The Elder Scrolls IV: Oblivion

V případě Oblivionu procentuální hodnocení nevypoví vůbec nic. Proto jsem se pustil do trochu delšího komentáře, který snad obsáhne alespoň to nejzákladnější minimum, co bych chtěl k této hře vyjádřit.

To co Bethseda vypustila, se ani plnohodnotnou hrou nazvat nedá. Je to spíš hřištěm pro hrdiny, které se snaží tvářit jako celistvý uvěřitelný svět a naprosto v tom selhává. Dostane se vám prostor plný dungeonů, které tam jsou jen proto, aby tam byly. V rozsáhlé krajině můžete jít svou vlastní cestou a dělat, co chcete, podle svého uvážení a vlastním tempem, což je celé fajn. Můžete třeba po krajině pobíhat a lovit zvěř, prozkoumávat dungeony, okrádat měšťany a... To je vlastně v základě všechno. Ze začátku to působí úžasně a lákavě, ale stačí pár hodin hraní, aby hned bylo vidět, že vlastně těch možností tolik není, že děláte jen dokola to samé, pouze v drobných obměnách. Tady se prostě sází více na množství než na detail, kvantita převládá nad kvalitou a generičnost hraje prim. Dungeony jsou jen různou variací na čtyři až pět základních typů, města plná generických postav s generickými hláškami a všichni mají své obecné chování, které často v konkrétních situacích vede k absurdním scénám. A samozřejmě se vám nevyhnou bugy.

Naprosto v rozporu se základním duchem hry, která se aspoň snaží tvářit jako otevřený svět umožňující cokoliv, jsou samotné questy. Jejich příšerná lineárnost je až ubíjející. Vedou hráče za ručičku krok po krku. Výjimečně sice dostanete možnost zvolit si ze dvou stran, ale nejde o nic extra a vždy jen přesně tak, jak vám to hra naservíruje. Prostě místo jedné cesty, máte nalinkované dvě kratší. Jinak obecně se questy pohybují od naprosto dementních až k slušně zajímavým. Pokud jde o hlavní dějovou linii, to nejlepší co o ní můžu napsat je, že se dá ignorovat.

Není moc herních firem, které by si mohli dovolit co Bethesda - Vydat cosi průměrné kvality, ale díky silné komunitě a snadnému moddingu na tom slavit úspěch. Tedy druhé spíš předpokládám. Jak snadné je vytvářet mody pro tuto hru nevím, ale jako hráč musí říct, že Oblivion si svou prázdností a nedodělaností o doplnění mody vyloženě říká. Pokud se ve hře objeví nějaký zajímavý nápad, je spíš jen nakousnut a o jeho pořádné provedení se starají až modifikace. Právě jejich obrovský výběr je nejsilnější stránkou Oblivionu. Začal jsem hrát už se slušnou hrstkou nainstalovaných modů a během hraní jsem přidával další. V prohlížení dostupných modifikací a v hledání, čím by šlo hru ještě vylepšit, jsem objevil nezvyklý druh zábavy navíc. Mody mi umožnily hru vylepšit, obohatit, doplnit o lokace i funkce, upravit tak, aby se dobře hrála se zvolenou postavou (v mém případě zloděj). Vždy, když mě napadlo, že by hra ještě něco potřebovala, asi tak na 90 % jsem to našel. Pokud jste ochotni takto k Oblivionu přistoupit, čeká vás možnost značného upravování hry k obrazu svému, což u většiny jiných možné není. Jenomže se jedná o velké "POKUD". Ne jen tak někoho bude bavit prohledávat hromadu modifikací, zjišťovat, co vlastně dělají, řešit různé technické problémy a jejich vzájemnou (ne)kompatibilitu. Přináší to spoustu úskalí a je potřeba se do toho aspoň trochu pustit ještě před samotným hraním. To většinu hráčů celkem pochopitelně odradí a jen jakási zvláštní konstelace mojí nálady způsobila, že mně se to nestalo. Hlavně je ale potřeba zdůraznit jedno: Modifikace z Oblivionu jinou hru neudělají. Všechny výše zmíněné problémy zůstávají, včetně mnoho nezmíněných. Dokážou ale udělat z Oblivionu zábavnou hru.

