekl bych, že je pětka lepší WW2 střílečka než Call of Duty 2. Pocit ze střelby je tu narozdíl od svých předchůdců mohutně umocněn naturalistickou brutalitou, která se do období nejkrvavějšího konfliktu historie nepochybně hodí. Je hezké také pro změnu vidět, že pokud někoho střelím kvérém s vysokou ráží, tak je to vizuálně zřetelné - ustřelené končetiny, slezlá/spálená kůže. roztrhané maso, rozdrcené/zlámané kosti atd.

Graficky je vidět slušný pokrok kupředu oproti dílu minulému, level design a celkové ztvárnění(džungle Pacifiku, zdecimovaná města Berlína a Stalingradu) je též velmi povedené. Oba konflikty mají odlišnou atmosféru a nepatrně odlišný styl boje a misí. Jen mě mrzí, že tu opět není možnost projít si kampaní za "zlou" stranu (Německo, Japonsko)

Se zvukem je to lehce nahnuté, některé zbraně zní věrohodně, některé skladby jsou povedené a atmosférické, ale kupříkladu taková pistole Takorev tt33 tu má tak hrozný ozvučení a recoil, že rozbitá vietnamská "kuličkovka" vedle toho vypadá jako stroj zkázy. To samé platí i o muzice. Dobývám japanský tábor v období druhé světové války na Asijském ostrově Pacifiku a zničeho nic mi začne v pozadí hrát progresivní metal.... "THE FUCK??" Co v tom Treyarchu berou za matroš?

Stejně tak tu není ta dynamika a timing ze čtyřky, AI je mnohem hloupější animace ne tak propracované a občas se objeví i nějaký ten bug.

Celkově ale nemohu zapírat překvapení, jelikož jsem to čekal daleko horší a s odstupem času nelze než konstatovat, že se jedná o lepší přírůstek do dnes již početné call of duty rodinky.

Pro: Druhá světová válka, realistická brutalita, pěkná grafika a atmosféra.

Proti: Bugy, polodementní AI, krátké, jednotvárné.

+19

Dark Souls II: Scholar of the First Sin

  • PC 90
V akej zaujímavej dobe to žijeme, keď vychádzajú remastery hier, ktoré sú len rok staré? Dark Souls II. Scholar of the First Sin, je vlastne remaster hry Dark Souls II. prioritne určený pre konzole Xbox One a PS4. Bol síce vydaný aj pre PC, ale len pre DirectX 11 kompatibilné systémy. Práve preto na prvý pohľad sa príliš nelíši od pôvodnej hry, s výnimkou toho, že obsahuje aj vloženú celú DLC trilógiu a zopár nových NPC.

Minimálny rozdiel je aj v grafickom vzhľade, zmena pridaním DX11 efektov je takmer nepostrehnuteľná a sľubované zmeny zvukov je to posledné, čo hráča u takejto hry zaujíma...
Rozdiel si teda všimnú hlavne hráči pôvodného Dark Souls II. Napriek tomu, že v rámci takejto rozsiahlej hry sa zmeny a úpravy takmer stratili, priniesli pomerne veľký dopad na samotnú hrateľnosť. Novo pridaný NPC invader Forlorn sa mi napríklad zjavil vždy vtedy, kedy som ho najmenej potreboval a často môj už vyhraný boj s nepriateľmi svojim nečakaným zjaveným priviedol do trpkej porážky... Aj už len taký rozšírený popis položiek a zbraní je u Dark Souls takmer požehnaním. Táto hra vám nedá informácie zadarmo, práve naopak... skrýva ich a tají ako ruský špión a príbeh si musíte doštudovať a dokonca až domyslieť. Takže v tomto som bol vďačný doslova za každé slovo navyše...:) Z iných zmien ešte možno spomeniem napríklad zvýšený účinok hrdzavej mince (pre šťastie), či pomerne masívne úpravy online hrania.

Tvorcovia sa rozhodli v tejto rozšírenej edícii využiť veľmi zaujímavú postavu s pôvodného Dark Souls II, teda Aldiu, ktorého vtipne premenovali na "učenca prvého (prvotného?) hriechu". Aldia bol starší brat kráľa Vendricka a pomáhal svojmu bratovi v založení kráľovstva Drangleic. Býval však vo vlastnom sídle a na samote vo svojom panstve hľadal tajomstvo života. V jednej v najvydarenejších lokácií celej hry, teda vo svojej pevnosti, skúmal uväznené príšery a nemŕtvych, aby cez nich našiel kľúč k tajomstvám duše a života. Časom s toho ale zošalel úplne a začal vykonávať hrozné experimenty nielen na príšerách ale ja na zajatých ľuďoch... V hre sa zjavuje na vybraných miestach, ale nie ako nepriateľ, ale aby vo forme akejsi obrovskej zuhoľnatelnej ľudskej hlavy a veľkých konárov v plameňoch predniesol vždy zopár viet.

