The Elder Scrolls V: Skyrim

Říkám si, kua, to je dobrý! Po pěti pokusech konečně Bethesda vytvořila hru, kterou můžu sledovat z třetí osoby a neprskat u toho smíchy z pohybů postavy! A ta severská atmosféra, paráda. Krásné pohledy na zasněžené hory zahalené mračny. Nádhera.

Po deseti hodinách, někde mezi osmých a devátým levelem...

Strašně mě sere, jaxe s někým bavím a začne mi do toho kecat civil. Hra neví, jaké titulky má zobrazovat a já nerozumím, protože kecají dvě postavy naráz.

Jako Nord zaměřený na těžké brnění a obouručáky otevřu jakoukoli truhlu s Expert obtížností. Nemám lockpick skill, prostě to umím. A velice mi chybí ta možnost truhlu prostě rozsekat silou. Ale nebudu hnidopich.

Rozestavění fauny ala Bethesda - uprostřed malebné lesní cestičky stojí megapavouk. Vlci jsou vždy dva, smečky z Bloodmoonu se nekonají. Vlků je všude hodně, nejčastěji se vyskytují uprostřed malebných cestiček. Medvědi mají brlohy pár metrů od lidských obydlí a malebných cestiček a trollové se jen tak procházejí u rozcestníků.

Anebo megakrysa, která začne útočit na mého koně. Nemůžu ji utéct, krysa běhá stejně rychle jako můj kůň.

Při každém konfliktu při jízdě na koni (tj. co 1 min.) je potřeba z něj sesednout, protože z koně se nedá útočit a kůň je tak pomalý, že ho dožene i krysa.

Když na mě neútočí fauna, útočí na mě banditi. Vlastně ne na mě, na mého koně. Taky proto, že je pomalej a hnusnej, ale taky proto, že je debil. I když sesednu, tak dále útočí na mého koně debila. Je jim jedno, že za nimi stojí dvoumetrový nord s dvoumetrovým kladivem.

Když útočí drak a nemá si kde sednout, tak útočí svých dechem ze vzduchu. Na draka útočí i kůň. Pokud kůň čeká pod drakem, drak si nesedne. Nemá kam. Udělá kolečko a snaží se znovu přistát. Kůň chrabře běží na ním a zase mu blokuje přistávací plochu. Nemůžu útočit, protože mám padesátikilové kladivo a koně debila.

Zabil jsem draka, když debil někam utekl. V kopci. Drak se propadl do země a objevil se o několik desítek metrů dál u úpatí kopce.

Z prvního dungeonu jsem byl nadšený a říkám si – konečně! Jenže ten desátý dungeon vypadá stejně jako ten osmý a ten pátý a ten třetí. A ten devátý vypadá stejně jako šestý a čtvrtý a druhý. A všechny hospody jsou stejné. Nachlup.

Plavání je jen levitací v prostoru. Voda. Vypadá příšerně. Srát na to, že je zima a já levituju v krátkém rukávu a srát na to, že vůbec levituju v heavy brnění. Ta voda vypadá dost hnusně.

Už od Morrowindu se táhne trapná chyba, kdy déšť/sníh propadají skrz přístřešky/stany/střechy. Do teď to Bethesda nebyla schopná opravit.

Říkám si, kde mám stopy ve sněhu. Hm, asi bug. Koukám na Toddovo video – aha, to není bug, to je záměr. Ono se to tam prej „nevlezlo“.

V kobkách se stále svítí. I po sto letech. Cool, to dává smysl!

11/11/11 sice nenapadl žádný sníh (v Plzni však padal průmyslový sníh) a tak Martin nenaplnil své proroctví, ale na druhou stranu můžu já (Martin) naplnit proroctví legend Skyrimu. Aspoň něco říkám si.

Pátý díl série Elder Scrolls je totiž to nejlepší, co jsme mohli čekat a dostat. Je to stále Bethesda, je to stále TES, ale to neznamená, že vývoj ustrnul a opakuje se to samé jako u čtyrky. Nevím jak je to možné, ale jak Morrowind (v roce 2002), tak Oblivion (2006) tak i poslední týden TESV, jsem nadšen monumentálností hry. Žádné jiné slovo mi na hru nesedí tak dobře jako stav naprostého uhranutí nad velikostí hry. U každého dílu jsem byl postupně drcen čím dál tím silnějšími dojmy a opravdu si nedokážu představit, co by mohla nabídnout šestka, aby tuto "kulervoučnost" překonala. Nejen nad rozlohou mapy, ale co si budeme povídat - hlavně nad horami. V Oblivu nějaké ty vrcholky byly, sníh také. Ale zkrátka nebylo to ono. Kdežto severská provincie je plná různých variant na zmrzlou krajinu.

Po obligátním tutorialu (ovšem obligátním jen od čtyřky, v Morrowindu nic takového zvykem nebylo) mě hra vyplivla a už skoro začala svoboda volby. Stejně jsem však byl víceméně tažen do nejbližší vesnice ke kováři, dozvěděl se pár užitečných rad co se děje a začal hrát svým stylem. To v mém případě znamená krást. Jsem kleptoman - shromažďuji a pak nevím co s těmi předměty, ale tak ke kočičí rase za kterou hraji se to hodí (snažil jsem se vymodelovat postavu podle mého kocoura).

Miluji tyto amatérské začátky, kdy nic neumím, skoro vše mě zabije (obři, mamuti, skoro i vlci), dodává to pocit nebezpečí který velí dalšímu instiktu - opatrnosti. Tak jsem se učil sneakovat. A k tomu v noci vylamoval zámky, abych měl tu trojici zlodějských řemesel hotovou. Postupně jsem proběhl "první" dungeon, dostal se do města na pláních, tam strávil dva dny plněním několika úkolů a pak se vydal zabít prvního draka. Později jsem putoval na severozápad a přes dalšího draka (kterému jsem utekl) až k moři. Objevil jsem několik nových jeskyní, dvě další města a třetího draka jsem zabil - stačilo do něj šít lukem zatímco ho obšťastňovali stráže. Pak jsem trochu pokročil v hlavní linii a dostal companiona - ženu. Tu jsem se snažil sbalit a nebo aspoň dostat do postele, ale nepovedlo se, tak jsem se na to vykašlal, vyzbrojil jí a začal brát na výpravy. Stala se z ní sice ne moje žena, ale cenný spolubojovník, bez nějž bych už x-krát exnul kdesi v temných hlubinách dávno zapomenutých ruin. Od té doby procházíme spolu, přítelkyně mlčky dala souhlas.

Mnoho novinek, ale na takové sekání dřeva, těžení rud a farmaření jsem se přátelé vykašlal. Magie je jednoduchá a dual wield meč + kouzlo se velice (VELICE) hodí. Alchymii a soul gemy stále odmítám pochopit a začít používat, to se nemění. Co mě ale velice bavilo bylo horolezectví.
Tady ale bacha, protože jak říká mocná encyklopedie TVtropes: The Frictionless Hill, a slope of arbitrary steepness onto which you can jump only to slide off as if the thing were coated in an industrial lubricant. - a má pravdu, toto je klasika už od dob Might and Magic VI. I tak je ale zábava hledat různé úhly na které jde vyskočit, nemuset vyjít 7000 schodů na High Hrothgar (já jich vyšel jen pár set, hehe). Funguje to i naopak, slézání se dělá pomocí opatrných pádů. Nádherné noci (které jsou nejkrásnější na vrcholcích hor), hlavně když vyjde polární záře (jasně, nevychází, ale stejně to funguje), jediné co je kazí - přílišná světelnost. To je klasika, nedá se nic dělat.

Skyrim je hra tak velká, že by se o ní dalo mluvit na tisících řádků, ale kde by pak byl smysl to hrát sám, že ? A tak chci říct, že hnidopich dokáže najít mnoho chyb (naštěstí jsem zatím v žádném questu nezažil zásek skriptů), jako třeba divné chození postav do schodů, občas pochybná AI (utíkají, vracejí se, stojí na místě a nechávají se zabít z dálky), dokonce jsem zažil i slavný propad do textury (bacha, ubytovna na univerzitě), ale (zatím) nic vážného. I kdyby bylo něco vážného, tak mi to prd vadí, protože ta hra je tak obrovská, tak pohlcující a, zopakuji to ještě jednou - monumentální, že to hravě vynahradí vše zlé. I na ten inventář jsem si zvykl (ono po Oblivionu není tak velká změna). Co naopak potěší je jak plynule hra jde, jak rychle se načítá a jak dobře graficky vypadá. Ty vnitřky taky, i když prim hrají exteriéry. I Jeremy Soule zase zabodoval. Souboje s draky jsou kapitola sama pro sebe, ale ve stručnosti - natažený luk, zběsile se otáčím kolem osy a hlídám oblohu za noční sněžné bouře, odkud se drak vynoří ... podle kompasu by měl být na sever, ale je tak špatně vidět a jeho jediný úděr mě zabije. No, zkrátka atmosféře to jen přidá.

A tak sice Martin na bílém koni sníh nepřinesl, ale TESV to nahrazuje dostatečně. Sněhu budu mít do konce zimy asi dost až mě hra po pár týdnech vyplivne.

Já vlastně naprosto chápu, proč se Skyrim téměř všem zdá tak super. Ta hra je prostě udělaná přesně tak, aby se líbila masám, tedy všem (což je z objektivního hlediska naprosto v pořádku).

A aniž bych se chtěl nyní považovat za herního kmeta, jenž vše okusil a na sklonku života již marně hledá ve hrách originalitu a něco osvěžujícího, musím říct, že pokud bych hrál Skyrim před čtyřmi pěti lety, byla by to pro mě rozhodně naprosto fenomenální hra.