Velký Oblivion, všemi recenzenty vynášen do nebes ještě před vydáním natolik, že jsem znovu (po Morrowindu) udělal tu chybu a začal jsem se na něj těšit. Devítková až desítková hodnocení napovídají, že je to skvělá hra, ale já si to nemyslím a napíšu proč. Nutno uznat, že Oblivion má opravdu dobrý začátek - celý první dungeon jsem měl pocit, že tohle RPG mě opravdu bude bavit. Dobrý RPG systém, kde se vylepšuje to co často používáte, krásná grafika, svižné souboje z první osoby. Po dokončení tvorby postavy a vycházce ven však už mé nadšení jenom sláblo. Svět je opravdu velký a na můj vkus opravdu prázdný. Můžete jít třeba několik minut aniž byste někoho potkali, což je dle mě v RPG hodně špatně. Sem tam potkáte nějakého toho srnce, který vám bleskurychle uteče a zase jste sami. Svět musí připadat prázdný a uniformní každému, kdo hrál někdy kterýkoliv díl ze série Gothic. Oblivion namísto toho (stejně jako Morrowind) sází na rozlohu a nějaké detaily ho moc nezajímají. Druhým, pro mě také zásadním bodem, jsou "vesnice". Jsou to všechno města s hradbami a připadají mi všechna nakopírovná i s obyvateli, kteří odpovídají na otázky pořád stejně. Každé město má velké kamenné hradby, dveře s loadingy a vypadá (pro mě) prostě totožně. Klasická středověká vesnice je pro vývojáře z Bethesdy vesnicí španělskou. Postavy jsou nemastné neslané a nevybudoval jsem si k nim žádný vztah, přitom by stačilo, aby rozhovoru-přístupná byla třeba jen desetina z nich a namísto defaultních odpovědí měla předkonstruované rozhovory. Když k tomu přidám system levelování příšer, které jsou pořád na stejné úrovni jako vy, takže na levelu 1 můžete vymlátit komplet jednu z pekelných bran a chybí tak nějaká výzva, tak mi z toho nevychází víc jak 60%. Série TES mi prostě svým pojetím nesedí a bavila by mě v případě, že bych za a) hleděl jen na grafiku nebo za b) nikdy nehrál jiné RPG, které jsou prostě lepší. Podotýkám, že jsem hrál první verzi hry bez jakýchkoliv modifikací.

Oblivion je podle mě takovým smutným milníkem v historii RPG. Přes počáteční nadšení jsem postupně vystřízlivěl a zůstal mi jen dobrej pocit z pěkný grafiky a promakaný fyziky...ale kvůli tomuhle přece nehrajem RPGéčka ne? Všechno se tady zjednodušuje, hráč je vedenej za ručičku jako malý dítě(nemyslim tim souboje, ale systém questů, "možnosti" dialogu atd.). Hry se prostě asi musí prodávat a složitější tituly nejdou tolik na odbyt, protože přece jen mezi hráčema je většina pod 15 let a podle toho to asi taky musí vypadat. Doby, kdy se člověk bál kliknout na nějakou odpověd, protože netušil, jak bude daný NPC reagovat jsou pryč...tady na ně prostě můžem bejt hodný nebo ne a je jasný, jak to dopadne. Hlavní příběh by se dal dohrát za pár hodin a ten finální boss?? Co to jako mělo bejt? No konec prostě...

Tahle hra mi přijde jako určitej typ holek. :) Na první pohled nádherná, okouzlující až uhrančivá, se kterou chcete strávit co nejvíce volných chvil. Čím více ji ale poznáváte, tím více vám připadá dutá, nezajímavá a dělající ze sebe něco, co v žádném případě není. Sázet jen na šminky a jakýsi šarm se fakt nedá, i když přiznávám, že i já na nějakou dobu podlehnul.

1 minuta dialog, 10 sekund kotrola mapy + teleport k najblizsiemu mestu, 5 minut beh z mesta k dungeonu, 30 minut vycistenie dungeonu & splnenie questu. 3 sekundy teleport k NPC - Quest complete, well done good job.

Asi takto vypada 99% questov v hre. Genericke? Urcite. Zabavne? Ani nahodou.

Oblivion je jedina hra kde sa mozete stat archmagom - sefom mage guildy bez toho ze by ste za celu dobu pouzili co len jeden spell. Podobne, sefom fighter's guild ci thief's guildy ze by ste boli bojovnik, alebo zlodej. Nie je problem byt sefom vsetkych gild naraz a zaroven sa stat este aj najlepsim bojovnikom siroko daleko a ziskat titul arena supreme champion master ultimate XXX free enlarge... A k tomu dodam, toto vsetko mozete ziskat na LEVELY 1.

Nasleduje smrst anglikanizmov, ktore vyjadruju moje pocity z hrania:
Konzolovy Interface, level scale, BUGY, auto level, instantny travel, BUGY, quest tracker, voice acting, BUGY, FPS aim, genericke dungeony, fast respawn a neviem ci som spominal BUGY. Pre zrozumitelnost este uvediem, ze tento vycet povazujem za NEGATIVUM pre RPG hru. Ak nahodou mate dojem, ze level scale, alebo quest tracker su pozitiva v RPG hre tak Vam gratulujem k vyberu zanru a doporucujem skusit skvele RPG kusky ako napr Half-Life, ci Far Cry.

Hra by zrejme u mna dostala 0%, ak by neexistovali mody pre ktore sa oplati stravit dobrych 10 hodin hladanim a zistovanim ich vzajomnych kompatibilit. Tu poslednu vetu je treba brat so stipkou sarkazmu.