Dark Souls II Scholar of the First Sin je stále hra, kde sa nemusíte špecializovať na žiadne povolanie, ale pokojne môžete nepriateľa rozsekávať obrovskou sekerou v jednej ruke a smažiť ohnivými guľami v druhej, ale myslím že zážitok je vždy lepší, keď sa predsa len špecializujete... Drvivá väčšina hráčov začína asi hrať za rytiera, predsa len kombinácia štítu, ktorý odráža 100% poškodenia a mohutnej zbroje dáva istý pocit bezpečia, aj ja som za takúto postavu prvýkrát dohral túto hru. Keď som však druhýkrát začal hrať za prísne špecializovaného mága/pyromancera, kde som mal v ruke len katalyzátor s kúzlami alebo pyromancerskú rukavicu vrhajúcu oheň, hneď som zistil, aký rozdiel v hraní ma čaká... Bossovia, ktorý mi robili problém vďaka mojej ťažkopádnosti v ťažkej zbroji, boli usmažení a ustrieľaní kúzlami bez problémov na prvý pokus (týka sa to všetkých nepriateľov v hrade Drangleic aj s jeho minibossmi a bossom.) ale zase taký konský povoz v lokácii Undead Purgatory som nedal čisto s kúzlami skoro ani na 10 pokus... a musel som sa vrátiť až pred koncom hry so superpostavou, kedy som už po ceste nemal skoro žiadneho nepriateľa...:)

Čo dodať na záver? Táto reedícia Dark Souls II., nepriniesla žiadny zázrak, stále sa nechytá na oveľa lepšie dizajnovo urobený, takmer geniálny Dark Souls 1 a pridaní obyčajní nepriatelia (hlavne pridané väčšie množstvo rytierov v Iron Keepe) slabšiu atmosféru nevylepšujú, skôr naopak... Na žiadne DLC sa ani nesiahlo, tie sú úplne bez zmeny, hoci tam to občas škrípalo najviac... viz moja recenzia jedného z nich... Viem však, že samotné jadro hry sa nejakým patchom zmeniť už nemohlo, atmosféra je už taká, aká je, ale samotné vydanie tejto reedície považujem za dobrý nápad a moje tri rozohrané postavy a pomaly už stovky hodín nahraných v tejto hre hovoria za všetko...

Pro: Doladenie pôvodnej hry, nový boss a nové NPC zvyšujú ceľkovú kompaktnosť hry

Proti: Stále slabšie než pôvodný Dark Souls 1

+19

Far Cry 3: Blood Dragon

  • PC 75
V temné budoucnosti, ve světě po atomové válce se hrdinný Rex Power Colt, kyberkomando IV. generace vydává se svým nejlepším přítelem do tajného vojenského zařízení na ostrově plném nepřátelských vojáků. Po nečekané zradě se bude muset postavit nejen mnohem vyspělejším vojákům V. generace, ale také místní nebezpečné fauně. Ne tohle není upoutávka na nejnovější film Jean- Clauda van Damma, to je shrnutí zápletky datadisku ke hře Far Cry 3. V Ubisoftu se rozhodli stvořit poctu akčním filmům z 80. let a hru, kde realizovali všechny nápady, které byly příliš přes čáru, divné, nebo hodně divné, přidali velkou dávku laserových paprsků a vznikl Far Cry blood dragon.

Autoři jsou plně vědomi potenciálu a kvality příběhu, takže vás s ním vůbec neobtěžují a nechají vás prostě volně pobíhat po ostrově, proti kterému je i ten nejhlubší deštný prales příjemnou turistickou destinací a vybíjet si svoji agresivitu v podstatě na všem co potkáte, případně například zkoumat rychlost šíření požáru. Rozhodně to není žádná procházka. Kromě všudypřítomných nepřátelských hlídek si musíte dávat pozor na místní faunu, která je ještě mnohem všudypřítomnější. Zvířata na tomhle ostrově mají do přátel člověka stejně daleko jako má Mortal Kombat 2 ke kvalitnímu filmu. Veškerá fauna na ostrově jde stručně charakterizovat takto: smrtící, svítící, velmi naštvaná. Jejich cíle jsou totožné s vašimi. Zabít všechno co se hýbe.
Hra je obtížná asi stejně, jako je uměřená a vážná. Brzy po získání schopnosti samoléčení (a že to je vcelku brzy) dokážete pobít prakticky libovolný počet nepřátel. Pomáhá to navodit ten správný pocit, že jste nezastavitelný hrdina, jako z vašeho oblíbeného akčního filmu. Takový frajer, který vyřídí robokopa mrknutím oka a terminátora zvládne mávnutím ruky. Jeho nepřátelé umírají sotva ho uvidí. Stinnou stránkou ovšem je, že hra postrádá něco jako pocit výzvy, nebo nutnost využívat stealth postup, ke kterému vás v úvodu nabádá.