Jenže... ono mi to prostě tak nějak nesedí.

Dřív mi nevadilo, že Bethesda má prostě jakýsi svůj rukopis, u něhož je primární vždy vize, a pak až praxe...

Jenomže teď mi prostě města, kde je patnáct obyvatel a všichni se tváří, že se jedná o metropoli, nestačí.
--- Proč tam není víc "domečků", proč tam není pár desítek "komparzistů"? Nebo by to pak nebylo ono? Určitě je lepší ignorovat fakt, že žádné město ve skutečnosti nedává smysl, než ignorovat fakt, že tam jsou prostě postavy, které budou říkat třeba jenom "I took an arrow in my brain..."?

Přijde mi neuvěřitelně imbecilní, že po třech hodinách a pěti questech se u Companions stanu vůdcem. Stejně tak je hodně zvláštní celý příběh okolo Companions -jsou vlkodlaci a nikdo to neví... tedy kromě desítek členů Silver hand, která je zlá, protože zabíjí vlkodlaky (???)
--- Jaká je asi šance, že by v téhle situaci zůstalo tajemství Companions tajemstvím? Jedna ku milionu? A pokud by zůstalo, tak jenom za cenu vraždění svědků, což by z Companions dělalo zločince....

Souboje s draky jsou paráda! Jenom dokud se člověk nezamyslí... a nezjistí, že je to celý jenom divadýlko.
--- Pokud se totiž hráč trošku zamyslí (což se dnes u her nesmí dělat moc často), tak prostě musí dojít k závěru, že o moc hůř je zpracovat opravdu nešlo. Drak chvilku krouží... a ať už si jej všímáte nebo ne, tak po chvilce přistane k vám, aby mohl být poslušně zabit. Nebudu rozepisovat asi deset způsobů, jak by jenom mě napadlo všechno (v rámci možností enginu) vylepšit, protože by to bylo objevování Ameriky.

Přestože je level scaling o dost jemnější než v Oblivionu, pořád mi tenhle systém strašně, strašně moc vadí.
--- Asi nejde udělat naprosto dokonale open world RPG bez jeho použití, ale určit bych ocenil, kdy se aspoň někde vyskytovaly oblasti, kvůli nimž by mělo smysl levelovat a shánět lepší výzbroj... Takhle to je prostě všechno jenom na okrasu.

A taky mi vadí, že hra je po všech stránkách naprosto nevybalancovaná a neotestovaná.
--- Ekonomika Skyrimu neexistuje. Obchodníkům se po dvou dnech vygeneruje znovu obsah peněz i zboží, což v kombinaci s kováním a enchantováním (je na to výraz v čestině?:-D) může komukoliv zajistit nekončené bohatství...
---Ono to kování a enchanting taky pěkně dokáže zamávat se zábavností hry. Posledního bosse jsem zabil dvěma útoky během asi 4 sekund. Super atmosférická výzva!

A ona toho je spousta, co mi na Skyrimu vadí. Ale hlavně mě to mrzí. Strašně jsem se těšil, že to bude prostě nepřekonatelná hra, RPG zážitek jako kráva... a ona se z toho prostě vyklubala Bethesdovská klasika... zase.

Mohl bych psát ještě patnáct stránek o tom, co mi vadí, a dalších patnáct o tom, co se mi líbí... Nicméně negativně jsem se nechal unášet již výše, a pozitivně mluví všichni ostatní... takže už nebudu plýtvat místem ani časem a radši půjdu brečet do kouta, že jsem dopadl skoro jako Dan Vávra...

Skyrim byl pro mě tak trochu zjevením a pořád trochu skřípu zubama, když konstatuju, že jednou z nejlepších, ne-li tou vůbec nejlepší hrou roku 2011 je hra od Bethesdy a ze série The Elder Scrolls.

Po sadomasochistckém Morrowindu a sterilním Oblivionu jsem čekal leccos, jen ne atmosférou nabušený svět, kde je všude na co se dívat, co zkoumat, co plnit, kde si člověk užívá rozmary horského počasí a hudební doprovod. Po prvním dni jsem tak musel s nechutí a překvapením konstatovat, že se bavím. To samé jsem musel konstatovat i po dalších desítkách odehraných hodin. Atmosféra se tu doslova sráží na monitoru.

První a nejzásadnější vylepšení spatřuju v samotném přístupu tvorby světa - objekty už nejsou tak očividně copy-pastované všude okolo a příroda ani z daleka není vyobrazena jako pytel nudných kopců - údolí, srázy, horské cestičky a potoky, bažiny, úrodné roviny, háje, zátoky, ledovcová pole a cojávím co ještě - snad každá oblast mapy je něčím specifická a zkušenější cestoval by snad ani nepotřeboval mapu, aby se pouhým rozhlédnutím okolo nezorientoval. A to ani nemluvím o dolech, tvrzích, táborech, ruinách, hostincích a jiných zajímavých místech, která jsou v hojném počtu rozesetá po mapě.

Za další postavy mají více charakteru. Na ty z New Vegas se sice nechytají, ale proti FO3 je to pro Bethesdu skok správným směrem a s postavama z Oblivionu to snad ani nejde srovnávat. Dialogy bohužel pořád postrádají jakoukoliv hloubku, ale tady se asi v rámci téhle série nikdy nic zásadního nezmění...

Autoleveling je u Skyrimu asi ten nejlépe zvládnutý, co jsem zatím viděl. V Oblivionu jsem musel hrát s obtížností skoro na minimu, protože jsem skoro od všeho dostával těžce na prdel, tady jsem na normální obtížnost zvládal věci asi tak jak bych v dnešní době čekal.

Tohle automatické levelování světa na míru hráčovi s sebou ale nese i jistá negativa, která jsou jedním z důvodů, proč mě Skyrim po nějakých asi 60 hodinách postupně přestával bavit: Absence speciální výzbroje/výstroje - všechno je generická verze něčeho, nanejvýš s nějakým stupněm kvality a/nebo enchantem a těch pár výjimek obvykle v době, kdy je najdete, už zaostává za aktuální výstrojí.

Procházení dungeonů se tak eventuelně stane vopruzem, protože na jednu stranu sice chci vědět, co je uvnitř (i když ani to rozhodně netrvá věčně - zas tak rozdílné nejsou), na druhou stranu ale vím, že cokoliv tam najdu, na 99.9% při nejlepším enchantnu a prodám.

Což mi připomíná - mám rád systém vylepšování postavy v TES hrách ("vylepšuj používáním"), ale v momentě, kdy ve Skyrimu naskilluju něco na 100, přestanu to paradoxně používat. Protože chci perky a na perky potřebuju levely a používání namaxovaného skillu mě k dalšímu levelu blíž neposune. Imho měli autoři prostě nechat hráče dál nabírat skill, s tím, že kazdý další pomyslný bod skillu se přičte jen k level progressu.

No a poslední velká výtka směřuje k možnosti Jarlování široko daleko, zároveň šefovat, Companions, Dark Brotherhoodu, Thieves Guild a dokonce i nějaké magické univerzitě. (A to jsem prosím z kouzel za celou tu quest linii použil jen blokování magie v samotném úvodu. Znalost a osvojení magie očividně není důležitým předpokladem k vedení magické univerzity.) Tohle je vyloženě trapné a mělo by být nějakým způsobem omezeno, i kdyby jen nějakým strohým konstatováním "Už nemůžeš být ve vysoké pozici v X, protože tam už seš u Y."

No, prostě u Skyrimu se člověk může desítky hodin perfektně bavit, ale pak zjistí, že mu hra už nemá moc co nabídnout, protože důležité skilly už namaxoval, lepší výstroj nesežene, prolézání dungeonů je najednou spíš zdržující rutina. Zbývají questy. Ty jsou na jednu stranu celkem zajímavé popisem, na druhou stranu jejich plnění obvykle souvisí právě v procházení dungeonů. I tak jsou ale desítky hodin zábavy pořád víc, než co nabízí konkurence, takže se nad nedostatky dá mávnout rukou.

Husí kůže. Z náznaků, z katarze od vzdálených draků, od osobních zážitků se sběrem motýlů, přes otřesy mamutů, až po malé, krásné příběhy - sestoupila z nebe asi sama Aurora Borealis, která s pokorou pro všechny snílky INFP i velké hráče vytvořila fantasy, upřímný herní sandbox a hlavně zprofanované slovo umění převedené do severské krajiny, obejmuté láskou v podobě hudby, svobodného vývoje postavy z dob Ultimy a skutečným vítězstvím v podobě fungujícího světa plného zavanů minulosti, tajemna a pověstí.

Skrz hraní Skyrimu na mě doléhal důležitý pocit, že byl tvořen s péčí a starostlivostí; jakkoliv je design maximálně zjednodušený a malý – je i hluboký a rozlehlý. V dobách dřívejších člověk klikal a viděl postavu v menu s desítkami statistik, dnes ho hra hned z fleku nutí rotovat a koukat na svou postavu ve světě reálném – a hlavně ji tak vnímat. Skyrim dokonce nevahá a během hraní vám i třeba zakryje celý interface krom kompasu, protože jednoduše v daný moment není potřeba. Kde každá zbraň pak dřív měla desítky čísel a možností a starostí, má dnes čísla jen tři.