Epileptikova noční můra
Co se grafiky a efektů týče, tak je hra daleko za hranicí kýče. Všechno stále svítí, bliká, září, vybuchuje… Prakticky každá přestřelka se zvrhne v ohňostroj. Dosti krvavý ohňostroj, mnohých se dotkne u srce. Doslova. Ostrov sám je pak dost ponurý a za večera nabízí romantické vyhlídky na záři hořících lesů a obrysy vědeckých základen zatímco se kolem rozléhá řev blood dragonů a zlých pštrosů.

Co se o hře rozhodně nedá říct, že by byla dlouhá. To je dobře, protože končí tak akorát, aby se hráč nezačal nudit. Ačkoli se dokáže Rex vypořádat třeba s tísícovkou kybervojáků naráz s jedním nepřítelem si poradit nedokáže a to je stereotyp.
Až na ostrově strávíte delší čas, dostaví se neodbytný pocit, že tam tak nějak není co dělat. Jistě můžete stále vyhlazovat místní mutantní živočišné druhy a neustále zachraňovat ubohé vědce (stejně se za chvíli nějak odpraví). Nebo můžete na ostrově pátrat po televizích oltářích, popřípadě zkompletovat svoji sbírku akčních filmů a navrch sesbírat všechny poznámky šíleného vědce. Proč? Jste za to odměňováni zkušenostními body, ale jiný význam to nemá. Je jich zbytečně moc. Zpočátku by to snad, pokud se budete hodně snažit, mohlo zdát zábavné, ale proč těch televizí hledat 30? A fakt že sám hlavní hrdina na toto téma sype jednu nespokojenou poznámku za druhou, to nezachraňuje.

Čím Blood Dragon získává plusové body, to je nadsázka a vtip (už jen tutoriál dokáže rozesmát). Kromě toho, že se hra nebere vážně, což by upřímně nedokázala ani, kdyby chtěla, protože vizuální stylizace spolu s příběhem a faktem, že za vámi stále běhají rozzuření dinosauři střílející lasery z očí, by jí snahu překazily. Hra vás zasypává různými odkazy na klasiky, na kterých jste vyrostli například Želvy ninja či Mortal Kombat.

S touhle hrou je to jako s laser plivajícím dinosaurem. Dokud je malý a roztomilý je sním zábava, ale když ho máte příliš dlouho, všimnete si, že to má své nedostatky.

Pro: atmosféra jako z béčkových akčních sci-fi 80. a 90. let, opravdu si připadáte jako nezničitelný kybervoják, nadhled a humor

Proti: stereotyp se dostaví, stealth postup ztratí smysl někdy po prvních 2 úkolech, vedlejší aktivity nejsou zrovna zábavné

+19

Euro Truck Simulator 2

  • PC 60
Po mnoha desítkách hodin hraní už se odvážím napsat a ohodnotit, nevím, jestli se to dá vůbec "dohrát".

V prvé řadě je mi ta hra strašně sympatická, je svá. Je to trochu jak Transport Tycoon z pohledu první osoby. Je to super relax, občas stres, občas adrenalin, trochu i RPG a obchodní strategie. Rádio, jízdní model, i ta grafika, všechno fajn. Jenomže u téhle hry je strašně moc ale, a nedokážu tato ale tak zkousnout jako vy všichni ostatní, i přesto, že je hra česká a mělo by se hlásit vlastenectví.

V prvé řadě je prostředí strašná nuda. Můžete namítat, že Evropa je hrozně jednotvárná, ale není! To jenom v téhle hře se vyskytují ta nejnudnější místa Evropy! Výjimkou budiž Alpy a sem tam nějaké pobřeží. Něco už spravila DLC, ale stejnak, jaké osvěžení by byl jih, palmy, pláže, případně krutý sever (dlc Skandinávie bych si musel ještě dokoupit, mám jen Go East zatím).

Dále jsou to města, neskutečně odfláklá, jediné, co je připomíná, je pár dominant na horizontu, kam se stejně nikdy nemůžete přes neviditelnou zeď dostat. Neříkám, že to má být všechno v poměru 1:1 s realitou, ale prostě nějaké základní styčné body měst tam být mohly. Tohle jsou fakt jen dvě zatáčky, kde je pár firem, garáž, hotel a tím to hasne, jedno město jako druhé.

A když už to teda takhle odfkláknu, tak tam dám těch měst víc, ne? Některá města typu Plzeň nebo Mladá Boleslav už tam de facto jsou, jenom se k nim nedostanete.