Zprvu to působí nepatřičně, mít málo čísel a statistik. K tomu ovládání menu, které se opravdu nedá popsat jinak než http://bit.ly/uyXSq1 a dráždí silně nadávat. Jenže postupem času se přes ten začátek hra sama dostane a hráč taky. A kde bylo dřív jen pár čísel a těžkopádné menu, je najednou tolik objektů, možností, lidí, vesnic, map, deníků, motylů a krajiny a kombinování a tvoření, že kdyby člověk neměl rád výpravy a dobrodružství (!), měl by mnohdy chuť se spíš vrhnout s kovářovou dcerou / chlapcem do postele, než jít lovit tu trpasličí vzácnou rudu, namrzlé bylinky, kůži ledního medvěda nebo odhalovat tajemství dračích kamenů. A v ten moment se objeví ona schovaná, krásná a důležitá hloubka a kouzlo – Skyrim je hluboký, jak chcete vy.

Alfou a omegou tedy může být hlavní příběh, nebo jen toulání se divočinou nebo obojí nebo něco jiného. Dobrodružství, nacházení zapomenutých svatyň nebo jeskyní, nalehání pradávna – tu funguje naplno a funguje správně. Podprahové cítění, že svět je světem je pro mě současnou moderní nádherností a důvodem k oslavě z každé maličkosti – kdejaký les, hora nebo obyčejná cesta evokuje vlastní příběhy, poklony k životu Tolkiena i vzpomínky na všechna ostatní fantasy, stmelená do severského poháru. Skyrim je nádherný. Hory, tundry a celkový pocit pulzuje a rezonuje bez prvoplánovitosti (!) a s touhou.

Skyrimem pak zní (a ne vždy - v jedné z největších knihoven je dokonce symbolické absolutní ticho) nádherná a vrcholná hudba; od Dovahkiina po noční seance s ženským chorálem a tóny, ze kterých mrazí po těle. Do toho nádherný a ozvučený svět, ledové šumení větru, sněhové bouře, déšť. Polární záře.

Jít nocí a lesem, sbírat borůvky a najednou uslyšet z dálky řev draka je obratem pro vyjádření toho, jak moc dobrá a pro mě důležitá hra Skyrim je – možnost vyblbnout se, hrát si na hrdinu z nordských legend, být kočkou, být temným elfem a nebo sledovat jak po bitvě s ledovým drakem přiběhne Jarl, ze svého vytepleného veledomu, a s otevřenou pusou nevěří, že vidí dragonborna (a všechno bez scriptů a díky náhodě), je ona na začátku zmiňovaná husí kůže. A je úplná.

Díky Bethesdo!

Po prvých 20 hodinách hrania som mohol odbiť Skyrim svojimi klasickými 50%, zdrbať interface, grafiku a umelosť celého sveta, nechať to tak a vrátiť sa k nemu po roku po vydaní X rôznych módov. Avšak, ja som pokračoval v hraní a snažil som sa ignorovať nedostatky a pozerať sa na Skyrim z tej lepšej stránky. Momentálne, približne po 60 hodinách, môžem povedať že to neľutujem.

Grafika:
Technologicky značne zastaralá. Nekvalitné textúry je poznať najmä v interiéroch, kedy je vidno textúry z blízka. Hra nepodporuje Dx10 ani Dx11 a bola v podstate navrhnutá tak, aby ju zvládali 5 rokov staré konzoly. Aesteticky však grafika v exteriéroch vypadá slušne. Bohužial, oproti Morrowindu a Oblivionu, ktoré boli technologicky cutting-edge na svoju dobu, je Skyrim krok späť.

Zmiešané pocity mám z atmosféry, v istých momentoch graduje no potom ju dokáže položiť podivný scaling grafiky pri pohybe vzdialených postáv. Totiž, obzor vytvára ilúziu väčšej vzdialenosti než aká v skutočnosti je. Potom keď príde do obzoru postava, tak jej veľkosť vôbec nezodpovedá tomu ako by mala z diaľky vypadať. Rovnako na mňa neposobí dobre fakt, že dediny v hre sú tvorené takmer výlučne 3 domami (1 inn, shop a house) a mestá, okrem toho že sú znovu oddelené loading screenom, majú v priemere tak 25 population (obligátne 3 shopy, 2 inny, temple & hall of dead a zo dva domy náhodnych NPC). Nečakám od toho simulátor realizmu, ale myslím že Morrowid bol v tomto o kus vpredu.

Interface:
UI oproti Oblivionu polepšil, ale stále to nie je nič extra. Menu je treba viac menej ovládať cez WSAD + E/TAB, pretože myška zle reaguje (preklikávať počty mi napríklad vôbec nešlo), na druhú stranu, už je konečne (znovu) možné otvoriť mapu cez "M", inventár cez "I", denník cez "J", atď. Určite by v Skyrime potešilo, ak by v inventári bol zoznam predmetov prehladnejší a namiesto zbytočného 3D zobrazenia každého predmetu tam bola tabuľka s parametrami (Weight, Damage, Value).

Zvuky:
Drvivá väčšina hudobného sprievodu a zvukov je tvorená rovnakými assetmi z Morrowindu a Oblivionu. Kedže obe hry mali solídny soundtrack, tak to nemôžem dať ako negatívum, i keď samozrejme nová hudba by potešila viac. Okrem toho dabing postáv išiel diametrálne k lepšiemu oproti Oblivionu.

Gameplay:
Rovnako ako v Oblivione, zjednodušene by sa dal celý proces questovania opísať ako - zisk questu - port k dungeonu - vyčistenie dungeonu - port naspäť. Dungeony sú lineárne koridorovky s jednoduchými puzzle-mi bez nejakého nápadu alebo prekvapenia. To mimochodom platí takmer na všetko. Celý design je systematický a veľmi ľahko predpovedateľný. Skyrim je však v prvom rade sandbox a tak to netreba brať ako zásadný nedostatok. Variabilita questov zodpovedá rozsahu a voľnosti v iných oblastiach.

K tomu najlepšiemu, to čo mi vadilo najviac na Oblivione -- level scale -- je v Skyrime takmer nepostrehnuteľný. Nový systém perkov umožňuje viac možností špecializácie. Dual fighting / casting je fantastický, rovnako aj znásobovanie efektov pri použití rovnakého spellu oboma rukami.

Vo svojej podstate, dobrému sandbox RPG stačí keď nemá rušivé elementy, umožňuje pestrý charakter building, a má množstvo dungeonov, questov, gíld a voľný pohyb. Skyrimu v tomto smere nie je čo zásadne vytknúť. Je to poctivé sandbox RPG.

V dobe keď už som nečakal od Bethesdy žiadne zázraky po podľa mňa nevydarenom Oblivione a Falloute 3, je Skyrim veľmi príjemným prekvapením. Na Morrowind sa to nechytá (to ani nikto nečakal), ale je to presne čo som očakával od Oblivionu už v 2006.

Goodbye real life, hello Skyrim! A to jsem se ještě před týdnem ujišťoval, že tenhle výrok právě z mých úst jistojistě nevyletí. Jenže co naplat, Skyrim holt dostal i mě. I ve mě se mu povedlo probudit toho dávno zapomenutého no-life nerda, který sere na veškerej social life, na zdravou výživu, na zdravou hygienu, na spánek... A to navzdory skutečnosti, že jsem značný TES panic. Schválně začnu tím, z čeho jsem dostával vředy, bo o tom, co jsem si naopak zamiloval, se beztak zas nevědomky rozepíšu jak nenažraný prase, takže:

- UI. Doposud jsem nenarazil na jediného hráče, písíčkáře či konzolistu, který by neprskal vzteky nad tím, jak se mu ze zdejšího UI dělá blivno. Ani já nejsem vyjímka. Za tohle by fakt soudruzi dyzajnéři zasloužili pověsit do dungeonu za koule: Není možné "odoblíbit" nějaký oblíbený udělátko přímo ve favourites menu, takže člověk to stejně musí vždycky nanovo hledat v tom hlavním bordelu (sic z dobré vůle abecedně seřazeném, ale furt bordelu). Krom toho favourites menu bůhvíproč není rozdělen na kategorie, takže i on samotnej je prostě bordel sotva tam člověk mrskne nad deset blbin; Skill tree...the fuckin' skill tree. Je nádherné, že do pozadí prcli oblohu zamořenou hvězdami, ale ty mi bohužel nijak nepomůžou s tím neskutečně neohrabaným přejíždějím z perku na perk: člověk by čekal, že když je nějaký perk hned vedle perku, který momentálně zobrazuje, a to ještě prosím pěkně v jednom skillu, tak že po stisknutí příslušného directional key se na právě onen perk dostane. Ani hovno. Hra ho radši vezme na okružní jízdu, přičemž vykolejí, a tak se hráč záhadně dostane z destruktivní magie do kapsářství. Třeba.

Vždycky mě přepadala vize možného scenária, jakpak asi vývoj UI proběhl..."Tož šéfe, máme to tak nějak víceméně už všecko v richtichu, teďka už to jenom chce doladit to UI. Napadlo nás, že..." "wait wait wait, zklidni hormon Arnolde. Máte tam ještě někde zašouplou tu WIP verzi?" "Nó, jistěže máme, ale..." "No moc tu na mě nealeluj, normálně tam vražte to rozpracovaný, lidi už tak na tu hru čekaj dýl jak na důchod, a když se jim to náhodou líbit nebude, tak...tak si zvyknou, no!" ...Což o tom, zvykl jsem si, ale trvalo mi to několik desítek hodin, a stejně mě to sere i teďka. Jsem si jist, že nějaký borec z toho vymoduje něco daleko víc user friendly, ale já mám tendenci hodnotit základní produkt, tedy to, za co vlastně ty peníze utratím.