Naopak oceňuji, že různé dálnice a silnice jsou v rámci možností docela dobré, ty styčné body, které si člověk pamatuje z reálu, jakž takž obsahují a je to fajn.

Další neskutečnou zhovadilostí je AI a neférový systém pokut. Beru, že jsou řidiči debilové, ale nemělo by to být programově, prostě by neměli vyjíždět do levého pruhu, když jsem tam zrovna já a ještě abych za to dostal já pokutu. To prostě není fér. Takhle po většinou času jezdím v odstavném pruhu, protože tam je daleko větší jistota. Tam jsem ale zase blízko připojovacím pruhům a to je problém. Řidiči vjíždějící z připojovacího pruhu prostě přednost nedávají a jedou a je jim všechno jedno. Pokutu samozřejmě dostanu já.

Pak tu jsou věci, které nejsou přímo chybami, ale mohlo by to být lepší. V momentě, kdy už je moje firma soběstačná, ocenil bych možnost už sám nejezdit a firmu jenom managovat. Pak by mohly být i větší možnosti v tom managementu; přesně určovat, kam a co mají zaměstnanci dovážet.

Světelná signalizace je absolutně neseřízená, totálně nahodilá, dokonce víc, než v reálu.

Dále by tu mohli být chodci přes cestu, zvěř, policie a samozřejmě možnost prorazit za těžkou pokutu mýtnou bránu! Ono by to bylo levnější, než do ní ve stovce narazit a pak platit 2 miliony za opravu.

Takže všechno tohle způsobuje, že stereotyp přijde daleko dřív, než by mohl. I tak mě to bavilo hodně asi třicet hodin, pak deset hodin mě to bavilo trochu a sere mě to až teď, takže vlastně dobrý. Ale ještě jedna věc, z lomu se skoro nedá vyjet!

Pro: herní činnost jako taková, je to pěkné, jízdní model, tunning, management

Proti: milion míst chybí, jednotvárné prostředí, směšná města, nesnesitelná AI, neférovost pokut, žrout času

+19 +20 −1

Jazz Jackrabbit 2

  • PC 90
Keď som bol ešte dosť malý a netušil čo je internet a torrenty, tak som mal len pár hier na CD ktoré som stále hral dokola, hoci som skoro žiadnu neprešiel. Boli medzi nimi Need for Speed II, Tomb Raider Chronicles, The Sims a aj Jazz Jackrabbit 2. Jazz na mňa vtedy zapôsobil svojou pôsobivou komiksovou grafikou a zábavonu kombináciou skákania a strieľania. Dá sa povedať že Jazz bol taký Megaman/Sonic pre PC hráčov.

Jazz Jackrabbit 2 je oproti prvému dielu (ktorý som hral len nedávno), vylepšenie v skoro každom možnom smere. Lepšia grafika, lepšia hudba, lepšie levely, viac zbraní a nepriateľov, už nemáte tú otravnú kameru, ktorá je tak blízko pri vás a vidíte oveľa viac okolo, 4 ročný rozdiel medzi nimi je jednoducho jasne vidieť.

Graficky Jazz vyzerá stále veľmi pôvabne, hlavne preto, že hra je celá v 2D a je známe že 2D grafika starne pomalšie. Veľmi pôsobivá je aj variabilita a detail levelov, kde sa autori naozaj pohrali s rôznymi miestami, takže budete stále zvedaví, kde sa bude odohrávať ďalšia časť. Hra celkovo ponúka 4 hlavné episódy po 6 leveloch v 3 rôznych prostrediach, plus shareware demo s 3 levelmi. Navštívite také miesta ako starý hrad, pláž, svet ako z krajiny Zázrakov, akýsi digitálny svet a aj snežný level.

Hudba od legendárneho Alexandra Brendona (Unreal, UT, Tyrian, Deus Ex) je veľmi chytľavá a perfektne dotvára levely. Ikonická hudba z hlavného menu zostala po prvom dieli.

Narozdiel od prvého dielu teraz máte na výber 2 hrateľné postavy, pôvodný Jazz a jeho vyšinutý brat Spaz. ja osobne odporúčam hrať so Spazom, lebo môže robiť dvojitý skok, ktorý sa vám dosť zíjde, keď sa budete chcieť dostať k niektorým ťažko prístupným miestam. Oproti tomu je Jazzova schopnosť lietať s ušami mierne zbytočná. Okrem toho môžete s Jazzom urobiť úder do výšky a Spaz vie urobiť efektný karate kop do diaľky.

Skákanie v hre funguje takmer perfektne, ovládanie je veľmi jednoduché, ale intuitívne, a nemal som s ním skoro žiadne problémy.