- Blízký pohled na textury. Menší itemy a NPC pysky ještě nejsou úplně na odpis, ale veškerej zbytek je prostě rozmázlej hnustfujgrc. Again, nepochybuju o tom, že nějaký šikovný Honza se protweakuje a promoduje k něčemu nesčetněkrát líbeznějšímu, ale...hodnotím to, co mám teď, nikoliv to, co (možná) budu mít při dalším playthrough.
- Bugy. Tam si nemůžu vzít Lydii, tam nemůžu dokončit jedno puzzle, tam mě chcou všeci zabít jen tak z hecu, tam mi kůň stepuje, že posílá Flatleyho s hanbou do rohu, tam propadnu texturou, tam se drak zaboří hlavou do země, tam borka vychází pět schodů dvě minuty, tam mágovo „ready spell“ zní stejně, jako když tasím meč ...long story short, dohromady dvakrát jsem byl nucen použít konzoli, abych se vůbec dostal dál. Patch will be much appreciated, kkthxbai.
- Příběh. A postavy. A dialogy. Tedy přesně ty důvody, kvůli kterým jsem Morrowind zabalil po deseti hodinách, do Oblivionu se, po shlédnutí gameplay videí údajně zobrazujících to nejlepší a nejpeprnější z celé hry, pro jistotu ani nepouštěl, a na Arenu a Daggerfall si potom ani nevzpomněl. Jo, i tady je mi příběh zvysoka u konečníku, postavy shledávám nudné a nezajímavé, a přes dialogy se většinou proklikávám (až na případy, kdy u toho smrdí jakási důležitost). Jako vždycky, i tady se samo sebou najdou vyjímky (kor Markarth je bohatej na prazvláštní, ale o to zajímavější individua), ale všeobecně to ve mě z dějového hlediska prostě furt nějak nevyvolalo zájem. To může být způsobeno mou neznalostí série, nebo jsem až moc zhýčkán Zaklínačema a Divinityma a Bloodlinesema, nebo to prostě a jednoduše fakt z tohohle hlediska není zas tak dobrý. Čert ví.

Nicméně to až tak moc nevadí, protože:
- Tyvoleomgkurvadrát TEN SVĚT! Ten svět je famózní. Ještě NIKDY se mi nestalo, abych dobrých dvacet hodin jenom tak trajdal po lese a zasněžených horách, hrál si přitom na kancovoda, skolil přitom jednoho dva draky, a prostě prozkoumával a prozkoumával, aniž bych se za celou tu dobu byť jen dotknul jedinnýho questu. Hotovej explorační orgasmus. Velkou zásluhu na tom má jinak velmi líbivá grafika a především ta *vlož libovolný superlativ* atmosféra! Urgh!
- Ta variabilita! Za prvních cca 50 hodin jsem stihnul okusit několik desítek odlišných čár a már, udělat si z toho na pár hodin Thieva čtyřku, zahrát si přitom na takovýho fantasy Hitmana (a to opravdu nejsem nijak zvlášť stealth pozitivní), být big bédés macho kaňec s válečnou sekyrou, počemž se přeorientovat na ultrafast slick ninja kaňoura s dvěma lehčíma kudlama, stát se přeborníkem v kování, enchantovat každej šrot jedna radost, vařit koktejly ve velkým, s mistrnou přesností si zastřílet z luku, a dalších xxx věcí, a to všechno na uspokojujícím levelu, a u toho všeho se úměrně skvěle bavit. Možná jsem slepej nebo blbej nebo oboje, ale jak to tak vidím a pozoruju, ta hra hráče prostě vůbec neomezuje. EPIC CLAP!
- !!!
- Třebaže postavy a dialogy jsou meh, questy samy o sobě bodujou. Když ani nerozeznám hlavní quest od side questu, protože jsou oba stejně masivní...you're doing it right.
- Při hraní se člověk nemůže tu a tam ubránit pocitu, že se mu právě povedlo něco parádního. Jako třeba když jsem si sám konečně ukoval Daedrickou helmu a rovnou jí i přebrousil na Legendary status...feels rewarding, man...a to navzdory tomu, že kovací systém tu je hodně prostý a příslušný skill se tu leveluje hodně lehce/rychle.
- !!!

Hm...tož nakonec jsem se víc rozepsal o tom špatným, což? Když ono ale fakt nemá moc cenu se v tom nějak hloubkově dlubat. Prostě ten svět. Prostě ta svoboda. Prostě ty možnosti. Prostě draci. Prostě výhled. Prostě...není co řešit. Jelikož osobně klidně přetrpím větší linearitu a (mnohonásobně) míň možností, pokud za to dostanu pořádné postavy + pořádné dialogy grátis, tak pro mě zůstává hrou roku druhý Zaklínač. Nicméně musím s klidným srdcem zkonstatovat, že pakliže to letos vyhraje ten Skyrim (a on to beztak vyhraje), nebudu se divit a už vůbec né zlobit. Konec konců, Zaklínače nám chudáka ani nenominovali, takže...

A taky musím dodat, že mám najednou chuť dát Morrowindu třetí šanci, Oblivion přece jenom prubnout, a v neposlední řadě jít proluftovat naše sklepní archívy, doufaje v nález Areny a Daggerfallu, s nimiž bych se posléze zašil v druhém pokoji u té mé sekundární hérky, která by ten Daggerfall snad nemusela ani ustát. No a kdyby nedejbože archívy zklamaly, tak dosbox, že...nebo doufat, že do tý doby zgognou. >_>
Čas (zatím) - 84hod14min
Obtížnost - Master
(zatím) 51. level
Primární skilly: Smithing, Twohanded, Enchanting, Heavy Armor, Speech, Archery
Ženuška Senna z chrámu Dibelly, trvalé bydliště ve Windhelmu
Ze pár vlastnoručních skrýnšotů (200, bo „občas“ to holt chtělo zvěčnit)

(Apropo, hlavní quest jsem možná dokončil, ale ještě jsem zdaleka nedohrál. Tohleto by úplně klidně mohl být teprve začátek hry...>_>)

Když jsem poprvé spouštěl Skyrim (místo abych pořádně oslavil svůj svátek :-D), nic jsem od něj neočekával. Vzhledem k tomu, co Bethesda poslední dobou předvádí, je to, řekl bych, pochopitelné (Fallout 3 a RAGE - dvě velká zklamání). O to větší bylo mé překvapení, když jsem se o 9 hodin a 6 dračích koster později pořád nedokázal odtrhnout od počítače a já musel konstatovat, že ta hra je skvělá! Ale vezměme to pěkně od začátku.

Hned v úvodu mě čekalo lehké zděšení ve formě koridorového prologu, ten ovšem končil po vymlácení úvodního dungu a přede mnou se otevřel celý širý svět, zkrátka typické TES. Brázdil jsem Skyrim od severu na jih, od východu na západ, zabíjel jsem obry a zabíjel jsem draky, bohatým jsem bral a chudým...těm taky. Celkově mám doteď nahráno okolo 60 hodin a příběh jsem dokončil, a proto už je myslím čas na moje dojmy.

Nebudu se tu zdržovat popisem hlavní dějové linky, která je skoro stejně plytká jako ve F3 a pravděpodobně navržená někým s lehkou mentální dysfunkcí. Cechovní questy si podle mě oproti Oblivionu také dost pohoršily (hlavně třeba Zlodějský cech), ale jinak jsou vedlejšáky v pohodě a často i něčím překvapí :).

Z dalších nedostatků bych možná mohl zmínit zvláštní nevyváženost, způsobenou upraveným level-scalling systémem - např. v prvních pár hodinách hry zabijete každého draka, kterého potkáte, téměř bez problému (hraju na střední obtížnost a většinou nemusím použít ani potion), zato takový mamut, nebo obr vás sundají na 1-2 rány (v té samé lokaci). Ba dokonce i obyčejnej trol vám může dát víc zabrat. Je to pochopitelné, ale upřímně, docela to degraduje pocit z toho, když takového draka sejmete.

Přestože panoramatické pohledy jsou úchvatné, textury jsou zblízka hnusné a rozmazané stejně jako v RAGE. Žádná "Oblivion" revoluce se znovu nekoná. Módy to ovšem pomahájí docela slušně schovat.

Taky jsem nepochopil rating 18+, nějakou tvrdší mluvu jsem nepostřehl, o nahotě se nedá mluvit a prostitutku jsem taky ani okem nezahlédl. Rating 18+ by si to zasloužilo až potom, co si nainstalujete nude mod :P.

Samostatnou kapitolou jsou bugy...některé jsou k usmání, některé k posrání, ale všechny zápory zkrátka překonává ta úžasná atmosféra, volnost, po dlouhé době mám zase ten pocit, jako bych žil zároveň s hlavní postavou, což se mi moc často nestává (naposledy asi u Planescape Torment, Fallout 1,2 a Zaklínačů).

Zvláštní, celý komentář plný negativ a já stejně nemůžu jít pod 90...

P.S.: Jak to po sobě tak čtu, tak jsem v podstatě nic neřekl :-D, ta hra je moc obsáhlá na jeden ubohý komentář.