V hre máte veľké množstvo zbraní od predvolenej pištole s nekonečným počtom nábojov po plameňomet, TNT, rakety, zmrazovač a electro blaster. Ku všetkým sa dajú získať powerupy, ktoré zvyšujú ich účinnosť.
Ja som nakoniec ale väčšinou používal len obyčajnú pištoľ, ktorá sa stane veľmi užitočnou, keď nazbierate dosť fastfire upgradov, ktoré zrýchlia jej paľbu. Ostatné zbrane som si šetril na špeciálne bloky a plameňomet som dosť využil proti bossom. V niektorých leveloch môžete oslobodiť papagája s klietky, ktorý vám na krátku dobu pomôže proti nepriateľom.

Okrem nábojov k zbraniam budete zbierať mince, ktoré vám umožnia sa teleportovať do tajných miest,, drahokamy, ktoré životy a rôzne kusy jedla, ktoré vám zvyšujú skóre a ak ich nazbierate dosť, tak sa dostanete do krátkeho módu nezraniteľnosti Sugar Rush.

Táto hra využíva systém životov, ale je viacmenej zbytočný, lebo vždy keď som zomrel, tak som len načítal poslednú hru, keďže po smrti prídete o všetky zbrane s upgradmi. Rozhodne odporúčam hru ukladať manuálne často, lebo tu nie je žiadny autosave.

Jediná vec, ktorá sa mi na hre moc nepáčila, boli bossovia, ktorí boli dosť nezaujímaví, buď boli smiešne ľahkí a zdolal som ich na prvý pokus, alebo boli otravný "bullet sponge" typ, do ktorých som musel nasypať kopu nábojov, kým padli. Najotravnejší bol ten na hrade, s ktorým bitka trvala dosť dlho.

Náročnosťou je to tak akurát, lepším hráčom bude pripadať smiešne ľahká aj na najvyššej úrovni, ale ak táto hra bola myslená hlavne pre deti, tak mi pripadá fér.

Hra nie je veľmi dlhá, singleplayer mi zabral menej než 6 hodín, ale tam zábava vôbec nekončí, okrem editoru levelov totiž hra obsahuje veľé množstvo multiplayer módov ako battle, čo je viacmenej deathmatch, treasure hunt, kde sa snažíte nazbierať viac drahokamov ako oponent, race, kde sa snažíte najrýchlejšie prejsť cez mapu, capture the flag a aj možnosť prejsť celú kampaň kooperatívne. To všetko sa dá cez splitscreen pre 4 hráčov, alebo cez lokálnu sieť až pre 32.

K základnej hre vyšli 2 rozšírenia, jedno s vianočnou tématikou ako v prvom dieli a Jazz Jackrabbit 2: The Secret Files, ktorý ponúkal novú postavu Lori a extra epizódu. Týchto 9 levelov ale nie je vôbec tak dobre navrhuntých ako v pôvodnej hre. Takže ich odporúčam len vášnivým fanúšikom.

Celkovo Jazz Jackrabbit 2 ale obstál skúšku časom výborne a stále je to zábavná hra po takmer 20 rokoch. Len je škoda, že po zrušení 3 dielu Epic Games značku úplne opustili a namiesto toho začali robiť nudnú sériu strieľačiek Gears of War.

Pro: Level design, multiplayer, hudba

Proti: Bossovia

+19 +20 −1

Alice: Madness Returns

  • PC 70
Alica je pre mňa dosť kontroverzná hra a nebolo vôbec ľahké ju ohodnotiť.

Tak najskôr čo sa mi páčilo?

+ Alica exceluje v zaujímavom a premenlivom level designu, kde sa stále menia úrovne, sú bohaté na detaily a rôzne bláznivé nápady. Vizuálna stránka hry je tiež veľmi originálna, svieža a nápaditá. Svet, v ktorom sa hlavná postava pohybovala, ma bavil a jeho architektúra sa mi páčila tiež.
+ Príbehom a temnou atmosférou sa tiež nič nepokazilo. Príbeh síce nie je nič extra, ale v rámci možností Wonderlandu pôsobí dobre a hlavne hororové prevedenie dobre známych postáv potešilo moje bizarné chute. Atmosféra hry je temná, krvavá a hodí sa to sem.
+ Potešili aj rôzne minihry ako 2d hopsačka, Alica ako ničivý obor a iné.

Čo sa mi nepáčilo?

- Hra síce nie je nejak extra dlhá a zabrala mi 15 hodín, no aj tak som už posledné hodiny viacmenej po hernej stránke trpel. Síce sa pekne menia prostredia, ale je to celé stále o tom istom. Niekde prísť, animačka ako sa vynoria nepriatelia, pobijem ich, animačka ako sa otvoria dvere, nejaká skákačka a potom znovu to isté stále dokola. Unavovalo ma to.
- Kamera je tiež občas neposedná a dokáže riadne nahnevať.
- Londýn je absolutne nevyužitý a slúži len k nejakému nezáživnému krátkemu oddychu od neustáleho skákania a rúbania otravných nepriateľov.