Tak vzhledem k tomu, že se evidentně žádný z Martinů neobtěžoval přijet na bílém koni, jsem byl nucen 11.11 zůstat doma a vynahradit si absenci sněhu výletem do provincie Skyrim, která se naštěstí právě v tento den stala otevřenou pro veřejnost.
Do Skyrimu jsem přijel spolu s několika kámošema na takové drkotající kárce. Skutečně si nepamatuju, jak jsem se na ní dostal, anebo proč mám svázané ruce, ale přisuzoval jsem to své zbrklé povaze, kdy jsem se určitě včera zase nehorázně vožral a něco jsem provedl. Ale zřejmě jsem nikomu nic špatného neřekl, jinak by mi asi dali roubík do huby jako jednomu z opruzovi co jel s námi.
Chvíli jsme se projížděli krajinou a mě nemohli uniknout krásy Skyrimu, které na rozdíl od věčně zeleného Cyrodiilu, kde jsem pařil posledně, poskytovali trochu osvěžení. Po chvíli jsme dorazili do nějakého městečka, kde jsem si uvědomil, že předchozí noc asi byla trochu horší, než jsem předpokládal. Čekalo nás tam totiž několik maníků, kteří vypadali jako by utekli Caeserovi z armády a mlely něco o popravě. Když se mě zeptali na to, kdo jsem a já řekl, že jsem Redguard tak si ti mamlasové měli uvědomit, že popravit mě jakožto velkého bojovníka se jim prostě nepodaří. Šel jsem ke špalku se vztyčenou hlavou a připraven toho popravčího kopnout do koulí, když v tom se mi ale nějak udělalo blbě a padnul jsem na ten špalek, kde mě chtěl popravit. Evidentně jsem se přitom musel pořádně praštit do hlavy, protože se mi najednou zdálo, že přiletěl drak a zachránil mě jako bych byl jeho princezna a pokosil skoro vše okolo svým velkým ohněm, ale mě se ani nedotkl.
Dále už si na tento výlet vzpomínám spíš už jen mlhavě. Evidentně jsem musel narazit nějakého houbičky, jinak si nedokážu zařadit vzpomínky, ve kterých jsem na někoho třeba zakřičel a týpek předemnou najednou odletěl několik metrů daleko.
Houbičkové opojení ale mělo i svá pozitiva. Napadl mě totiž například geniální nápad vzít do jedné ruky meč a do druhé si připravit kouzlo a být skutečným bojovým mágem, které jsem vždy obdivoval. Později jsem i dal šanci druhému meči a bojoval se dvěma meči najednou, ale nemělo to takový efekt jak jsem doufal, protože tak jako tak jsem sekal jen jedním mečem a střídat je nemělo moc velký efekt. Občas jsem ale hodil docela dobré kombo, kdy jsem nějakého toho lamáka sejmul docela hustým způsobem, ale časem mě to docela omrzelo a nechápu, proč jsem to furt dělal, když mě to tak akorát zdržovalo.
Později jsem se přidal k jednomu asi fotbalovému klubu. Evidentně ale poslední zápas prohráli, protože furt chtěli na ten druhý klub útočit. Spíš to ale byla banda amatérů, kteří v počtu tak 5 lidí zaútočí na město a pak si asi představují, že jsou armáda nebo co.
Také jsem narazil na pár chuligánů, kteří si říkali „zlodějská gilda“ a žili v nějaké iluzi, že jsou nějaká stínová organizace nebo co. O tom kde je najdu, jsem se dozvěděl už ve městě, které bylo míle daleko od toho, kde sídlili. A po příchodu do jejich města mi hned druhý člověk, se kterým jsem se setkal přesně řekl, kde je najdu. Měli tam i docela hustej tajnej vchod do jejich základny, ale ten byl spíš taky jen pro ostudu, protože při otvírání dělal takový rachot, že ho musela slyšet polovina města. Což je teda jako pro organizaci, která se snaží pracovat v utajení docela ostuda.
Celkově ale tento výlet hodnotím docela kladně. Nemusel jsem na něj mít ani tak novou výbavu, jakou jsem musel mít například při výletu do Temerie, kde byla taky poměrně zábava.

Předem upozorňuju, že následující komentář obsahuje dlouhý text, ale pokuď vás hra zajímá, přečtěte si jej, prosím.

Skyrim je pro mě hrou, která mě chňapla za srdce vší silou, a nemyslím, že někdy pustí. Čekal jsem na ni dlouho, doufal jsem, že naleznu hru, která mě konečně (podobně jako Gothic 2/Morrowind) udrží u počítače několik desítek, bane stovek hodin. Našel jsem dokonalost.
Neexistuje jiná hra, která by splňovala mé požadavky na RPG hru vůbec.

Ano, bugy zde jsou, je jich hodně, bez patchů ani ránu, optimalizace bez patchů hrozná, týrání mysli hráče ze začátku (no jasně, že si asi ku*va vyberu ty, co byli na mě hodní když mě kat chtěl odkrouhnout, než ty nesympatické kriply co se mi prakticky vysmívali). Bugthesta některé části hry neskutečně dos*ala, bugy jsou otravné, nevím kdo mluví, můžu otevírat locky bez skillů, kástit fireball bez skillu v destruction (však nordovi, co neumí číst přece stačí knížka od borce, co si říká 'Ohnětaj'), a knihy se daj sehnat v hokynářství. Co je to ku*va za místo?

Proč králi říkají 'jarl'? Kdo to kdy slyšel? Slyšeli jste někoho, kdo by králi v pohádce říkal 'jarl'? Já ne, je to blbost, nepochopitelná nesmyslitelnost, no ale hráč v té brutální zábavě na tohle zapomene, nezajímá ho, že je nord a že kástí firebally na 2. levelu, nejde mu o to, že jde vypáčit zámek i když je tupej ork co v ruce umí udržet leda tak sekeru. Nejde mu ani o to, že potká trolla na půli cesty do vesnice co si říká 'Vorářov', jde mu o čistou zábavu, o questy, o příběh, o jeho postavu. Chce ji mít nejlepší, nezajímat se o ostatní věci, zaměřit se jen a jen na to, co on dělá, a jak zabije dalšího banditu lukem z vršku věže.

Milovníky mágů zde zaujme propracovanost two-hand magie, aneb jak ovládnout (doslova) v každé ruce jeden element. Můžete třeba vzít oheň a do druhé led, a natrhnout tomu sněžnému trollovi prdel, nebo si vyčarovat meč, a do druhé ruky vzít heal, jít na draugíra (a tady STOP!... draugír? Co to do p*če má bejt? Snad válečný kostlivec, ne? No to je fuk...) a pomoct mu zpátky do hrobu. Nebo si takhle jednoho vyčarovat a nakázat mu (no ne doslova, on půjde sám) rozsekat každého kdo mu příjde do cesty. Co třeba vzít si do party sexy slečnu, dát ji nějaké lepší hadry a poslat ji tankovat, zatímco vy v pozadí budete healovat a pečovat o ní? Nezní to zase tak špatně, když ze zálohy můžete třeba vytáhnout pár elementálů a rozkopat sněžným vlkům zadky, což?

Tady to nekončí, chcete být vysoký elf v úprku před císařským? Zloděj v utajení? Ovládat umění plížení, krádeže či dýk a luků? Můžete. Přidejte se jako tajemný zabiják k Temnému bratrstvu, vykonejte pár zakázek a ejhle! Už je z vás vrah pracující pro příjemnou komunitu pár vysoce nebezpečných 'lidí'. MEGASPOILER AHEAD! A můžete si klidně zabít císaře!

Posuňme se dále. Jste krvelačný zabiják toužící po smrti a zdevastovaní císařských? Přidejte se k bouřným hávům, Jorrvaskru, nebo jen tak plňte zakázky a nakupujte si pořádne brnění, protože v občanské válce vás krveprolití nemine!

Ne, to není vše, zdaleka ne. S herní dobou nad 200 hodin můžete být třeba kombinací všech výše jmenovaných hrdinů, poránu vykonávat služby jako mág v ledohrádske univerzitě, k večeru pomáhat klidnit bandity, vlky, trolly a obry jako hrdina s daedrickým brněním, a po nocích klidně odcestovat za hranice lidskosti, a odkrouhnout nějakých pár lidí za pomocí netrpělivých dýk a luku vašeho krvelačného charakteru.

Pokud se nerozhodnete jít touto cestou, můžete se třeba zaměřit jen na hlavní příběh, vykašlat se na vše ostatní a dohrát hru za 60 hodin, místo 300, Ale to vám neradím. Ve hře je toho TOLIK co prozkoumávat, tolik skvělých questů a postav co potkat. A v neposlední řadě i neskutečně silné brnění, které si můžete ukovat.

Hra přímo hráče nabádá, aby zůstal chvíli ve městě a pomáhal lidem s problémy, aby vyhledával utajené místa a drtil draky i mimo hlavní příběh, aby sehnal to nejlepší možné brnění, a nakonec hrdinně pozdvihnul meč či hůl nad MEGASPOILER AHEAD padlým Alduinem - hlavním záporákem, drakem, kterého bezprostředně musíte zničit


Avšak máte zde možnost odehrát si hlavní příběh, a jít se poklidně projet na svém oři do nedalekého města poblíž Bílého průsmyku, splnit tam pár úkolů, pomoct pár známým, naverbovat vojáka a táhnout do dungeonu na pořádnou truhlu zlatých.

Pokuď vám jen tohle nestačí, stáhněte si pár z 16 tis. módů na stránce Skyrimnexus.com, ujišťuju vás, že najdete ten svůj. Mezi mé oblíbené patří některé z ENB módů, texture mód a podobné. Dále také třeba Wars in Skyrim a další módy spříjemňující herní zážitek (hledat v části webu Immersion). Nesmím zapomenout ani na zrychlení střel z luků či zbalancování magie (což bylo značně potřeba, a je dobré že se toho někdo ujal).

Hra má tolik co nabídnout. Neskutečné možnosti, délku a příběh. Questy, ovládání(!) a vůbec. Na bugy zapomenete, občasné blbosti co kůň vyvádí také. Tuhle hru toto nemůže zkazit, a ten kdo si to myslí, tak tomu se nemůže hra líbit.

Vyjádřit hodnotu této hry komentářem by mi zabralo další hodinu. Tak jsem se vám to pokusil zhodnotit co možná nejrychleji (ups)...

Skyrim je hrou, na kterou jsem se jakožto fanda předchozích TES, za poslední roky těšil jednoznačně nejvíce. Jen co jsem ji zapnul, totálně mě vtáhla. Po nějakých 30-40 hodinách jsem byl stále naprosto uchvácen, neviděl jsem jedinou chybu a nic mi onen úžasný dojem nekazilo. Postupem času, jak se začala odkrývat hluchá místa, jsem byl však z určitých herních aspektů, dost nepříjemně rozčarován. Ale vyjádřím se postupně.

* * * * *

*** ZPRACOVÁNÍ ***

Vzít několik let starý engine, ten zrecyklovat a o nějakých 30% vylepšit, přejmenovat ho a prohlásit za úplně nový, to je opravdu drzost. Vzhledem k tomu, že Skyrim a Oblivion dělí 5 let času, je použitá technologie hodně low.

Každopádně, celý ten svět... Ten svět, je prostě úplně úchvatný. Vzhledem k tomu jak obrovský je, se mi zdá až neuvěřitelné, s jakým smyslem pro detail byl vytvářen. Každý kout mapy je něčím specifický a panorama severské přírody je nádherné.

Města, to je samostatná kapitola, už nejsou jen copy & paste obehnané hradbami, každé je úplně odlišné s jedinečnou architekturou.

Dungeony jsou taktéž zpracovány mistrovsky. Ani po 3-4 týdnech co Skyrim hraju, jsem ještě neměl pocit deja-vu aneb "tady už jsem jednou byl", který mě právě při hraní Oblivionu a Morrowindu často provázel. Páky, spínače a jednoduché logické hádanky, jsou navíc skvělým oživením. Dojem mi kazila jen přílišná světelnost, což ale vyřešila modifikace.

NPC postavy jsou ale zřejmě největším krokem ku předu, v porovnání s těmi z Oblivionu, je to skutečně rozdíl asi jako mezi dnem a nocí. Nejen, že mají svůj charakter a působí přirozeně a "lidsky", ale dabing spolu se zvukovou a hudební stránkou, považuju za naprostý vrchol kvality, který v herní scéně nemá obdoby.

Akorát dialogy občas postrádají na hloubce a seriozitě, ale to už je holt u Bethesdy klasikou. Mou oblíbenou pasáží, je:
"Ty jsi Esbern? Otevři, jsem přítel."
"Esbern? Ne, to nejsem já. Vůbec nevím, o čem mluvíte. Vypadněte."
"Je to v pohodě, poslala mě Delfína."
"Delfína? Jak... Takže jste ji konečně našli a dovedla vás ke mě. A já jsem tady jako krysa v pasti."
"Já jsem Dragonborn."
"Oh! Takže je tady přeci jen naděje! Pojď dál!"

Inventář a uživatelské rozhraní, je v originální podobně, naprostá katastrofa. Opravdu lituju konzolové hráče, kteří nemají možnost použít modifikaci na jeho kompletní překopání. Na 3D zpracování mapy jsem si zpočátku musel zvykat, ale jedná se o dobrý nápad, který funguje překvapivě dobře. Kompas je nepřehledný a chaotický, příšerně mi vadilo, jak mě naváděl do již objevených lokací. Opět to musela řešit modifikace.

*** HRATELNOST ***

Systém levelování a vývoje postavy, považuju za to nejlepší, co kdy bylo v počinu RPG her vytvořeno. Namísto toho, abych se na začátku rozhodl, zda budu válečník, mág či lotr, zvolil si primární skilly a zvolenou cestou se dále ubíral, začínám jako totální nula s tím, že svou cestu teprve v průběhu hry objevím, na základě toho, jakým stylem budu hrát a jaké dovednosti budu využívat. Nezískávám zkušenosti zabíjením nepřátel, ale přirozeně, trénováním dovedností v praxi. A při postupu na nový level si jednu z dovedností rozvinu výběrem určitého talentu. Naprosto super. Někteří hardcore fanové TES série měli sice výtky, že zjednodušení které s tímto souvisí (namísto 8 vlastností při postupu na novou úroveň zlepšuju pouze 3 základní, zrušení dovedností atletika, akrobacie, mysticismus), rozbilo starý dobře fungující systém. Ale mě osobně, ačkoliv se považuju za veterána Morrowindu a Oblivionu, to vyhovuje maximálně.

Boj je dynamický a způsobů jak likvidovat nepřátelé je velmi mnoho, takže i když Skyrim stojí z velké části na akci, stereotyp, nuda a rutiní oddělávání nepřátel, nepříjde ani po mnoha desítkách hodin. Není problém mít v jedné ruce hůl metající blesky a v druhé těžký plátový štít, používat dvě zbraně, z každé ruky sesílat jiné kouzlo či kouzlením oběma rukama stejného kouzla zvyšovat na jeho účinku a intenzitě, narušit nepříteli balanc tupým úderem štítem, případně mu dokonce vyrazit zbraň z ruky, ukrývat se ve stínech a soupeře v utajení odstřelovat lukem... Zkrátka, kombinací je velké spousta a každý si může vytvořit svůj specifický způsob boje. To vše se navíc postupem času, jak se hrdina učí pokřiky v dračí řeči, z nichž každý má unikátní účinky, ještě výrazně zlepšuje a není problém porazit i výrazně silnějšího nepřítele a nebo jich udolat obrovskou přesilu.

Taktéž se mi velmi zamlouvá zmírněný fast travel (abych se mohl teleportovat na mapě, musím lokaci napřed objevit) a zavedení "dopravních prostředků" mezi městy. Bohužel, kůň je nepoužitelný invalidní debil. Po několikahodinovém cestováním s ním, jsem úplně ztrácel nervy, až jsem se zapřísáhl, že už na něj vícekrát nenasednu. Z koňského hřbeta (zase) nejde bojovat, takže v průměru každé dvě minuty, je třeba z něj seskočit. To by se dalo ještě snést, jenže - namísto toho, aby stál v ústraní, tak nevynechá žádnou bitvu, při které se obvykle nechá zabít. Je opravdu úděsné, sledovat, jak se koník rozběhne střemhlav proti tlupě deseti banditů, jen aby si mohl do jednoho z nich bouchnout kopýtkem. Nebo, poblíž lestí cesty, na mě číhají dva vlci. Seskočím z koně a rozběhnu se je pobít. Ale vidím, že kousek opodál na protějším břehu řeky, je nějaké tábořiště, jdu to tam prozkoumat. Po návratu zpět ale zjistím, že kůň odběhl někam úplně pryč. Párkrát, když jsem měl štěstí, stačilo použít rychlý přesun na jiné místo v divočině a kůň stál zase vedle mě... Ono stěstí mě ale časem opustilo, až jsem takto přišel zřejmě o nejlepšího koně ze hry, kterého jsem získal jako odměnu za jeden guildovní quest. Prostě se buď propadl do textury a nebo odkráčel až do Sovngardu. Dodnes nevím, kde je mu konec. Nechápu, proč mu není možné dávat jednoduché příkazy typu "čekej tady", "následuj mě", "bojuj", "drž se v ústraní". Nechápu, proč není možné koně ustájit, jako v Oblivionu. Ostatně, jak tak o tom přemýšlím - tak nechápu, jaký má kůň vlastně účel, když rychlost jeho klusu se nijak neliší od rychlosti běhu mého hrdiny a tryskem neuběhne víc jak sto metrů.

Hlavním kouzlem Skyrimu, je však ona svoboda, pověstná pro The Elder Scrolls sérii a úžasná ne-linearita. Můžu se toulat přírodou a lovit divokou zvěř, těžit rudu, štípat dříví, mezitím zabít draka, pak vyrazit do města a zpracovat získané suroviny, účastnit se v hospodě pěstního zápasu o zlaťáky, nakoupit potřebné zboží, pomoci staré ženě v nesnázích a následně si jít vydělávat jako nájemný zabiják. Možností je prostě nespočet.

*** HLAVNÍ LINIE ***

Příběhová linie, byla po vydání hry i v oficiálních recenzích, v kterých se přitom u dlouho očekávaných her zpravidla nešetří superlativy a přehlíží se mnohé chyby, kritizována jako slabší část hry. Pravda, děj na kterém staví (pradávný nepřítel všech smrtelných ras se vrátil, aby zpustošil svět a jen vyvolený ultimate-world-saver, ho může zastavit) je totální klišé, ale hlavní linie je dle mého názoru, na poměry open-world hry zpracovaná opravdu velmi dobře a skvěle jsem se bavil. Náplní nejsou žádné nudné questy typu "zavři X pekelných bran", "najdi X legendárních artefaktů", "přines X ohniskových kamenů", "sjednoť pod své velení X frakcí", "vybuduj si reputaci splněním X bezvýznamných questů abys mohl promluvit s důležitou osobou"... Je sice poměrně krátká, ale to je holt daň za nelinearitu. Děj jde prostě dopředu a žádný quest není stejný. Ale především, atmosféru to má dokonalou.

Hledání mapy dračích pohřebišť v zatuchlých nordských kryptách plných nemrtvých, první boj s drakem u Bílého průsmyku, výšlap na nejvyšší horu do chrámu Šedovousých, složení zkoušky a uznání za Dovakiina, průzkum velvyslanectví Thalamoru, objev Alduinovi zdi v dávném chrámu uprostřed hor, hledání Svitku Prastarých v gigantických podzemních interiérech, návrat do minulosti za účelem naučení drakobijného řevu, sledování souboje nordských hrdinů s Alduinem na vrcholu Jícnu světa, odlet na hřbetu Odahviinga a následný vrchol všeho - Sovngard, ta nejnádhernější lokace v historii videoher. Opravdu se mi tajil dech.