Verdikt

Alice: Madness Returns určite nie je zlé a minimálne v rámci bohatého a premenlivého level designu patrí k tým najzaujímavejším hrám. Zaujme aj temná atmosféra, ktorá sa do tohoto sveta hodí a je sexi. Nesadol mi však úplne gameplay, ktorý ma po pár hodinách hrania už vyčerpával.

Pro: Vizuálne spracovanie, kreatívne a originálne, temná atmosféra

Proti: Neposedná kamera, repetetívny gameplay ma vyčerpával

+19

Batman: Arkham Knight

  • PC 60
První tři díly Arkham série se mi velmi líbily a jedničku díky její komornosti považuji za jednu z nejlepších akcí za posledních pár let. Čtverka je ovšem jako horská dráha.

Na první pohled se hraje podobně jako dvojka a trojka, hráč má k dispozici slušně velké město, ve kterém plní hlavní a vedlejší úkoly. Většinu výbavy už má tentokrát od začátku, takže Zelda/Metroid styl, který byl nejvíce znát v jedničce, se příliš nekoná. Souboje na blízko také nedoznaly převratných změn, přibyla občasná možnost spráskat gaunery na hromadu ve dvou a tzv. fear takedown. To je jakýsi opak tiché likvidace, Batman se zjeví, tím nepřátele vystraší a omráčí jich sériově několik vždy jednou ranou (není to zase takový overkill, schopnost je potřeba "nabít" pomocí "silent takedown" a čtyři/pět nepřátel lze takto odrovnat až po upgradu).

Největší novinkou je bezesporu batmobil. Principiálně jde o dobrý nápad, protože Arkham Origins byly dost podobné Arkham City a díky batmobilu tak Arkham Knight není úplná kopírka. Jenomže je strašně nadužívaný a občasné závodní vložky jsou vyloženě na facku (kvůli něčemu podobnému opravdu Batmana nehraju). O neobyčejně debilním boji proti tanku a rypadlu nemluvě, to byly suverénně nejhorší momenty, které jsem v Arkham sérii zažil.

S tím souvisí také velká "přetechnizovanost" čtverky, kdy zejména díky plnění vedlejších misí člověk téměř neustále likviduje desítky dronů, aby o chvíli později likvidoval pro změnu desítky dronů. Nechápu, že se autoři nedrželi trochu při zemi, protože když v příběhové misi dojde k "napínavé situaci" typu "obklíčilo nás čtyřicet dronů", tak první co vás napadne je "nuda, už zase", protože to člověk do té doby při plnění vedlejšáků zažil nejméně desetkrát. O likvidaci Cobra tanků nemluvě, opět je nutné zlikvidovat jeden, pak tři, pak pět a pak pro změnu sedm, pravidlo třikrát a dost by se mělo ctít i v herním designu.

Největší problém souvisí s vedlejšími úkoly. Autorům asi došlo, že je dříve nikdo příliš neplnil (bodejť, když byly na jedno brdo) a tak vymysleli Most Wanted (chytání význačných záporáků). Některé jsou zábavné (příběhové/detektivní), většina je ovšem otravná a repetitivní (při likvidaci asi patnácté miny/věže/zátarasu nebo záchraně požárníka jsem nechápavě kroutil hlavou, proč autoři počty opakování nevydělili alespoň třemi). "Vtip" spočívá v tom, že k dohrání hry je nutné splnit alespoň polovinu vedlejšáků a na nejlepší konec je třeba dohrát úplně všechny včetně vyřešení 243 Enigma hádanek (za odměnu vám bude o fous delší závěrečná animace). Celý tento mechanizmus je jeden z největších designérských failů za poslední dobu a hlavní důvod toho, proč čtverka působí tak neskutečně repetitivně a zdlouhavě.

Co se týče příběhu, Joker je výborný, naproti tomu samotný Arkham Knight nudný a tuctový záporák. Batman něco provede a Arkham Knight na to "teď jsi mě opravdu naštval, vyřídím Tě" a to je celé. Žádná zvláštnost, žádné charizma, prostě nic. Autoři si také dali práci s tím, aby každou půlhodinu zdůraznili, že Batman nezabíjí lidi, ovšem že je přejíždí batmobilem po stovkách zjevně nevadí.

Technická stránka hry byla naopak překvapivě (vzhledem k launchi a náročnosti obecně) celkem bezproblémová, na výraznější chybu jsem nenarazil. Může to být otázka konfigurace a jedno z nejhorších vydání/nevydání za několik let herní historie jim nikdo neodpáře.

Podle mého je vidět, jak chtěli autoři strašně moc vytvořit přelomovou hru (množství obsahu, apokalyptické vyznění, délka závěru atd.), ovšem přesně jak popsal j.calling.2bad, méně je někdy více.

Pro: velikost, batmobil, Joker

Proti: nadužívání batmobilu a dronů, celkově obrovská herní repetitivnost

+19 +20 −1

Dune II: Battle for Arrakis

  • PC 100
Přicházím do pokoje s krásnou naleštěnou 386kou, kde dva kamarádi nainstalovali a právě začínají poznávat novou mě doposud neznámou hru Dune 2. Kounu na monitor, když kamarád právě povídá, hele oprav tu elektrárnu, má jen polovinu energie. Kouknu blíže a říkám si, ty brďo, ta elektrárna je rozpůlená, to se teď asi bude dodělávat druhá polovina, když jí dají opravit. Nekecám, ale asi až po 2 hodinách jsem zjistil, že obrázek elektrárny na první pohled opravdu vypadá, jak kdyby byla rozkrojená, ale poloviční energie je pouze zásluhou toho, jelikož pod ní kamárádi nedali betonový podklad. Takhle vypadalo moje první seznámení s touto legendární strategií, ke které se pořád občas vracím. Myslím, že to bylo někdy v roce 1992-1993, hned po jejím vydání.

Dune 2 u mě patřila mezi hry, které jsme s menšíma pauzama hráli pěknou řádku let. Většinou jsme hráli za Atreidy a jedna věc, která mě vždy dokázala vytočit, byl výbuch rakety, která na mě přistála z jednoho Harkonenových paláců a ten jejich Devastátor, to také nebylo nic příjemného. Na druhou stranu, pěkná řádka raketových děl byla příjemným oddechem a zaručovala skoro nesmrtelnost :-)

Co se týče ovládání, jedna z nejvíc kritizovaných věcí je nemožnost označit vícero jednotek naráz. Dle mého názoru by se na tento prvek ovládání mělo nahlížet ze dvou perspektiv. První perspektiva je pohled v dnešní době, kdy se nedivím lidem hrajícím moderní strategie, že jim to tak vadí. Označit haldu jednotek naráz je rychlé a intuitivní. Na druhou stranu, když se na to podívám očima pařana počátků 90 let, vůbec mi to tenkrát nevadilo, jelikož jsem hrál parádní, originální hru se skvělou grafikou, hudbou, nápadem, spoustou jednotek a geniálními hláškami jednotek a tanků, při kliknutí na jejich maličkost. Prostě jsme tenkrát nemožnost označit vícero jednotek najednou zas tak neřešili a užívali si herního zážitku. Zbytek ovládání je klasika, která se s menšíma obměnama drží až dodnes.

Co se týče jednotek, moc se mi líbílo, že jste si mohli tanky buď vyrábět, nebo si je nechat poslat, kdy jste mohli vychytat i velice příjemné ceny. Tuto dvojí možnost jsem u dalších strategií snad nikdy neviděl, ale na druhou stranu jsem jich také plno nehrál.

Dnešní hráči se k této hře už zřejmě nevrátí, přesto jí považuji za jednu z nejlepších strategií. Možná je to jen nostalgií, možná tím, že byla jedna z prvních a hned tak moc povedená. Pro mne je to nádherný kousek a díky, že dnes máme programy jako jsou Dos-Box, a můžu si tak občas zapařit takovéhle klenoty.



Pro: Hudba, Hlášky jednotek, Grafika, Originalita

Proti: Nepřátelské jednotky neustýle útočí po stejných trasách, pro někoho nemožnost označení vícero jednotek.

+19

Batman: Arkham Origins

  • PC 95
"Jingle bells....Batman smells", to sú slová, ktoré by nikto na svete nechcel povedať Batmanovi a to ešte k tomu na Štedrý Večer.

Banda asasinov najatá Black Maskom, ktorá musí za jednu noc zabiť Batmana a to ešte za slušnú sumu je pekný začiatok ďalšej časti Arkhamskej série. Arkham Origins je prequel predošlých dvoch dielov, a keďže sa jedná o Batmanove začiatky, tak neni až tak skúsený a nepozná väčšinu najväčších zloduchov. Preto musí odvrátiť zlo v Gothame a zneškodniť všetkých asasinov a iných nepriateľov. Do toho sa mu k tomu zapletie polícia, ktorá si o Batmanovi myslí že je len mýtus. Najprv som si myslel že hlavným záporákom bude Black Mask, ale potom nastal plot twist, ktorý celú hru ešte viac nakopol a ním je Joker. Škode že potom bol Black Mask odsunutý do vedlajších misií. V hre sa stretnete s rôznymi nepriateľmi ako Penguin, Bane, Firefly, Deadshot, Killer Croc, ..... ale aj Enigma. Ten sa s ničím nes*al a pripravil pre Batmana stovky datapackov a keďže som chcel mať všetky misie splnené, tak som ich musel všetky vyzbierať. Výborné boli detektívne misie v ktorých musel Batman pomocou svojich techník vyšetriť miesto činu. Páčilo sa mi, že niektorých asasinov, ktorý sa do príbehu nevošli, tak boli aspoň vo vedlajších misiách. Nechýbali ani bossfighty, ktoré boli rôznorodé, páčili sa mi všetky, ale najviac ma bavil bossfight s Fireflyom. Záver príbehu mal zaujímavý zvrat a Batman konečne dostal Jokera tam kam patrí.