V úplném závěru, mě ale finální boj zklamal. Nejen, že technicky byl téměř identický jako souboj s jakýmkoliv jiným drakem, ale Alduin - nejhrozivější ze všech draků, Požírač světů, jehož návrat měl znamenat konec věků - byl uboze slabý a nezpůsobil mi vůbec žádný problém ani na velmistrovskou obtížnost. Čekal jsem naprosto ultimátní fight a měl v záloze asi 40 lektvarů, ale toto byl opravdu výsměch. Pravda, vypravil jsem se na něj až po mnoha desítkách hodin okolo levelu 45-50 a Skyrim je dělán pro mainstream - tedy, aby i průměrný hráč, který si nelibuje v expení hrdiny na max a prozkoumávání každého koutu mapy, mohl příběhovou linii bez obtíží dohrát - ale očekával jsem holt, že alespoň na tu nejvyšší obtížnost to bude výzva. Jenže nic, zklamání.

*** VEDLEJŠÍ LINIE ***

Šablona je vždy stejná. Ze začátku splním nějaký bezvýznamný úkol, následně zjistím kolem čeho se děj točí, poté současný quildmaster za hrozných okolností zemře a vše se začne hroutit, počemž můj hrdina zachrání co se pokazilo, nastolí pořádek a jakožto tomu nejlepšímu z těch co zbyli, mu titul leadera spadne do klína. Trapné. Hodně trapné. Tu atmosféru to sice mělo, ale v Oblivionu, kde jsem měl po dokončení quildovní linie opravdu pocit tvrdě vydřeného úspěchu, to bylo úplně o něčem jiném.

Stručné zhodnocení dojmů:

Družníci - Tady není moc co rozvádět. Atmosféra dobrá, bitky taktéž. Ani zklamání, ani nadšení, přesně něco v tomto duchu jsem od guildy severských válečníků čekal.
Univerzita - Jistý nádech tajemna to mělo, ale jinak atmosféra nic moc. Velmi mě zklamal quest s hledáním Hole Magnuse v Labyrinthianu. Očekával jsem opravdový velkolepý labyrint, tedy spleť chodeb kde se snadno ztratím, na každém rohu past, logické hádanky, zástupy nemrtvých... Ale jednalo se v podstatě o jednu dlouhou chodbu a přímočaré likvidování nepřátel. Každopádně, vážně jsem nestačil zírat - prolezl jsem 3 dlouhé dungeony, oddělal zrádce a hned ze mě byl arcimág. Naprostá katastrofa.
Temné bratrstvo - Z nějakého důvodu, mě ve srovnání s Oblivionem, zdejší dějová linie za bratrstvo zabijáků, vůbec nezaujala. Vážně nevím čím to, přitom, atmosféra není špatná a děj má nejeden zvrat. Nejspíš proto, že závěrečný quest pro mě byl zklamáním číslo jedna, což zkazilo zbytek dojmů. Zadání questu naprosto super - zabít císaře celého Tamrielu, očekávám buď totální masakr a nebo stealth misi jako prase... Ale ono stačilo naskočit do lodi, v podpalubí pozabíjet několik velmi špatně vyzbrojených strážců a pak osamoceného císaře jednou ranou sejmout. Prostě, stále nemám slov. Následná odměna ve zlatě sice byla mému činu úměrná, ale zkažené dojmy to nenapravilo.
Zloději - Považuju za nejzdařilejší guildu. Atmosféru to má dobrou, zápletku také a v závěru jsem měl opravdu pocit, že jsem to byl já, kdo obnovil dávnou slávu organizace balancující na hranici úpadku. Ale i tady se vyskytla jistá míra zklamání. Náplň questů byla dobrá, ale se zlodějinou souvisely jen ty počáteční.

Zkažený dojem z "cechovních" linií, alespoň částečně kompenzuje dění kolem občasné války Bouřné hávy x Císařská legie. Celý konflikt je nejen dobře vymyšlen, ale questy jsou dobře zpracované, mají onu atmosféru a vtáhly mě do děje takovým způsobem, že jsem měl skutečně pocit, že právě tvořím novodobou historii Skyrimu.

* * * * *

Závěrem: Odehráno 113 hodin, level postavy 62, splněno 93% archievmentů a věřím, že ještě několik desítek hodin zábavy mám před sebou.

Skyrim určitě není dokonalý, má spoustu dalších výrazných i drobných kladů a záporů, o kterých bych se tu mohl dále rozepisovat. Superlativy však jednoznačně převažují a proto na absolutním hodnocením trvám. Takto velkolepou, unikátní a dlouhotrvající hru, prostě umí udělat jedině Bethesda.

Jako obvykle se můj komentář pohybuje na hranici spoileru, takže číst na vlastní nebezpečí. U Skyrim to bude o to víc, protože popsat plusy a mínusy bez toho aniž by člověk něco prozradil je prakticky nemožné, takže počítejte spíše se spoilery.
Ještě před rokem by mě asi vůbec nepřitahovalo seversky laděný fantasy ale po seriálovém hitu „Hra o trůny“ jsem na něj získal podstatně přístupnější pohled. Přiznám se rovnou, že se sérií Elder Scrolls jsem začal až s příchodem Oblivionu (měl jsem prostě svoje Might and Magic no) a nedá se říct, že by to bylo shledání ňák příjemné. Proto asi jediné co mě před vydáním zastihlo a zaujalo, bylo jeho datum. Ale konec keců, k věci!

Děj – Nečekejte kulervoucí cut-scény stylu Zaklínač či Mass Effect. Nečekejte ani poutavou hlavní linku, která vám nedá vydechnout. To ovšem není na škodu, protože hlavní dějová linka je dost těžko rozlišitelná od vedlejších díky podobné výpravě. Hra je prakticky rozdělena na několik skupin/guild, ke kterým se přidáte a ňákou shodou okolností se většinou stanete jejich vůdci. Jednotlivé příběhy a questy jsou zábavné ale mě strašně chyběla možnost určitého rozhodování co se plnění úkolů týče. To není problém jen těch důležitých ale všech. Trošku mi vadil vývoj děje, kdy hra neuměla pracovat s určitými osnovami. S Bouřlivými Hávy obsadím celý Skyrim, matka Temného Bratrstva mi dá za úkol zabít určitý cíl. Cíl najdu ve vesničce, kterou dřív ovládalo Císařství, ale Hávy je vyhnaly za pomoci agresivního vyjednáván (Jedi pozn.: Vyjednávání světelnými meči /ocelovými v tomto případě). Samozřejmě můj cíl je Císařského rodu, nabízí se otázka, co dělá ve vesničce plné Hávů? To ale není vše, po jeho eliminaci na mě Hávy začnou útočit přesto, že pod mým velením pobili stovky císařských vojáků. Na druhou stranu se mi líbil způsob objevování některých lokací. Jdu si po městě a jen tak kliknu na hradní stráž a on mi říká: „Už jsi slyšel o táborech tam a tam?“. Vyskočí nápis aktualizace mapy a další kus světa je odhalen. Z děje jsem neřekl prakticky nic a stejně jsem prozradil víc, než jsem chtěl, takže se radši posunem.

Technologie – Oblivion přinesl grafické orgie, na které jsme nebyli zvyklí. Skyrim je rozhodně nepřináší ale je o dost „vyspělejší“ co se týče umělecké stránky hry. Jehličnaté lesy jsou úžasné, noční obloha dokonalá a třeba takový Bílý Průsmyk v zádech s horami ponořenými do mlhy je pro mě osobně orgasmický. Co se týče Bílé Průsmyku tak z toho cítím největší inspiraci v Pánu Prstenů (Rohan). Trošku mě mrzela slabé vykreslování detailů, přesto že dohlednost je slušná (zkuste někdy výskokem „překouknout“ zdi Bílého Průsmyku, fuj. Osobně ovšem nemam hře v tomto směru co vytknout a to především díky skvělému level designu, který poslední dobou začíná být důležitější než celá grafika (co nám taky zbejvá v týhle konzolový době). Hned po vydání se začalo objevovat i dost modů, s kterými si člověk může vizuál ještě vylepší (!upozornění: používat s mírou!).

Zvuk/Hudba: Po dlouhé době musím vypíchnout ozvučení. Hudba je perfektní a mohla by se rovnat s velikány nejen herního ale i filmového průmyslu. Podobně je na tom zvuk, který jsem si tentokrát vychutnával jen přes sluchátka a svojí 5.1 sestavičku jsem prozatím nechal oddechnout. Této hře prostě sluchátka seděj víc ani nevím proč. Dabing byl na tak vysoké úrovni, že mě kolikrát mrzelo, že si tvůrci trošku nevyhráli s animacemi, které jsou oproti tomu strašně ploché.

Hra samotná: První co hodně lidí odradí je pošahaný interface z kterého se dělá skoro až zle. Pořádný RPG po dlouhý době (vyjma Witcher II) a oni tam nedaj klasickej inventář? Na to, že u RPG dnes už není figurka, kterou si sami oblékáte, jsem si tak ňák zvykli ale ani inventář? To trošku Bethesďáci pokonili. Stejně tak to dopadlo i s favorite klávesami, které nahradili vcelku dobrej kruh „hot keys“ z předchozího dílu. V oblíbených položkách není možnost určitého rozdělení, takže za pár levelů je v tom tak strašný bordel, že než najdete mezi všemi řevy, kouzly, zbraněmi, štítem to co chcete tak se vaše herní doba zatraceně protáhne. Další novinkou bylo souhvězdí schopností, které se mi ze začátku moc nelíbilo, ale postupně mi proniklo do krve. Líbí se mi způsob „jestli chci něco zlepšit, musím to používat“. Pasáž sama o sobě jsou knihy. Nevím, jak dlouho trvalo autorům napsat obsahy, ale vám bude trvat podstatnou dobu je přečíst, když se do toho odvážíte. Já to zkoušel ze začátku, takže můžu říct, že mají úžasnou atmosféru, ale přiznám se, že jsem to po ňáké době vzdal především pro jejich obrovské množství. Vedlejší schopnosti jako očarovávání a kovářství jsou už jen takovou třešničkou na dortu.

Vím, že hodně lidí nebaví číst dlouhé komentáře, ale tentokrát jsem prostě musel. Hra sama osobě je tak obsáhlá, že popsat jí tak jak by si zasloužila by bylo na další minimálně tři A4. Za vše mluví, že mám hotovo 211 fází úkolů, celou hlavní linii, čtyři baráky narvaný artefaktama a bohatstvím, že by mi záviděl i Ludvík XIV a stále mám ve světě Skyrim co dělat. Hra roku (Promiň Zaklínači)

Edit: 12.5. Totální předělání.
Oukej máte pravdu! "Kometář o ničem" takže ho celý překopu.

Při hraní Skyrim sem se opravdu královsky bavil, ten svět, ta volnost, ta možnost vybrat si z nepřeberné možnosti věcí mě opravdu bavila. Otevřený obrovský svět, který překypuje možnostmi mě jako (ne)hráči RPG velice imponoval a dodal chuť k hraní. Všichni milovníci fantasy a zejména pak série The Elder Scrolls můžou bouchnou šampaňské, protože tohle stojí za to.

Hned co člověk sedne k hlavní příběhové lajně hned míjí "Odbočky", které nejsou jenom nějakým malým zpestřením hlavní příběhové lajny. Právě, že naopak! Dávají hráči možnost, aby rozhodl jakým směrem se bude jeho postava ubírat a pokud se rozhodnete zajít si na odbočku na nějaký vedlejší úkol můžete dát hlavnímu příběhu čau třeba i pár hodin. V tom se mi Skyrim vážně líbil ten neuvěřitelný herní čas, který u této hry strávite. To je to co dnešní hráč v dnes čistě marketingovém herním průmyslu potřebuje. A dostal to! A to hned pořádnou nálož.

"Páni to jsou, ale panoramata", povzdechne si asi každý při pohledu na krásně designově propracovaný svět Skyrimu. Ta grafika! To bylo něco! Volný obrovský svět, no prostě paráda!

Příběh je lepší než u předcchozích dílů série, ale stále úplně nemotivuje hráče, aby seděl jenom u hlavního příběhu a sjel hru za pár hodin. A tak to má být! Skutečný život taky přece není předem určený, taky musí člověk počítat s těžkými rozhodnutími, životními problémy nemůžete si zkrátka jít jenom za tím svým vytyčeným cílem a to přesně Skyrim umí a dokazuje, že toto je potřeba v herním průmyslu jako sůl.

Skyrim se hrál parádně! I když (jak už sem říkal) RPGčka nejsou můj šálek čaje tak jsem se Skyrim během asi 2 hodinek hrát naučil. No hrát ? Hrát asi tak abych nemusel po pěti minutách nahrávat předchozí uložený bod. A to je to co se mi na Skyrimu líbilo nejvíc.
Samozřejmě nesmím zapomenout na souboje s draky, které sem sice ze začátku jako TESový nováček nezvládal, ale stačila trochu cviku a šípů a šlo to.

Celkově je pro mě Skyrim opravdu jednou ze srdcových záležitostí a už nedočkavě vyhlížím další titul.
P.S Omlouvám se za ten předchozí koment už nikdy nevypustím svoje nedotažené nápady na DH.

Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy jiné TESko nehrál. Je to nejspíš tím, že se hrám, u kterých člověk stráví i několik hodin v kuse vyhýbám. To už to musí být hra, která mě zaujme hned na první pohled. A u Skyrim se přesně to stalo. Už ve chvíli, kdy se objevili první informace a první “obrázky”, jsem věděl, že tohle “prostě musím”. Po spuštění hry se stalo přesně to, čeho jsem se obával. Hodiny ubíhaly jedna za druhou a já se ne a ne-odtrhnout od noťase. Opravdu je to hodně návyková hra, která vás chytne a nepustí. Celé kilometry herního prostoru, kde skutečně co chvíli něco potkáte. Ať už jde o zvířata či monstra, nebo o úkoly. Protivníků je na území Skyrimu opravdu dost. Dost na to, aby jste se při přechodu z jednoho místa do druhého nenudily. Ale také tolik, aby přechod z onoho bodu A do bodu B netrval celou věčnost (je tu i volba rychlého přesunu). Hra se ovládá opravdu dobře a to i přes to, že byla vyvíjena prvotně na konzole. To je znát hlavně na inventáři, který vypadá spíše jako telefoní seznam. To mi sice z počátku nevadilo (vaše postava toho zase tolik neunese), nicméně když jsem začal ukládat věci do truhel, za pár hodin už jsem se v tom nevyznal. Souboje jsou dynamické a opravdu se nemůže stát, že by vás omrzeli. Jak víte, každou ruku ovládáte zvlášť. Mimoto jsou ve hře i pěstní souboje, i když to není žádná novinka. Grafika vás sice nijak neurazí, ale mohla by být lepší. Na druhou stranu atmosféra, která z ní vychází, je úžasná. Opravdu mi byla zima. Co se týče úkolů, tak jde vlastně o klasické přines, najdi, zabij. Ale podání je různorodé. A o to jde především. Každý úkol je jiný, neokoukaný. Kolikrát jsem byl postaven před morální dilema. A kolikrát mě hra postavila do pozice, do které by vás postavil samotný Jigsaw. A to mě dost pobavilo. Hry s takto velkým obsahem ovšem trpí velkou nemocí a tou jsou chyby. I když jsem neobjevil žádnou z těch známých, kdy třeba plavete ve vzduchu, nebo průhlednou texturu, narazil jsem na jiné. Zavítal jsem do jednoho dungeonu, začal mlátit tamní “zrůdy a nepřátele” a mohl jsem (prý) pustit jednoho zajatce. ovšem zatáhnout za ten řetěz prostě nešlo. Nechal jsem tedy “chybu chybou” a šel dál a zabil místního bosse. Po nějakém čase jsem dostal za úkol tohle místo vyčistit a zabít tamního šéfa. Tak jsem se tam opět vydal. Všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to opustil. Všichni i s bossem byli mrtví, jen ten zajatec šel teď propustit. To je řekl bych, docela závažná chyba, na kterou měli testeři přijít. Nebo jsem třeba po jedněch schodech skákal, protože byly v tom místě prostě moc vysoké (a hned jsem věděl, kudy tester asi šel). U takhle velké hry se prostě chybám nevyhnete. Patche to spraví (jednou, snad). Na jiné chyby jsem nenarazil a to je co říct. Čekal bych jich víc. The Elder Scrolls 5 Skyrim je hra víc než dobrá, dokonce víc než chvalitebná, nicméně na výbornou to ještě není. I když má k tomu hodně blízko. Rozhodně je to RPG na horních příčkách.

(pozn: Jigsaw-hlavní záporák v hororech SAW. Kdyby někdo tápal :D)

jako nord na lvl 40, arcimag ledohradske univerzity, clen zlodejskeho cechu, zeman bileho prusmyku snad jiz tuto hru muzu hodnotit... a hodnotim ji kladne :) velmi dobre RPG, ktere je snad pro kazdeho zastance tohoto zanru :) je zde spousta moznosti, co ja vim tak vice jak 400 kouzel pro magy, spousta revu pro milovniky draku, vychytavky pro zlodeje, nebo treba cesty ochrance lidi... lepsi jak Oblivion :)
sam jsem sel cestou maga, kovare a zlodeje dohromady, skvela kombinace :) jako zlodejsky kovar mam pristupk nejlepsim zbrojim a zbranim, jako mag si je umim ocarovat a jsou tedy mnohem ucinejsi :) o tehle moznostech se muze lidem pri hrani napriklad zaklinace jen zdat :) opravdu RPG jak ma byt

Musím se přiznat, že toto je první díl ze série Elder Scrolls. Když jsem tedy hru poprvé spouštěl, nevěděl jsem co od ní čekat. Již při prvním spuštění mě absolutně uchvátila hudba hrající na pozadí menu. Co musím dále pochválit je rozloha světa, který je opravdu obrovský a svoboda se kterou se po něm můžete pohybovat. Další velké plus je talentový strom, který je dost rozsáhlý (podle mě až příliš). Co se týče příběhu, tak ten je celkem vydařený a pokud váš omrzí hlavní příběhová linie, můžete si nabrat řádku "vedlejšáků" a odreagovat se tak nebo jen vylepšit vaší postavu o další leveli. Hru jsem zatím ještě nedohrál a tak mi nezbývá než doufat, že mě nezklame.

90%? Skutečně? To se divím. Otevřenost chválím, ale fakt, že kůň běhá stejně rychle jako já chodím, nebo že mi mohou příšery zabít někde zapomenutou Lydii (či jak se vlastně jmenuje) sráží celý zážitek ze hry hodně rychle dolů. A to ani nemluvím o těch supernudných dungeonech, do kterých už ani nelezu, abych nemusel další 3 hodiny zmateně hledat východ.

A ještě k tomu v té hře vypadají všechny ženské jako příšery. Děs běs. Ani ten upravený engine Falloutu 3, který autoři přejmenovali jakože mají nějaký nový tomu moc nepřidává.