Mapa bola 2-krát väčšia ako v City. Severná časť Gothamu bola rovnaká, ale ešte z nej Strange nespravil Arkham a južná časť bola taká bohatá štvrť. A celé to spájal dlhý most. Ale mohli ste nahliadnuť aj do Batcave alebo aj do väznice Blackgate. Keďže mapa bola veľká, bolo prístupné rýchle cestovanie.

Grafika spravila pokrok a je pekná, a do toho eşte celú hru sneží. Soundtrack je stále taký temný a zdal sa mi podobný ako v Arkham City. Dabing je výborný, len škoda že Jokera nedaboval Mark Hamill.

Gadgety a upgrady boli rôznorodé a bolo ich veľa. Najviac sa mi páčili elektonické rukavice, ktoré s niektorými vylepšeniami boli bombastické. Kombá sa s nimi rozdávali jedna radosť.

Celkovo sa mi Vianoce s Batmanom hrali pekne a je to výborný prequel k celej sérii. A hádam si Batman stihne dať tú štedro večernú večeru s Alfredom, aj keď asi už studenú.

Pro: Batman, Joker, ďalšie postavy, príbeh, Gotham, bossfighty, vedľajšie misie, grafika, gadgety, .....

Proti: Menšie bugy

+19 +20 −1

Dragon Age: Inquisition – Trespasser

  • PC 80
No vida! Ani se nenaděju a DLCčko už ze všech sil zachraňuje mou největší výtku z původní hry. A vcelku i úspěšně, zaplať pánbů!

Zpočátku jsem k hraní přistupoval poněkud skepticky, sraz Inkvizice s Fereldenem a Orlais bylo sice fajn, ale následné procházení Eluviany a bitkaření s quanarijci mě moc nebavilo. Navíc elfská část loru mě v Dragon age nikdy moc nebrala, takže zpočátku jsem si říkal, že nic moc. Následně ale druhá část byla naprosto úžasná jízda, která byla zakončená pořádným finálním soubojem, který (konečně!!!) nebyl vůbec jednoduchý. Byl stresující, dramatický a zároveň neskutečně zábavný, konečně nějaký final boss fight v sérii DA, při kterém mi pot odkapával z hlavy. A samotný závěr tomu dává úžasnou korunu. Klidně mi říkejte naivka, ale nějak jsem si myslel, že třetí Dragon age bude ze série poslední. A vono ne, zdá se, že nás ještě čekají pěkně drsné časy. Z výborného konce, ze kterého jsem nabyl feeling velice podobný tomu, který jsem cítil při zhlédnutí závěrečné ukázky z Mass Effect 2, jsem měl velkou radost.

Konverzace s parťáky jsou opět supr, už především protože se zaměřují na vtipnější notu, a svým způsobem se s vámi také loučí. Osobně mě to ale zas až tolik nemrzelo, byť jsem tu rozhodně měl oblíbence, jedna hra, i takhle dlouhá, nestačila na to, abych si k nim vybudoval natolik srdcové pouto, jako třeba u parťáků z ME. Snad asi jen Varric byl blízko.

Hudba je opět parádně nadupaná. Momentálně furt dokola poslouchám tyhlecty dva tracky, které mi přijdou naprosto perfektní a nemůžu se jich dostatečně nabažit.: Quanari Mission, Quanari Battle
Morris je borec.
Rozhodně nejlepší DLC trojky a řádné zakončení Inkvizitorské dějové linky, nebýt té poněkud mdlé a nudnější první části během procházení Eluviany, jednalo by se o výbornou záležitost.
P.S. Upřímně doufám, že Flemeth není mrtvá. Bioware by tím totálně od boba fetovali jednu z nejlepších postav celé série, tak doufám, že v budoucím díle si k nám zase najde cestu!
P.P.S. Můj herní osud: Iron Bull nezradil, drak zachráněn, se Solasem kámoš, slíbil jsem, že ho přivedu zpátky na světlou stranu síly, Inkvizice rozpuštěna. .

Pro: Finální boss fight, pěkný závěr, příběh, společníci, hudba

Proti: nudnější první polovina hry

+19